1
2 hlasy
Primorsko
Příspěvek od
MikiHamza
,
19 říjen 2013
·
4 252 Zobrazení
Když jsem se na poslední chvíli před začátkem prázdnin rozhodoval, kam jet na pár dní k moři, tak mi při procházení možností lastminute padlo do oka Bulharsko. Jako student jsem tam počátkem 80. let párkrát v kempu u Lozence a Kitenu strávil s kamarády příjemné chvíle, na které se mi zachtělo zavzpomínat. Sice místo dvou dnů ve vlaku je zde člověk za dvě hodinky letadlem, a místo ve stanu na hrbolatou zem se uloží v klimatizovaném hotelu do pohodlné postele, ale ostatní zůstává beze změny. Široké písečné pláže, mělké moře s vlnami, příjemní lidé a hlavně nízké ceny, kterým jsme po návštěvách Chorvatska či Řecka odvykli.
První červencový týden jsme se spolu s dvanáctiletým synem přesunuli do Primorska, abychom jej zde strávili koupáním a případně i geocachingem, pokud to situace a synkům odpor k této zábavě dovolí.
Naší základnou byl nový moderní pension Arena, strategicky umístěný téměř v centru Primorska, odkud bylo stejně daleko na severní i jižní pláž. Při výběru rozhodlo inzerované wi-fi připojení zdarma. To bylo dostupné sice jen na schodišti, ale jak mne zde recepční spatřila, hned mi odhalila v pokoji za stolkem dobře ukrytou ethernetovou zásuvku, což bylo pro můj postarší notebook jiný kafe.
Hned první den, tj. 1.7.2013, jsme před večerem vyrazili na severní pláž. Cesta vedla kolem první kešky, kterou byla earthcache GC1FNM3 Sand Dunes Perla, založená před pár lety českými kačery. Už cestou jsem si zde připadal jako u nás. Kromě bulharštiny je zde čeština běžná, takže na informační tabuli označující chráněné území je text kromě místního jazyka též v češtině a němčině. A nebo je to kvůli kačerům, jichž je nejvíce právě z těchto dvou zemí? Primorsko je velice oblíbenou destinací pro české turisty, kteří zde převažují, kromě nich sem jezdí hlavně Slováci, Poláci a Rusové. Je tu i několik českých restaurací, kde vaří čeští kuchaři česká jídla a čepuje se české pivo. Já si ale radši dávám místní jídla, a pokud jsem u moře, tak jsou to především ryby.
Po večeři pak logicky následovala procházka po nábřežní promenádě, kde je u křížku tradiční keška GC3WA0Y Primorsko #1, taková klasika pod skálou za kamenem, také založená českým kolegou. Z předešlých logů jsem se těšil na setkání s hadem, který tu pár kačerů vystrašil, ale neměl jsem to štěstí. Z pohledu pohodlného kačera je tato keška drive-in. Autem se sem sice nesmí, ale u malého přístavu je půjčovna šlapacích samohybů domácí výroby pro 2 až 6 pasažérů. Půjčili jsme si sportovní dvoumístný stroj, já jsem byl motor a syn řídil.
Pár kilometrů severně od Primorska se rozkládají dvě atrativní přírodní zajímavosti. Jsou to přírodní rezervace Ropotamo a Arkutino. Je zde několik kešek, na které jsem se chystal. Jediným problémem byla doprava. Vzdálenosti nejsou sice velké, ale jít ve vedru na slunci několik kilometrů není nic příjemného, navíc s lenošným dítětem, kterému se nechce. Ideální by bylo půjčit si kolo, ale našli jsme jen půjčovnu koloběžek a čtyřkolek. Místní tam jezdí auty, asi u ochranu tak vážně neberou.
Přesto jsme jednoho odpoledne vyrazili pěšky po asfaltce do Ropotama, kde byl naším cílem Beglik Tash. Tato nedávno zpřístupněná lokalita sloužila před 3000 lety jako pohanská svatyně starých Thráků. Kromě ní je po celém území poloostrova Maslen Nos rozptýlena spousta dalších megalitických objektů. S jejich archeologickým průzkumem se začalo až po roce 2003, protože do té doby území sloužilo pro rekreaci tehdejších prezidentů.
Po pár kilometrech pochodu, zprvu po rovině kolem písečných dun, táhnoucích se mezi Primorskem a rekreačním střediskem Perla, a pak do kopce řídkým listnatým lesem jsme dorazili k prvnímu pozůstatku dávné historie. Na louce u silnice je ve stínu několika stromů dolmen, sloužící podle svého tvaru pravděpodovně jako hrobka. Vedle něj byla ukryta keška GC4994W Perla Dolmen. Při odlovu musel být člověk obzvláště opatný, protože krabička byla umístěna v keříku u stromu, kde z druhé strany bylo sršní hnízdo. Asi by si každý uvědomil, co by se stalo, kdyby došlo k záměně.
Kdybychom pokračovali po asfaltce, došli bychom k řece Ropotamo, kde cestou jsou další tři tradiční kešky věnované tomuto přírodnímu parku. My jsme ale vyrazili doprava po lesní cestě na Beglik Tash. Novinkou této sezóny je malý stánek a vybírání vstupného od 9 do 19 hodin. Za dvě leva, tj. asi 26 Kč, dostane návštěvník zapůjčený popis jednotlivých skalních útvarů. Také zde je keška GC34P70 BeglikTash, ale už od bulharského autora, jako všechny v Ropotamu. Problém při hledání byl v tom, že těsně před mou návštěvou byla změněna velikost ze small na mikro i umístění, přičemž listing včetně fotospoileru zůstal beze změny. Po dlouhém hledání jsem to kvůli hladu a žízni synka musel vzdát. Jediné, co jsem našmátral pod kameny, byl pořádný exemplář blavora, který patří mezi slepýše, je jen mnohem větší. Nevím, co by na to řekli jiní kačeři, kdyby takovéhoto "hada" vytáhli namísto kešky, ale mně to udělalo velikou radost a odčinilo neúspěch.
Hned večer jsem tedy napsal DNF log, na který autor rychle zareagoval a poskytl mi další hint. Nemusím ani zmiňovat, že keška byla jen asi 20 cm od místa, které jsem důkladně prohledával. Byla to uzoučká nenápadná skalní puklina, kde jsem nepředpokládal, že by mohla být krabička velikosti small. Za pár dní jsem se sem vypravil znovu, tentokrát jsem synka nechal v penzionu s playstationem. Vyrazil jsem tak, abych byl na místě po 19. hodině, kdy se tu už nebude vybírat vstupné. Bohužel stejně si počínají místní, takže na rozdíl od odpoledne, kdy jsme tu byli sami, zde byly hordy turistů. Většinou přijeli auty až přímo sem po lesní cestě, i když je na rozcestí u silnice malé záchytné parkoviště. S odlovem kešky jsem přesto neměl problém, protože jsem naštěstí přesně věděl, kam rychle sáhnout, takže takové malé FTF bylo v kapse.
Nedaleko byla další tradiční keška GC49931 Sveta Paraskeva, tak jsem neodolal a vyrazil jsem rychlým krokem dolů po kamenité cestě ke stejnojmennému zálivu, kde byla v dávné minulosti rybářská osada a malý kostel. Ta byla zřejmě vypálena v 17. století Turky. Toto místo už není tak navštěvované, ale přesto když jsem dorazil do zátoky, kotvila v ní malá jachta a na pláži tábořilo pár lidí. Naštěstí krabička byla pěkně schovaná v lese, kousek od ruin kostela. Tato keška byla ze všech, co jsem odlovil, nejlepší.
Měl jsem připraveno několik dalších keší, které bych býval rád našel, ale bohužel z časových důvodů i díky vlastní pohodlnosti na ně nedošlo. Kousek za Ropotamem je močál Arkutino se dvěma keškami, dalších několik kešek různých typů je v okolí Tsareva, asi 12 km jihovýchodně od Primorska, kam se dá zajet místním autobusem.
Přímo u letiště v Burgasu, kam jsme přiletěli je pak další tradiční keška u malé expozice starých letadel. Bohužel zde jsem byl při hledání vyrušen policisty, protože jsem si k nedaleké budově odložil batůžek, aby mi nepřekážel. To se jim asi pochopitelně zdálo nebezpečné, takže po vysvětlení, že si jen chci prohlédnout letadla, jsem se raději vzdálil.
Svoji zálibu jsem si ale trochu ukojil během jednodenního výletu do Istanbulu.
Bulharsko zatím není zemí s velkou hustotou kešek, ale první vlaštovky jsou snad v každém větším letovisku u moře, i u zajímavých míst, takže kromě koupání si zde může kačer užít i něco lovů.
První červencový týden jsme se spolu s dvanáctiletým synem přesunuli do Primorska, abychom jej zde strávili koupáním a případně i geocachingem, pokud to situace a synkům odpor k této zábavě dovolí.
Naší základnou byl nový moderní pension Arena, strategicky umístěný téměř v centru Primorska, odkud bylo stejně daleko na severní i jižní pláž. Při výběru rozhodlo inzerované wi-fi připojení zdarma. To bylo dostupné sice jen na schodišti, ale jak mne zde recepční spatřila, hned mi odhalila v pokoji za stolkem dobře ukrytou ethernetovou zásuvku, což bylo pro můj postarší notebook jiný kafe.
Hned první den, tj. 1.7.2013, jsme před večerem vyrazili na severní pláž. Cesta vedla kolem první kešky, kterou byla earthcache GC1FNM3 Sand Dunes Perla, založená před pár lety českými kačery. Už cestou jsem si zde připadal jako u nás. Kromě bulharštiny je zde čeština běžná, takže na informační tabuli označující chráněné území je text kromě místního jazyka též v češtině a němčině. A nebo je to kvůli kačerům, jichž je nejvíce právě z těchto dvou zemí? Primorsko je velice oblíbenou destinací pro české turisty, kteří zde převažují, kromě nich sem jezdí hlavně Slováci, Poláci a Rusové. Je tu i několik českých restaurací, kde vaří čeští kuchaři česká jídla a čepuje se české pivo. Já si ale radši dávám místní jídla, a pokud jsem u moře, tak jsou to především ryby.
Po večeři pak logicky následovala procházka po nábřežní promenádě, kde je u křížku tradiční keška GC3WA0Y Primorsko #1, taková klasika pod skálou za kamenem, také založená českým kolegou. Z předešlých logů jsem se těšil na setkání s hadem, který tu pár kačerů vystrašil, ale neměl jsem to štěstí. Z pohledu pohodlného kačera je tato keška drive-in. Autem se sem sice nesmí, ale u malého přístavu je půjčovna šlapacích samohybů domácí výroby pro 2 až 6 pasažérů. Půjčili jsme si sportovní dvoumístný stroj, já jsem byl motor a syn řídil.
Pár kilometrů severně od Primorska se rozkládají dvě atrativní přírodní zajímavosti. Jsou to přírodní rezervace Ropotamo a Arkutino. Je zde několik kešek, na které jsem se chystal. Jediným problémem byla doprava. Vzdálenosti nejsou sice velké, ale jít ve vedru na slunci několik kilometrů není nic příjemného, navíc s lenošným dítětem, kterému se nechce. Ideální by bylo půjčit si kolo, ale našli jsme jen půjčovnu koloběžek a čtyřkolek. Místní tam jezdí auty, asi u ochranu tak vážně neberou.
Přesto jsme jednoho odpoledne vyrazili pěšky po asfaltce do Ropotama, kde byl naším cílem Beglik Tash. Tato nedávno zpřístupněná lokalita sloužila před 3000 lety jako pohanská svatyně starých Thráků. Kromě ní je po celém území poloostrova Maslen Nos rozptýlena spousta dalších megalitických objektů. S jejich archeologickým průzkumem se začalo až po roce 2003, protože do té doby území sloužilo pro rekreaci tehdejších prezidentů.
Po pár kilometrech pochodu, zprvu po rovině kolem písečných dun, táhnoucích se mezi Primorskem a rekreačním střediskem Perla, a pak do kopce řídkým listnatým lesem jsme dorazili k prvnímu pozůstatku dávné historie. Na louce u silnice je ve stínu několika stromů dolmen, sloužící podle svého tvaru pravděpodovně jako hrobka. Vedle něj byla ukryta keška GC4994W Perla Dolmen. Při odlovu musel být člověk obzvláště opatný, protože krabička byla umístěna v keříku u stromu, kde z druhé strany bylo sršní hnízdo. Asi by si každý uvědomil, co by se stalo, kdyby došlo k záměně.
Kdybychom pokračovali po asfaltce, došli bychom k řece Ropotamo, kde cestou jsou další tři tradiční kešky věnované tomuto přírodnímu parku. My jsme ale vyrazili doprava po lesní cestě na Beglik Tash. Novinkou této sezóny je malý stánek a vybírání vstupného od 9 do 19 hodin. Za dvě leva, tj. asi 26 Kč, dostane návštěvník zapůjčený popis jednotlivých skalních útvarů. Také zde je keška GC34P70 BeglikTash, ale už od bulharského autora, jako všechny v Ropotamu. Problém při hledání byl v tom, že těsně před mou návštěvou byla změněna velikost ze small na mikro i umístění, přičemž listing včetně fotospoileru zůstal beze změny. Po dlouhém hledání jsem to kvůli hladu a žízni synka musel vzdát. Jediné, co jsem našmátral pod kameny, byl pořádný exemplář blavora, který patří mezi slepýše, je jen mnohem větší. Nevím, co by na to řekli jiní kačeři, kdyby takovéhoto "hada" vytáhli namísto kešky, ale mně to udělalo velikou radost a odčinilo neúspěch.
Hned večer jsem tedy napsal DNF log, na který autor rychle zareagoval a poskytl mi další hint. Nemusím ani zmiňovat, že keška byla jen asi 20 cm od místa, které jsem důkladně prohledával. Byla to uzoučká nenápadná skalní puklina, kde jsem nepředpokládal, že by mohla být krabička velikosti small. Za pár dní jsem se sem vypravil znovu, tentokrát jsem synka nechal v penzionu s playstationem. Vyrazil jsem tak, abych byl na místě po 19. hodině, kdy se tu už nebude vybírat vstupné. Bohužel stejně si počínají místní, takže na rozdíl od odpoledne, kdy jsme tu byli sami, zde byly hordy turistů. Většinou přijeli auty až přímo sem po lesní cestě, i když je na rozcestí u silnice malé záchytné parkoviště. S odlovem kešky jsem přesto neměl problém, protože jsem naštěstí přesně věděl, kam rychle sáhnout, takže takové malé FTF bylo v kapse.
Nedaleko byla další tradiční keška GC49931 Sveta Paraskeva, tak jsem neodolal a vyrazil jsem rychlým krokem dolů po kamenité cestě ke stejnojmennému zálivu, kde byla v dávné minulosti rybářská osada a malý kostel. Ta byla zřejmě vypálena v 17. století Turky. Toto místo už není tak navštěvované, ale přesto když jsem dorazil do zátoky, kotvila v ní malá jachta a na pláži tábořilo pár lidí. Naštěstí krabička byla pěkně schovaná v lese, kousek od ruin kostela. Tato keška byla ze všech, co jsem odlovil, nejlepší.
Měl jsem připraveno několik dalších keší, které bych býval rád našel, ale bohužel z časových důvodů i díky vlastní pohodlnosti na ně nedošlo. Kousek za Ropotamem je močál Arkutino se dvěma keškami, dalších několik kešek různých typů je v okolí Tsareva, asi 12 km jihovýchodně od Primorska, kam se dá zajet místním autobusem.
Přímo u letiště v Burgasu, kam jsme přiletěli je pak další tradiční keška u malé expozice starých letadel. Bohužel zde jsem byl při hledání vyrušen policisty, protože jsem si k nedaleké budově odložil batůžek, aby mi nepřekážel. To se jim asi pochopitelně zdálo nebezpečné, takže po vysvětlení, že si jen chci prohlédnout letadla, jsem se raději vzdálil.
Svoji zálibu jsem si ale trochu ukojil během jednodenního výletu do Istanbulu.
Bulharsko zatím není zemí s velkou hustotou kešek, ale první vlaštovky jsou snad v každém větším letovisku u moře, i u zajímavých míst, takže kromě koupání si zde může kačer užít i něco lovů.
GeoGet
URWIGO
CWG
