Přejít na obsah






Fotka
- - - - -

Okolo Mrtvého moře III. - Palestina + pár praktických informací závěrem

Příspěvek od MikiHamza , 29 březen 2020 · 1 174 Zobrazení

reportáž
Okolo Mrtvého moře III. - Palestina + pár praktických informací závěrem

Země nezemě, pojmenovaná po přivandrovalcích, původně slepenec území obývaného různými komunitami, pak zase podivně rozdělený, což se těm, jichž se to týkalo, nelíbilo tak, až to vyvolalo opět ozbrojený konflikt, který trvá do dneška. Jen pár dní před naší cestou zase padaly do míst, kudy jsme se chystali projíždět, rakety z Pásma Gazy. Přičemž máslo na hlavě mají obě strany. Zatímco Izraelci poukazují na nepřátelské projevy ze strany Palestinců, ti zase na zabírání jejich potencionálního území druhou stranou. Při pohledu zvenku těžko posoudit, kde je pravda.

 

Palestina
Palestina měl být jeden ze dvou samostatných států vzniklých dohodami po 2. světové válce na území Mandátu Palestina mezi Středozemním a Mrtvým mořem. Zatímco Izrael vznikl v roce 1948 a je členem OSN, Stát Palestina byl OOP vyhlášel v exilu v roce 1988, status nečlenského státu v OSN získal v roce 2012. Protože v době vyhlášení samostatnosti naše země byla v přátelském stavu s arabskými zeměmi pochybného zřízení, tak jsme tento stát uznali, na rozdíl od západní Evropy i dalších nejvyspělejších států, v čemž nástupnická ČR pokračuje. V roce 1993 uznal i Izrael OOP jako reprezentanta Palestinců, takže v současnosti mají některá území Státu Palestina vlastní samosprávu. Kompletně spravují Pásmo Gazy, úzký pruh země na jihozápadě u Středozemního moře sousedící s Egyptem, a dále ostrůvkovité oblasti na Západním břehu Jordánu kde je čistě arabské obyvatelstvo. Při pohledu na mapu Západního břehu lze vidět uvnitř různé hranice označující jednotlivé oblasti - zóny označené A, B a C. Zóna C je spravována Izraelem, jsou zde většinou židovské osady. Zóna B je spravována společně, jen zóna A je čistě ve správě palestinské administrativy. Toto složité uspořádání má ale vliv i na geocaching, protože podle něj probíhá označování území u kešek, což je zajímavé, protože v případě jiných sporných území to takto není, např. kešky na území Severního Irska, tedy zatím státu Velká Británie jsou označeny Irsko, nebo na území Severního Kypru je označení Kypr, o Kosovu nemluvě. Takže kromě jedné, prakticky pro běžného kačera neodlovitelné kešky GC5QEBT v Pásmu Gaza, která je navíc asi stejně fuč, je s označením země Palestina jen pár kešek v zónách A na území Západního břehu. Kešky v zónách B a C pak mají jako stát uveden Izrael.
Naším cílem při návštěvě Izraele bylo samozřejmě nějakou palestinskou kešku odlovit. Při výběru existují určitá omezení, i když spíše psychického rázu. Vstoupit na palestinské území není přitom problém. S ohledem na bezpečnost izraelské půjčovny aut zakazují vjezd do Palestinci ovládaných zón, ale je to jen kvůli pojistce, která tam neplatí. Vjezd je tedy možný, ale na vlastní nebezpečí, s výjimkou průjezdu checkpointy, např. v bezpečnostní zdi mezi Jeruzalémem a Betlémem.
Na palestinských územích je pár památek, o které mají turisté zájem. Pořádají se tedy zájezdy, většinou zajištěné arabskými cestovkami, např. z Jeruzaléma do Betléma či Jericha. Je možno cestovat i na vlastní pěst, např. autobusovými linkami nebo taxíkem. My jsme si zvolili poslední, nejlevnější a nejsnadnější možnost, a to pěší výlet na vlastní pěst.

 

Betlém
Jižně od Jeruzaléma, odděleno kontroverzní bezpečnostní zdí, leží město Betlém, kam směřují poutníci z celého světa k místu narození Ježíše Krista. Do Betléma se z Jeruzaléma dá dostat autobusovou linkou nebo taxíkem, ale kontrolní stanoviště, kterým se dá projet, je kus mimo, a kontroly mohou cestu prodloužit. Mnohem jednodušší je projít kontrolním místem, tzv. Checkpoint 300, který je nejkratší cestou z Jeruzaléma do Betléma. Tento přechod je využíván především Palestinci, kteří pracují v Jeruzalémě, kam denně docházejí. K němu se dá z centra města buď dojet městskou dopravou, my jsem k němu přijeli půjčeným autem, které jsme zaparkovali v jeho blízkosti. Není to sice zrovna ten nejdoporučovanější způsob, ale prošli jsme do Palestiny pěšky průchodem ve zdi, kde v tomto směru nejsou žádné kontroly. Do centra Betléma je to odtud asi 2 km, takže kdo potřebuje, může si hned za přechodem vzít taxi. My jsme dali přednost procházce, která vede zpočátku kolem zdi se světoznámými kontroverzními graffiti, včetně těch od Banksyho.
Betlém - zeď

Betlém - zeď - graffiti

Dál se pak prochází rušnými ulicemi s obchůdky a restauracemi až k vršku s historickým centrem Betléma. To je dnes s ohledem na turistiku masivně opravováno. Už podle budov je vidět, že zde sídlí silná křesťanská komunita, čímž se tohle město liší od ostatních, převážně muslimských palestinských měst. Hlavním cílem turistů je basilika Narození Páně, zařazená též do seznamů UNESCO. Město je zmiňováno již v Bibli jako Davidovo město. Podle Nového zákona je rodištěm Ježíše Nazaretského. Římané na místě narození postavili svatyni bohu Adonisovi. První křesťanský kostel pak nad jeskyní, kde se měl Kristus narodit, nechala postavit ve 4. století Svatá Helena. Ten byl v 6. století zničen, ale nedlouho poté hned obnoven. V dalších stoletích byl dále rozšiřován.
Betlém - město

Betlém - město

Betlém - náměstí Jeslí

Betlém - kostel Narození Páně

Ke kostelu jsme dorazili v brzkých dopoledních hodinách. Zajímavostí je, že jediným vstupem dovnitř je poměrně malý otvor ve zdi. A právě na tento vchod je zaměřena nová virtuálka GC8926P Church of the Nativity: Virtual Reward 2.0, kde je podmínkou doložení své přítomnosti fotka prstu ukazujícího na vstup spolu s předmětem s vlastním nickem. Uvnitř obnoveného kostela je malá sklepní kaple nad jeskyní, kam míří poutníci, aby políbili stříbrnou hvězdu vsazenou do podlahy, která symbolizuje tu, co zvěstovala příchod Spasitele. Museli jsme asi hodinku počkat, než dole skončila mše, a pak se po skupinkách tlačili s dalšími návštěvníky v malé místnůstce s oltářem. Kostel je stále funkční, a vzhledem k době svého založení je nejdéle nepřetržitě fungujícím křesťanským kostelem na světě.
Betlém - kostel Narození Páně - interiér

Betlém - kostel Narození Páně - interiér

Betlém - kostel Narození Páně - interiér

Betlém - kostel Narození Páně - interiér Jeskyně Narození

Před založením nové virtuálky byla jedinou keškou v Betlémě tradička GC3TXTC A Shepherd's Field. Jak plyne z názvu, je umístěna v místech, kde se podle Nového zákona zjevil anděl zvěstující pastýřům narození Krista. Keška je umístěna v zanedbané zahradě s olivovníky na betlémském předměstí Beit Sahur, asi 2 km od chrámu Narození Páně. Opět jsme se tedy pěšky prošli uličkami, v této části města, kam už normální turisté moc nechodí, trochu zanedbanými.
Betlém

Betlém - auto na stromě

Beit Sahur - zahrada

Po rychlém nalezení kešky v jednom ze stromů pak už následovala jen cesta zpět na přechod do Jeruzaléma. Tady nás čekala na rozdíl od průchodu do Betléma důkladná kontrola jako při vstupu do země, tj. včetně pohovoru. V případě zahraničních turistů jdoucích nalehko je to spíše jen povinná formalita.
Odlovem dvou kešek v Palestině jsme si splnili úkol daný před cestou, takže o další jsme se i z časových důvodů nepokoušeli.

 

Geocaching v Palestině
Na územích v současnosti ovládaných Palestinci je teď 17 kešek, kromě nové virtuálky jsou všechny založeny před rokem 2018 zahraničními návštěvníky. Podle současných pravidel tak kromě virtuálky nebo earthcache není šance na založení nějaké nové kešky, ledaže by se objevil nějaký místní kačer. A z pochopitelných důvodů i nálezci kešek jsou z valné většiny zahraniční občané. Z hlediska geocachingu to není zaslíbená země. S ohledem na počet námi odlovených kešek nelze ani hodnotit obecně jejich úroveň.

 

Pár praktických informací závěrem
Návštěva zemí u Mrtvého moře je atraktivní z mnoha pohledů. Někoho by mohla odradit bezpečnostní situace, ale návštěvníkům pohybujícím se v místech, která jsou turisticky exponovaná, většinou nebezpečí nehrozí, protože místní dobře ví, že jsou pro ně zdrojem obživy. Existují určitá omezení, ale pokud je člověk akceptuje, problémy nejsou.

 

Vstup do země
Ke vstupům do všech zemí nejsou potřeba žádné speciální fomality. A ubyly i některé komplikace při kombinování návštěv v současnosti nepřátelských zemí.
Pro vstup do Izraele není potřeba žádné vízum. Při každém vstupu do země ale probíhá pohovor, většinou v angličtině, kdy hlavním tématem jsou důvody návštěvy a zamýšlená navštívená místa, popř. nějaké osobní otázky. Záleží na úředníkovi, jak dlouho a důkladně dotazování trvá. Většinou stačí říci, že je člověk běžný turista a vyjmenovat pár míst, která hodlá navštívit. Pokud cestuje rodina nebo malá skupinka, tak někdy je dotazování společné, což je výhodné v případě, kdy se někdo nedokáže cizí řečí domluvit. Kromě hebrejštiny a angličtiny se dá dobře uplatnit i ruština. Namísto dříve používaných razítek do pasu, která pak komplikovala návštěvu některých muslimských zemí, se nyní dávají registrační lístky - modrý při vstupu a růžový při výstupu.
Izrael - vstupní/výstupní kartička

Pokud máte v pasu razítko nějakého pro Izrael nepřátelského státu, tak to vstupu do země nezamezí, jen musíte počítat s všetečnými dotazy. Samozřejmostí je pak důkladná bezpečnostní kontrola, namátkově i osobní prohlídka. Vše ale probíhá slušně. Nezvyklé jsou třeba stěry vnitřků zavazadel pro detekci drog či výbušnin. Kontroly jsme zažili několikrát, při příjezdu na letišti, a při návratu z Jordánska a Palestiny, vždy to bylo bez problémů. Je dobré si ale předem ověřit, co se nesmí dovážet, aby nevznikaly konflikty.
Vstup na palestinská území je z Izraele volný, ostatně jinak se tam dostat nedá.
Pro vstup do Jordánska je potřeba mít vízum. To se sice dá dopředu získat na velvyslanectví, pro nás ve Vídni, ale jednodušší je vyřízení víza na některých hraničních přechodech při vstupu. To jest na mezinárodních letištích v Ammánu a Akabě, nebo na pozemních přechodech z Izraele, mimo přechod Allenby / King Hussein Bridge. Na přechodu Eilat / Wadi Araba je nutno mít dopředu zakoupený Jordan Pass. Jinak bez něj stojí vízum 40 JOD, a navíc se platí i výstup ze země.
Ten se platí i v Izraeli, pokud opouštíte zemi pozemním přechodem, poplatek je cca 100 ILS.

 

Doprava tam a zpět
S ohledem na situaci v sousedních zemích je v podstatě jedinou možností, jak se do uvedených zemí dostat, letecká doprava. Mezinárodních letišť je zde několik, létají sem nízkonákladové aerolinky, a často bývají i u těch běžných různé výhodné akce. Zpáteční letenky lze tedy běžně pořídit do 2000,- Kč, výjimečně i pod 1000,- Kč. Nejčastěji se létá do Tel Avivu, další možností je Ammán a Akaba v Jordánsku, nebo Eilat v Izraeli, kde bylo nedávno otevřeno nové letiště. Ještě existuje možnost vstupu do Izraele silničním přechodem z Egypta mezi městy Taba a Eilat.

 

Doprava na místě
Po Izraeli i Jordánsku lze pohodlně cestovat mnoha způsoby. Nejoperativnější je samozřejmě půjčení auta. V obou zemích jsou pobočky mezinárodních firem, takže zařídit si vše dopředu přes internet je snadné. Jedinou závadou je, že auta půjčená v jedné zemi nemohou jet do druhé. Je tedy potřeba si vyřizovat auto pro každou zemi zvlášť. Pro mne bylo nezvyklé, že půjčovny nabízí většinou výhradně auta s automatickou převodovkou. Někdy s nimi byl problém při plném zatížení v těžším terénu, což mělo za následek vyšší spotřebu, než by člověk čekal. V Jordánsku je cena benzínu zhruba jako u nás, tj. kolem 30 Kč/l, v Izraeli pak kolem 40 Kč/l. Silnice v obou zemích jsou poměrně kvalitní, hlavně ty novější. Náročnější je jízda po městech, zvláště v úzkých rušných uličkách. Hojně využívané jsou zpomalovací prahy, a to i na hlavních silnicích. V Izraeli je osobní automobilová doprava hojně využívaná, a i přes velkou hustotu dopravní sítě jsou časté dopravní zácpy, s čímž je nutno počítat hlavně u větších měst. Naštěstí jsme se ale nikde nesetkali s agresivitou, to že na světelných křižovatkách při naskočení zelené řidiči v řadě za prvním autem troubí se dá spíše považovat za místní folklór, než za pobídku ke spěchu. V dopravních předpisech není žádný větší rozdíl, akorát i na dálnicích je mimoúrovňové křížení, hlavně v Jordánsku, výjimkou. Na dálnicích tak je běžné vedle zmíněných prahů upozorňujících na snížení rychlosti i otáčení do protisměru, aby pak bylo možno z dálnice odbočit.
Pozor velbloudi

V Izraeli i Jordánsku funguje vcelku dobře veřejná doprava. A to jak dálkové autobusové linky, tak i na kratší vzdálenosti, kdy jsou to převážně sdílené taxi. Pro turisty jsou pak speciální k turistickým památkám, např. z Akaby do Petry či Wadi Rum. Navíc všude je možné si sjednat klasické taxi, akorát je potřeba zjistit se dopředu běžnou cenu a tu pak případně usmlouvat. Je dobré si možnosti i ceny dopravy zjistit dopředu a zvolit si ten nejvýhodnější. Ve větších městech pak funguje hromadná doprava s klasickými autobusy, v Jeruzalémě je dokonce jedna linka tramvaje. V Tel Avivu je pak postupně budováno tzv. lehké metro, což je obdoba linek typu S-Bahn z některých evropských měst.
Jeruzalém - bus

Jeruzalém - tram

Vstupy do památek
Turistika je zvláště v Jordánsku podstatným zdrojem příjmů. To znamená, že na atraktivní místa je časově omezený vstup, a většinou se platí vstupné. Číslem jedna je samozřejmě Petra, kde je vstupné zdaleka nejvyšší, ale je to dáno i tím, že turisté jej mohou navštívit individuálně. Naopak ve Wadi Rum je vstupné minimální, ale turisté si pak musí zaplatit místního průvodce. Pro zahraniční turisty je výhodný tzv. Jordan Pass, který umožňuje získání víza na hraničních přechodech, a zároveň zahrnuje bezplatný vstup do hlavních turistických míst. Jeho nákup se vyplatí již v případě, že potřebujete vízum a chcete strávit jeden den v Petře. Něco podobného existuje i v Izraeli pro návštěvu národních parků, kde je možno koupit vstupenku pro několik vstupů dle vlastního výběru. Jinak se dají vstupy všude platit i jednotlivě. Volný vstup je v Izraeli pouze do církevních svatostánků. V některých případech, např. u tunelů pod Starým městem v Jeruzalémě, je nutno zajistit kvůli obrovskému zájmu vstupenky dopředu na určitou hodinu. U nejvyhledávanějších památek se doporučuje jejich návštěva v časných ranních hodinách hned po otevření kvůli velkému zájmu turistů, ale to platí všude ve světě.

 

Placení a peníze
V Izraeli se platí tzn. novými šekely (ILS), v Jordánsku jordánskými dináry (JOD), v Palestině oficiálně ILS i JOD, ale obchodníci přijímají v podstatě jakoukoliv tvrdou měnu. Většinou ale přepočítávají z ILS a zaokrouhlují nejraději na celé směrem nahoru, což je vždy nevýhodné.
V Izraeli je situace podobná té u nás, tzn. téměř 100% plateb lze kromě hotovosti hradit platební kartou. Výjimkou mohou být trhovci či stánkaři. Navíc je všude hustá síť bankomatů, kde lze vyzvednout hotovost. Její výběr, stejně jako výměna valut v bance, je zatížen vcelku vysokými poplatky. Pokud tedy potřebujete hotovost, je nejvýhodnější vybrat hromadně vyšší sumu z bankomatu, pozor jen na případné omezení výšky vybírané částky.
V Jordánsku je situace trochu horší, platební karty jsou přijímány jen ve větších obchodech, na většině benzínek, v půjčovnách aut a v některých hotelech a restauracích, což je nejdůležitější. Jinak se platí hotově. S tím je třeba počítat například při sjednávání průvodců, kde se pak očekává poskytnutí i nějakého bakšiše, vyjadřujícího spokojenost s poskytnutými službami. Někde přijmou i cizí valuty, USD či EUR, ale je potřeba si pohlídat kurz, aby nebyl moc nevýhodný. V turistických oblastech bývají směnárny, kde jsou kurzy obvykle nejvýhodnější, bankomatů je poskrovnu.
V Palestině se platí většinou vše hotově.

 

Ceny
Jak se říká, někde jsou služby vzorné a ceny mírné, někde je to naopak. V Jordánsku ceny v podstatě odpovídají našim, aspoň co se týká potravin, ubytování, vstupného či pohonných hmot. Naopak Izrael patří k nejdražším zemím světa. U mnoha věcí byly ceny číselně stejné, jako u nás. Třeba půllitr piva v obyčejné restauraci za 32 ILS. Akorát že 1 šekel je přibližně 7 Kč. Podobně je to u všech potravin i nápojů v obchodech. Naštěstí aspoň benzín stál v přepočtu kolem 40 Kč/l.

 

Zdravotní a bezpečnostní rizika
Po zdravotní stránce je oblast bezpečná, žádná zdravotní rizika nehrozí. Není potřeba žádné očkování, neřádí zde exotické nemoci. V Jordánsku jsme se stravovali v hotelu, kde jsme byli ubytování. Měli jsme zde snídaně a večeře formou bufetu, a přestože jsme ochutnali vše, což byla z velké části tepelně neupravená zeleninová jídla, tak nás žádná faraonova pomsta, jak je obvyklé třeba v Egyptě, nepotkala. Na rozdíl od svých opatrnějších kolegů zastávám názor, že pokud teče voda z kohoutku, tak je pitná, pokud není výslovně uvedeno jinak. Zatímco oni si kupovali balenou vodu, já používal bez následků kohoutkovou z hotelu.
Problematické je hodnocení bezpečnostní situace. Tady je mezi jednotlivými zeměmi rozdílný stav.
Jordánsko je pro zahraniční turisty bezpečnou zemí, protože místní si jich váží jako zdroje pohodlných příjmů. K turistům jsou tedy velice vstřícní. A na rozdíl od jiných podobných zemí nejsou vůči nim dotěrní či dokonce agresivní, jak je známé třeba z tržišť nucení k nákupu zboží. Paradoxně podobná situace byla i v Betlémě. Tam to bylo dáno tím, že to je jedno z mála míst na palestinských územích, kam jezdí turisté. Protože jinak jsou možnosti výdělku, mimo práce pro Izraelce, mizivé. Těžko říci, jaká je situace ve většinově arabských městech, např. Náblusu či Rámaláhu, který je v současnosti dočasným hlavním městem Palestiny. Obecně se do těchto míst nedoporučuje turistům jezdit.
Kontroverzní je situace v Izraeli. Při dodržení určitých pravidel je tato země, až na výjimky velice bezpečná. Nedoporučuje se jezdit do míst, kde hrozí konflikty se sousedy, tj. do okolí Gazy a hranic s Libanonem, kde hrozí občasné raketové útoky. V místech navštěvovaných turisty, popř. místními ve větším počtu, jsou běžné bezpečnostní kontroly a stálá přítomnost ozbrojené ochrany. Paradoxně ta bývá nejčastěji cílem útoků ze strany radikálů, ne cizí turisté. Pokud jsme se pohybovali v neturistických místech, tj. třeba v rezidentních čtvrtích běžných měst s čistě židovskou populací, tak to tam vypadalo jak někde v Evropě, a cítili jsme se bezpečně.

 

Ubytování
Pro běžné individuální cestovatele je asi nejjednodušší zajistit si ubytování dopředu přes celosvětové systémy Airbnb, booking.com či trivago. V Jordánsku není problém za slušnou cenu získat ubytování v hotelu včetně stravy, v Izraeli vzhledem k vyšším cenám vychází nejlépe ubytování v hostelech nebo samoobslužných ubytovnách. V Izraeli se v takových případech někde požaduje doložení, že jste přicestovali do země za účelem turistiky, aby nebylo účtováno při placení místní DPH. My jsme např. museli poslat před příjezdem na ubytování fotografii pasu s modrým vstupním lístkem. Další možností pro přenocování je kempování, ale o to jsme se nezajímali, stejně jako i o ubytování v křesťanských hospicech pro poutníky v Izraeli.
Wadi Musa - Valentine Inn

Stravování
Jak už bylo uvedeno, dovoz potravin, s výjimkou syrového masa, zeleniny a ovoce je možný. Kdo je zvyklý se stravovat tímto způsobem, tj. konzumovat dovezené konzervy a vařit si polévky z pytlíku nebo cereálie, tak může. V některých ubytovacích zařízeních jsou na to vybaveni, jsou zde kuchyňky či kuchyňské kouty na pokojích se základním vybavením, jako je alespoň mikrovlnka, rychlovarná konvice, lednička a nějaké nádobí. Ve všech zemích je obchodní síť, včetně supermarketů, kde je možno potraviny nakoupit, akorát v Izraeli je potřeba počítat s vyššími cenami. To se týká i stravování v restauracích nebo fast-foodech. Lákavé jsou nabídky na tržnicích či pouličních stáncích.
Jeruzalém - AFC

Jeruzalém - tržnice

Jeruzalém - tržnice - pečivo

Jeruzalém - tržnice - ovoce

Překvapilo, že i v muslimském Jordánsku je možno koupit alkoholické nápoje, ovšem za velmi vysokou cenu. Stejně je to i v Izraeli, jen místní, celkem kvalitní víno se dá koupit za relativně přijatelnou cenu,nejlevnější i pod 30 ILS za 0,7 l. I přes pro nás vysokou cenu piva jsme v Izraeli viděli v hospůdkách hodně lidí. Pokud je ubytování v hotelu, tak tam bývá restaurace minimálně s nabídkou snídaní a večeří, většinou formou bufetu. Ten bývá podle našich zkušeností z Jordánska spíše místního typu, kdy převažují zeleninová jídla, humus a pilaf, doplněná u snídaní evropskými doplňky, jako máslo, marmeláda, sýr či vařená vejce. Z pochopitelných náboženských důvodů chybí u nás obvyklé masné výrobky. I nápoje jsou obvyklé - čaj, káva a džus.

 

Statistický závěr
Kdybych použil výrazivo z dob minulých, tak díky dobré organizaci práce jsme plán pětiletky splnili za čtyři roky, a ještě navíc na 120%. Vybarvili jsme tři země, ve dvou z nich jsme našli nejstarší kešky, které se hodí třeba pro takovouto challenge. U Mrtvého moře jsme odlovili nejníže uložené nadzemní kešky na světě, několik z nich bylo pod -400 m n.m., čímž se nám podařilo získat další diamantový odznak (to bylo před změkčením podmínek, nyní stačí -100 m n.m.). Až na menší výjimky se nám podařilo získat všechny dostupné ikonky typů kešek, škoda jen letterboxu v Izraeli a případně eventů v Palestině a Jordánsku. V Izraeli jsme našli nějakou kešku ve všech šesti regionech.

 

Ale hlavně jsme navštívili ta nejzajímavější místa tohoto konflikty zmítaného kousku světa s pohnutou historií i současností, který ovlivnil významným způsobem naši civilizaci.

 

KONEC



  • 0



Květen 2020

P Ú S Č P S N
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627 28 293031

Poslední komentáře

Reklama