1
1 hlasy
Kubánské deníky
Příspěvek od
HOVeziNADIVoko
,
16 prosinec 2014
·
3 594 Zobrazení
Den první
První den bez mámy, která ještě ani na Kubě nepřistála.
Mates volá před třetí, že má asi něco v uchu. Dorazím domů dle harmonogramu ( tj ve čtyři, ještě, že můžu čerpat čtvrt dne dovolený, díky šéfe), nic tam nemá, tak hledám kapky do ucha. Nejsou. Pohotovost má až od pěti a je na Kladně. OK objednám na žádost dětí pizzu a cestou koupím kapky v lékárně. Mrknu zatím na úkol, kterej je úplně špatně, teda celej ne, pač neopsal 3 řádky resp. přeskočil. Opravovat to prej nebude, páč ho bolí to ucho. Pizzeria má do pátku rekonstrukci. Volám druhou, kde to neberou. Nechám vzkaz, že jsem chtěl 25 kusů, ale objednám je jinde, když nechtějí kšeft. V lékárně nemají kapky a jinde už mají zavřeno. Volám ségru, ta má lékárnu doma. Nebere to, tak volám rodiče jestli tam není. Jede prej autem a ztratila doma to sluchátko do auta, co jí přines jéžíšek. Mohl bych koupit v bille věci na pizzu, kdybych to našel. Přestavujou regály o 90 stupňů, asi to zvětší tržby. Navrhnu to v práci. Volám ségru, kapky na předpis má, tak jedu 7km tam a zpět. Kapu kapky a jdeme na pizzu. Na internetu je fakt všechno. Zjišťuju, že hawai dáme, ale špenátovou ne. Za 20 min hotovo. Jdeme se umejt a spát, pač jsem vstával ve 3:30 a jel na letiště a hlavně pojedeme asi v noci na pohotovost s tím uchem, tak dobrou. Zejtra je taky den
) (To abyste pánové věděli, co dělají vaše ženy přes den.)
Den druhý
Dneska to bylo lehčí, začínáme si na sebe zvykat a ty děti co hlídám, začínaj chápat, že mi nemají dělat naschvály. Vyzkoušel jsem dorazit o 5 minut později, než je v harmonogramu a byl klid. Navíc jsem jim dovezl z lidové jídejny úžasnou brokolicovou polívku v miskách z polystirenu, který nikdy neviděli a měl jsem vyhráno. Opekli jsme k tomu tousťák a pak si dali už jen jeden párek dohromady a byl klid. Před večeří jsem stihnul ještě 2 pračky a nechápu proč se v tom tak ženský před tím přehrabujou. Taky jsem to chtěl rozdělit na hromádky, ale neměl jsem dost kalhot, spoďárů nebo ponožek na jednu várku, tak jsem to tam naházel a ještě zbylo místo v bubnu. S ručníkama to bylo horší ty se tam nevešli, teda nakonec jo, ale dalo to práci. Měli by k tomu dávat z výroby něco na pěchování, jako aby se do toho bubnu vešlo co nejvíc. Jo a taky přišel kamarád na kafe, tak jsme pokecali. S druhým jsem pokecal po telefonu a málem bych vynechal úkol. Tam taky děti zklidnili, Ondra žádnej a Máťa takový 3 lehký počty bez chyb. Pak nějaký čtení a zítra to odhaduju bez úkolů. Taky jsem stihnul zprávy, kafe, uklidit nádobí, internet a kouknout s dětma na dokument o zvířatech v Mongolsku. Děti do postele, vana se sklenkou šáňa, časopis a oholit, ale asi přestanu stejně není pro koho se holit. Začíná se mi to líbit. Jdu spát, zejtra musím brzo do kauflandu mají akci, skoro všechno za půlku...
Den třetí
Den třetí byl náročný. Ráno jsem zjistil, že jde zapnou pračka a myčka najednou a ušetřím tak čas. V práci jen dohledávání průserů, takže domů vyšťavenej. Polívku jsem dneska nedovezl, byla držková a tu máme doma každej den. Hurá do kauflandu, snad to od rána důchodci nevykoupili. No i když co by dělali s legovýma panáčkama? Bereme kamaráda Václava z 3D, to víte hustá sleva, kdybych měl autobus, tak vezeme půlku školy. Ty woe půl hodiny blokujeme levou uličku, páč to dali na začátek a po hmatu musíme masírovat pytlíky s legem a hledat tu správnou figurku kterou nemáme. A 3x2 kusy. Kdybych to věděl, tak by jsem sem nikdy nechodil a nikdy neslíbil každýmu jednu navíc. Musím dohledat 6 ks o ohmatat asi 300 sáčků. Máme 2 boxery, trpaslíka, ještěra a ošetřovatelku opic, ale třetí boxer nikde. Po 30ti minutách bingo, bebe v akci, pomeranče evidentně bez akce a hurá do lidlu. Ne Matěji, dneska mámě kytku nekoupíme, jseš hodnej, ale máme není doma. Vaškovi volá táta, kam ukryl ovladač od tv. Chudák chtěl využít situaci, kdy doma nejedou v tv pokémoni a prd. Vašek to zavěsil a odpověděl na dotaz kluků. Kde by asi byl ty woe, v polici ne? Radši to nekomentuju, dojedu na kasu, prodavačka uteče. Asi pro slzák na ochranu, když viděla a slyšela, co tam dělalo to naše komando, zatím co jsem hledal pěnu na holení. Normálně nemaj niveu, chápete to? Přinesla nám pytlík čokádovejch, jéžíšku, ale neobsahujou čokoládu, asi novinka. Buď vypadáme blbě, nebo maskovala cenu nákupu. B je správně. Prej že je tam levno. Doma palačinky s nutelou, musím zpracovat to 5kg balení od jéžíška, tak mažu poctivě. To víte za války jsme nemohli, tak co by. První kus balím Václavovi, páč mu zazvonil budík v mobilu a musí domu.Ta woe, co ten úkol z češtiny, už je dost pozdě. Táto jaký i tam mám napsat ? Ondro, jaký i tam má Matěj napsat? Bez Ondry bychom to asi nedali. Škoda, že jsem neměl staršího bratra... Tak do peřin, zejtra je trénink a jestli budete kluci zase dělat 500 kliků, tak mně bude všechno bolet už jenom z vyprávění.
Den čtvrtý
Dneska je to... Ani nevím, zrovna se hádáme komu se víc stejská. Už se zdokonalujeme, včera jsem neuklidil vypraný a suchý spoďáry a ponožky, leží na sedačce v obýváku a nikomu nevadí. Ráno si prostě vylovíme čerstvý a hotovo. Ušetřili jsme hafo času za žehlení. Když se to dobře pověsí a složí, nikdo nic nepozná. Košile budou složitější, ale to dáme. Ta halda vydrží minimálně do práznin. Dohodli jsme si takovej systém: první den normálka, druhej levá na pravou a obráceně, třetí naruby, čtvrtej pravá na levou a obráceně, pátej patou nahoru, poprvý to škrtí, ale šestej den zase levá na pravou a sedmej a osmej si odvodíte. Docela úsporný, jeden pár na více než týden. Ondra trochu brblal, když padl návrh, že si to pak ještě prohodí mezi sebou s Máťou a dají repete. Docela ho chápu, když má Matěj o 2 čísla menší nohu, ale uplatil jsem ho mekáčem po každém cyklu. Prachy neušetřím, času hafo. A budeme kupovat jen takový ty ponožky bez pat. Dneska vařila zase jídelna super polívku a lidl naše milovaný lazáně. Asi přiberu, nejsem zvyklej na teplý večeře. No a ty spoďáry jsou na čtyři dny a ve dvou na osm. Uvidíme co řekne Ondra...
Den pátý
Ty jo, dneska ráno velkej úklid, no ráno, když jsem po tom co mi přestalo bublat v břiše. Ta kulajda to byla na tuty, ještě, že si jí nedali kluci. Luxování, prach, nádobí... Oběd u babičky po kterém následovala bitva v kulečníku s Ondrou a já vyhrál jen těsně. Ale ty kecy celou dobu, to prohraju, to nikdy netrefím, to nejde, už nehraju... Pak od 17 dvouhodinovej taekwondoo seminář s korejským velmistrem asi hodinu cesty od domova. Moc jsme si to s Matějem na lavičkách v tělocvičně užívali. Zima a smrad, jak se všichni potí a ještě velmistrova čeština. Teda jestli někdo nerozumí Karlovi a nechce aby byl prezident jen kvůli tomu, doporučuju tenhle seminář. Za dvě hodiny jsem postřehl 2 slova, energie a tělo. Jo a ještě tone a tojo, nechápu jejich význam, ale tohle jsem slyšel. Horkej čaj z termosky v autě zmizel, páč bylo minus osm a teď hodina cesty na Zličín do mekáče. Kdybych věděl, jak jsme daleko a že pojedeme okrskama přes Rakovník takovou dobu, tak jsem to nesliboval. A ve finále 438 Kč za 2 děti, to jsme asi objednali jen věci co nikdo nekupuje a tudíž nejsou v menu. Ještě jsem chtěl něco dietního k večeři, ale spar nemá ani tvrdej rohlík ve 21:30, nechápu proč mají do 22 hod. Jo měli supr kalendáře s bakuganama, takže 3 kila v čudu a jsem bez večeře...
Den šestý
Dnes to vypadalo, že nebude co psát. Ráno jsme přeci jen uklidili ty ponožky a spoďáry z gauče do skříně. Monča se zítra vrací a znáte ženy, nemají pochopení pro praktická a úsporná opatření mužů. Oběd u babičky, kde to bylo zase, jak v židovský škole, protože každý ze čtyř dětí musí během pěti minut sdělit ostatním své zážitky z předchozího týdne. Naštěstí je ten dům dost velikej a parta občas zmizne demolovat jinou místnost mimo oblast doslechu. Pak to přišlo, odjezd na trénink, beru 2 tašky s papírem do sběru a tašku plastů, který vyhodím cestou domů. Umeju koupelnu, záchody, vyčistím i ten kočičí, umeju si ruce a dám si kafe. Zpátky na trénink a domů. Pak zazněl ten dotaz: Tati, kde je ten starej kalendář se Sponge Bobem ? Máťo asi ve sběru, doufám, že tak to bude uzavřeno. Nebylo, scéna, jak z národního, oblékám se a sám vyrážím přes sídliště přehrabat ten velkej kontejner na papír, abych našel Sponge Boba v kalhotách. Dodělal jsem nějakou chemku na záchody, tak ji beru, abych vypadal, jako že nesu odpad do plastů. Nevím jestli chodí někdo s jednou flaškou, ale lepší maskování aktuálně nebylo. Chvilku vyčkávám a dělám, že koukám do mobilu páč je kolem nezvykle rušno. Pak přišla ta chvíle na kterou jsem čekám a vrhl se konťáku, pod rouškou černočerné tmy vylovil ten poklad a hlavně nenápadně. Odhodím vedle do plastů úplně normálně lahev a úplně normálně odcházím za přítomnosti nechápavých pohledů kolemjdoucích domů. To bylo radosti, jak na Starým Bělidle. Přepíšeme tedy všechny narozky a svátky do nových kousků. Musím se ale soustředit, protože tam je hodně chyb. Ať počítám, jak počítám vyšlo mi u všech o rok víc, ta Monča v tom má trochu čurbes, ale má toho chudák hodně, tak nebudu prudit. Stejně si toho nikdo celej rok nevšiml. Pak dáme řízek, dětskej film Brontosaurus a spát. Zejtra nám to končí, tak ať jsme fit. Ještě ten stromeček jsme mohli odstrojit a uklidnit, ale udělal jsem pokus. Začal jsem ho zalévat a myslím, že vydrží do příštích vánoc, ušetříme minimálně pětikilo...
Den sedmý
Tak a je to tady. Ráno začalo sněžit, 2cm v Praze, tak odhaduju zpoždění letadla. Docela by se to hodilo, protože se nám to tluče s tréninkem. Porada, prodejna, prodejci, zákazník, koupit sobě oběd, Míše svačinu, protože je nejlepší prodejce a dlužím jí to z prosince ( a ještě 2), večeři a kytku. Volá Monča z Paříže, že mají zpoždění, protože v Praze sněží. Ale strááášně.To cestování je trapný. Jste v Paříži 5 hodin a vidíte jen terminál letiště. Já byl 5 hodin ve Frankfurtu a jezdil jsem tam s kým jiným, než s kolegy z O2 vláčkem sem a tam aby nebyla nuda, tak jsem poznal Německo. Upřímně nic moc to tam není. Koupil jsem lososa a rohlíčka, prej by si dala teplý jídlo a ne rohlík z letadla. Jdu do jídelny pro svíčkovou a tři polívky. Už si mně pamatujou a dostávám větší porce. Ještě je teda možnost, že vypadám blbě a potřebuju najíst. Celkem dobře načasovaná kalamita. Z práce nejdu moc brzo, stihnu to domů, vyzvednout děti a zase do Prahy. Riskneme terminál 1 a je to dvojka. Neva projdem si to v pohodě. U výlezu čekáme asi 20 minut a musím poslouchat celou dobu "kdy už máma přijde, zavolej jí" v intervalu 5 vteřin celých 20 minut. Poprvé jsem záviděl ty dva parchanty co tam celou dobu běhali a ječeli na celou halu. Úžasný děti, ne jak ty moji inženýři. Tatadadá, pusa, kytka, pusa, pusa a dom. Děti doma rozebrali kufr, dárky, sežrali všechno co jsem koupil, zaskučeli, že ke všechno bolí, bodejť ne, když měli od pátku každej den trénink. Já bych nedal 2 dny, natož čtyři...
Den osmý
Kde je ten kalendář? Ne ten dětskej, ten náš z kuchyně. Tady někde byl, dal jsem ho stranou, abych ho nevyhodil. Je tam přece spousta důležitejch věcí, který si musíme přepsat do novýho. Taky tam dáváme různý důležitý papíry v obálkách. Tohle není prdel, to není Sponge Bob. Tak se jdu oblíknout, stejně musím do práce, dojedu před poštu, zaparkuju, chvilku pozoruju okolí. Je fakt, že ráno v 9 hodin, není úplně jednoduchý bejt nenápadnej, nebo nedej bože maskovanej. Vyrážím, vím, kde to asi bude, páč jsem tu byl už dvakrát a mohl bych to dát na první maximálně druhý šáhnutí. Tentokrát nemám ani starý noviny, nebo petku, takže se provařím asi dost brzo. Ty zmetci ten konťák vyvezli, jen papír bohužel, plasty ne. Proooč? Normálně to přetejká až k poště a zrovna tenhle tejden, zrovna, když se to fakt nehodí. No co, tak jdu aspoň na poštu, mám tam dobírku a potřebuju dálniční známku. Balíček dostanu, ale známku má u vedlejší přepážky pan vedoucí, je divnej, víc než já. Tak jestli prej počkám, šel uklízet sníh na rampu. Viděl jsem ho zvenku s výbavou, kterou bych si vzal, když odklízíme na sídlišti celý basketbalový hřiště a stavíme iglů pro 15 dětí. Rampa má 2x4 metry. No nic vypadá to na dlouho, tak se paní slitovala a vybrala vedoucímu šuplík. Jinak je to pošta v paneláku velikosti sklepa a má dvě přepážky, ale má kouzlo a prodávaj tam víc hraček a knížek než v Jednotě. Máte tam vyřešený vánoce pro celou rodinu za 5 minut. Odcházím lehčí o 2200 kč a nechápu, páč jsem vždycky myslel, že vedoucí je ta paní co se na mně směje a z dálky zdraví. Pamatuje si mně, asi jsem jí sympatickej, nebo co. Taky za mnou vždycky vyběhne ven, že na těch dopisech nemám adresy, ale jen známky, je fakt dobrá.
A taky Monča říkala, že tam dávala občas prachy, jako do toho kalendáře. By mně kleplo.
No a v balíčku byl kabel k hodinkám sony. Náš Ondra je in, takže má android hodinky, ktrerý spolupracujou s mobilem a dobíjí se přes usb. Jenže od vánoční kinderparty u nás doma je nemáme. Uklízeli jsme snad 14 dní celej byt, ale zbytečně, pořád tam je bordel a kabel taky nikde. Před tejdnem jsem ho objednal za těžký prachy, jenže náš mladej ho našel, ale nepovažoval za nutný informovat o tom svého otce, takže máme dva, ale co vánoce jsou, než se stihnem rozkoukat a zase přijde ta malá svoloč a my budem připravený.
Nejhorší je, že pořád řeším, jestli se dá vypátrat ten obsah kontejneru. Je to v tašce O2, takže by to nemuselo bejt tak těžký.
Od včerejška se mi nějak nedaří, takže jsem neprosadil ani tu variantu se stromkem a pod nátlakem a po těžkým dnu v práci jsem ho musel odstrojit. Ale vymyslel jsem to, už serfuju na netu a doufám, že ho seženu teď ve slevě. Budeme mít umělej, skládací, v takový tý krabici s červeným čudlíkem, kterej zmáčknete a vyskočí rovnou rozloženej, už vozdobenej a svítěj, ta vozdoby. Určitě ho znáte, byl v jednom díle, jak dávaj to vo tom krtkovi...
MUDr. Michael Sucharkovský - xylofonista a rytmik Hovnadivu
První den bez mámy, která ještě ani na Kubě nepřistála.
Mates volá před třetí, že má asi něco v uchu. Dorazím domů dle harmonogramu ( tj ve čtyři, ještě, že můžu čerpat čtvrt dne dovolený, díky šéfe), nic tam nemá, tak hledám kapky do ucha. Nejsou. Pohotovost má až od pěti a je na Kladně. OK objednám na žádost dětí pizzu a cestou koupím kapky v lékárně. Mrknu zatím na úkol, kterej je úplně špatně, teda celej ne, pač neopsal 3 řádky resp. přeskočil. Opravovat to prej nebude, páč ho bolí to ucho. Pizzeria má do pátku rekonstrukci. Volám druhou, kde to neberou. Nechám vzkaz, že jsem chtěl 25 kusů, ale objednám je jinde, když nechtějí kšeft. V lékárně nemají kapky a jinde už mají zavřeno. Volám ségru, ta má lékárnu doma. Nebere to, tak volám rodiče jestli tam není. Jede prej autem a ztratila doma to sluchátko do auta, co jí přines jéžíšek. Mohl bych koupit v bille věci na pizzu, kdybych to našel. Přestavujou regály o 90 stupňů, asi to zvětší tržby. Navrhnu to v práci. Volám ségru, kapky na předpis má, tak jedu 7km tam a zpět. Kapu kapky a jdeme na pizzu. Na internetu je fakt všechno. Zjišťuju, že hawai dáme, ale špenátovou ne. Za 20 min hotovo. Jdeme se umejt a spát, pač jsem vstával ve 3:30 a jel na letiště a hlavně pojedeme asi v noci na pohotovost s tím uchem, tak dobrou. Zejtra je taky den
) (To abyste pánové věděli, co dělají vaše ženy přes den.)Den druhý
Dneska to bylo lehčí, začínáme si na sebe zvykat a ty děti co hlídám, začínaj chápat, že mi nemají dělat naschvály. Vyzkoušel jsem dorazit o 5 minut později, než je v harmonogramu a byl klid. Navíc jsem jim dovezl z lidové jídejny úžasnou brokolicovou polívku v miskách z polystirenu, který nikdy neviděli a měl jsem vyhráno. Opekli jsme k tomu tousťák a pak si dali už jen jeden párek dohromady a byl klid. Před večeří jsem stihnul ještě 2 pračky a nechápu proč se v tom tak ženský před tím přehrabujou. Taky jsem to chtěl rozdělit na hromádky, ale neměl jsem dost kalhot, spoďárů nebo ponožek na jednu várku, tak jsem to tam naházel a ještě zbylo místo v bubnu. S ručníkama to bylo horší ty se tam nevešli, teda nakonec jo, ale dalo to práci. Měli by k tomu dávat z výroby něco na pěchování, jako aby se do toho bubnu vešlo co nejvíc. Jo a taky přišel kamarád na kafe, tak jsme pokecali. S druhým jsem pokecal po telefonu a málem bych vynechal úkol. Tam taky děti zklidnili, Ondra žádnej a Máťa takový 3 lehký počty bez chyb. Pak nějaký čtení a zítra to odhaduju bez úkolů. Taky jsem stihnul zprávy, kafe, uklidit nádobí, internet a kouknout s dětma na dokument o zvířatech v Mongolsku. Děti do postele, vana se sklenkou šáňa, časopis a oholit, ale asi přestanu stejně není pro koho se holit. Začíná se mi to líbit. Jdu spát, zejtra musím brzo do kauflandu mají akci, skoro všechno za půlku...
Den třetí
Den třetí byl náročný. Ráno jsem zjistil, že jde zapnou pračka a myčka najednou a ušetřím tak čas. V práci jen dohledávání průserů, takže domů vyšťavenej. Polívku jsem dneska nedovezl, byla držková a tu máme doma každej den. Hurá do kauflandu, snad to od rána důchodci nevykoupili. No i když co by dělali s legovýma panáčkama? Bereme kamaráda Václava z 3D, to víte hustá sleva, kdybych měl autobus, tak vezeme půlku školy. Ty woe půl hodiny blokujeme levou uličku, páč to dali na začátek a po hmatu musíme masírovat pytlíky s legem a hledat tu správnou figurku kterou nemáme. A 3x2 kusy. Kdybych to věděl, tak by jsem sem nikdy nechodil a nikdy neslíbil každýmu jednu navíc. Musím dohledat 6 ks o ohmatat asi 300 sáčků. Máme 2 boxery, trpaslíka, ještěra a ošetřovatelku opic, ale třetí boxer nikde. Po 30ti minutách bingo, bebe v akci, pomeranče evidentně bez akce a hurá do lidlu. Ne Matěji, dneska mámě kytku nekoupíme, jseš hodnej, ale máme není doma. Vaškovi volá táta, kam ukryl ovladač od tv. Chudák chtěl využít situaci, kdy doma nejedou v tv pokémoni a prd. Vašek to zavěsil a odpověděl na dotaz kluků. Kde by asi byl ty woe, v polici ne? Radši to nekomentuju, dojedu na kasu, prodavačka uteče. Asi pro slzák na ochranu, když viděla a slyšela, co tam dělalo to naše komando, zatím co jsem hledal pěnu na holení. Normálně nemaj niveu, chápete to? Přinesla nám pytlík čokádovejch, jéžíšku, ale neobsahujou čokoládu, asi novinka. Buď vypadáme blbě, nebo maskovala cenu nákupu. B je správně. Prej že je tam levno. Doma palačinky s nutelou, musím zpracovat to 5kg balení od jéžíška, tak mažu poctivě. To víte za války jsme nemohli, tak co by. První kus balím Václavovi, páč mu zazvonil budík v mobilu a musí domu.Ta woe, co ten úkol z češtiny, už je dost pozdě. Táto jaký i tam mám napsat ? Ondro, jaký i tam má Matěj napsat? Bez Ondry bychom to asi nedali. Škoda, že jsem neměl staršího bratra... Tak do peřin, zejtra je trénink a jestli budete kluci zase dělat 500 kliků, tak mně bude všechno bolet už jenom z vyprávění.
Den čtvrtý
Dneska je to... Ani nevím, zrovna se hádáme komu se víc stejská. Už se zdokonalujeme, včera jsem neuklidil vypraný a suchý spoďáry a ponožky, leží na sedačce v obýváku a nikomu nevadí. Ráno si prostě vylovíme čerstvý a hotovo. Ušetřili jsme hafo času za žehlení. Když se to dobře pověsí a složí, nikdo nic nepozná. Košile budou složitější, ale to dáme. Ta halda vydrží minimálně do práznin. Dohodli jsme si takovej systém: první den normálka, druhej levá na pravou a obráceně, třetí naruby, čtvrtej pravá na levou a obráceně, pátej patou nahoru, poprvý to škrtí, ale šestej den zase levá na pravou a sedmej a osmej si odvodíte. Docela úsporný, jeden pár na více než týden. Ondra trochu brblal, když padl návrh, že si to pak ještě prohodí mezi sebou s Máťou a dají repete. Docela ho chápu, když má Matěj o 2 čísla menší nohu, ale uplatil jsem ho mekáčem po každém cyklu. Prachy neušetřím, času hafo. A budeme kupovat jen takový ty ponožky bez pat. Dneska vařila zase jídelna super polívku a lidl naše milovaný lazáně. Asi přiberu, nejsem zvyklej na teplý večeře. No a ty spoďáry jsou na čtyři dny a ve dvou na osm. Uvidíme co řekne Ondra...
Den pátý
Ty jo, dneska ráno velkej úklid, no ráno, když jsem po tom co mi přestalo bublat v břiše. Ta kulajda to byla na tuty, ještě, že si jí nedali kluci. Luxování, prach, nádobí... Oběd u babičky po kterém následovala bitva v kulečníku s Ondrou a já vyhrál jen těsně. Ale ty kecy celou dobu, to prohraju, to nikdy netrefím, to nejde, už nehraju... Pak od 17 dvouhodinovej taekwondoo seminář s korejským velmistrem asi hodinu cesty od domova. Moc jsme si to s Matějem na lavičkách v tělocvičně užívali. Zima a smrad, jak se všichni potí a ještě velmistrova čeština. Teda jestli někdo nerozumí Karlovi a nechce aby byl prezident jen kvůli tomu, doporučuju tenhle seminář. Za dvě hodiny jsem postřehl 2 slova, energie a tělo. Jo a ještě tone a tojo, nechápu jejich význam, ale tohle jsem slyšel. Horkej čaj z termosky v autě zmizel, páč bylo minus osm a teď hodina cesty na Zličín do mekáče. Kdybych věděl, jak jsme daleko a že pojedeme okrskama přes Rakovník takovou dobu, tak jsem to nesliboval. A ve finále 438 Kč za 2 děti, to jsme asi objednali jen věci co nikdo nekupuje a tudíž nejsou v menu. Ještě jsem chtěl něco dietního k večeři, ale spar nemá ani tvrdej rohlík ve 21:30, nechápu proč mají do 22 hod. Jo měli supr kalendáře s bakuganama, takže 3 kila v čudu a jsem bez večeře...
Den šestý
Dnes to vypadalo, že nebude co psát. Ráno jsme přeci jen uklidili ty ponožky a spoďáry z gauče do skříně. Monča se zítra vrací a znáte ženy, nemají pochopení pro praktická a úsporná opatření mužů. Oběd u babičky, kde to bylo zase, jak v židovský škole, protože každý ze čtyř dětí musí během pěti minut sdělit ostatním své zážitky z předchozího týdne. Naštěstí je ten dům dost velikej a parta občas zmizne demolovat jinou místnost mimo oblast doslechu. Pak to přišlo, odjezd na trénink, beru 2 tašky s papírem do sběru a tašku plastů, který vyhodím cestou domů. Umeju koupelnu, záchody, vyčistím i ten kočičí, umeju si ruce a dám si kafe. Zpátky na trénink a domů. Pak zazněl ten dotaz: Tati, kde je ten starej kalendář se Sponge Bobem ? Máťo asi ve sběru, doufám, že tak to bude uzavřeno. Nebylo, scéna, jak z národního, oblékám se a sám vyrážím přes sídliště přehrabat ten velkej kontejner na papír, abych našel Sponge Boba v kalhotách. Dodělal jsem nějakou chemku na záchody, tak ji beru, abych vypadal, jako že nesu odpad do plastů. Nevím jestli chodí někdo s jednou flaškou, ale lepší maskování aktuálně nebylo. Chvilku vyčkávám a dělám, že koukám do mobilu páč je kolem nezvykle rušno. Pak přišla ta chvíle na kterou jsem čekám a vrhl se konťáku, pod rouškou černočerné tmy vylovil ten poklad a hlavně nenápadně. Odhodím vedle do plastů úplně normálně lahev a úplně normálně odcházím za přítomnosti nechápavých pohledů kolemjdoucích domů. To bylo radosti, jak na Starým Bělidle. Přepíšeme tedy všechny narozky a svátky do nových kousků. Musím se ale soustředit, protože tam je hodně chyb. Ať počítám, jak počítám vyšlo mi u všech o rok víc, ta Monča v tom má trochu čurbes, ale má toho chudák hodně, tak nebudu prudit. Stejně si toho nikdo celej rok nevšiml. Pak dáme řízek, dětskej film Brontosaurus a spát. Zejtra nám to končí, tak ať jsme fit. Ještě ten stromeček jsme mohli odstrojit a uklidnit, ale udělal jsem pokus. Začal jsem ho zalévat a myslím, že vydrží do příštích vánoc, ušetříme minimálně pětikilo...
Den sedmý
Tak a je to tady. Ráno začalo sněžit, 2cm v Praze, tak odhaduju zpoždění letadla. Docela by se to hodilo, protože se nám to tluče s tréninkem. Porada, prodejna, prodejci, zákazník, koupit sobě oběd, Míše svačinu, protože je nejlepší prodejce a dlužím jí to z prosince ( a ještě 2), večeři a kytku. Volá Monča z Paříže, že mají zpoždění, protože v Praze sněží. Ale strááášně.To cestování je trapný. Jste v Paříži 5 hodin a vidíte jen terminál letiště. Já byl 5 hodin ve Frankfurtu a jezdil jsem tam s kým jiným, než s kolegy z O2 vláčkem sem a tam aby nebyla nuda, tak jsem poznal Německo. Upřímně nic moc to tam není. Koupil jsem lososa a rohlíčka, prej by si dala teplý jídlo a ne rohlík z letadla. Jdu do jídelny pro svíčkovou a tři polívky. Už si mně pamatujou a dostávám větší porce. Ještě je teda možnost, že vypadám blbě a potřebuju najíst. Celkem dobře načasovaná kalamita. Z práce nejdu moc brzo, stihnu to domů, vyzvednout děti a zase do Prahy. Riskneme terminál 1 a je to dvojka. Neva projdem si to v pohodě. U výlezu čekáme asi 20 minut a musím poslouchat celou dobu "kdy už máma přijde, zavolej jí" v intervalu 5 vteřin celých 20 minut. Poprvé jsem záviděl ty dva parchanty co tam celou dobu běhali a ječeli na celou halu. Úžasný děti, ne jak ty moji inženýři. Tatadadá, pusa, kytka, pusa, pusa a dom. Děti doma rozebrali kufr, dárky, sežrali všechno co jsem koupil, zaskučeli, že ke všechno bolí, bodejť ne, když měli od pátku každej den trénink. Já bych nedal 2 dny, natož čtyři...
Den osmý
Kde je ten kalendář? Ne ten dětskej, ten náš z kuchyně. Tady někde byl, dal jsem ho stranou, abych ho nevyhodil. Je tam přece spousta důležitejch věcí, který si musíme přepsat do novýho. Taky tam dáváme různý důležitý papíry v obálkách. Tohle není prdel, to není Sponge Bob. Tak se jdu oblíknout, stejně musím do práce, dojedu před poštu, zaparkuju, chvilku pozoruju okolí. Je fakt, že ráno v 9 hodin, není úplně jednoduchý bejt nenápadnej, nebo nedej bože maskovanej. Vyrážím, vím, kde to asi bude, páč jsem tu byl už dvakrát a mohl bych to dát na první maximálně druhý šáhnutí. Tentokrát nemám ani starý noviny, nebo petku, takže se provařím asi dost brzo. Ty zmetci ten konťák vyvezli, jen papír bohužel, plasty ne. Proooč? Normálně to přetejká až k poště a zrovna tenhle tejden, zrovna, když se to fakt nehodí. No co, tak jdu aspoň na poštu, mám tam dobírku a potřebuju dálniční známku. Balíček dostanu, ale známku má u vedlejší přepážky pan vedoucí, je divnej, víc než já. Tak jestli prej počkám, šel uklízet sníh na rampu. Viděl jsem ho zvenku s výbavou, kterou bych si vzal, když odklízíme na sídlišti celý basketbalový hřiště a stavíme iglů pro 15 dětí. Rampa má 2x4 metry. No nic vypadá to na dlouho, tak se paní slitovala a vybrala vedoucímu šuplík. Jinak je to pošta v paneláku velikosti sklepa a má dvě přepážky, ale má kouzlo a prodávaj tam víc hraček a knížek než v Jednotě. Máte tam vyřešený vánoce pro celou rodinu za 5 minut. Odcházím lehčí o 2200 kč a nechápu, páč jsem vždycky myslel, že vedoucí je ta paní co se na mně směje a z dálky zdraví. Pamatuje si mně, asi jsem jí sympatickej, nebo co. Taky za mnou vždycky vyběhne ven, že na těch dopisech nemám adresy, ale jen známky, je fakt dobrá.
A taky Monča říkala, že tam dávala občas prachy, jako do toho kalendáře. By mně kleplo.
No a v balíčku byl kabel k hodinkám sony. Náš Ondra je in, takže má android hodinky, ktrerý spolupracujou s mobilem a dobíjí se přes usb. Jenže od vánoční kinderparty u nás doma je nemáme. Uklízeli jsme snad 14 dní celej byt, ale zbytečně, pořád tam je bordel a kabel taky nikde. Před tejdnem jsem ho objednal za těžký prachy, jenže náš mladej ho našel, ale nepovažoval za nutný informovat o tom svého otce, takže máme dva, ale co vánoce jsou, než se stihnem rozkoukat a zase přijde ta malá svoloč a my budem připravený.
Nejhorší je, že pořád řeším, jestli se dá vypátrat ten obsah kontejneru. Je to v tašce O2, takže by to nemuselo bejt tak těžký.
Od včerejška se mi nějak nedaří, takže jsem neprosadil ani tu variantu se stromkem a pod nátlakem a po těžkým dnu v práci jsem ho musel odstrojit. Ale vymyslel jsem to, už serfuju na netu a doufám, že ho seženu teď ve slevě. Budeme mít umělej, skládací, v takový tý krabici s červeným čudlíkem, kterej zmáčknete a vyskočí rovnou rozloženej, už vozdobenej a svítěj, ta vozdoby. Určitě ho znáte, byl v jednom díle, jak dávaj to vo tom krtkovi...
MUDr. Michael Sucharkovský - xylofonista a rytmik Hovnadivu
GeoGet
URWIGO
CWG
Dost dobře se to čte - díky za pobavení.