Paha Ahma' Blog

Sedím na vrcholu skály s logbukem v ruce. Dech se trochu úží; je to proto, že se bráním závrati. Ze tří stran zeje kolmá stěna, strana čtvrtá nabízí bezpečný, přesto pro mě příliš úzký most na „pevninu“. Hluboko dole je rybník, připomíná však takhle z výšky finské jezero: uprostřed lesů a skal, po hladině pluje labuť a vzduch nad roklinou brázdí šedá vola...

Letošní zima byla vleklá jak tejden před vejplatou. Před dvěma týdny jsem si připadal cestou do sámošky pro mouku jak Amundsen vyrážející ze Špicberků na pól. V tu chvíli se nechtělo uvěřit, že ještě někdy letos přijde jaro. Po dvou nekonečných týdnech sedím večer doma u stolu, když mě vyruší jemné zaklepání na dveře. „Kdo to, hergot, otravuje?“ napadlo m...