Geocaching - Articles

Test svítilny Fenix E20 XP-E2

Tue, 01 Mar 2016 23:35:01 +0000

Každý kačer se neobejde bez svítilny. Obzvlášť během zimy, kdy jsou dlouhé večery, se odlov keší mnohdy protáhne do večerních hodin. Před časem jsme testovali čelovku Fenix HL23. Čelovka je pro pěší túry a odlovy ideální, ale jako svítilna do ruky pro krátké výlovy z auta se moc nehodí. V zimě se kolikrát vyjíždí na celodenní odlov keší a popojíždí se, vybíháme na keš či dvě a zase šup zpátky do auta. Čelovka pro takový odlov není úplně ideální a proto jsme vyzkoušeli ruční svítilnu a vyrazili na pořádný lov.

Společnost Ariga s.r.o., která je výhradním zastoupením Fenixu v ČR a SK, nám věnovala na test svítilnu Fenix E20 XP – E2 .

Originálně zabalená svítilna obsahuje:
Svítilnu, šňůrku na zápěstí, dvě alkalické baterie a náhradní kroužek.

Svítilnu jsme dlouhodobě testovali a nijak ji nešetřili. Hned na první pohled se nám zalíbil rozměr svítilny. Je velice lehká a dobře skladná, takže se vejde do ledvinky nebo příruční tašky. Stejně tak se dobře uloží do přihrádky auta. Proto ji vždy můžete mít po ruce, ať lovíte pěšky nebo autem. Svítilna prakticky nezabere místo a tak je výbornou součástí stálé výbavy pro odlov keší. Ať přes den, kdy bylo potřeba si posvítit do dutiny, nebo večer při dohledávání, vždy byla po ruce. Svítilna je lehounká, takže se při delší procházce na nočce rozhodně nepronese.

I při svém velice praktickém rozměru podává neuvěřitelný výkon. Při odlovu noční keše vám neuteče ani jedna světluška – dosvit je nadprůměrný. Při hledání keše na stromě pěkně prosvítí celou korunu. U rychlého dohledávání keší v noci, kdy z auta jen pár metru vyskočíte a hledáte v křoví či jiné obdobné lokaci, bohatě postačí slabší režim svitu, u kterého výrobce uvádí výdrž baterie až 75 hodin.

Svítilna je vyrobená z leteckého tvrzeného hliníku a dle výrobce nárazuvzdorná pádům z výšky 1 metr. U kačera o různé pády není nikdy nouze a tak i v průběhu testu pár pádů zažila a bez problému přežila. V rámci testu jsme ovšem chtěli vyzkoušet, zda skutečně vydrží. Běžná situace – lovíte keš terén 3,5 až 4 m – strom u cesty. Po ruce není čelovka, a tak lezeme na strom s ruční svítilnou. Jsem asi 5 metrů nad zemí a jako na potvoru svítilna vyklouzne z ruky a padá pod strom. I takové situace ustojí bez úhony a není na ní znát nějaké poškození.
Běžně se nestává, že by nám svítilna spadla do 2 metrů hloubky vody, ale v rámci testování jsme vyzkoušeli i její voděodolnost. Svítilnu jsme ráno ponořili do barelu a jak u nás bývá zvykem zapomněli jsme na ní. Až večer jsme si vzpomněli na test a rychle běželi zkontrolovat, zda jsme to nepřehnali – svítilna svítila a opět zkoušku ustála bez úhony.

Univerzálnost svítilny podtrhuje možnost zakoupení doplňkového držáku na řidítka nebo cyklohelmu. Díky tomu si sní můžete vytvořit výkonnou cyklosvítilnu. Zakoupit je možno také doplňkový difuzér, který ze svítilny udělá vysoce svítivou LED svíčku, což se může hodit například v situacích, kdy potřebujete plynule osvětlit prostor kanalizace, jeskyně a podobných míst při hledání keší . Všestrannost této svítilny ocení nejen kačeři, ale také všichni další outdooroví nadšenci, vhod přijde na kempování, turistiku nebo třeba i vodákům.

Celkově nás svítilna velice překvapila. Čekali jsme od Fenixu dokonalé zpracování, což se také naplnilo, ale co nás hodně překvapilo byl nadprůměrný výkon vzhledem k napájení pouhými dvěmi tužkovými bateriemi. Jestli hledáte svítilnu, kterou pro odlov chcete mít vždy po ruce, doporučujeme svítilnu Fenix E20

Líbí se nám:
Skladnost svítilny
Odolnost
Nadprůměrný výkon

Technické parametry svítilny:
Použita moderní LED Cree XP-E2 s životností 50 000 hodin.
Čtyři režimy výkonu:

měřeno s přibalenými alkalickými bateriemi: 265 lumenů (30 minut) -> 95 lumenů (4,75 hodiny) -> 35 lumenů (20 hodin) -> 8 lumenů (75 hodin)
měřeno s nabíjecí NiMH baterií s kapacitou 2500 mAh: 265 lumenů: (1,4 hodiny) -> 95 lumenů (6,75 hodiny) -> 35 lumenů (22,5 hodin) -> 8 lumenů (75 hodin)

Digitálně regulováno pro konstantní jas.
Používá dvě tužkové baterie (typ AA - alkalické, lithiové či dobíjecí NiMH). Tyto baterie jsou levné a široce dostupné.
Ochrana proti náhodnému vložení baterie obráceně (přepólování).
Vyrobeno z leteckého tvrzeného hliníku typu T6, svítilna je nárazuvzdorná pádům z výšky 1 metr.
Odolný povrch - Type III hard anodized.
Vodotěsná dle standardu IPX-8 (testováno pod vodou v hloubce 2 metry).
Tvrzená ultra čistá skleněná čočka s anti-reflex povrchem.
Hladký hliníkový reflektor pro perfektní světelný kužel s dosvitem 210 metrů (11000 cd).
Rozměry 15,4 cm (délka) x 2,1 cm (průměr těla) x 2,54 cm (průměr hlavy).
Váha 90 gramů (bez baterií).

První česká videokeš aneb poznej svého kačera

Thu, 19 Nov 2015 16:57:07 +0000

Před více než rokem jsme na geocoaching.cz spustili soutěž o první videokeš. Vítěz dostat IP kameru značky AXIS a podporu techniků NetRex pro zprovoznění vysílání.

Vítězný návrh videokeše vymyslela Dacinka, kterou mnozí znají právě díky dokonalému provedení keší z její dílny. Projekt pro keš se dá říci byl více než ambiciozní. Kdo kvůli keši někdy předělával dům a jeho předzahrádku? Přiznám, že mnoho takto obětavých ownerů neznám. Přípravy a realizace keše do provozu trvaly více než rok. Foto v albu proces přiblíží.

Samotná instalace kamery a celého mechanizmu byla výzva jak pro ownerku tak i pro techniky firmy NetRex, kteří museli udělat speciální úpravu, protože takto instalovat kameru není rozhodně běžné.

A jak to celé funguje?

Kamera AXIS F41 má miniaturní snímací jednotku s objektivem, která může být instalována několik metrů od samotného těla kamery, navíc je vybavena i mikrofonem. Při otevření kešky se kamera zapne a vy můžete během několika sekund nahrát video (přesněji - ten kdo chce natočit video, tak musí stisknout tlačítko pod kamerou a opětovným stisknutím se záznam ukončí) - vzkaz pro ostatní kačery, kamarády, pro sebe či ownerku Dacinku -můžete tak originálně někomu popřát k narozeninám, svátku nebo oslavit svůj milník. Vše se automaticky přenáší na YouTube díky aplikaci CamStreamer od společnosti NetRex, která je v kameře nahraná. Jednotlivá videa musí projít ručním schválením, aby byla vidět následně ve vysílání kanálu Dacinka Home videocache a proto se kačeři nevidí úplně online.

Publikace keše proběhla 6.7.2015 stylově v době konání filmového festivalu v Karlových Varech.

Poznej svého kačera!

Videokeš vytváří originální galerii video portrétů jednotlivých kačerů. Máte tak unikátní příležitost poznat své geokolegy tváří v tvář, nejen podle nicku.

Na webu Geocaching.cz můžete tak sledovat dění na této originální keši ve widgetu k této keši. Pošlete nám originální vzkaz!

Na konci roku 2015 vybereme tři nejoriginálnější pozdravy a vzkazy z této video keše a odměníme geocoinem na památku!

Těšíme se naviděnou na kanálu Dacinka Home Videocache!

Záznamy z videocache

Čelovka FENIX HL23 – kamarád do tmy

Sat, 18 Apr 2015 20:19:56 +0000

Čelovka FENIX HL23 – kamarád do tmy

Od dob, kdy „člověk outdoorový“ začal vyrážet do lesů, hor a skal - mezi mnoha jinými zásadními otázkami - vyvstal odvěký problém, jak si posvítit na cestu. Každý vandrák, který si, slovy Wabiho Daňka „radši počká, až se stmí“, potvrdí, že čelovka představuje přelomový vynález. Ruce zůstávají volné, zatímco nám od čela svítí „třetí oko“ čelové baterky. Kde jsou ty časy, kdy od čelenky s humpoláckou a nepraktickou svítilnou vedly dlouhé, zašmodrchané šňůry k zásobníku na mnoho baterií. V dnešní době si již můžeme vybírat z přehršle nabídek moderních čelovek různé velikosti, svítivosti a odolnosti. O to víc si musíme v oné záplavě baterek dávat pozor, abychom nepřebrali.

Co se týče mých venkovních sportovních a tábornických aktivit, cítím se být součástí průměru. Ku gaučujícímu mastňákovi mám asi stejnou vzdálenost, jako k expedičnímu dobrodruhovi pokoušejícímu limity lidské výdrže. Rád se courám s báglem po přírodě, tempem spíše vandráckým, než sportovním, zato mi nevadí čundrovat dlouhé dny mimo lidskou civilizaci; tehdy je esenciálně nutné vážit v báglu každý gram a vyhýbat se vybavení, které je nespolehlivé, neodolné a energeticky žravé. Mám rád geocaching, ale nehoním se po nocích za každou nově publikovanou keškou, abych zvítězil, nepotřebuju k pocitu štěstí zdolávat obtížné noční multikeše. V zimě mě baví se pořádně sklouznout na běžkách, ale nemusím za každou cenu v mínus třiceti nocovat v záhrabu. Ve stanu si rád před usnutím přečtu pár stránek z některé oblíbené knížky. Nemám finance ani povahu na utrácení za nejdražší značky, a dobře znám na stranu druhou úsloví o tom, jak nejsem dostatečně bohatý, abych si kupoval levné věci…

Proč tu – namísto recenze čelovky – tlachám o svých potřebách života venkovního? No přece z toho důvodu, abych tím vyjádřil, jakou že to baterku na své výpravy asi požaduju. Jako reprezentant zlaté střední cesty se zřejmě neliším od většiny těch, kteří mezi své záliby počítají venkovní aktivity. Po cca dvou měsících zkoušení čelovky Fenix HL23 se můžu oprávněně domnívat, že moje volba byla tentokrát velmi správná, takřka ideální.
Vsadit na značku Fenix jako takovou nemůže přinést výrazné zklamání. V ranku výrobců čelovek jde o časem i kvalitou prověřenou legendu. Byl jsem tedy zvědavý, zda i nový model HL23 dostojí dobré pověsti značky a uspokojí moje- středně náročné - potřeby. Parametry udávané výrobcem znějí mému sluchu dobře. Tři úrovně výkonu svítivosti - ta nejvíc intenzivní 150 lumenů, dosvit přes 50 metrů, výdrž víc než jednu hodinu při maximálním výkonu svítilny, cena lehce pod tisíci korunami.

Konečně se čelovka ocitá v mých rukou. První kontakt s ní je maličko rozpačitý, marně hledám hlavní vypínač, chvilku mi trvá, než zjistím, že svítilna se spouští delším stisknutím jediného ovládacího tlačítka. Po spuštění naskakuje automaticky maximální intenzita výkonu, po přecvaknutí se ocitáme na nejnižším výkonu, třetí stisknutí uvede svítilnu do středního výkonu. Tento mód se opakuje vždy po každém zapnutí, bez ohledu na to, jaký režim jsme používali naposledy.

Čelovka působí překvapivě kompaktně a bytelně, přitom je svými rozměry úsporná a krásně lehká. Jako zdroj energie slouží jediná tužková baterka typu AA. Můžeme používat výrobcem doporučené Ni-MH baterky 1,2 V, při nichž by energetická výdrž měla být optimální, nic rozhodně nezkazíme alkalickou tužkovkou a baterka dobře slouží i při založení běžné lithiové tužkové baterie 1,5V. Výrobce varuje v letáku před dobíjecími baterkami Li-ion, tak to s nimi rozhodně nezkouším.

Než vyrazím do terénu, podrobuju svítilnu vizuálnímu a hmatovému zkoumání. Pásek kolem hlavy je příjemně elastický, s jednoduchým nastavováním obvodu. Držák čelovky je z tvrdého, odolně vypadajícího plastu, a hezky ergonomicky přiléhá k mému čelu. Svítilna sedí na hlavě jako ulitá, nepřekáží a nikde netlačí. Usazení čelovky v držáku umožňuje variabilně nastavitelný sklon svítilny až 60 stupňů, celý mechanismus působí odolně a bytelně. Při nastavování sklonu svítilny jednotlivé polohy hezky drží, aniž by svévolně přecvakávaly tam, kam nechci, například při běhu, nebo chůzi členitým terénem, kdy nelze vyloučit otřesy čelovky na hlavě. Není tedy problém rychle a snadno sklopit světlo, když se otáčím na kamaráda, kterého nechci oslnit intenzivním světlem. Pohyb do stran je rovněž snadný pouhým posunutím celého pásku; příjemné je, že se pásek neuvolňuje a čelovka tak nepadá po pár úpravách někam k nosu.

Samotné tělo baterky je kovové, a ač není nikterak zbytečně masivní, budí hliníkový plášť dojem bezpečí, odolnosti a mechanické spolehlivosti. Pouzdro na baterii je integrální součástí těla čelovky, má šroubovací závit, který se mechanicky velmi dobře ovládá, aniž bych musel baterku snímat z čela.

Osvit vychází z jediné LED diody. Čelovka nabízí tři úrovně intenzity záření. Od toho nejvyššího, vhodného na pěší pohyb členitým lesem, či noční jízdu terénem na kole nebo na běžkách. Střední sílu svitu nejspíš využijeme při nočním pochodu po lesních či jiných stezkách, při nenáročném nočním keškování nebo když potřebujeme něco najít v ztemnělé kůlně či ve sklepě plném tajemných zákoutí s nářadím. Nejnižší intenzita světla plně uspokojí táborníka, který si chce ve stanu před usnutím číst a nerušit světlem svou společnost, rovněž se osvědčila při výlezech ze stanu, kdy spěcháme v noci na záchod, nebo pro vodu.

Čelovku jsem v terénu podrobil několika nočním zkouškám. Z těch vyšla baterka subjektivně velice dobře. Na první pohled zaujme docela široký kužel světla, který zařízení vrhá. Kužel je kolem svého středu při všech zvolených intenzitách jasný a silný, kolem tohoto vnitřního kruhu vytváří baterka jemnější aureolu decentnějšího světla, což nám pomáhá při noční chůzi dobře vnímat širší okolí procházeného terénu, a přitom se hezky soustředit na hlavní fokus.

Další příjemné překvapení představuje naměřený dosvit ve srovnání s uváděnými maximy od výrobce. Požadovaného dosvitu během zkoušek v terénu nejenže bez obtíží dosahuji, dokonce jej překračuji. Při přeměření GPS navigací usuzuji, že čelovka na nejvyšší výkon bez problémů jasně a zřetelně osvítí strom, vzdálený přes 60 metrů od zdroje světla.

Jsem pochopitelně zvědavý, jak baterka obstojí v parametrech výdrže napájení. Zde dosahuji nejpříjemnějšího překvapení. Lovím jednu noční keš, kdy se mi nedaří na finálových souřadnicích dlouho nalézt poklad v podobě krabičky. Celý pokus o odlov svítím na nejvyšší intenzitu, a když konečně dosahuji vytýčeného cíle, zjišťuji, že od zapnutí baterky uplynuly skoro dvě hodiny! Tělo svítilny se sice po takovéto šichtě nepříjemně zahřívá, ale to je jediný negativní moment mého testu. I po této zátěži, kdy se měla již baterie vybít, lze bez výměny baterie dlouhé hodiny číst knížku na nejnižší výkon. Baterie se vybíjí až na cca dvou a půl násobku uváděného času, přičemž nedochází k dlouhému a vleklému „umírání“ světla. Na blížící se vybití mě upozorní jednak to, že přepínání intenzit světla začíná zlobit, pak na kratičkou chvilku světlo zeslábne a baterka potom zhasne. To může být pro nepřipraveného nočního poutníka nepříjemné překvapení, pokud s sebou nenosí náhradní baterie, může se celkem náhle ocitnout ve tmě. Kačer, používající GPSku na tužkové baterky však zřejmě nebude zaskočen nikdy, neboť zásoba nabitých tužkovek je pro něj samozřejmostí. V takovém případě si můžeme užít po celou dobu svícení krásný, plný výkon.

Pokud čelovku nosíme na vandru někde v batohu, a bojíme se náhodného spuštění svícení, máme zde pojistku v podobě nutnosti déletrvajícího zmačknutí vypínače. Pokud nám ani tato věc ke klidu nepostačí, můžeme pro transport lehce, o čtvrtku závitu povolit kryt baterie a svítilna se již samovolně nezapne.

Přiznám se, že mi bylo líto čelovku testovat z hlediska její nerozbitnosti tím, že bych spoléhal na „podstřelené“ parametry a házel ji např. z pětimetrové skály na kameny. Rozhodně však moje nešikovné ruce prověřily, že pád z necelých dvou metrů na lesní půdu, ztvrdlou letošním suchem, baterce ublížit nemůže. Odvážil jsem se i ponořit čelovku s pořádně utaženým uzávěrem na pár vteřin do potoka. Odvaha se vyplatila, baterka svítila i pod vodou a po vytažení a rozšroubování jsem v lůžku baterie nenašel sebemenší stopy vlhkosti.

Takže nyní je čas na závěrečnou bilanci. Po intenzivním testování v praxi mohu svědomitě prohlásit, že výhody jasně vedou nad nedostatky (které jsou navíc relativní).

Největší devizou této čelovky je podle mého názoru její napájení. K němu stačí jediná, i obyčejná, snadno dostupná AA tužková baterie 1,5V. Tedy komodita, která je v dnešní době k mání v každé venkovské trafice či smíšence – což se o mikrotužkách, běžných pro napájení jiných čelovek, říci rozhodně nedá. Jediná baterka rovněž způsobuje to, že je čelovka velmi příjemně lehká, rozměrově skromná a tím výborně skladná. I na čele, při běžné manipulaci, se svítilna chová uživatelsky vstřícně.

Testy dále prokázaly vyšší výdrž baterie, než uvádí výrobce, a to v docela významné míře. Lehce byl překročen i avizovaný dosvit v metrech.

Mezi nezpochybnitelné klady baterky patří určitě její bytelné a pevné provedení s převahou kovových, hliníkových materiálů. Zničit takovou čelovku nešikovným a neopatrným zacházením nebude nejlehčí. Uvidíme, co přinese její delší používání vůči opotřebení, ale již na pohled čelovka nemá očividně křehká a slabá místa. Při běžném a rozumném používání baterce neublíží pád z výšky lidského čela ani krátkodobější ponoření pod vodu.

Jistě, že na trhu existují čelové svítilny s mnohem vyšším výkonem svítivosti, výdrží i dosvitnou vzdáleností. Takové baterky však rozhodně nepořídíte v ceně nepřesahující tisíc korun. Při srovnávání technických parametrů a cen mi Fenix HL23 vyšel ve své, tedy střední třídě, oproti konkurenci nadstandardně příjemně.

Pokud mám krotit své subjektivní nadšení touto čelovkou, musím být i kritický. Asi největší „mouchou“ čelovky je nelogická volba posloupnosti intenzity světla, kdy bych spíše očekával plynulý přechod od nejintenzivnější po nejslabší svit, a ne takto „napřeskáčku“. To, že baterka nemá paměť na poslední zvolené světlo, může být také vnímáno jako negativum, já bych jej však nepřeceňoval, i lidská paměť je ošidná a my se zde můžeme spolehnout na to, že vždy po zapnutí nám baterka automaticky nabídne nejvyšší výkon. Trochu mi vadí vysoká teplota, na jakou se po cca hodině svícení na plný výkon zahřeje hliníkový plášť, nicméně v praxi to vadí pramálo, neboť kontakt s lidskou kůží izoluje plastový držák.

Pokud tedy podobně jako já rádi a často vyrážíte do přírody a potřebujete si v noci pohodlně a pořádně posvítit na cestu, odlovit si u toho nějakou kešku, před spaním si dát pár stránek četby a nechcete se stresovat tím, že vaše nová baterka po pár použitích zkolabuje, mohu vám směle Fenix HL23 doporučit. Věřím, že v rámci poměru „cena-výkon“ rozhodně nejde o vykročení do tmy. Ať vám svítí!

Stratocaching: na lovu

Tue, 19 Nov 2013 17:28:48 +0000

Po menším průzkumu v Geokladenské komunitě, kdo se bude/nebude účastnit této velkolepé akce, jsme zjistili, že zájem nebyl až zas tak velký, jak jsme předpokládali a tak jsme se chystali vyrazit sami. Až v předvečer akce jsme se náhodou dozvěděli, že přece jen zájem byl a tak jsme zkompletovali posádku do jednoho Geokladno auta (ve složení polovina týmu Raniformes, Martin.Simek a Gleep007). Přeci jen: víc hlav víc ví, že?

Na Libuš jsme dorazili ve velmi dobré náladě a ani počet lidí hromadících se v areálu ČHMÚ a za plotem, nás neodradil od účasti na pozdějším odlovu stratokeší. Přednáška byla podaná jen v krátkosti a velmi obecně. Předpokládaný start se totiž rychle blížil a všichni byli natěšeni na to, co uvidí a jak to všechno dopadne. Ano, povedlo se nám vydyndat z přednášejícího zásadní informaci, a to kam dopadla pravidelná ranní sonda a že prediktor je až překvapivě hodně přesný.

Nálada všude kolem panovala pořád velmi dobrá, radostná z opětovných setkání kačerů a plná očekávání. Náš tým Geokladna se rozrostl o dalšího účastníka Pneu.Beda a společně jsme dychtivě čekali na start, který se sice trochu protáhl, ale nikomu to nijak obzvlášť nevadilo, protože vyprávění různých zážitků z odlovů keší nikdy nekončí. Catering byl více než prozíravý, s párky v rohlíku a svařákem nebo kávou a koláčky se přesně trefil do noty snad všem. Bylo také potřeba se posilnit před celodenním stíháním padajících stratokeší.

Po rozloučení s Dropionem, který zmizel ve výšce, jsme rozhodli, že se přiblížíme někam na benzínku k Plzni a vyčkáme dalších informací. Směr i přibližný cíl jsme vybrali podle naší predikce a podle místa dopadu pravidelné ranní sondy.Trošku jsme sebou škubali, když nás míjela auta radioamatérů rychle mizející v dáli, ale řekli jsme si, že MY jsme kačeři a máme své metody, nebudeme se jim tedy lepit na zadek, zkazilo by to naše nadšení.

V tuto chvíli se k nám připojilo naše „řídící středisko“ až z New Orleans. Druhý člen týmu Raniformes své nadšení na služební cestě nevydržel a byl zvědavý, jak vše probíhá. Když se dověděl, že náš signál datového přenosu v autě během jízdy dost skáče a zasekává se, neváhal, v zámoří se připojil a začal nás plně zásobit veškerými informacemi, co se mu podařilo zjistit o dalším vývoji letu Dropionu, i když tam měl ještě hlubokou noc. :-)

Zakotvili jsme tedy na benzínce poblíž Králova Dvora a jaké to bylo překvapení, že tu nejsme sami. Pořád jsme to ale brali jako milou náhodu. Stále jsme sledovali čas letu a výšku dropionu a porovnávali s predikcí. Usoudili jsme, že Dropion doletí trochu dál než je v predikci a jali se tedy posouvat dál směrem Zbiroh. Skončili jsme na strategickém místě poblíž dopadu Dropionu a čekali, až se ohlásí stratokeše, tzv. „semínka“. Tady už jsme opravdu nečekali sami. Sešlo se tu v jednu chvíli asi 10? aut. Později nás minuly i vozy radioamatérů pokračujících dál na západ. Znovu to s námi zaškubalo, ale řekli jsme si opět, že ne, my máme své metody... :-)... dali jsme jim určitý náskok, ale začali se po té také přesouvat víc na západ, vše stále porovnávajíc s hodnotami, které jsme měli a upravujíc, díky nim i predikci. No, přibližně jsme to odhadli a píchli si do mapy... ;-)

Cestou jsme zjišťovali, že odlovu se opravdu nebudeme účastnit sami. Na méně či více strategických místech vedle dálnice se začaly shlukovat auta různých kačerů. Při jakémkoliv posunu na sebe posádky mávaly a troubily a uchichtávaly se. Jakmile se někdo hnul z místa, bylo vidět, že ostatní rychle startují a posouvají se také. To nám všem ještě přidávalo na dobré náladě a pocitu, že jedeme správným směrem.

Semínka se ale stále neozývala, i když předpokládaná doba jejich letu už měla pomalu končit. Čekání se nám začalo zdát dlouhé a tak jsme se dali do odlovu keší poblíž. Zajímavé, jak velkou návštěvnost ty zelené mršky v té oblasti toho dne měly. Nakonec chtě, nechtě, skončila naše posádka v hospůdce na jedno „přivolávací“ pivko. V teple se nám vše sledovalo lépe. Bohužel, k nám brzo dorazila zpráva, že semínka „zamrzla“ a nehlásí se. Odlov bude tedy formou BF.

Objevil se nález prvního semínka Axis a my neváhali a rozjeli se do té oblasti. Aniž bychom věděli, že míjíme další spadnutá semínka, jen několik stovek metrů od silnice, po které jsme jeli (možná jsme je i zahlédli z okýnka ujíždějícího geoauta ale možná taky ne...).

Cestou nám ale došlo, že nemá cenu hrnout se na místo prvního nálezu, vyčkáme někde v okolí na nález dalšího, aby se nám lépe manévrovalo s autem a možnánajdem sami i jiné. Rozložili jsme zde svoje „výpočetní středisko“, abychom zjistili, že veškerý informační systém o stratokeších selhává, souřadnice se objevují, zase mizí a v tabulce se objevují i jiné nesmysly... Začaly nás stíhat i různé drby o tom, jak se našla další stratokeš „támhle na poli“, podle instrukcí vyrazili na místo „támhle“ za několika rychle mizícími geovozy, které se v zápětí rozjely na všechny směry na několika křižovatkách, abychom skončili uprostřed polí a nikde nikdo... V jednom krátkém okamžiku problikly souřadnice další nalezené stratokeše BASF. Nebyli jsme daleko a tentokrát jsme se nechali strhnout vidinou, že tam snad i budem mezi prvními... To, co jsme uviděli při dojezdu na místo, nás absolutně zmrazilo. Úsek silnice cca půl kilometru plný aut na obou
krajnicích a malý shluk lidiček na blízkém poli. Trochu nás otrávil vrtulník, který poletoval okolo, a my brblali, že nám snižuje šanci na jakýkoliv jiný nález díky tomu, co všechno může obsáhnout během jedné malé chvíle.

Vzhledem k tomu, že jsme byli v terénním autě, nezdržovali jsme se nějakým parkováním a vyrazili po kraji pole, co nejblíž. A tak se nám podařilo, že jsme mohli nasát pomyslnou vůni stratosféry a stratokeš BASF (semínko) si chvilku podržet. Naše nadšení bylo veliké, vůbec nevadilo, že jsme nebyli první, byli jsme rádi, že jsme si mohli sáhnout, že náš výjezd a to všechno nebylo úplně zbytečné. Vyslechli jsme si příběh tohoto náhodného nálezu a rozloučili se s rychle mizícím kačerem, který stratokeš chtěl odvést co nejdříve do laborek do Slaného.

Lidem už bylo jasné, že nemůžou čekat na jakékoliv souřadnice a rozutekli se do polí. My byli ale spokojení. Náš sen se v podstatě splnil a tak jsme nechali ostatní pobíhat po polích a rozhodli se, že si za ten den zasloužíme také nějaké ty obyčejné zelené body. Vydali jsme se odpočinout si do lesa a posbírat několik okolních keší. I tak, jsme si ještě celou cestu vyprávěli své zážitky.

Shodli jsme se, že celý projekt byl výborný nápad. Hodně nás zaujala kamera, která dokázala snímat obraz po celou dobu letu a my mohli spatřit unikátní snímky z letu (i pádu). Trochu nás zklamalo „zamrznutí“ semínek, ale který kačer se nikdy nesetkal s nějakým dohledáváním keší v terénu podle intuice a nikoliv podle souřadnic??? Projektem se zabývali nadšenci a všechno vznikalo spontánně, tak nemůžeme očekávat výsledky jak od profesionálů. Pro nás to znamenalo prožít den s přáteli venku a se svou oblíbenou činností, která byla příjemně zpestřená. Náš obdiv a dík patří všem, kteří se na tomto projektu podíleli. Určitě je do budoucna co vylepšovat, ale už teď se těšíme na další start!

Gleep007

Stratocaching: Test Dropionu na Slánském letišti

Sun, 10 Nov 2013 23:02:28 +0000

V úterý proběhl test pod dohledem úředníků z Úřadu pro civilní letectví, kteří zkoumali funkčnost a bezpečnost Dropionu. Museli jsme ukázat, že dokážeme řídit vypuštění stratokeší a Dropionu tak, aby při dopadu na zem nedošlo ke zranění (v případě, že by nějaká část spadla na člověka).

Přikládáme foto z testu v galerii Stratocaching test.

Album: Test stratocaching

22 obrázky

0 komentáře

Jak se blíží start stratokeší, každý se ptá, kam že to dopadnou. Odhadnout, kam se pojede hledat, je velice těžké - model pro každý den ukazuje jinou lokalitu viz.foto níže. Každý den se podmínky mění a dle propočtů můžeme zatím napovědět, že se můžete připravit na výlet směrem na sever viz foto níže.

Předpověď pro dny 12 až 15listopad.

Předpověď pro den startu.

Co by měl geocacher nosit za hodinky, když neloví?

Mon, 04 Nov 2013 13:59:55 +0000

Chytré outdoorové hodinky mohou hledání kešek výrazně usnadnit. Jaké hodinky ale vybrat do terénu, když před náloží funkcí dáváte přednost ručičkové klasice?

Sportovních hodinek se vyrábí nepřeberné množství, a pokud vlastníte GPSku, nemusíte se omezovat jen na kousky, které v sobě mají tuto funkci zabudovanou. Elegantnější alternativou digitálek tak můžou být třeba bytelné hodinky z ušlechtilé oceli. Jestli navíc patříte mezi aktivní sportovce, pro mnohé sporty jsou odolné ocelové hodinky vhodnější než pouzdro z plastu, na kterém je vidět každý šrám.

Hodinky do terénu, se kterými vás nic nepřekvapí
Stejně jako jsou cesty geocachera nevyzpytatelné, i milovníci outdooru občas musí čelit nečekanému počasí a terénu. Prudký déšť, špatně schůdná stezka, nedobrovolná koupel v horské říčce nebo překážka v podobě cesty podél skalní stěny - takové podmínky umí hodinky prověřit opravdu důkladně.

V hodinařinou proslulém Švýcarsku naštěstí nevznikají pod rukama mistrů hodinářů jen hodinky pro parádu, ale i modely, které si s podobnými podmínkami poradí se ctí. Jedním z takových výrobců je společnost Wenger. Ta od svého založení na konci 19. století vyráběla švýcarské nože a později k nim přidala i hodinky.

Klíčové vlastnosti sportovních hodinek
Každý od sportovních hodinek očekává něco jiného. Pokud ale hledáte odolného společníka, který čas od času utrpí nějaký ten pád a náraz, bez obav ho budete moci vzít do vody a spolehlivě ukáže čas i v noci, hodinky s ocelovým pouzdrem a safírovým sklíčkem či minerálem zpevněným safírovou vrstvou jsou ideálním kandidátem. Když se po něm poohlédnete v řadě Wenger Sea Force, nemůžete vybrat špatně.

Jedná se o vlajkovou řadu značky, která se těší velké oblibě díky vyladěnému poměru ceny a kvality. Kombinace pouzdra z ušlechtilé oceli, odolné sklíčko, jednosměrně otočná luneta, šroubovací korunka a silikonový řemínek obstojí i v opravdu náročných podmínkách neznámého terénu.

Nezapomeňme na dámy
Podobně kvalitní výběr nejen pro muže nabízí řady Wenger Squadron a Wenger Roadster. Čitelnost a odolnost jsou opět na prvním místě, jen v jiném designu. Menší průměr pouzdra a decentnější vzhled přijde vhod nejedné dámské ruce, která hledá odolnou náhradu za elegantní hodinky. Vášniví sportovci ocení, že hodinkám nevadí změny teplot, otřesy při běhu nebo putování po horách s hůlkami a snesou i vodní sporty a neopatrné zacházení.

I bez spousty chytrých funkcí mají sportovní hodinky na našich zápěstích své místo. Promyšleným výběrem tak snadno získáte hodinky, na které je spolehnutí a můžete s nimi vyrazit opravdu kamkoliv.

Uživatelská recenze čelovky Fenix HP25

Tue, 22 Oct 2013 19:04:01 +0000

A jdeme na to. Čelovka dorazila tak akorát, že jsem ji stihl vzít na ARH Hracholusky (většina kačerů ví o co jde), ale nějak jsem neměl čas začít ji skládat, a tak jsem najednou měl asi hodinku volného času před startem noční části soutěže na to, abych ji zprovoznil. No, říkal jsem si, že podruhé už nemohu být stejné vemeno a mít problémy se sestavením jednoduché čelovky. A opravdu, po vybalení před sebou máte čelovku propojenou krouceným kabelem s battery packem, dva popruhy a pár sponek. Sympatické je, že jsou přiloženy i 4ks AA alkalických baterií sloužících k napájení. Takže, vložit baterie do battery packu – dětsky jednoduché. Teď už jen pospojovat ty gumové popruhy a můžeme vybíhat.. A je to tu zase! Prostě nějak nechápu, jak to složit. Já vím, že si o mě budete myslet, že buď kecám, nebo jsem nemožná trubka. Jasné je, že jeden popruh jde kolem čela a druhý prostředkem přes hlavu. Ale uvědomte si, že na to ještě vzadu, nejlépe uprostřed, musíte zavěsit battery pack a vše musí držet. No s pomocí kamarádů z týmu (a kamarádky) jsme to těsně před startem dali jakž takž dokupy. V té konfiguraci to používám dosud, i když si myslím, že kdybych na tom zapracoval, šlo by to ještě zlepšit.

Samotné ovládání čelovky je v návodu celkem slušně popsáno a nic na něm není. Jen uživatele jiných Fenixů (konkrétně mě s HL20) bude chvilku mást, protože zmáčknutí a dlouhé zmáčknutí mají právě opačné významy. Takže, dlouhým zmáčknutím se zapíná/vypíná krátkým se přepíná výkon. Velmi dlouhým zmáčknutím se potom zapíná SOS režim blikání. A to všechno hned dvakrát. Protože, a to je zvláštnost této čelovky, čelovka má dvě optiky. Jednu s úzkým kuželem a s dosvitem kolem 180m druhou s širokým jemným světlem v úhlu podle mne kolem 150 stupňů. Výborné je, že se oba režimy dají libovolně kombinovat.
Čelovku jsem testoval v několika režimech, tak aby se na ní projevily všechny neduhy, kterými by mohla trpět. A také že jo. První test jak už jsem zde zmínil, byl na noční rychlovce na ARH. Fenix sice píše, že se čelovka dá využívat k široké škále sportovních aktivit, mimo jiné i k běhu. To je pravda jen částečně. Hlavní a přiznávám asi jedinou nevýhodou této čelovky je její váha. Táááákže. Jasně, s čelovkou šlo běhat v terénu, pokud vám tedy nevadí, že vám na zátylku hopsá battery pack a celá čelovka na hlavě díky tomu příliš nedrží. Ovšem na druhou stranu VÝKON!!!

Nezlobte se, že to tady takhle vložím, ale zmínit se to někde musí. VÝKON, VÝKON A ZASE VÝKON. O tomhle celá čelovka je. Každá z obou CREE XP-E R4 si to kouří svými 180 lumeny max výkonu. (samozřejmě regulovatelného) To je prostě moře světla, které noc promění v den a (ale to jsem nezkoušel) snad i nočky by se díky téhle náloži daly hledat v pravé poledne. No a je jasné, že takový výkon musí mít svůj zdroj. Tolik k poskakujícímu battery packu.

Další zkouškou byly dvě podzemní libůstky Jaskyňa mrtvych netopierov pod Ďumbierom a METRO na Berounce. V netopýří jeskyni jsem si tedy nevzal nabízený karbidový kahan a svítil jsem si Fenixem. Protože byla částečně osvětlená, stačilo svítit širokým kuželem na druhý stupeň. Super světlo, které osvětlilo jak okolí tak i celkem náročný terén pod mýma nohama. V místech kde se jeskyně rozšiřovala do dómů jsem přidával i úzký kužel a umožňoval tak kamarádům pořídit pěkné fotky. Nicméně mne zde tento kužel vypekl, když jsem se podíval pod sebe na visutém můstku nad 35m hlubokou propastí. TOHLE jsem opravdu NECHTĚL vidět. V METRU na Křivoklátsku samozřejmě žádné osvětlení není a tak vše bylo na mé čelovce. Super, člověk si prostě nakombinuje co zrovna chce. Tady přicházíme k mojí poznámce, že vám budou všichni nadávat. Ať naklápíte reflektor jak naklápíte, pokud svítíte širokým a obrátíte se na kámoše, budou jim ještě dlouhé minuty běhat v očích bílé myšičky Tím úzkým paprskem našajnit někomu do očí, tak je to na oslepnutí.

Poslední zkouška byla v normálním provozu v lese. Zkrátím to, z výše uvedeného je jasné, že pro toto je Fenix naprosto vhodný. Jen přihlížejícím myslivcům se může zdát, že jim lesem projíždí lokomotiva. To obzvláště ve chvílích kdy jsem funěl do kopce.

Celkově to tedy shrnu. Čelovka je co se výkonu a nastavitelnosti světelného paprsku týče suprová. Je vhodná pro jakékoliv outdoorové aktivity, pokud u nich nebudete dělat rychlé pohyby. Mohla by být skvělá na kole, to jsem bohužel vyzkoušet nestačil, ale z toho co jsem vyzkoušel, tak určitě. Jen mám trochu obavu, aby neoslňovala protijedoucí auta . Pokud byste chtěli fakt nějakou úchylárnu, tak by se s ní prima sjížděla řeka za tmy. O dva stupně nižší odolnost proti vodě mne zklamala, na druhou stranu je zcela dostatečná proti dešti a kapající vodě v jeskyních. Co se výdrže baterií týče. Promiňte, nemohu sloužit, protože ty co byly přiloženy mi dosud nedošly. To je ale asi vcelku dobrá zpráva, no ne? Párkrát jsem s baterkou i zkusmo praštil a jednou na ni sedl.. Nic se nerozbilo ani neulomilo, takže super. Ergonomie olvádání je poněkud horší, stále ještě tápu při hledání tlačítek. Mají takovou stříšku, která slouží k tomu, aby se vám baterka v batohu nezapla sama a nevybila. Na druhou stranu trochu brání nahmatání tlačítek zablácenými prsty. Celkově se jedná o špičkovou čelovku s absolutními parametry co se týče výkonu, jen si musíte rozmyslet, zda takový výkon potřebujete.

Bisaci

Uživatelská recenze svítilny Fenix HL20 a HL21

Thu, 17 Oct 2013 08:23:59 +0000

No a tak jsem zaplatil a po dvou dnech mi dorazila čelovka. V balení toho teda extra moc není. Čelovka, popruh na hlavu a plastová rozptylka a ještě náhradní o-kroužek těsnění. Vše jsem snadno zkompletoval a snažím se vložit do čelovky baterii. Ale ouha, nejde to. Víčko prostoru pro baterii je tak utažené, že s ním ani nehnu. No pravda, taky jsem se trochu bál abych novu čelovku za osm kil nerozbil. Po přidání ještě kapičky síly - to už ale byla celkem síla opravdu ukrutná - víčko povolilo. I dnes po více jak dvou letech používání, jde víčko ztuha. Samozřejmě ne tak jako napoprvé, ale ztuha. Přičítám to ochraně před vodou a je to vlastnost všech kousků, které mi prošly rukama. (a že jich pár bylo).

Takže čelovka složena a jdeme do sklepa svítit. Tak jo, zhasínám ve sklepě a zapínám čelovku. PANIKA!!! Cože za tohle jsem dal osmikilčo? Slabá záře mne doslova uzemnila. Zkouším druhou baterii (PANASONIC INFINIUM 2100), situace se opakuje. Lehce opocený se vracím do bytu uvažuji o výměně čelovky. Ale když selžou pokusy, je potřeba si přečíst manuál a tak záhy zjišťuji, že čelovka má tři výkonnostní režimy (a jeden blikající), že se přepínají podržením tlačítka a mažu znovu do sklepa. ÚŽAS!!! Tak hned po přepnutí na druhý režim mi utekla všechna tma ze sklepa a dva dny se tam bála vrátit!!! A to ještě nebyl nejsilnější režim, po přepnutí na ten, se začala tavit zeď... No dobrá, možná ne tavit zeď, prostě čelovka svítila úžasně (musíte si uvědomit, že na jednu AA baterii a před dvěma lety), okamžitě jsem přestal litovat osmi kil a začal plánovat výlet do podzemí.

První takovou opravdu velkou zkouškou byla nočně/podzemní keš GC2FRMN Jägermond 1. Na ni jsme vyrazili s kamarády s tím že se projdeme nočním lesem a trochu si zalezeme i do podzemí. To jsme ale netušili co nás čeká. Jednalo se totiž o opravdové podzemní dobrodružství.Ve štolách na wolfram jsme strávili přes dvě hodiny a bombasticky jsme si to užili. Ale k čelovce.Po vystoupení z auta už byla celkem tma, vydali jsme se tedy na přístupovu noční cestu. Čelovku jsem měl páskem na přilbě, držela prima. Výhodou byla možnost naklápění reflektoru, kterým si mohl člověk řídit jak daleko chce vlastně svítit. Čelovka BEZ rozptylky totiž svítí opravdu daleko. Udávaných 93m je zcela reálných a jelikož v té době moc lidí takovouto svítilnu nemělo, byl jsem to já kdo razil cestu lesem "po světýlkách". Zatímco ostatní viděli tak jedno, dvě, já jsem viděl cestu na 150m dopředu zcela jasně. Malinko se zde ale projevila jedna ani ne chyba, spíše vlastnost čelovky. Pokud potřebujete svítit do dálky, samozřejmě nepoužíváte rozptylku, to je jasné. Jenomže potom se připravte na to, že pod nohama budete mít TMU!! Světlo (v závislosti na naklonění reflektoru) začíná někde 5m před vámi. Takže bacha!! Třeba na padlé kmínky. Auuu, kurňa... No, ale to už jsme u díry pod zem a lezeme dovnitř. Jasně, o tom že se budeme brodit, jsme věděli, netušili jsme však, že až po "koulena" :-). Stále se mi prozatím jeví jako lepší použití bez rozptylky, prosvěcuje těch cca 50cm vody a vidím překážky na dně. A hoops, jak jsem chválil, že mi drží pásek na přilbě, tak právě sklouzl a čelovka je ve vodě... A je jí to absolutně buřt. Svítí si dál jako by se nechumelilo.
-Jiná keš, jiná doba, asi po roce. Potápění se s čelovkou do cca 3m (výrobce garantuje max 2!!) super svítidlo do kterýho se nedostane ani kapka!! - Ale my jsme dosud na Jägermondu a pokračujeme dál. Naprosté podzemní bludiště, chodby různě široké, vysoké.. Zde je už potřeba vidět opravdu pod nohy, aby se člověk nepřerazil, takže používám rozptylku. To dělá úplně jiné světlo. Jemnější a ozáří celý okolní prostor, ale stále velice silné. Zkrátím to... V podzemí jsme byli dvě hodiny, ušli jsme pod zemí kolem 2km, bylo to naprosto super a za ty dvě hodiny mi čelovka ten jeden PANASONIC INFINIUM spapala. Svítil jsem převážně na střední stupeň ve štolách a na MAX v lese ještě asi půl h navíc.. Výdrž teda velice slušná, spokojenost.

Na dalších jeskyních a štolách jsem postupně vyzkoušel: NÁRAZUVZDURNOST - čelovka je opravdu odolná, v úzké štole se mi skřípla mezi přilbou a skálou a v pohodě přežila, VODOTĚSNOST: jak jsem již psal výše, je suprová a moje čelovka dokonce vydržela více než garantuje výrobce (nenavádím), BAHNUVZDORNOST: při plazení plazivkami mi spadla do jílovitého sajrajtu a stále naprosto v pohodě, vše zcela funkční, jen jsem ji otřel a doma pečlivě umyl, OVLADATELNOST A VYUŽITELNOST: jakmile si na systém zvyknete je naprosto jednoduchý, obrovskou výhodou této čelovky je její kompaktnost. Fakt skladná, do kapsy. Potřebujete ruční baterku? Neni problém, prostě si ji jenom sundáte z hlavy.. TRVANLIVOST: pod dojmem recenzí jsem si koupil ještě jednu rozptylku, prej se lámou. No nevím, někde tu rozptylku asi ještě mám schovanou, ale ani po dvou letech používání se s mojí čelovkou prostě NIC NESTALO!! VÝDRŽ BATERIÍ: No, je to asi jak jsem psal výše. Ta jedna tužkovka má samozřejmě omezenou zásobu energie, takže na celou noc při středním stupni svícení určitě nevydrží, ale poctivé 3 hoďky dá. Jednou jsem taky zkoušel ověřit těch 53 hodin na nejnižší stupeň. Po dvou dnech stále svítila a potom jsem na ni vždycky zapomněl :-) Je samozřejmé, že zde je hodně důležité CO máte za baterie a jak jsou staré. Takže ještě jednou, já používám PANASONIC INFINIUM 2100 a taky SANYO ENELOOP kolem 2000, jeví se stejné.

A co říci závěrem? Tahle čelovka je BOMBA!! Já už jsem to pod prvními dojmy psal na geocaching.cz ve foru "Jakou koupit baterku". A spousta mých kamarádů si ji také na můj popud koupila a nelitovala. Nejsilnější stránkou této čelovky jsou KOMPAKTNOST, NÍZKÁ HMOTNOST, ODOLNOST, SLUŠNÁ SVÍTIVOST a hlavně!! POUZE JEDNA AA BATERIE JAKO NAPÁJENÍ. Zmíním také CENU, protože za prašulky kolem 700Kč (v akci), prostě lepší čelovku nepořídíte. Jasně, jsou zde typy s mnohem větší svítivostí, nejen čelovky ale také taktické baterky které dnes dosahují i 3000lumenů. Jenomže, to jsme jinde cenově, váhově a hlavně napájením. A navíc myslím také využitím. Necelých 100lumenů týhle HL 20 je naprosto dostačující na cokoliv na co si vzpomenete!! I po letech vřele doporučuji její koupi, dnes už teda její nástupkyně HL 21, ale jde o naprosto stejnou čelovku.

Ještě v číslech - dosvit udávaný 93m / ano věřím, výdrž baterií udávaná 53h/5,75h/2h (s aku NiMH 2500mAh) ve skutečnosti spíše o trochu méně, ale to je opravdu hodně závislé na podmínkách a stavu baterií já bych řekl ?h/3,5h/1,5h (s aku NiMH 2100mAh). Všechny ostatní parametry - odolnost, vodotěsnost, nárazuvzdornost, ovladatelnost - ověřeny až do krajnosti.
BISACI

Sleduj web Geocaching.cz a vyhraj

Mon, 14 Oct 2013 12:45:07 +0000

Soutěž probíhá od 17.10.2013 do 17.12.2013 .

Jak se zapojit do soutěže?
Založ si blog na webu Geocaching.cz a aktivně na něm publikuj své příspěvky.

Pravidla soutěže

Změňte s námi tvář webu Geocaching.cz a získejte nový Oregon pod stromeček!

Stratocaching - zažijte event, jaký tu ještě nebyl

Mon, 14 Oct 2013 12:29:25 +0000

Partnerem projektu je i server Geocaching.cz – a my nepochybujeme, že mezi prvními nálezci „stratokešek“ bude i někdo z těch, kteří právě čtou tento článek.

Experiment i hra
Autorem Stratocachingu je pět členů občanského sdružení Žádná věda, z nichž jsou překvapivě aktivními geocachery jen dva. Kromě hry o nalezení jde totiž o vědecko-populární experiment v několika ohledech: cílem je vypustit meteorologický balón do stratosféry, pořídit z cesty videozáznam, a nahoře ve výšce 30 kilometrů vypustit létající „semínka“ s GPS trackerem, jež budou na zemi předmětem geocachingové hry. Samotné sestavení a ovládání balónu je však úkolem pro nadšené amatéry i příležitost pro zapojení skutečných vědců. Vlastním experimentem bude například pokus o živý přenos videa. Technologie už byly sice dávno zvládnuty a vyzkoušeny, ale vměstnat IP kameru, anténu a router do hmotnosti 500 g a s rozpočtem, který nemůže konkurovat akcím typu RedBull, zajistit živé obrázky ze stratosféry – to bude jistě husarský kousek, o který se právě pokouší inženýři z ČVUT spolu se společností NetRex. Nikdo také přesně neví, jaké bude chování „javorových“ stratokeší při jejich letu na zem. Skončí na ploše několika kilometrů ve středních Čechách, nebo se můžeme těšit na odlov kdesi za hranicemi republiky? V tomto ohledu nepřekvapuje, že Stratocache bude vybavena SIM kartou s roamingem!

Jaká jsou pravidla?
Na stránkách projektu jsou zatím zveřejněna základní pravidla: Stratokeší bude celkem deset, a za jejich nalezení dostane ten, kdo přijde jako první, hmotnou odměnu od sponzora dané kešky. Mezi sponzory jsou aktuálně společnosti s velmi různými okruhy působnosti: například Nano Energies či chemická společnost BASF, ale i designová galerie Harddecore nebo grafické studio Grafite – jsme tedy celkem zvědaví, jaké výhry představí. Určitě největší odměnou ale bude stát se jedním z deseti objevitelů prvních stratokeší na světě.
Devět dalších kačerů, kteří dorazí na místo nálezu (a ten první na ně, jak doufáme, počká i se semínkem), pak společně s prvním nálezcem dostanou originální Stratocoin – geocoin, který poletí do stratosféry v hlavní gondole balónu, tzv. Dropionu. Stratocoin bude plastový žeton z dílny designového studia 2D3D.
Vhledem k tomu, že server Geocaching.cz je partnerem projektu, máme možnost podílet se na přesné podobě pravidel hry. Stále je několik nedořešených bodů – například jak se naloží ze Stratocache, která dopadne prokazatelně na soukromý a ohrazený pozemek? Bude vyřazena ze hry, nebo se spolehneme na slušnost kačerů, kteří se budou i při honbě za vítězstvím chovat slušně? Uvažuje se také o tom, že by se pro experiment vytvořila mobilní aplikace – i zde budeme moci ovlivnit design, aby dobře vyhovoval potřebám kačerů.

Jak to vlastně vzniklo?
Jak už bylo uvedeno výše, experiment primárně nevznikl na popud geocachingové komunity, ačkoli jsme před časem o něčem takovém také přemýšleli. Stratocaching je dílem spolupráce pěti členů sdružení Žádná věda, kteří se dali dohromady právě díky tomuto nápadu. Na jaře roku 2012 si designer Petr Bakoš a inženýr Ivan Miller dělali plány na vlastnoruční vypuštění stratosférického balónu. Ve stejném okamžiku se setkal šéfredaktor Technet.cz Jan Kužník a PR konzultant Ivan Sobička na festivalu amatérských vědeckých filmů na MATFYZu. V přestávce mezi filmy začali společně přemýšlet, jaké by to bylo, vyslat před očima veřejnosti balón nahoru a rozhodit z něj do prostoru nějaké létající předměty. K jejich rozhovoru se připojil Martin „Krtek“ Šturm, geocacher a zástupce kroužku Laborky při gymnáziu Slaný, jehož film na festivalu zvítězil. A když se všech pět aktérů následně spojilo, zbývalo jediné: to co má padat ze stratosféry, musejí být GPS kešky! Vzniklo sdružení Žádná věda, které mezitím přišlo s několika dalšími podobnými nápady, než se podařilo Stratocaching skutečně uvést do chodu. Zda bude experiment úspěšný, se dozvíme v listopadu.

Experimentalní keše a jiné pokusy
Ačkoli se zdá, že v této podobě pokus zatím nikdo na světě neuskutečnil, historie geocachingu už zná více podobných experimentů.
Americký geocacher s nickem e6c opakovaně poslal v letech 2010 a 2012 na hranici vesmíru geocache. První úspěšný pokus připomíná multicache PINELAND: Sputnik 2010: A Geocache Odyssey.

Druhý pokus dokumentuje tradiční keš PINELAND: LEIF MMXII: Geocache From Space!!. Financování druhého pokusu proběhlo prostřednictvím serveru Kickstarter http://www.kickstart...ocache-in-space.

V geocachingové komunitě je také známá nejhlouběji a naopak nejvýše uložená keš – v hlubinách oceánu a na oběžné dráze

Do skutečného vesmíru se česká javorová semínka určitě nedostanou – i tak ale můžou připravit dobrou zábavu všem náruživým kačerům.

Start stratokeší budete moci vidět na chystaném eventu. Event bude mít omezenou kapacitu 50 účastníků. Sledujte notifikace a nezapomeňte se včas přihlásit. Ostatní kačeři mají jedinečnou příležitost získat opravdu originální FTF.

Obrázky:

FOTKY DROPION na Designbloku

FOTKY STRATOCOIN

Video let Stratocache

Fotky ze začátku (Laborky)

Informace k převodu dat do nového systému

Mon, 14 Oct 2013 12:07:31 +0000

Nový redakční systém není úplně kompatibilní s předchozím systémem a proto došlo k následujícím změnám.

Původní redakční systém rozlišoval přihlašovací jména (nick) i podle velikosti písma, zatímco nový systém takové nicky neumožňuje a tak při importu takové duplicitní nicky upravoval (přilepil za ně číslo). Pokud se nemůžete přihlásit jménem svého původního nicku, můžete použít email na jaký byl nick registrován. Následně jde upravit zobrazované jméno. Při importu také došlo ke sloučení tam kde měly dva různé nicky shodný email.

North by NorthEast na Mega Finland

Mon, 14 Oct 2013 12:04:21 +0000

Cesta tam a zpět by vydala na mnoho dalších článků, ale v tomto se zaměřím hlavně na samotný Mega event. Zajímavosti z cesty jen letmo zmíním a snad za dlouhých zimních večerů se k podrobnostem z cesty vrátím a přidám pár článků na tento web.

Cestou do Tampere jsme potkali takové kuriozity – jako keš s terénem 2,5 cca v 4 až 5 metrové výšce na stromě (viz. foto výše). Poznali, jak skvělé dálnice má polsko nebo lépe řečeno, jak usilovně je staví, aby byly připraveny na Mistrovství Evropy ve fotbale. A v neposlední řadě jsme posbírali i pár FTF v Polsku a Lotyšsku. Níže na fotografii se akorát schyluje k dalšímu FTF .

Cestou jsme navštívili i nejposvátnější místo v Litvě – Hora křížů, kde naleznete na jednom malém pahorku miliony křížů (malých, velkých, vyřezávaných, kýčovitých, dřevěných, kovových i pletených) – působivé místo.

Nebo památník obětem nacistů v Kaunasu.

Tampere leží cca 180 km na sever od Helsinek a je třetím největším městem Finska ležícím mezi dvěma jezery Näsi a Pyhä. Mega event se konal nedaleko centra města na břehu jezera Pyhä v příjemném kempu, který byl celý k dispozici návštěvníkům Mega eventu. Organizace byla do posledního detailu téměř dokonalá. Cestou směrem do kempu byly cedulky s logem Mega eventu. Pro ty, co se zastavili jen na jeden den, bylo vyznačené parkoviště. U vchodu vás vítala armáda organizatorů, kteří provedli registraci.

Vstupné na Mega event bylo 15€ a platilo se předem na webu eventu. Organizátoři byli označení oranžovým tričkem s logem Mega eventu a musím zdůraznit oplývali opravdu velkou ochotou pomoci či poradit. Celá akce byla zaměřena vyloženě na celé rodiny s dětmi a tak v eventové vesnici byl bohatý program, který i nás zabavil minimálně na jeden den. Děti (nejen děti) mohly soutěžit v mnoha disciplínách od hodu prázdnou keší (krabičkou od ramy) sám jsem si i vyzkoušel a mých 6 metrů určitě na rekord blížící se k 10 metrům nestačil, až po soutěž ve stavbě věže složené z filmovek .

A vítězná stavba:

Další zábava pro děti, kterou možná znáte z reklamy:

Vybití pro děti bylo opravdu nevídané, zatím na žádném jiném eventu jsem něco takového neviděl.
Pro větší kačery tu byla možnost si sednout na loď a vyrazit na pětkové keše na místních ostrůvcích, kterých je tu nesčetné množství.

A pro opravdu skalní hledače připravil Garmin zábavu v podobě hledaní Chirpu. V rámci mega eventu bylo v průběhu pátku a soboty rozmístěno 30 Chirpů po celém kempu a kdo našel Chirp jako první, mohl si ho nechat. Princip hledání byl jednoduchý – procházení se po kempu a po přiblížení se na cca 15 metru k Chirpu na GPS se zobrazilo hlášení, že někde v okruhu 15 metrů se chirp nachází. Pak už zbylo jen hledat. Chirp je velikosti téměř nano (lépe řečeno na pomezí mikro a nano). Táto zábava byla docela nakažlivá a když už člověk jednou se dostal na dosah, tak hledal dál a dál.

Konečne skóre v hledání Chirpu – cca u 8 jsme byli na dosah a tři respektive dva našli (jeden nám byl “ukradnut” ale to je jiná historie ).
Po celou akci (v pátek i v sobotu) v hlavním stanu koncertovaly různé kapely a zábava byla v plném proudu. Až nás překvapovalo, jak na pohled velmi stydliví Finové se dokázali odvázat a bavit. Na Mega eventu se celý víkend pohyboval oficiální trackovací maskot groundspeaku, kterého jsem ulovil i já

Mega eventu se zúčastnilo cca 1700 lidí (okolo 1000 nicků) . Z mého pohledu se jednalo o nejlépe zorganizovaný event, který jsem kdy navštívil.
V neděli se konaly doprovodné Flashmob eventy přímo v Tampere a taky i v Helsinkách. Na náměstích se sešla skupina lidí, která po hvizdu znehybněla a tak stála cca minutu. Při účasti cca 500 kačeru Flashmob byl na pohled velmi působivý (viz. video z 19.8.). Při příležitosti Mega Flashmob eventu se taky lovila jedna místní keš na náměstí (viz. níže fronta na keš )

Po tomto Flashmob eventu jsme dali Tampere sbohem a vydali se na cestu domů. Myslím, že můžu říct za všechny zúčastněné, že se nám výprava povedla a vezeme si domu spoustu zážitků. Všem doporučujeme vydat se směrem na sever severovýchodní linkou přes pobaltské státy a okusit vřelost a krásy těchto míst.

Rozhovor s Ottik5+Alice5

Mon, 14 Oct 2013 12:02:42 +0000

mikisi: Jestli to nepletu, tak úplně první akce byl Županový Flash Mob, který měl v tomto roce pokračování dalším ročníkem. Co vím, konal se v areálu Bohnické léčebny – co na to pacienti nebo vedení léčebny zapojili se taky?
Ottik5+Alice5: Dle pravidel GC jsem samozřejmě před publikací tohoto eventu požádal ředitelství léčebny, zda bychom zde toto setkání mohli uskutečnit. Ředitel sám kešuje, takže byl pro. Hned na prvním setkáni v Bohnicích se sešlo přes 300 nicků. Samozřejmě že se mezi nás zamotal i nějaký ten pacient, který nevěděl, co se zde koná. Zato mi večer volal kamarád, který bydlí hned naproti léčebně, co že se to tam dnes dělo? To měli pacienti hromadné vycházky? Moji odpověď už není třeba dodávat.
Při druhém ročníku se aktivně zapojily Chráněné dílny při léčebně, které zde prezentovaly a prodávaly své výrobky, které měly dle logů u kačerů veliký úspěch, hlavně symbol léčebny, postavička Blbínek. A samozřejmě že jsme chtěli nabídnout i něco navíc. Povedlo se nám zařídit mimořádný vstup do kostela Svatého Václava v areálu léčebny.
mikisi: Z doslechu jsem slyšel na Županový event samou chválu. Je vidět, že se vyvíjí dál, a nabízí se otázka, jestli budeš dělat další ročník?
Ottik5+Alice5: Určitě chystáme další ročník, předběžný termín je 26. ledna 2013. Bude to taková Bohnická tradice, setkání v županech v lednu.
mikisi: V Karlových Varech jsem pár let žil a v kombinaci s moji láskou k filmu mě velice zaujal event Vrchní prchni – unikla mi jeho publikace, jinak bych určitě na tuto parádu vyrazil. Viděl jsem alespoň video, které jsme dali i na GeoKladno. Jak dlouhý usek jste vlastně běželi?
Ottik5+Alice5: Původně se v Karlových Varech vůbec nemělo běžet, mělo to být symbolické. Ale opak se stal pravdou. Odstartovali jsme symbolický běh, který se náhle změnil v opravdovou honičku na vrchního i s výkřiky Falešný vrchní, chyťte ho a pod. Můj syn Ottik6, který dělal prchajícího vrchního, když viděl, že se kačeři opravdu hodně rozběhli, měl co dělat, aby byl u vřídla první. Já jsem jenom trnul strachy, aby ho nějaký aktivní rusky mluvící turista opravdu nesundal. Co se týká běhu, tak trval opravdu jen par minut a měl asi něco pres 300 metrů.
mikisi: Jaké byly výrazy kolemjdoucích?
Ottik5 +Alice5: Úžasné. Někteří nechápavě koukali, jiní fandili a tleskali. Nediv se, když běží tlupa lidi v oblecích.
mikisi: Ta představa mě hodně baví a hodně mě mrzí, že jsem u toho nebyl. Neuvažoval jsi o zopakování akce? Třeba o Filmovém Festivalu?
Ottik5 +Alice5: Samozřejmě jsme i letos uvažovali, že to znova zopakujeme, ale vzhledem k mému pracovnímu vytížení a momentálnímu množství publikovaných eventů to letos nebude.
mikisi: Tak snad v budoucnu.
Ottik5 +Alice5: Určitě příští rok.
mikisi: O eventu na Ještěd v kulichu a lyžemi jsem slyšel a i viděl nějaké fotky. Skutečně poctivě všichni vytáhli lyže až na Ještěd – nebo se našli i takoví, co přitáhli třeba i nějaký skibob?
Ottik5 +Alice5: Na Ještědu se dokonce i bobovalo po kamenech. Byla to legrace, jak říkal můj synek.
mikisi: Kam chodíte na ty nápady – co event, to skvělý nápad a opravdu skvělá recese?
Ottik5 +Alice5: To je právě to. Mít ten nápad. Vždy to bylo spontánní. Například – když jsem byl na technické kontrole s naším autem, chtěli vidět reflexní vestu. No a mě napadlo, co udělat setkání ve vestách. Nebo jsem šel po Karlově mostě. Něco mě napadlo. Doma jsem si přes google earth změřil délku mostu a byl tu nápad spojit obě věže živým řetězem z kačerů.
mikisi: To je úžasné. Z této akce je skvělé video, které taky jsme dávali na GeoKladno. Spočítal sis přesně, kolik lidi bude potřeba? A vyšlo to na počty, nebo vypomohl i nějaký turista?
Ottik5 +Alice5: Podle kačerů na mostě (já jsem byl na Staroměstské věži) se třeba zapojila i skupina japonských turistů. Ale i bez nich by se to určitě spojilo.
mikisi: Od kolegů z Kladna jsem snad i slyšel, že tam tehdy fotila nějaká modelka akty a byla docela překvapená provozem na Karlově mostě po ránu.
Ottik5 +Alice5: Nejenom modelka, ale na místě srazu na Kampě, kde se logovalo, točil filmový štáb videoklip. Holt museli na půl hodiny přestat.
mikisi: To se povedlo. Jak dlouho vám trvalo propojit věže?
Ottik5 +Alice5: Vytvoření živého řetězu z kačerů, podotýkám, že k délce Karlova mostu bylo nutné 400 lidí, tak asi deset minut.
mikisi: Poslední event z této série byl v Německu – Dresden Zwinger. Přijeli na event i čeští kačeři, nebo se jednalo o ryze německou účast?
Ottik5 +Alice5: Jednalo se již o druhý ročník. Z Čech bylo asi 80 nicků, zbytek němečtí kačeři. Celkem se zúčastnilo 317 nicků.
mikisi: Tento rok jsi zatím organizoval dva eventy a CITO, máš v plánu nějakou zajímavou akci – něco jako byl Vrchní prchni nebo Akce most?
Ottik5 +Alice5: Samozřejmě že něco v plánu máme. Ale musí se to opravdu dopilovat. Konkurence je vysoká. Kromě podzimního CITA máme v plánu Brno a Ostravu. Nechte se překvapit.

mikisi: Máš zálibu v cestování stejně jako my. Minulý rok ses vydal na sever – taky jsme v létě jeli podobnou tour a naráželi jsme na vaše stopy. Jak se ti líbilo na severu? Překvapilo tě něco na cestách po pobaltských státech? Které místo na tebe z té cesty udělalo největší dojem?
Ottik5 +Alice5: Ano, určitě rád cestuji, i má rodina. Vloni na severu se nám opravdu hodně líbilo, sice tam není tolik keší jako u nás, ale zase jsou většinou na místech, kde ti chce místní kačer ukázat nějakou zajímavost.
Určitě mě na celé trase překvapila bezpečnost, a to i v Bělorusku, kde vládne Lukašenko. Za celou trasu 4500 km jsme měli jedinou policejní kontrolu ve Lvově. A místo? Město Tallin. Můžu jenom doporučit.
mikisi: Tallin je pěkný, taky se nám líbil. Tento rok se tam vracíme a navštívíme i místa, která nám minule unikla. Jaké to je na hranicích s Běloruskem nebo Ruskem – čeká se na odbavení dlouho?
Ottik5 +Alice5: To je samotná kapitola. Na hranicích Polsko – Bělorusko asi hodina a půl a vyběháváš různá razítka na tzv. bumážku, Litva – Rusko (Kaliningradská oblast) jedna hodina. Zde se nám ale stala kuriózní věc, při vjezdu na ruskou celnici ve městě Sovětsk se na nás přišlo podívat celé osazenstvo celnice včetně náčelníka. Auto s českou SPZ tu neviděli asi 20 let. Jinak všude byli velice slušní a i vstřícní celníci. Teda kromě polských celníků. Vstup do EU z Ruska do Polska byl opravdu ponižující.
mikisi: Jak to? Jako občan EU by ses takovým věcem měl vyhnout. To jsem zažíval před 15-20 lety, když jsem jel třeba do Británie nebo tak.
Ottik5 +Alice5: To jsem si myslel taky. Ale opak byl pravdou. Jednali se mnou, jako bych byl nějaký pašerák. Z auta jsem musel všechno vyndat, otevřít zavazadla, a pak nám ještě proklepávali auto (prahy, blatníky), zda tam něco nemám.
mikisi: Jakým stylem vlastně cestujete? Jedete od hotelu k hotelu nebo razíte dobrodružnější notu a spíte cestou, kde se dá, a tento prvek cestování moc neřešíte?
Ottik5 +Alice5: Musím ho řešit. Cestuji se 14letým synem. Každá delší zahraniční cesta vyžaduje přípravu. Trasa je předem daná, hotel hledáme až tam, kam dojedeme ten den. Vloni jsme měli objednaný hotel předem pouze v Tallinu, letos je to v Kišiněvu a Istanbulu.
mikisi: Jak dlouho předem vše připravuješ a chystáš?

Ottik5 +Alice5: Na loňskou geovýpravu do Pobaltí byla příprava asi tři měsíce, letos máme zamířeno na Balkán, a to připravuji již od podzimu. Přece jenom projedeme přes 13 států za 17 dní o celkové délce asi 6000 km.
mikisi: To je pěkný počin. My tento rok taky chystáme okruh, ale opačným směrem - jedeme přes Pobaltí do Finska, dále přes Allandy do Švédska a dál na sever Anglie. A pak jedeme přes Maďarsko zpátky domů.
Ottik5 +Alice5: Taky zajímavá trasa.
mikisi: Máš ambice jednoho dne navštívit všechna evropská území – zabarvit celou Evropu?
Ottik5 +Alice5: Přiznám se že mám. Momentálně máme 24 zemí v Evropě.
mikisi: Které Evropské území je podle tebe pro českého kačera nejnáročnější navštívit?
Ottik5 +Alice5: Myslím si, že určitě Bělorusko, není možné sehnat turistické vízum, cestuješ pouze na tranzitní (doba pobytu 48 hodin), a to v návazností na ruské turistické vízum. Druhou zemi je Moldávie, tady je to vzdálenost, stav vozovek a i bezpečnost. A náročnost kešování, v Kišiněvu je jen jedna tradička, v celé Moldávii je 10 keší celkem.
mikisi: Při letošní cestě na Balkán máš něco, na co se těšíš nejvíce – nějaké město, památku nebo hory?
Ottik5 +Alice5: Samozřejmě že bychom chtěli v každém státě odlovit alespoň jednu keš. Ale hlavní důvod cesty je opravdu něco vidět a poznat. V každém státě máme nějaké nej. Abych byl konkrétní, Moldávie – Trojanův val, Podněstří (Podněsterská separatistická republika) a Gagauzii, Rumunsko – delta Dunaje, Turecko – Istanbul atd. Ale asi nejvíce se těším do Kišiněva, Tirany a Sarajeva.
mikisi: Setkáváš se na svých cestách i s místními kačery?
Ottik5 +Alice5: Výjimečně, kromě Německa.
mikisi: Zajímal by mě tvůj pohled na český geocaching. Jak to vidíš jak se vyvíjí a kam směřuje ?
Ottik5 +Alice5: No to je hodně citlivá otázka. Myslím si, že nejsem ten pravý, vzhledem k době (v srpnu to budou tři roky), co Geocaching provozuji. Ale přesto odpovím sám za sebe. Všeobecně se z Geocachingu stává masovka a začínají tomu i odpovídat provedení keší.
mikisi: Dobře. Děkuji ti za rozhovor. Přeji, ať se vám na cestách daří a ať vám vše bezpečně a bez problémů vyjde podle plánu.
Ottik5 +Alice5:I já děkuji.

Irsko – Moherské útesy

Mon, 14 Oct 2013 12:00:05 +0000

O'Brienova věž (nejvyšší místo útesu - 214 metrů)

Toto úžasné místo leží na západě země v hrabství Clare. Moherské útesy dosahují v nejvyšším místě 214 m a táhnou se v délce 8 km. Jen pár kroků od nejvyššího místa útesu se nachází Earth keš (GC1W06N) věnovaná tomuto nádhernému místu. Shodou okolností je owner keše český kačer (krutizlab). Při mé první návštěvě tohoto místa tam keš ještě nebyla a chvíli jsem si sám hrál s myšlenkou tam nějakou založit.

Pohled z loďě

Při každé návštěvě mi majestátnost a krása tohoto místa vezme dech. Podél celého útesu se lze procházet, i když jen na vlastní nebezpečí, jelikož tabule na konci vyhlídkových cest vysloveně pohyb mimo vyznačené cesty nedoporučuje. Přesto se spousty návštěvníků dál mimo vyznačenou cestu vydávají. Upřímně, dle vlastní zkušenosti, krásu Moherských útesů si nejde pořádně vychutnat z upravené stezky – ze stezek vyzděných kamenem toho lidé menšího vzrůstu moc nevidí. Výlet za „cedule“ nabízí mnohem intenzivnější zážitek, člověk má možnost se podívat až na okraj, vidět celou krásu bez překážek.

Vyznačený a upravený prostor pro návštěvníky

Neupravené a nevyznačené cesty

V nedalekém městečku Doolin lze za 10 € vyrazit na vyhlídkovou plavbu přímo k útesům a vychutnat si jejich krásu přímo z hladiny Atlantského oceánu. Skvělá podívaná, když počasí přeje a vlny oceánu jsou klidnější.

Oceán jen pár metru od přístavu

Při jedné návštěvě jsem měl „štěstí“ na horší počasí, kdy velikost vln byla téměř stejná jako velikost naší výletní lodičky. Takže při cestě k útesům jsme byli jak na horské dráze – skutečně při pohledu z lodičky ve chvíli, kdy jsme se nacházeli mezi vlnami (a nebylo okolo vidět nic než vrcholky vln), bylo některým lidem vydatně zle – tuto zábavu doporučuji silnějším žaludkům.

Život na útesu

Cestou k útesům jsem měl možnost navštívit jednu keš dvakrát – GC15E29 a GC207E1 (jedná se o dvě keše na totožném místě, první je už archivovaná) – jednou byl při odlovu příliv, podruhé odliv – foto nabízí malé porovnání.

Při odlivu foceno přímo od keše – podruhé k porovnání foceno přes záliv směr ke keši při přílivu. Keš je v tom křovíčku pod levou hradbou.

V oblasti jsou spousty nádherných míst, namátkou jako příklad uvádím zajímavé vodopády v obyčejném městečku nalezené díky keši GC1G85K.

Hned kousek od středu městečka

Každému, kdo navštíví Irsko, doporučuji toto místo navštívit a věnovat alespoň jeden den procházkám a výletům na oceán v oblasti útesu. Když přeje počasí, je možné potkat i delfíny. Z Dublinu je to cca 260 km autem. Zpáteční letenku z Prahy do Dublinu lze v dnešní době pořídit opravdu za pár korun (v akci třeba i se všemi poplatky za tisícovku).

Rozhovor se Skupec Reviewerem

Mon, 14 Oct 2013 11:59:02 +0000

Skupec: Nevím, jestli bych řekl přísný. Spíše chci o kešce, když se pod ní podepíšu, něco vědět. Že to není nějaká konina. To za prvé. Za druhé, je taky důležité vědět něco o lokalitě, kde keš je, aby to nebylo někde na kolejích, pod mostem, ve vojenském újezdě (tam jsem mimochodem nedávnou publikací udělal velkou osobní chybu) atd. Snažím se keše pouštět tak, aby to mělo nějakou hlavu a patu. Stále se mluví o tom, co jsi pustil a jaké to byly …(píp)…, s prominutím, ale nemluví se vůbec o tom, kolik keší reviewer nepustí! To procento je skutečně zajímavé – kolika lidem jsi to rozmluvil, kolika lidem jsi dal nápad, jak zlepšit keš, a jakým průserům jsi zabránil. Hele, nikdo nemá rád, že nějaký reviewer kritizuje tvůj výtvor, tvoje děcko.Každý si myslí, že právě ta jeho pixla je naprostá pecka. Chce to určitou osobní odvahu, jít do konfrontace s ownerem a říci mu pravdu.

mikisi: Vidíš, to je asi pravda – málokdo si tento aspekt uvědomí.
Skupec: Např. auto mělo vozit finálku keše, což je nesmysl a nejde to, ale tomu člověku třeba nabídnu řešení, ať místo finálky vozí transmitter nebo Chirp, který bude vysílat finálové souřadnice. A takovým způsobem se snažím ty lidi ovlivnit, aby jejich nápad byl publikovatelný a pomohlo to celkově k hezké keši. Proto jsem vystoupil i z anonymity, abych mohl lidem pomáhat. Lidi se mě tak můžou na eventu zeptat, nechat si poradit. Jsem tak pro komunitu dostupnější a prospěšnější, než kdybych byl anonymní Skupec Reviewer.
mikisi: Co si tak pamatuji, tak skutečně si v anonymitě dlouho nebyl.
Skupec: …dva – tři měsíce. Je důležité, aby začínající reviewer měl pro začátek klid a čas se rozkoukat. Ale musím říci, že jsem se ohromně bavil, když jsem slýchal na eventech rozpravy, kdo by ten nový mohl být. I další aspekt byl zajímavý, dozvěděl jsem se o sobě a své práci daleko více než nyní. Lidé se ti bojí říci pravdu do očí. Vrátím se ale k té přísnosti. Jestli si lidé myslí, že dodržování pravidel je přísností, tak je to přísnost. I když je pravda, že kolikrát chci víc, než je důležité, ale myslím si, že jsem na všechny stejný pes. Mě nezajímá, kolik má kdo nalezeno nebo založeno, a hlavně mě nezajímá, jaké jméno cache založilo. Dokážu vytahat, svým způsobem, za uši starého matadora…..a toho spíše , protože ten už by to za tu dobu mohl všechno vědět. Zatímco někdo začínající to pochopitelně neví… Je to těžký, ale dodržování pravidel musí být.
Když si vzpomeneš na Poníka, tak se o něm říkalo, že je přísný. A v těch krajích, co měl, se owneři naučili, že chce při schvalování to a to a přes to nejede vlak. Když jsem nastoupil jako reviewer, tak jsem si jasně stanovil režim, že to budu dělat podle pravidel a budu je dodržovat pro všechny stejně. Někdo si stěžuje, že nepouštím kolize. Na otázku, máš nějakou toleranci – odpovídám, ano mám. Nulovou. Lidi vědí, že Skupec nepouští kolize, a tak se lidi nehádají, že někomu jsem pustil 130 a jinému nechci povolit 140 metrů. Nejsou o tom pak zbytečné hádky. Ale neříkám, že nejsou možné výjimky. Výjimka se ale dává výjimečně. Málokdy.

mikisi: To máš pravdu, tímto striktním přístupem se dá předcházet spoustě věcí…
Skupec: Ano, nejsou spory. Spousta sporu se tím vyřeší. Já to z křesla či pohovky nevidím, jak to v terénu vypadá, a tak kolize nepouštím, a proto prostě dodržuji pravidla, nebo se je snažím dodržovat.
mikisi: Jako první z českých reviewerů jsi začal požadovat od ownerů fotky uložení keší.
Skupec: Ano, a víš, co zjistíš? Třeba to, že je keš daná ve Stodůlkách na mýtný bráně uprostřed dálnice, na střeše paneláku, kde hned bydlí, v „náhradě“ v sexshopu atd. Bez fotky bych to nezjistil.
mikisi: Nestačím se divit – opravdu lidi napadají taková šílená uložení?
Skupec: Ano, třeba i uprostřed kolejí. Ve výhybkách. Zapomeneš se třeba podívat na mapu a podíváš se na fotku a vidíš, že okolo keše jsou pražce. Tak se zeptáš, jak to je uložené a owner ti odpoví, že tam jezdi vlak jen dvakrát denně. Pak se podíváš na jízdní řád a vidíš, že to je desetkrát za den.
mikisi: To opravdu člověka ani nenapadne, že by někdo mohl něco takového vymyslet.
Skupec: Přesně. To se otevřel obchvat Prahy na Jesenici, kde jsou dva portály tunelů – a co myslíš? Hned někdo přišel s tím, že na každé straně bude uložená mezi rourama pixla, kam se bude slaňovat. Teren 4,5 a v poznámce pusť mi to v noci. Tak samozřejmě chceš vidět fotky, aby byla bližší představa, jak to asi s konkrétní keší vypadá. Fotky striktně vyžaduji u ownerů do sto nalezených. A všiml sis, že již takřka nejsou případy, kdy u FTF tak cache není uložena?
Ono dnes keše na dálnicích nepouštíme, pokud to není odpočívadlo nebo pumpa. S ochranným pásmem 40 m vyjma měst. A všeobecně mosty silnic první třídy. A pokud ano, tak do terénu 1,5* v místech pro chodce. Už jsme tu měli pyrotechniky, kteří nás kontaktovali a svým způsobem řekli – Tak si to vezměte a strčte všechno do … a nebo na těchto místech nebude nic takového vznikat.Co bys volil? Co je lepší?
mikisi: Takto jako reviewer komunikuješ i s policii?
Skupec: Někdy ano. Většinou s městskou. Komunikuji s kdekým. Od České televize až po ochranáře a vojáky.

mikisi: Kde je pomyslná hranice toho, co je ještě únosné pustit? Bavme se o keších, které jsou obecně podle Groundspeakovských pravidel – nejsou v kolizi, ale listing obsahuje větu „tady máte keš“ a od pohledu je vidět, že to je vyloženě keš o ničem někde v pochcaném rohu. Lze vůbec najít tu hranici, co ještě ano a co už ne?
Skupec: Někdy máš takové keše na schváleni třeba čtyři za sebou. Po té čtvrté už opravdu vypěníš . Samozřejmě, já můžu dotyčnému napsat doporučení, že to tak není dobré a ať to změní a postupně vytýkám chyby, jaké na keši má. První chyba, než pak dotyčný odpoví, jsou to tři dny. Další chyba, další tři dny a časem to spousty owneru, co to nemyslí vážně, vzdá a rozmyslí si to – umořím je. A je to dobře? Já ti nevím. A nebo to prostě neschválím. A zase, je to dobře?
Vezmi si, že ti keš zakládá dvanáctiletý kluk a buďme rádi, že se věnuje „smysluplné činnosti“, která ho svým způsobem může nastartovat do dalšího života. Naučí se HTML, naučí se chodit do přírody, chytnou ho díky geocachingu šifry, může ho to inspirovat v dalším jeho vývoji, čím být ve svém budoucím zaměstnání. A když mu napíšu rovnou „ stojí to za prd, místo GC jdi hrát bowling“ – je to dobře? Kde je ta hranice?
Ta hranice je. Je velice individuální. Rád bych, aby tou hranicí byli betatestři, aby pomohli nějakým stylem ovlivnit kvalitu keše. A když to neovlivníš a nakonec takovou keš publikuješ, tak kolikrát ti owneři dostanou od kačerů takovou sodovku, že ti pak owner napíše, měl jsem dat na tvé rady.
mikisi: To máš pak takové zadostiučinění.
Skupec: Ano, ale jsme zase u toho, za jakou cenu? Za cenu další blbé kešky. Řekl bych, dosti hořké zadostiučinění.
mikisi: A co taková pomyslná hranice na druhou stranu v případech kde vidíš, že ta keš bude opravdu pěkná, ale má problém, že není úplně podle pravidel. Tzn. je v kolizi nebo nesplňuje něco podobného.
Skupec: V Praze jsem třeba pouštěl keš, na které owneri rok makali. Cache o Třech králích. Listing takový, že by ho mohli ministerští úředníci rovnou vložit do učebnice dějepisu, kapitola „Odboj za druhé světové války“. Kolize příšerný – dokonce několik kolizí. Keš ale se mi tak líbila, že tam jsem teda ustoupil a tu výjimku dal. Ale pozor! Za cenu toho, že každá výjimka byla se svolením ownera kolizní keše. Vždy v takových případech chci slyšet názor ownera kolizní keše, jelikož ochranné pásmo náleží jen jemu a má na něj dle pravidel právo a nikdo mu do něj nemá právo zasahovat – ani reviewer. Takže vždy chci vědět, jestli to ownerovi kolizní cache nevadí.
V přírodě výjimku takřka nedávám, protože si myslím, že o ten pařez dál si to může šoupnout každý. A když už nějaká výjimka, tak třeba v nějakém podzemí, nebo když je třeba někam vylézt. Skálu nepřeneseš. Obecně, když se jedná o skutečně pěknou keš, tak se dá ustoupit, ale vždy se snažím najít řešení, jak keš publikovat bez té výjimky. Výjimka by měla být skutečně výjimečná.

mikisi: Jaký je tvůj pohled na lezecké keše? Vím, že ty osobně máš k lezeckým keším blízko – jak to vidíš? A co je vlastně pro tebe skutečně lezecká keš a co už jsou jen zbytečnosti o tom, aby v kolonce terén mohlo být T5?
Skupec: Lezecká keš je keš, která je na šutru. Kontakt se šutrem je něco tak nádherného, že nějaké stromovky, pokud to není souška, kde lezeš s cepínama a mačkama, tak mě osobně neuspokojují. Chápu, že lidem se to může líbit a má to velikou oblíbenost, ale mě jako skalního lezce to neuspokojí. Ale jak říkám, chápu lidi, kteří když zdolají strom, překonají svoji úzkost, svoje fyzické možnosti, dokáží usměrnit svojí psychiku, tak jim tento nesporně kvalitní sportovní výkon dodá…co vlastně? To dokáže pochopit jen ten, kdo někdy překonal svoje limity a možnosti. A je jedno, jestli zdoláš cestu 8 UIAA, maraton nebo strom.
mikisi: Geocaching je v dnešní době masovou zábavou, a tak se spousta kačerů touto cestou dostane k lezení, aniž by měli nějaké zkušenosti, a učí se kolikrát lézt od kačera, který má o jednu zkušenost více než oni sami.
Skupec: Mně ani nevadí, že by se lidi zrakvili, to klidně schválim jakoukoliv lezeckou keš. Pokud nepoškozuji to místo, je mi to celkem jedno. Ale když vidím lidi na skalách, jak lezou, jak slaňuji, jaké metodické průsery dělají, a to třeba už nějaký čas lezou, jak ti vypráví, jakým stylem jumaruji, tak se divím, že se ještě nikomu nic nestalo. To je takový malý zázrak. To ale dříve nebo později příjde. To, že se opravdu někdo zrakví a bude to právě kvůli metodice lezení. Myslím si, že jsem docela dobrý v metodice lezení, a snažím se to učit lidi ve svém okolí. Taky jsme před časem začali dělat event GeoPadání s klukama a holkama z Patolog týmu. Já už bohužel v tomto společenství nejsem, ale vím, že odvádějí dále skvělou práci, a učí kačery, jak se má lézt, jak se správně zajistit, jak slaňovat, jak se chránit před možným objektivním nebezpečím, kterého je v terénu plno. Taky skvělou práci odvádí barrandovská dynastie, co se týka metodiky lezení v kanálech.
mikisi: Co se dá v této oblasti ještě dělat? Lidi opravdu mnohdy lezou bez zkušeností. Začátečníci běžně lezou a plně důvěřují svým kolegům, kteří jsou jen řekněme o málo pokročilejší, ale v podstatě stejní začátečníci.
Skupec: Většinou se na to lano lidi ani neumějí správně uvázat. Používají dračí smyčky a jiné nebezpečné uzly (teď jsem asi nadzvedl zastánce dračáků), že když se jim koukneš na sedák, tak ruce pozpřerážet a uříznout z lana. Co s tím dělat? Asi více osvětových eventů, které se zaměří na metodiku. To vidím jako možnou cestu.
V Havlíčkovým Brodě když jsme chtěli vyrazit na nějaké těžké keše, sešli jsme se před tím v tělocvičně a tam jsme s kamarádem lidem ukazovali, jak se přivázat, jak dělat uzly atd, aby byli částečně na tyto keše připravení. Jinak každému bych doporučil bibli bezpečného lezení od Shuberta „Bezpečnost a riziko na skále“. Jsou to tři díly a myslím si, že alespoň první díl by si měl přečíst každý. Nejedná se o návod, jak dobře lézt, ale co nedělat, aby ses nezrakvil.

mikisi: Myslím si právě, že v té naší komunitě je to otázka velmi podceňovaná. Kačer vyleze na skálu jednou dvakrát a pak už si říká, nic se nestalo, už to vše skvěle umím a znám. A kolikrát ani neberou rady.
Skupec: Opravdu co jsem viděl, tak raději jdu pryč. Pokud chybu vytkneš, pošlou tě k šípku. Starej se o sebe, ty chytráku. Nezavděčíš se – nikdo si rady nebere k srdci, ale až uvidí, nebo lépe řečeno uslyší prvního člověka spadnout, tak to je teda zážitek. To je tak specifický zvuk. A nezapomíná se. Potom mají toho člověka ošetřit nebo někam odnést, protože něco takového se nestane někde na silnici, ale uprostřed přírody, někde, kam se autem nedostaneš. A umějí to? Kdo je schopen, pokud už se něco takového stane, ošetřit svého kamaráda na laně? Kdo trénuje lanové techniky jako např. záchrana raněného a jeho transport na zem? Jsi ve stresu, jistíš sám sebe, jeho, rychlost je důležitý faktor. Víš, za jak dlouho umřeš v sedáku, když jsi v bezvědomí? A když ti dotyčný řve bolestí, tak to je zážitek, to bych opravdu nikomu nepřál. Takže nejen se vzdělávat v oblasti metodiky lezení, ale i zdravovědy.
mikisi: A co kanálovky?
Skupec: Obecně se do kanálu nesmí. Kanály někomu patří, a i když tam není napsáno „zákaz vstupu“, tak se tam nesmí. Měli jsme vyjádření správce kanalizací s jasným stanoviskem, že tam nemá nikdo lézt. Kanály jsou primárně dělané a dimenzované pro odvodnění určité oblasti, pro svod vody, splašků. Takový kanál je schopen se za vydatného deště zaplnit řádově v minutách. A celá kanalizace je právě na to konstruovaná. Lidi si nedokážou představit, za jak krátký čas se kanál dokáže naplnit. Takže tady opravdu je třeba být opatrný.
A na druhou stranu znám kamarády kačery, kteří měli poměrně velké problémy s leptospirozou, kterou chytli právě při hledání keše v kanále. Stačí jen někde blbě sáhnout rukou, kde máš třeba nějakou malou záděru, a nazdar. Jsi na čtyři měsíce mimo. Napadají tyto věci někoho?
mikisi: Určitě ne. Každý se spíše těší na to dobrodružství.
Skupec: Chápu, že kanálová architektura je svým způsobem zajímavá, ale plazit se nějakou betonovou trubkou 400 m, to už s tím nemá nic společného a jedná se spíše o sportovní výkon než nějaké dobrodružství. Ale zase jednou přijde čas, kdy se někdo zrakví a budou se ptát, kdo to schválil. Bude se ptát policie a tak. To se ještě dá, ale co se vyrovnat z vlastním svědomím? Jsem celkem citlivý chlap a s tím bych se špatně vyrovnával. Když se někdo zrakví na skále, tak to je jeho problém. Nedal si bacha, a když tam šel, věděl, že může spadnout. To riziko tam je jasné a s tím musí každý počítat. V tom kanále si riziko málokdo uvědomí a já svým rozhodnutím, zda pustit nebo ne, to můžu ovlivnit. Se spoustou takových kanálových keší mám morální problém.
Pro mě je taková referenční ukázková podzemní keš Hostivařské podzemí. Já těm klukům tehdá svým způsobem udělal peklo. Za což se jim omlouvám, ale to už máme mezi sebou vyřešený. Nevěděl jsem, kdo to dělá a ve své podstatě mě to ani nezajímá. Tam udělali všechno, co jsem požadoval – mapka podzemí, možné únikové východy apod. Takže ta úroveň, ten stupeň objektivního nebezpečí – to, že třeba přijde déšť, nebo nějaký ňouma někde nahoře otevře stavidlo, tak na nějakou krizovou situaci se dá předem připravit. Lidi tak vědí, že když se něco stane, tak třeba za x metrů je výlez, kde se můžou zachránit atd. Pro mne to je taková referenční keš, jak by měla vypadat kanálovka.
mikisi: Jak se bude geocaching do budoucna vyvíjet dál?
Skupec: Když jsme byli kluci, tak jsme si hráli s mýdlovou vodou, brali slámky a ohnuté drátky a dělali bubliny. Snažili jsme se udělat co největší bublinu. A ta bubliny vždy nakonec praskla. Osobně si myslím, že geocaching je taková bublina, která praskne a rozdělí se na spousty malých kousků a bublinek. Čím déle bude trvat než praskne, tím lépe.
Každopádně budou tvrdší revieweři, je teď třeba ještě více a důsledněji trvat na dodržování pravidel. Nebudu ti říkat, jak by se GC vyvíjel, kdyby revs. publikovali vše, co jim přijde pod ruku, a listingy kešek, které vlastně formálně neporušují pravidla. Aby se GC vyvíjel tam, kde ho chceme všichni mít, musíme vynaložit všechny svoje síly v pomoci nováčkům, k betatestům. V betatestech vidím budoucnost kvalitního GC.
Dále si myslím, že se do GC budou cpát stále více města, obce, organizace, ministerstva. Cítí veliký potenciál, jak prosazovat svoje cíle. A tomu je třeba se razantně postavit. Hele, v Praze se zatím každá strana bez rozdílu snažila založit při volbách svoje cache. Nebo jejich příznivci. A snad každé ministerstvo. A jejich neschválení mé osobě přinášelo nepříjemnosti ve formě výhrůžek. Jednou to dopadne tak, že nekačerská veřejnost bude brát GC ve veřejném životě stejně jako třeba cyklistiku, horolezectví, prostě jako jednu z aktivit, kterou je třeba respektovat.
mikisi: Co bys vzkázal cele kačerské komunitě?
Skupec: Důležité je, aby se všichni k sobě chovali slušně. Každý dělá chyby a lze na ně slušně upozornit. Bez zbytečných urážek a neslušností. Lidé by se nás neměli bát kontaktovat, třeba na eventech, nabízíme jim zpětnou vazbu. Ale slušně. A samozřejmě ne jen kritizovat, ale i chválit. Myslím si, že za to množství, co jsme neschválili, bychom měli být pochválení. Reviewer není nepřítel! Reviewer je kolega, který jen zná o trochu lépe pravidla a souvislosti než ty a snaží se ti pomoci s publikováním tvé keše a řešením tvých problémů.
mikisi: Děkuji za rozhovor.

Rozhovor s DarkLord Reviewerem

Mon, 14 Oct 2013 11:57:21 +0000

Mikisi: Jaký je DarkLord dnes a jaký byl před dvěma a půl lety, když začínal a nikdo nevěděl, kdo se skrývá pod nickem DarkLord? Měl jsi nějaké ideály, které jsi chtěl prosazovat nebo od začátku jsi tušil, co vše obnáší práce Reviewera a šel jsi do toho bez iluzí?
DarkLord: Iluze jsem neměl moc žádné, spíše jsem byl poměrně mladý a to byl důsledek i některých přehmatů, kterých jsem se zpočátku své činnosti dopustil. Asi jsem si ale nedokázal přesně představit, nakolik tato funkce může sebrat člověku času, energie, jaké může udělat problémy v rodině apod.
Pravdou ovšem je, že před dvěma lety byla situace úplně jiná, než dnes - zdaleka nebylo tolik keší, tolik problémů, neexistovaly fenomény typu obrazců, power-trailů a ownerů v podobě státních a jiných institucí - věci, které musíme řešit dnes.
Mikisi: Až tak do tvého života zasahuje tato služba komunitě, že z toho jsou i starosti typu problémů v rodině atd.? Kolik času ti zabere práce reviewera?
DarkLord: Mám štěstí, že zrovna mě rodina i přítelkyně v mé službě komunitě podporují, ale ne všichni kolegové jsou na tom stejně, ono se to nezdá, ale člověku to změní celý život a vůbec přístup ke geocachingu, který už po zvolení není takový, jaký býval dosud.
Kolik času schvalování zabere, to se nedá paušálně říci. Záleží jednak na sezóně (na jaře a v létě je keší ke schválení více, než na podzim a v zimě), zda mám čas projít veškeré nové keše, došlé e-maily s žádostmi apod. každý den či mi další mé povinnosti dovolí se podívat na frontu jen jednou za několik dní. Ale v průměru 2-4 hodiny denně.
Mikisi: Pověz mi co ti na práci zabere nejvíce času?
DarkLord: Pravděpodobně vyřizování e-mailů se žádostmi - o přesun, o ověření kolizí, Needs Archive logy atd. A pak také kontrola, zda u keše, kterou jsem již v minulosti převzal z fronty, a vytknul u ní nějaké vady, owner opravil vše a to správně.
Samotné prvotní setkání s úplně novou keší tak časově náročné není (pokud nejde o nějakou tradičně kontroverzní záležitost jako je např. keš ukrytá na konstrukci mostu, u které je nutný velmi podrobný přístup), jelikož mám k dispozici předepsané šablony k jednotlivým chybám, které stačí pouze zkopírovat do Reviewer note a odeslat. Ale i přesto to rovněž zabere hodně času, protože jen v mých krajích přibude týdně 50 - 100 keší.
Mikisi: Určitě ti zabere spoustu času komunikace s cacherama a co taková určitá monotonnost práce?
DarkLord: Ano, chyby jsou stále se opakující se dokolečka. Naštěstí máme šikovný prográmek s šablonami k různým chybám (ty si samozřejmě vytváříme sami), takže je to celkem rychlé, ale i tak. Kvůli tomu se snažím čím dál tím více zefektivnit práci různými GM scripty apod., aby to nebyla jen velká otročina. Někteří kolegové nemají takovou zbytečnou trpělivost jako já a keš s mnoha chybami prostě z fronty vyřadí bez vyjmenování chyb. Já k tomuto způsobu ale již také spěju, jelikož v poslední době to jde s úrovní listingů poměrně z kopce - owneři jsou příliš pohodlní přečíst si nebo zeptat se zkušenějších, jak jej správně založit. I když výjimky se také najdou.

Mikisi: To je zajímavé - myslel jsem si, že posuzování je hlavně ruční. Že se ti zobrazí kolize automaticky, to jsem věděl, ale že se ti jednotlivé žádosti vyhodnotí dle chyb, to jsem netušil.
DarkLord: Ale ano, je to z větší části "ruční". Rev. rozhraní nám zobrazí kolizi (jenže jen díky scriptu, v originální verzi si musíš přejít ještě na jinou stránku, kde projdeš veškeré keše a jejich wpty. v okolí), zobrazí nám chybějícího Vozíčkáře, datum eventu, které je už pod 14 dní, zobrazí nám, zda není keš v jiném kraji, než má být, ale na zbytek si musíš přijít sám.
A jak říkám - to vše jen díky jednomu reviewerovi, co vytváří GM scripty.
V každém případě ale musíš ty chyby ownerovi vypsat. Takže abych ty texty nemusel psát ručně, mám je předpřipravené v jednom programu a označené nějakým názvem. Takže když pak kliknu např. na položku Diakritika, do schránky se mi uloží text:
Prosím o odstranění diakritiky z názvu keše - snáze se poté dá dohledat a navíc, některé programy pro GC s ní mívají problémy.
A já jej následně mohu pomocí Ctrl+V zkopírovat do Reviewer note.
Uvažuji už delší dobu o zorganizování osvětového eventu, kde by se i ukázal postup schvalování, ale zatím je to jen ve fázi přemýšlení.
Mikisi: Jak se díváš na fenomény dnešní doby? Myslíš, že to jsou jen dočasné trendy?
DarkLord: Co se týče zmíněných fenoménů, myslím, že budou čím dál více přibývat. Obrazce jsou zajímavé jednak právě tím svým tvarem - lidi si rádi hrají, dělají mapičky a statistiky, takže mít v profilu odlovený obrázek je láká. Power-traily jsou zase snadným způsobem rychle nahonit pár desítek bodů relativně snadno a poskočit tak ve statistice zase dále. No a vzhledem k tomu, že z GC se pomalu stává nový český národní sport, tak je jasné, že se jej budou stále častěji chytat různé komerční společnosti, ale i státní instituce, neboť je to snadný a hlavně levný způsob propagace jejich cílů.
Mikisi: Zmiňuješ nově přibyvší keše zakládané různými organizacemi. Jaká je s těmito firmami komunikace? Maji základní povědomí o geocachingu nebo se stává, že o GC "nic" neví? A jak vnímáš tento druh keší?
DarkLord: Zatím překvapivě až na výjimky nejde o soukromé, ale veřejné instituce. Je skutečně zajímavé, že založit keš u každé ze svých provozoven zatím např. nenapadlo žádného provozovatele nejmenovaných rychlých občerstvení. Takže těmito zakladateli jsou momentálně spíše kraje, obce, různá informační centra, národní parky apod. Byl tu dokonce jeden či dva pokusy o politické zneužití GC, ale to bylo včas zaraženo.
Musím říci, že komunikace je celkem dobrá (až na poslední jmenovaný případ, kdy bylo kolegovi pro neschválení dokonce snad vyhrožováno), mají v listinzích chyby, jako každý druhý, ale našima radama se řídí a často si i pro založení keše přímo "najmou" nějakého zkušenějšího cachera.
A jaký na ně mám názor? Inu, už jsem zmínil, že z geocachingu je nový národní sport, takže toto je jen přirozený vývoj. A pokud vím, Groudspeak tyto aktivity podporuje.
Mikisi: Když zmiňuješ vyhrožování. Stává se často, že owner keše, kterou ty nebo kolegové neschválí nebo máte nějaké výhrady, začne se domáhat publikace nevybíravým způsobem? Nebo stává se ti, že třeba i na eventech někteří kačeří mají potřebu si osobně vynutit změnu tvého názoru ?
DarkLord: První jmenované se mi samozřejmě už několikrát stalo. Budu-li citovat z jednoho neschváleného eventu, tak komunikace občas probíhá i takto:
Já:
Zdravím.
Obávám se, že dle pravidel nelze eventy publikovat méně, než 14 dní před konáním. Listing jsi odeslal ke schválení 11. 4., má se konat 16., což je za 5 dní a jako takové je schválení nepřípustné.
DarkLord Reviewer
Owner:
Ty jsi vážně idiot...Téměř s každým se domluvím, ale s idiotem se mi to ještě nepodařilo nikdy. Dnes jsem se opět přesvědčil.
Na eventech se mě spíše lidé ptají na různé dotazy, nadávek jsem zatím moc na svou adresu nezaslechl, asi si je špitají za mými zády :-) . Ale někteří si jistě vzpomenou na inzultaci jednoho bývalého reviewera na eventu cacherem pro rozpory v jejich názorech.
Mikisi: Na jednu stranu to je neuvěřitelná drzost, ale musím se tomu smát, protože reakce mi přijde tak neuvěřitelná.
DarkLord: Také mě to celkem pobavilo - zvlášť ta ironie, kdy (jelikož debata dále pokračovala) já stále reagoval slušným a věcným tónem, zatímco daný owner odpovídal tímto způsobem. Ale to patří k funkci reviewera, je to jedna z mála věcí, co mi tato práce dala - naučil jsem se nebrat to osobně a pouštět to jedním uchem tam a druhým ven.

Mikisi: Je nějaký všeobecný nešvar při zakládání keší, který by jsi rád zmínil?
DarkLord: Je několik klasických chyb, které se stále dokola opakují, i přes veškerou osvětu, o kterou se snažíme: 1. chybějící atributy, 2. chybějící skutečné souřadnice keše ve waypointu Final location u mysterek a multicachí, 3. Označování nefyzických stagí (tj. takových, kde se typicky pouze např. počítají okna) jako Stage of Multicache, 4. chybějící atribut Vozíčkář pro terén 1*, 5. diakritika v názvu keše.
A samozřejmě kolize s jinými cachemi. Často je to chyba ownerů, kteří se nepodívají na mapu, aby se přesvědčili, že jejich keš v kolizi není nebo také nemají odlovené veškeré multi či mystery v okolí. Ale stejně tak je to už dáno přílišným zakešováním republiky, jelikož nalézt dnes místo bez kolize je poměrně problém.
Mikisi: Ve Francii jsem si povídal s kačery o francouzským reviewerovi a nabyl jsem dojmu, že si svůj region drží pevnou rukou. např. nepublikuje Power Traily a jen tak něco nepustí do světa. Myslíš, že si takový přístup může dovolit díky málo rozvinuté komunitě ve Francii? U nás předpokládám by se určitě někdo našel, co by si stěžoval rovnou na Groundspeaku a touto cestou by se domáhal publikace. Jaké jsou vlastně možnosti Reviewerů ovlivnit kvalitu keší?
DarkLord: Čas od času zaslechnu nějaké informace o přístupech reviewerů v jiných zemích, které nejsou tak úplně v souladu s pravidly. Samozřejmě máš pravdu, že je to dáno komunitou a rozšířeností geocachingu a dále regionálními zvyklostmi, ale i tak mě tyto zkazky velice překvapují. Domnívám se proto, že dozvěděl-li by se o nich Groundspeak, musel by daný reviewer zjednat ihned nápravu.
Obecně často první logy u keší, které mají velice stručný, absolutně o ničem nevypovídající listing, navíc plný gramatických chyb, jsou ve stylu: "Jak tohle mohl reviewer schválit?"
Bohužel nejsme žádní arbitři elegantiarum, abychom určovali, jak má listing vypadat. Snažíme se samozřejmě všemocně působit na autory, aby je rozšířili, opravili atd., ale na rozdíl od jiných chyb nemůžeme toto zcela vynutit.
Pamatuji si proto na jeden svůj případ, kdy owner ukryl keš u TOI-TOIky a listing obsahoval pouze slova: Keš je u latrýny. Ač jsem vedl po poměrně dlouhou dobu debatu s ownerem na téma, jak by měl listing trochu vypadat, nakonec jsem byl přinucen keš publikovat - a to na základě příkazu shora po ownerově stížnosti na můj postup.
Mikisi: Takže si i zažil, že si někdo u Groundspeaku stěžoval. Stává se to často? A zažil jsi případy kdy tě naopak Groundspeak podržel?
DarkLord: Ano, samozřejmě, není to zase tak neobvyklé. Ale musím říct, že toto byl prakticky jediný případ, kdy můj postup neschválili. Ostatně není se čemu divit - jak jsem již řekl, pokud reviewer postupuje striktně podle pravidel, může počítat i s podporou vedení. V tomto případě jsem se ale ještě v důsledku své mladické naivity pokoušel o "geocaching lepší", což pak – po právu - nebylo od nadřízených kvitováno.
Mikisi: Vím, že nejsi velkým zastáncem MegaEventu v podobě jaký jsme měli možnost tento rok zažít v Nebílovech. Sám jsem absolvoval pár MegaEventů po celé Evropě a setkal jsem se jak s tradičním pojetím eventu (postaru) tak i dalo by se říct s eventy organizačně připravenými na profesionální úrovni (komerční). Každé pojetí má něco do sebe. Myslím, že v tak silně rozvinuté české komunitě je místo i na akce typu Nebílovy – co ti na tom nejvíce vadí?
DarkLord: Tak to není ovšem otázka na reviewera, ale na cachera - a já důsledně tyto dvě roviny odděluji. Takže budu-li jako reviewer požádán organizátory sebekomerčnějšího ME, abych za ně loboval u GS, pak to udělám ve stejné míře, jako u takového ME, který by svým pojetím vyhovoval mně. Ostatně je to věc, kterou příliš komunita nechápe obecně - jako cacheři např. rádi půjdeme lézt po mostní konstrukci Nuseláku, ale jako revieweři nemůžeme takovouto keš publikovat.
Ale vrátím-li se k původní otázce, tak názor Sutecha na tyto akce je myslím poměrně známý. Překvapilo mě spíše, jak často jsem soukromně slyšel od různých lidí připomínky, ale nikde jsem neslyšel je vyjádřit veřejně. Až tehdy, když jsem na gc.cz nadhodil svůj názor, najednou se ke mně přidalo veliké množství lidí.
Nikomu nechci nic vnucovat, každý máme jiné priority, jiné záliby a vnímání. Takže líbí-li se někomu pouze koukat na výstavu trackovatelných předmětů, proč ne. Ale mít na cacherské akci vystoupení estrádních umělců? To je myslím posun geocachingu, kde by dle mého názoru už opravdu neměl být (byť je to opět asi jen přirozený vývoj).
Abych nebyl pochopen špatně - proti organizátorům nemám ničeho a naopak je velice obdivuji, jak skvěle dokázali tak velkou akci zorganizovat. Ale jako cacher jsem je prosil a prosím je tímto pro nějaký budoucí ročník znovu - nebylo by lepší využít vaše kvality spíše na přípravu většího počtu doprovodných, cacherských akcí, než na zajištění estrády?
Mikisi: Česká komunita je jedna z nejaktivnějších komunit na světě, troufám si říct, že v aktivitě jsme hned za Německem, které je číslo jedna na světě. Co si myslíš o české komunitě?
DarkLord: Česká komunita má stejně jako každá jiná své klady i zápory. Hodně se tu např. lpí na pravidlech a snaze je přesně vykládat. To je něco, co takový Američan neudělá, pravidla jsou psána sice velice obecně, ale nikdo se nesnaží přijít na to, jak je obejít, jak uargumentovat reviewera, že jejich výklad může být i odlišný.
Na druhou stranu toto "brblání" je i výhoda, jelikož se nebojíme ownerovi říct, co je na jeho keši špatně, lépe mu zaměřit souřadnice a logovat Needs Archive logy, aby se eliminovaly keše v rozporu s pravidly. V zahraničí jsem se bohužel s tímto pozitivním přístupem nesetkal - keše jsou špatně zaměřené a nikdo to v logu nenapíše, natož nekontaktuje reviewera s žádostí o nápravu. Časté jsou rovněž špatně zvolené typy keší nebo keše disablované i více, než rok, aniž by s tím kdokoliv něco dělal. Takže to je pochybně klad české komunity, že má snahu vyeliminovat chyby ownera či i reviewera, neboť ani my nemůžeme v tom množství postihnout vše.
Mikisi: Jaká je tvá vize budoucnosti geocachingu ?
DarkLord: Nepříjde-li nový fenomén, který by se stal populárnějším, než GC a tak od našeho koníčku odlákal část současných, ale i potencionálních hráčů, pak vidím budoucnost především ještě v jeho masivnějším rozšíření. Občas s nadsázkou říkám, že z mudlů uděláme menšinu. S tím samozřejmě přijde mnoho problémů, které jsou tu už dnes, a o kterých jsme tu dnes již hovořili - procentuelní úbytek krásných a propracovaných keší na úkor: 1. keší o ničem, 2. keší, kde jde pouze o počet, ne o zážitky (tj. power-traily a obrazce), 3. keší, u kterých jde jen o to, potrápit cachery (tj. "pětkové" mystery, keše s "pětkovým" terénem a nebo ještě lépe oboje). Ani jeden z výše uvedených typů (snad až na bod 1) není špatný sám o sobě - i takové krabičky musí vznikat, protože každý chceme od GC trochu něco jiného. Já však mluvím o jejich neúměrném rozšíření na úkor........"obyčejných" keší na nějakém pěkném místě v přírodě nebo i městě.
Další vize je pak větší propojení GC s dalšími sférami našeho života a snaha tento fenomén využít pro cíle různých skupin a organizací. Vždyť když si geocachingu všimlo i Ministerstvo financí a na jeho principech pořádá nějakou soutěž, je to více, než vypovídající.
A samozřejmě - keší (ať už budou jakékoliv), bude neúměrně přibývat. Již nyní potřebujeme šestého!!! reviewera v naší malé zemičce, o takovém čísle si nemůže taková Francie či Polsko vůbec zdát.

Mikisi: Co ještě můžeme čekat, že Groundspeak nového vymyslí? Máš nějaké signály, co se chystá nového?
DarkLord: Plány určitě nějaké jsou a souvisejí především s přiblížením se jak geocachingu samotného, tak i webu gc.com moderním trendům, ale je to věc, o které nemohu podrobněji mluvit, jelikož jde o interní informace.
Mikisi: Životnost Reviewera je pochopitelně omezena chutí tuto činnost dělat – jak dlouho tě tato práce ještě bude bavit nebo jinými slovy jak dlouho ještě to s námi vydržíš :-) ? Případně co bys chtěl ještě ve své práci udělat?
DarkLord: Říká se, že průměrná životnost reviewera je 2 roky. Já už o půl roku přesluhuji a zatím se ještě do důchodu nechystám. Ale bude to hodně záležet na času a na tom, zda pro mě bude vývoj GC v Čechách i nadále snesitelným či nikoliv. Mimochodem, je zajímavé, že mnoho reviewerů poté, co skončí ve funkci, skončí i částečně či zcela s GC jako takovým.
A co bych ještě chtěl udělat? Ve vztahu k funkci jako takové především připravit budoucí reviewery na tuto práci, aby ji dělali duchu zásad, které se tu kdysi stanovili již za našich předchůdců, a ke kterým jsme i doufám my přispěli svou troškou.
Ve vztahu ke komunitě bych pak rád (ale je to obávám se velice naivní přání) více propagoval osvětu ohledně zakládání keší, aby se eliminovaly některé zcela zbytečné chyby, na které by každý owner přišel jen při prvním přečtení pravidel. V této souvislosti jsem nedávno i rozšířil svůj profil na gc.com, kde jsem se snažil systematicky rozdělit a popsat veškeré dominantní nedostatky - snad si jej alespoň někdo přečte.
Ve vztahu ke Grounspeaku mám veliký sen - aby až se rozhodnou založit v Evropě svou pobočku, byla právě v Čechách.
A konečně já sám jako cacher bych byl rád, kdyby se našlo zase pár takových ownerů, kteří budou zakládat krabičky na pěkných místech s rozumnou obtížností a terénem a ne nutně všude dávat O/T 5/5.
Mikisi: Zmíním se o tvé zásluze, že gc.com je taky v českém jazyce. Děláš překlady webu nebo i jiných věcí pro Groundspeak? Nedávno když Erick Schudiske (manažer pro styk s veřejnosti a medii Groundspeaku) kontaktoval české weby, tak je kontaktoval v češtině. Překládal jsi i tuto komunikaci nebo na to mají někoho jiného u nich v USA.
DarkLord: Překladu gc.com se dnes již bohužel nemohu kvůli nedostatku času příliš věnovat a tak pouze dělám jakéhosi supervizora práce jiných překladatelů. Ale je pravdou, že jsem překlad u Groundspeaku inicioval a i následně prosazoval, takže čeština byla nakonec jednou vůbec z prvních uveřejněných neanglických mutací.
Naneštěstí se překlad stránek nyní ubírá směrem k textům, které nejsou zase tolik na očích, zatímco např. Account Details a jiné důležité stránky jsou dodnes češtinou zcela nepoznamenané. Ale snad i na ně jednou dojde.
Mimo to pro GS často překládám různé další texty, např. jsem dělal brožurku se základními informacemi o tom, co vůbec GC je (ke stažení na webu) a spolupracoval jsem např. i na překladu oficiální GC-aplikace pro smartphony.
V každém případě si ale Groundspeak své české komunity váží a předchází si ji (např. uvolnění českého, byť ne příliš povedeného suvenýru mezi prvními ve světě po USA, Kanadě a Německu)
Mikisi: Když tě tak poslouchám máš vůbec čas kešovat? :-)
DarkLord: To je právě zajímavé - nejen, že ten čas není (někdy si ale zajdu, dnes jsem třeba s přítelkyní byl), ale především není chuť (viz níže).
Lidi se nás často ptají: "A když vidíš ty finálky mysterek nebo znáš řešení, jak se s tím srovnáváš?" Tak předně není samozřejmě v našich silách si pamatovat v té záplavě keší nějakou konkrétní. Ale ani pak nemáme potřebu luštit si pětkové mysterky stylem - kouknu na finálku a jdu.
Nicméně není to dané ani tak tím, že bychom byli Mirkové Dušínové, ale tím, že nemáme CHUŤ. Jak začneš dělat reviewera, max. do pár měsíců tě přestane lovení bavit.
Já ještě třeba někdy si na něco zajdu, ale jsou i kolegové, co jedou na služebku, nahrajou si keše v okolí, zapnou ráno v autě GPS a večer ji vypnou............bez bodu.
Naprosto bez výjimky všichni čeští revieweři se shodli na tom, že prostě je lovit už ani moc nebaví
Mikisi: Děkuji ti za rozhovor a přeji ti ještě spoustu bezproblémových publikací a ukázněných ownerů :-) . Vzkázal bys něco všem kačerům?
DarkLord: Lidi, nezapomeňte, že to je jen hra! :-)

Rozhovor s Chemic77

Mon, 14 Oct 2013 11:56:10 +0000

Chemic77: Ostrov Mann, Alandy, Špicberky, San Marino, Vatikán, Monako, Estonsko, Litva, Bělorusko, Lotyšsko, Švédsko, Finsko, Norsko, Rusko a Kypr. Ostaní země by měly byt zabarvené. Mno, ale Groundspeak počítá i jiné země mezi Evropu, takže ani vlastně nevím, kolik mi jich vlastně chybí.
mikisi: Cestování tě baví odjakživa? Nebo jsi začal více cestovat ruku v ruce s kešováním – po odlovu par keší sis řekl, že si zajedeš odlovit něco k sousedům do Německa a Rakouska a pak jsi začal dobarvovat dál a dál?
Chemic77: Byl jsem vždycky cestovatelský dobrodruh nebo cestovatelský blázen. Mám to po rodičích, kteří cestují zase v rámci svého koníčka – oni chovají psy, taky cestují po celé Evropě po výstavách. Mám od nich v sobě zakořeněné takové to „nesedět doma na prdeli“. Začal jsem cestovat už dřív, třeba na vlastní pěst s kamarády jsme se sebrali a jeli do Bulharska a protáhli to až do Turecka, ale nedá se říct, že bych tehdy nějak zvlášť cestoval. A kupodivu k cestovatelské vášni, která časem propukla do plné míry, mě neprobudil ani geocaching.
mikisi: A co tedy byl takový největší impuls, který tvou vášeň probudil?
Chemic77: U mě to byl celkem jednoduchý fakt. Nudil jsem se. Tehdy se má bývalá přítelkyně odstěhovala do Anglie, tak jsem se sbalil a odjel do Barcelony navštívit svůj oblíbený fotbalový klub, přičemž jsem cestou necestou obarvil asi osm zemí, a tím jsem položil takové pomyslné základy svého cestování. V návaznosti na to, že jsem „osiřel“, jsem si řekl „všude dobře – tak co doma“. Odjel jsem do Rumunska na jeden event, kde jsem se setkal se spoustou úžasných lidí z celé naší republiky. Ještě jsem si to prodloužil do Turecka a Řecka a navštívil jsem cestou Moldávii, Makedonii a další okolní země. Během těch tří či čtyř týdnu jsem navštívil kompletně všechny ty jižanské země. A to přesně ve mně probudilo tu chuť a vášeň. A asi jen tak mě neopustí, za necelý měsíc se chystám na další cestu, jestli dostanu volno v práci.

mikisi: Jsi takový klasický barvič, zabarvit – a hurá dál, nebo se snažíš místa poznat blíže? Poznat lidi, kraj atd. Když dám příklad – v létě jsme byli v Andoře a měli jsme na to jen půlden. Podívali jsme se na to, co se prvoplánově nabízí, ale už nezbyl čas si vyrazit na nějakou túru po nádherných pyrenejských vrcholcích, které tam jsou. Takže příště se tam zdržíme déle, abychom viděli více.
Chemic77: To je rozdíl mezi mnou a Drasťákem. A dá se říct i zbytkem lidí, kteří naostro útočí na zabarvení Evropy a berou to hlava nehlava. Samozřejmě myšleno v nadsázce. Myslím, že to mají všichni stejně jako já (aspoň doufám) – chtějí se podívat do různých zemí a něco nového poznat. Já necestuji kvůli vybarvování – já cestuji, že mě to baví. A to vybarvení je prostě bonusem navíc. Ano, jsou země, které opravdu jenom projedu, a to proto, že mě nezajímají. Důvodem je jednak to, že jsem tam byl xkrát před GC – třeba v Německu jsem bydlel dva roky, tak co bych tam teď pohledával. Vím, že je to obrovská země a vždy se tam dá něco zajímavého najít, ale jsou země, které prostě preferuji víc. A další země jsem projel kvůli tomu, že mi nějak nepřirostly k srdci. Cestuji, abych poznal pro mě osobně něco zajímavého a dost často prostě tak drobet zvláštně. A především se snažím v zemi, kterou navštívím, poznávat život.
mikisi: Takže snažíš se poznávat lidi v jednotlivých zemích?
Chemic77: Je to tak. I když se snažím primárně vyhýbat velkým městům, tak život ve vesnicích či v nějakých oblastech mě zajímá. Třeba jsem tak jednou přijel do Srbska a chtěl jen zastavit, odlovit jednu keš a případně přespat v autě. Ale v momentě, kdy jsem si začal dělat večeři, přišel chlápek z vedlejšího statku (jakési přírodní muzeum) a začal povídat, že tam nemůžu zůstat. A začal mávat rukama. Lehce rozladěný jsem mu začal vysvětlovat, že se jen najím a pojedu tedy dál. Ale v tu chvíli jsem pochopil, že mi říká, že mám jít k němu a už otvíral vrata od svého statku. Byl jsem „donucen“ zajet autem dovnitř, kde jsem byl pohoštěn a s vysvětlením, že zde na hranicích s Kosovem není bezpečno, jsem byl ubytován na seníku. Ten jsem tedy ve finále decentně odmítl a ustlal si opět v autě. S tím, že mě ráno vzbudí a poté budu moci jet dál. Ráno skutečně zaklepal, ovšem podstatně dříve než jsem čekal, a díky tomu jsem vstával levou nohou. Ale hned co jsem otevřel dveře svého malého auta jsem zase byl šokován, neboť na mě čekala snídaně, káva a dlouhá politická debata o osudech lidí postižených minulou válkou a tou současnou (politickou). Rozuměl jsem každé páté slovo, ale to hostiteli vůbec nevadilo. Horší bylo, že mě chtěl pohostit svou domácí pálenkou, což jsem musel bohužel odmítnout. Pohostinnost lidí zde nezná mezí.

Mikisi: Zajímavé.
Chemic77: A to není všechno. V Turecku se mi stalo něco podobného. Projížděl jsem tudy při tomtéž výletu o pár dnů dříve. Jel jsem tam především za účelem si zabarvit Turecko, přičemž v té oblasti byla tehdy jen jedna jediná blízka keš, a to u bulharských hranic. Jelikož jsem kdysi dva roky pracoval v Německu a dělal jsem i s Turky, kterých je v Německu bezpočet, tak jsem se tehdy naučil tři fráze turecky a do Turecka se i díky tomu těšil. Jenže, když jsem v Turecku přijel do první vesnice mimo hlavní silnici, kde viděli cizí auto po hodně dlouhé době, tak mě zastavili a ptali se, co hledám. Nevěděl jsem tehdy kam jedu, neboť to není můj styl (předem si totiž nic neplánuji), a navíc jsem neměl žádné mapy Turecka a jel tzv. „za šipkou“. Tak jsem je slušně turecky pozdravil a zeptal se, jak se mají, samozřejmě opět turecky. V tu chvíli jim padla brada, že cizinec mluví turecky a automaticky si mysleli, že mluvím turecky, tak na mě spustili. Hned mě táhli z auta a začali mě hostit. Když mi nabídli prvního panáka, tak jsem odmítl, že ještě chci jet dál. Nicméně mě pohostili a pak posadili zpátky do auta. A v další vesnici to samé – myslím si, že tam už o mně věděli a čekali na mě připravení. To je ta krása cestování
Mikisi: A co ta cache? Našel jsi ji? Dostal ses tam nakonec?
Chemic77: Našel, ale to je případ sám pro sebe.

Mikisi: Jakto? Co se stalo?
Chemic77: Ve zkratce. Naštěstí již žádná vesnice, ale zato jsem jezdil pořád kolem dokola autem a cache neklesla na menší vzdálenost než na 2 km. Tak jsem prostě zaparkoval, vytáhl z auta kolo a jel. Po pěti stech metrech jsem dojel na konec polní cesty – a dál jen les. Takže zpět a popojet autem o kousek dál, říkám si. Nechtělo se mi totiž nechávat kolo někde v lese téměř dva kilometry od místa. Otočím se a jedu hezky z kopce zarostlou cestou necestou k autu, když najednou ležím na cestě o dva metry dál, než kde leží moje kolo. Posbírám se, dojdu zpět ke kolu a koukám, co se stalo. Kolo v pořádku, žádný problém. V trávě vidím jakýsi předmět, a v domnění, že se jedná o kámen, se ho chystám naštvaně odkopnout. Jenže v tu chvíli se kámen zvedl a odešel. S vyvalenýma očima nevěřícně koukám, jak se kámen přeměnil v malou želvu. Hrůza. S utěšením, že se mi nic nestalo, jsem odvezl auto o pár desítek metrů dál na další polní cestu a už bez kola jsem šel vstříc cache, která v té době neměla žádný odlov. Což znamená, že buď budu první, a nebo budu další z řady, kdo ji prostě nenajde, jako např. v Rumunsku, Bulharsku či Moldávii. Podobná úmrtnost neodlovených cache tam tehdy byla veliká. Dva kilometry za šipkou a sto metrů od cache vidím, že sem vede sice prašná, ale pohodlná cesta pro auta. Jak typické pro nás kačery. Takže jsem šel odlovit cache a zjistil jsem, že po roce a půl od založení jsem ji za prvé našel a za druhé jsem v logbooku první. Takže sedřená kůže na noze byla zapomenuta a já měl krásný pocit z FTFka v Turecku
Mikisi: Podařilo se ti ještě nějaké podobně vypečené FTF?
Chemic77: Ale jo, pár jich bylo. Měl jsem naplánovanou cestu na Gibraltar, předem jsem si připravil cache v okolí, kde se budu vyskytovat, a stáhl celý Gibraltar, resp. všechny traditional a earth cache, což na Gibraltaru představovalo asi 8 či 10 cache, které zde byly založeny za celou dobu působnosti GC. I přesto, že jsem byl v té době RW a FTF nelovil, jsem si říkal, že nějaké to FTF by bylo hezké, ale je hodně nepravděpodobné, že při takovém množství budu mít za ty dva dny, co jsem měl v plánu zde strávit, na nějaké to FTFko kliku. Pustil jsem to z hlavy a notifikace nenastavil, a ani jsem se nepodíval do fronty, jestli tam něco nečeká na schválení.
Pak už následoval odlet, pobyt, psaní sms kamarádům, že mám vše odloveno a ještě pár dní volno. Takže si možná odskočím do Afriky, kam jsem dohlédl, nicméně jsem jel do Portugalska a pak domů. Logování a zděšení v podobě toho, že v době mého příletu byly publikovány dvě nové a FTF padlo až po dvou dnech v době, kdy jsem odjel z Gibraltaru. A ještě ke všemu – jedna z nich byla cca půl metru od místa, kde jsem si sednul a posvačil! Tehdy jsem si říkal, že je škoda, že tu není nějaká ta cache, když jsou tu tak krásná historická děla (viz foto – krabička je za hranou u rohu pomníku v místě, kde jsem seděl). Takže není každý den posvícení.

Mikisi: Dobrá, to jsou ty veselé historky. Co takhle nějaká ta špatná? Jako odstrašující případ. Třeba proč necestovat sám.
Chemic77: Žiju, vidíš mě, a tak nic nedopadlo tak špatně, jak by mohlo, a nad vším se dá později mávnout rukou a pousmát. Ale pár jich samozřejmě je. Když mě třeba během stopování ve Španělsku vzal do auta mladý chlápek, a i když neuměl slovo anglicky, tak jsem později měl obavy. To především, když se mě začal nečekaně po půlhodině jízdy vyptávat, jaké jsem sexuální orientace. To jsem byl vcelku i rád, že mě zcela nečekaně vysadil uprostřed dálnice v oblasti, kde jsem neměl šanci chytit dalšího stopa a zbytek jsem tudíž musel jít pěšky. Nebo když jsem si ve Francii, blízko hranic s Andorou, zabouchl klíčky od auta v autě. Hluboko v noci jsem potřeboval vykonat onu potřebu a prostě vyběhl uprostřed mrazivé noci jen v trenýrkách a hezky naboso pár metrů auta a poslouchal, jak se mi zabouchly dveře od kufru. V tu chvíli jsem se už viděl, jak v tomto „úboru“ běžím několik kilometrů do nejbližší vesnice a uprostřed noci se snažím sehnat někoho, kdo mi odemkne auto. Po několika desítkách minut se mi podařilo klacíkem vyšťourat klíče přes tzv. bezpečnostně otevřené okýnko. Ale tam jsem si přesně říkal, jaký jsem blbec, že jezdím sám. Ale na to zlé se většinou zapomene a vzpomíná se jen na to dobré.
mikisi: Zmiňoval ses o plánech před cestou. Děláš si někdy nějaký cestovní plán, kam pojedeš a na jak dlouho?
Chemic77: Nikdy nic neplánuji předem. V zásadě necestuji s cestovkou. A většinou cestuji vždy na vlastní pěst, což znamená, že nejraději cestuji sám. Jsem prostě samotářský pes. Je mi jedno, jestli si ustelu na poli, pod mostem, v jeskyni, nebo jestli si ustelu na zahradě u někoho. Případně jestli mě někdo u sebe nechá přespat. Když se mnou náhodou někdo cestoval, tak mě za to většinou nesnášeli. Nedokážu totiž udělat pořádnou přípravu jako někteří. Vždycky říkám, že to stejně dopadne jinak, než jak to naplánuji, tak proč bych to předem řešil. A za to mě někteří mají za blázna.
mikisi: Tak tomu my rozumíme. Máme podobný postoj – taky si nic předem nepřipravujeme a kamarádi, kteří s námi někam jeli, by určitě mohli vyprávět. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Svojí nepřipraveností jsme proslulí. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Nejsme schopni si naplánovat ani stokilometrovou cestu, nikdy nemůžeš předem vědět kam, tě vítr zavane a jestli tam pojedeš tak či onak.
Chemic77: To je přesný. Já vím, že mám vytyčené cíle, když někam jedu. Plácnu – například Malta. Chci se podívat třeba….no Malta je zrovna špatný příklat http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif , ta je tak malá, že jsem si předem stáhnul všechny keše do GPSky. Většinou mám představu, co je na místě, kam cestuji, zajímavého, co stoji za zhlédnutí, ale více nic neplánuju. A jestli se tam dostanu či ne… no, však ono to neuteče. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif
mikisi: To, jak se tam dostaneš, je už jedno http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif . Hlavní je ten cíl.
Chemic77: Jo, je to tak. Nemá cenu plánovat, tedy nějak přehnaně, neboť se mi většinou díky tomu podařilo najít něco jiného. Něco zajímavého. Zrovna na Maltě jsem takto objevil nádherný trek, který jsem obešel. Pěšinka kolem ostrova Gozo. Je tak krásný, že jsem ho šel tři dny, přestože jsem měl v „plánu“ se tam na tom jednom místě zastavit jen na půl dne, neboť mi lidi doporučovali jiná místa. Neřešil jsem to. Mám striktně daný, kdy letí letadlo, ale zbytek neřeším. Pokud jsem autem, tak to už vůbec nic neřešim, maximálně datum, dokdy se mám vrátit do práce, a i to je irelevantní, neboť se to dá většinou nějak operativně domluvit.
mikisi: Máš nějakou zemi, která se ti zaryla do srdce, kam se rád vracíš? My jsme si zamilovali Irsko, tam se vracíme. Máš taky takové místo, kam se vždycky budeš vracet?
Chemic77: Přestože nemám rád horko, mou zaslíbenou zemí je Španělsko. Tam jsem byl třikrát (a tím nemyslím dovolenou u moře na pláži) a určitě se tam ještě minimálně jednou vrátím, vlastně dvakrát. Chci tam projít Svatojakubskou cestu, která vlastně vede z Francie přes Pyreneje do Santiaga de Compostela na severozápadním cípu Pyrenejského poloostrova, což je třetím největším poutním místem na světě. Ona to je sice cesta na měsíc, ale věřím, že to uskutečním do dvou až tří let. A pak bych se chtěl ještě jednou vrátit do skalního města v Andalusii a do své oblíbené Barcelony. Ale těch zemí je více. Třeba bych se chtěl vrátit ještě jednou na Island, který byl úžasný, luxusní, neuvěřitelný. Je úžasný svou scenérií, svou přírodou – tak rozporuplnou přírodou. A ještě bych se chtěl vrátit i na Maltu, která pro změnu přírodně je – dá se říct – málo zajímavá, ale mají tam neskutečné lidi. Jsou to asi nejlepší lidi v Evropě. Na ně nikdo nemá, alespoň ti, co jsem potkal, jsou tak velcí pohodáři, že prostě neřeší nic.

mikisi: To si pamatuji, kdysi jak dávali Hry bez hranic, tak Malta třeba prohrávala, ale vždy byli vysmátí.
Chemic77: Ano, to je tak neuvěřitelně pohodový národ. Na Maltě jsem šel a potkal na křižovatce místního důchodce. Stál uprostřed křižovatky tak, že nešlo projít, aby si tě nevšiml. Když jsem procházel, tak mě zastavil a vykecával se. Anglicky. I když mají maltštinu jako úřední jazyk, tak anglicky umí všichni, tedy aspoň většina. Během chvíle mi převyprávěl celý svůj životopis, a kdyby býval dělal práci, co dělával (byl to bývalý taxikař), prý by mě odvezl. Zeptal se, kam že jdu? Říkám mu, že na ostrov Gozo. A on, že to je strašně daleko, že to musím jet autobusem. Já mu oponuji, že to ne, že to dojdu. A on, že to nemůžu, že to je strašně daleko, a že kdyby pracoval, tak že by mě tam odvezl a zadarmo. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Vysvětluji mu, že nechci jet autobusem (i přesto, že jsou děsně levný), že se raději projdu. Celý náš rozhovor trval asi 10-15 minut, prostě si chtěl povídat. A takových lidi tam potkáš strašně moc http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif .
mikisi: U nás když potkáš důchodce, tak tě majzne holí.. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif
Chemic77: … a jdeš dál a jsi rád, že to bylo jenom holí. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Na ostrově Gozo je krásný trek, který všem lidem doporučuji – je tam prostě nádherně. Kolem dokola ostrova, kde nepotkáš člověka, ale jen blázny stejného ražení jako my. Tak tam jsem potkal člověka, který neměl zhola nic a tahal tam sto metrů do krpálu na zádech hnojivo na zahrádku. Já neměl už den vodu a on, který měl asi litr vody v lahvi, se se mnou podělil. A věřím tomu, že tu vodu měl na celý den a tohle mohlo být někdy v poledne. Neměl problém – říkal „jo, já to přežiju, ale ty vypadáš že ne“. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Opravdu, jsou tam úžasní lidi. Možná jsem měl jen kliku, ale věřím, že takoví tam jsou skutečně všichni. Říkalo mi to už několik lidí.

mikisi: Sám mám rád dobré jídlo, tak na cestách v restauracích ochutnáváme různé místní dobroty. Máš taky něco takového? Poznáváš na cestách i místní kuchyni?
Chemic77: Já se na cestách v restauracích moc nestravuji. Když už, tak se snažím jíst spíše přímo u místních lidí. Když jsem jel na Ukrajinu, než abych zastavil v restauraci, tak jsem zastavil u silnice, kde dělali vlastně totéž co v restauracích – sice malinko špinavější, ale o to tradičnější. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif No, takže zastavím u silnice a chci si vzít šašliki, ukazuju prodejci na kousek, který chci. A on ne. Byl jsem překvapený, jak – ne?! Chci tady to jídlo. A on – ne ne, dostaneš něco jiného. A začal mi vysvětlovat, že to je hnus, že to dává místním, kterým to je jedno, že to pro ně je jako u nás řekněme párek v rohlíku, že prostě přijedou, slupnou a jedou. Pro mě že má něco speciálního. V podstatě jsem dostal to samé, ale byl jsem ubezpečen, že je to něco extra. Nevím, jestli to skutečně bylo něco extra nebo si to jen vymyslel a dal mi něco horšího, ale to už asi nepoznám. No a takto se na cestách běžně stravuji a to mě láká více než stravování v restauraci.

mikisi: Kolik času svým výpravám věnuješ?
Chemic77: Všechen volný čas. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Kterého je bohužel poslední dobou strašně málo, a proto jsem Drasťákovi (největší český konkurent) řekl, že na první místo jsem již zanevřel. Ale i přesto je pro mě vybarvení Evropy výzvou.
mikisi: Jak zabarvíš celou Evropu, tak kam se vydáš pak? http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif
Chemic77: Pro mě je zabarvení Evropy výzvou. A já prostě miluji výzvy. A řekl jsem si, že nejdříve tzv. zabarvím celou Evropu, než vyjedu někam jinam, ale asi to dopadne jinak. Dostal jsem teď neodolatelnou nabídku navštívit Indonésii. Ale zpět k tématu. Jakmile zabarvím Evropu, mizím do Asie. Chtěl bych kompletně projet jihovýchod Asie. Uvažoval jsem o Africe, ale tam jde kolikrát už o život. Takže nejdříve Asii, která je klidnější, a pak se holt nechám zastřelit někde v Africe. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif

Mikisi: A co Amerika? Ta tě neláká?
Chemic77: Já ti nevím, asi je to předsudek, ale neláká. Tedy, lákalo by mě vystoupit z letadla v NY a dojet stopem až do Seattlu, kde mám příbuzné, a taky Groundspeak. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Ale to je časově nereálné, to ten čas raději obětuji na něco jiného. Lákala by mě třeba Aljaška. Strašně moc, ale to je asi taky nereálné. A já těch nereálných snů mám už tak dost.
mikisi: Ani Jižní Amerika tě neláká?
Chemic77: Ta už je daleko na to, abych tam dotáhl auto nebo motorku, a je to moc velké na to, abych tam jezdil stopem nebo podobně.
Mikisi: Nereálné sny. Jaké a proč? Tedy pokud se týkají cestování.
Chemic77: Člověk musí mít nějaké sny. Nějaké cíle. A nejlépe několik takových cílů. Člověk by měl mít reálné sny a nereálné sny, aby mohl snít. Reálné nemá cenu zmiňovat, neboť se o nich celou dobu bavíme. A nereálné. Mým nereálným snem je se dostat na Antraktidu.
mikisi: Při pohledu na tvou mapu vidím, že nemáš Skandinávii. Jak to?
Chemic77: Už jsem se chystal do Skandinávie několikrát. Ať už s rodiči jen tak na víkend, což by znamenalo minimálně Švédsko a dost možná i Norsko, nebo autem na měsíc, čímž bych projel asi většinu zemí. Ale vždy jsem si říkal, že měsíc je na tak velkou oblast málo a tak to nechávám, až dostanu do krve motorku a pak tam vyrazím na dva měsíce.
mikisi: Který stát bude další zabarvený? Zmiňoval jsi Indonésii, ale co v Evropě?
Chemic77: Letos z Evropy? Když pominu fakt, že ještě nevím, jestli odletím do Indonésie (jako že to vypadá špatně), tak bych se rád dostal na další malé státy – první by měl být Isle of Man u Velké Británie. V létě bych rád na víkend do Říma, čímž bych si odškrtnul Vatikán. Ale tohle téma zavání přípravou – a to se ke mně moc nehodí. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif
mikisi: Jakého evropského skalpu si zatím ceníš nejvíc? A která země Evropy je dle tvého soudu pro českého kačera nejhůř dostupná?
Chemic77: Vážím si každé cesty. Každá cesta mimo běžný život je pro mě skalp, i když to nebude cesta do nové země. Bez těch výpadů mimo běžný kolorit života bych snad dnes už ani nemohl být a závidím všem, kteří mají cestování jako zaměstnání. Já cestuji alespoň přes celou republiku několikrát do měsíce a to mě udržuje. Ale vypnout, vypustit a odejít, odjet, či odletět někam pryč je pro mě drogou. Dostávám se do určité letargie, jako když se vášnivý kytičkolog podívá na rozkvetlou louku. Vezmu do ruky cestovní pas a už se vidím někde jinde. Proto mi doma visí obrovská nástěnná mapa Evropy. Zpočátku jsem se na ni díval, abych se připomněl, kde všude jsem už byl. Dnes se na ní dívám, abych si uvědomil, jak málo, a přitom jak hodně mi toho ještě zbývá. Je to vášeň a je to pro mě droga.
Ale čeho si cením nejvíc? Asi Islandu. Díky tomu, že jsem jel lodí a bez auta. Vzal jsem to tehdy s kamarádem a jeho přítelkyní hezky nasyrovo bez pořádných plánů, které se ještě ke všemu po příjezdu na tento ostrov úplně změnily. To byla prostě báječná dovolená. Stejně tak vzpomínám na spoustu drobných eskapád na východ Evropy.

A co je nejhůř dostupná země pro českého kačera? Z těch, co jsem navštívil, asi Faerské ostrovy. Poté hned Gibraltar a Andora. A to díky tomu, že to nejsou zcela běžné turistické destinace a neleží na nějaké dálnici směrem k turistickému letovisku. Chce to již určité obětování času, a to si přecejen nemůže dovolit každý. Pak taky stoprocentně Moldávie, a to především kvůli obecnému strachu z této země. To je automobilová divočina. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif
A co je obecně nejhůř dostupnou zemí? Řekl bych, že v rámci Evropy je všechno sranda, pokud má člověk peníze, odvahu a čas. Ale pokud člověk myslí ekonomicky, tzn. že nechce dát za letenku majlant a nebýt tam jen do počtu, tak obtížné jsou určitě Špicberky, neboť tam se běžně na dovolenou nelítá a země je to tak krásná, že je hříchem se tam otočit a letět zpátky druhý den.
mikisi: Vidím několik fotografií, takže asi fotíš. Máš je jen pro sebe nebo je můžou lidi někde vidět?

Chemic77: No fotím.. Spíš se snažím zachytit podstatu věci, abych na ni nezapomněl a mohl o ní vyprávět ostatním. Ale fotograf určitě nejsem. Mám teď nafocenou Maltu a Normandii, ale ještě jsem se na ně nedostal. Z toho vyplývá, že toho času vážně moc není. A tím se dostávám i k tomu, že již delší dobu uvažuji nad tím, že budu jednak zveřejňovat fotky z cest, ale zároveň s tím i nějaké popisy. A třeba zároveň i nějaké cestopisy v reálném čase, psané buďto přímo z místa anebo přes nějakého reportéra tady. Ale ten čas.. Ten čas to zprovoznit vážně není. Takže fotky z Islandu viděli třeba u nás na eventu v ČB, kde jsem dělal promítání. A stejné jsem slíbil i na jiném eventu v rámci naší republiky a i několika dalším lidem v rámci republiky.

mikisi: Když se vrátím ke keším a budeme srovnávat ČR s Evropou..
Chemic77: Pořád máme hezké keše, děláme hezké keše, je spousta ownerů s nádhernými keškami? Ale spousta lidi říká, že máme nejlepší keše nebo lépe řečeno hezčí keše oproti Evropě nebo zbytku světa. To možná bylo, ale nevěřím tomu, že to tak ještě je. Ten boom, co nastal, kdy se zakládají díkzabodovky u škol, v kanálech a já nevím co všechno ještě.. Přijet jako turista dnes do Prahy, tak nevěřím, že když budu odjíždět, budu všude říkat, jak to je nejlepší kraj na kešky. Nic proti Praze. V ČR je spousta pěkných keší a i po mou dobu reviewerování jsem byl „pyšný“ na spousty odpublikovaných keší, které jsou hezké, ale bohatě to završují takové ty nudné, nehezké, u škol, u po***** okapů atd. Být turista, co navštívil Prahu, tak neodjíždím s názorem, že ČR je na keše ráj.
mikisi: A jak to je v ostatních zemích Evropy podle tebe?
Chemic77: Víš jak. Já necestuji do měst, jak vidím město, tak se mu obloukem vyhnu. I když samozřejmě do měst se taky dostanu – když tam mám cíl nebo potřebuji nakoupit jídlo nebo mám pro něj slabost jako zmiňovaná Barcelona, ale prioritně se je nesnažím navštěvovat. Takže nemam úplně objektivní měřítko k porovnaní, kde jsou hezčí keše. Když přijedu na vesnici (do přírody obecně) u nás, tak ty keše budou taky hezké, hlavně budou na pěkných místech. To samé je v zahraničí. Přijel jsem do Francie a po osmi hodinách jízdy jsem si udělal povinnou bezpečnostní pauzu. Na mapě jsem tehdy si našel jediné dvě blízké keše, asi kilometr od sebe. Tak jsem tam jel a bylo to nádherné, neskutečné místo. Nádherný poutní klášter. Věřím, že u nás taky taková místa, nebo alespoň podobná, mimo města objevíš. Geocaching mě přivedl na spousty zajímavých míst, které bych normálně nenašel, a proto na svých cestách keše i lovím. Ale prostě si říkám, že srovnávat třeba ČR s Islandem je nereálné a nesmyslné. Každá země nabízí něco jiného a podle toho by měl i člověk jedoucí tam upravit své očekávání vůči keším.
mikisi: Pěkná téměř tečka našeho rozhovoru. Mam poslední otázku, co bys ostatním kačerům vzkázal?
Chemic77: To je jednoduchý, vždy všem říkám – nezapomeňte, že geocaching je jenom hra. Hrajte si! http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif A cestujte. Život je jen jeden a je škoda ho prosedět doma.

mikisi: Děkuji ti za oba dva rozhovory.

Rozhovor s hradnikem

Mon, 14 Oct 2013 11:54:57 +0000

hradnik: Ono to všechno vlastně vzniklo tak, že když jsem do “toho” před lety spadl, chtěl jsem nějak zapadnout do komunity. Po nastudování pravidel na geowiki jsem si založil nick a hned ještě ten den nalezl svoji první keš – mimochodem příšernou. A možná díky tomu jsem po pár týdnech kešování (při přemýšlení o vlastní krabce) věděl, že ta moje musí být v něčem lepší. V grafice nejsem nejlepší a tak listingem vynikat nemůžu, tak jsem se pokusil udělat něco se samotnou schránkou. Tak vznikla hradnikova botanická, která mě vlastně nakopla tímto směrem. Ono když si čteš logy, které tvojí práci chválí, tak prostě nemůžeš jít a vytvořit další keš jen tak, jak tě napadne. A tak jsem každé další kešce věnoval hodně času a přemýšlení, jak ji vyrobit. Rozhodně nejsem studnice výborných nápadů, jen se snažím ty nápady filtrovat a pouze ty lepší realizovat )

mikisi: Tvůj dopravní letterbox je legendární – nevím kolik podobných keší je – osobně nic podobného jsem nezažil. Vím, že jsi často absolvoval tuto keš s ostatními – jak vzpomínáš na letterbox? Nechystáš něco obdobného nebo něco ještě víc? I když osobně nedokážu si představit, s čím bys nás mohl ještě víc překvapit
hradnik : Máš pravdu, při odlovu letterboxu jsem až na jednu výjimku byl vždycky. Ale největší vzpomínky mám na první FTF jízdu. Vlastně k vytvoření této taškařice mě přemluvil benjo5, kterému jsem pomáhal s výrobou jeho keše v naší dílně a jen tak mezi řečí mu nastínil ten nápad. On byl tenkrát nadšenej, tak jsem pak během 14 dnů měl přivrtanou krabici na Dědině. Lovilo se sice v nekřesťanskou hodinu, ale nelituju toho. Byly to pro mě dvě mouchy jednou ranou, vznikla celkem zajímavá keš a já při osobním setkání v autobuse povyměňoval spousty CWG a přiřazoval si k nickům tváře. Ale k tvé další otázce…neboj se, už nehodlám ještě více překvapovat, pár nápadů mám, ale vždy mi vezme elán k zakládání nález další tzv. shitky.

mikisi: Pravda – nabízí se otázka – co potom, co věnuješ obrovskou péči založení keše a s opravdovou láskou ke hře ji pouštíš do světa a pak jdeš na spousty jiných keší a vidíš ty nedostatky. Tu malou chuť si s keší vyhrát, aby byla něčím zajímavá nebo přínosná. Kde je podle tebe chyba – proč i ostatní si nedají trochu víc práce keš pěkně připravit?
hradnik:Já nevím, tohle se probíralo snad na všech geofórech. Teorii o malé zkušenosti nevěřím, já zakládal první keš s kontem 35 nalezených. Možná, že je problém v sebekritice zakládajících. Ale největší vinu mají samotní nálezci. Ono když si čteš logy, kde se děkuje za to, že owner pohodil obal od papírových kapesníčků někde u plotu, hned vedle skládky… Logy by měly vypovídat trošičku pravdivěji o celém nálezu, neuznávám jednoslovné logy, sám se snažím psát výstižně a pro kritiku nechodím daleko. Musím přeci rozlišit pocity po nálezu třeba pro mě zatím nejpropracovaněji vyvedené multimystery Rex mortus či terezínského opevňovacího systému a na opačné straně zaokapovky s listingem plným hrubek nebo kešky někde na smetišti.
Dám ti příklad: představ si, že začínáš kešovat a bydlíš na sídlišti. Vyrazíš na svůj první bod. Najdeš povětšinou nějakou školní keš – takže kvalita téměř jistě hodně nízká. Doma si před psaním logu projdeš pár posledních a v každém se děkuje za krásnou krabičku. Zaloguješ a řekneš si. Založím taky keš. A nemaje srovnání (záměrně neříkám zkušenosti) uložíš stejně ledabyle, protože si myslíš, že to tak má být. Jinak mě neber úplně za slovo, o mně se ví, že školní kešky nemusím (mě fakt nezajímá do které školy, školky či jeslí dotyčný owner chodil). Ale když to domyslíš do důsledku, tak ty hnusné či horší keše vlastně moc potřebujeme, kdyby byly všechny keše super a vymazlené, byla by to nuda a ničím by nezaujaly. Jen se mi zdá, že poslední dobou vzniká těch srovnávacích zbytečně moc.
mikisi: Je pravda, že logy by měly byt zpětnou vazbou, aby si owner mohl udělat představu, jak na tom ta jeho keš je. Je otázkou, nakolik by situaci změnila osvěta. Možná místo toho, aby komunita „nadávala“, že zase někdo popularizuje Geocaching v mediích, by mohla uvažovat o využití médii k osvětě. Kdyby se v každém článku o Geocachingu mluvilo i o provedení keší a v televizi by byly ukázány keše jedinečné svým provedením, tak možná by se to časem odrazilo v kvalitě provedení. Každý přece by si přál odlovit pěknou keš nebo mít svou keš vychvalovanou, ale musí nejdříve nějakou takovou najít. Jak se díváš na popularizaci Geocachingu?
hradnik: Jsem moc rád, že tahle otázka padla. Mě se cílená medializace nelíbí. Když má nějaká televize okurkovou sezónu (totéž platí i o tiskovinách), tak berou vše. Rozumí tomu jak koza petrželi a vznikají paskvily korunované trpaslíkem. Určitě si vzpomínáš na nejsměšnější medializaci z růžové zahrady. Když jsem před lety začínal kešovat, matadoři čekého geocachingu byli skeptičtí a vlny nově příchozích kolegů je děsily. Nechápal jsem je a říkal jim, že je to přeci dobře, že víc hráčů znamená víc keší – tehdy bylo odlovení 5 keší za den obrovským kombajnem, ale dnes, při cenách mobilů s GPSkami a přívalu nováčků tuším, že za pár měsíců (už ne ani let) nebude v naší zemi jediného mudly. To je podle mě jediná negativita medializace.
Určitě ses také setkal s tím, že se nenápadně koukáš, kde by mohla být keš schovaná a vedle tebe vykoukne důchodkyně z okna a povídá, že jestli hledáš kešku, tak je tam a tam. Tady je něco špatně. Takhle by keš neměla být uložená nikdy. Owneři by měli předvídat, kolik bude mít jejich keš návštěv, jak často tam někdo půjde a podle toho keš dát mimo “dohled” zvědavých oken. Ale v dnešní době powertrailů už je asi úplně jedno, kde je keš schovaná.

mikisi: Pořádal jsi už taky pěknou řadu eventů. Vzal jsi nás na ledopády, na hrad, do továrny. Svezl jsi nás historickým busem. Pořádal už dva orientační závody (Rallye o hradnikův putovní pohár). Kam nás ještě pozveš?
hradnik: Teď již mám hotový listing na další event, bude v dubnu v Praze a bude se týkat MHD. Jinak klasika v únoru půjdeme na ledopády. Měl bych ještě další nápady, ale všechno je o volném čase, kterého díky svému zaměstnání v zimě moc nemám.
mikisi: Rallye má za sebou dva ročníky. Jedná se o organizačně náročnou akci, kterou s tebou spolupořádá docela početný tým ostatních kačerů. Jak dlouho připravuješ jeden takový závod, co to vše obnáší, aby průběh a celá zábava proběhla bez viditelných organizačních problémů?

hradnik : První rallye zabrala času hodně. Ta druhá již byla o trošku méně časově náročnější, hlavně proto, že mi kamarádi hodně pomohli. Ale celý event stojí hlavně na nápaditosti jednotlivých stanovišť a jejich umístění – vyjednání povolení. Pak už jen vytvořím trasu, kterou projedu já většinou tak 3x, a pak betatesteři. Poslední rallye měla 4 betatesty. No a pak je třeba trasu projet večer před závodem, zda na ní nevznikly výkopy, objížďky a další nečekané zádrhely, aby se o nich případně dalo do propozic rozdávaných na startu vědět. Jinak jakmile jsme vyhlásili výsledky a závodníci se rozutekli domů, tak zasedl organizační tým a už teď víme, jaké budou příště (květen 2012) stanoviště, takže příprava zabere vlastně půl roku )
mikisi: Pro nás byl velký zážitek tvůj event s Hradnikem na hrad – a asi nebudu sám, kdo by na ten hrad jel s tebou znova – uvažuješ o pokračování?
hradnik : Jsem rád, že se ti to líbilo. Pro mě to byl zatím náš nejlepší event. A jistě si pamatuješ, nebo při pohledu na CWG zjistíš, že tam bylo #1. Počítal jsem s jedním hradem za rok. Hradnik a hrad, to smysl dává a každý rok jiné místo. Teď nevím, zda bohužel, nebo bohudík dopadl event tak, jak dopadl a já nemám rád dělat něco horší. Takže bych byl rád, aby hrad #2 byl minimálně stejné kvality, jako byla Houska a ruku na srdce, kastelán (Zdeněk Konopásek) z Housky je jen jeden. Ale další hrad určitě udělat chci, jen prostě čekám, až se naskytne příležitost. Kdybych byl neúspěšný, bude to opět na Housce.

mikisi: Taky Housku považuju za tvůj nejlepší event . I když ostatní nejsou o nic horší. Určitě nejsem sám, co se už teď těší na 2. Poslední dobou už spíše organizuješ eventy – Dělá ti pořádaní eventu větší potěšení než tvorba keší?
hradnik: Asi jo. Poslední dobou mě lovení keší maličko přestalo bavit a z toho plyne i “přibržděná výroba”. Je to dáno hlavně tím, že denně vzniká taková spousta nových krabic (z velkého procenta průměrných až podprůměrných) a mě to prostě nebaví. Ale event je o setkání lidí, o pokecu a ikonka nakonec z mapy zmizí.
mikisi: Taky si se podílel na organizací prvního českého ME – jak zpětně vnímáš tuto akci. Uvažuješ o organizaci dalšího pražského ME ?
hradnik : Maličko tě opravím, jednalo se o druhý ME hned po skořápkách. Ale na to mám velice rychlou odpověď. NE! Nikdo si neumí představit, kolik to stálo času, kilometrů autem (tedy peněz) a vyjednávání a plánování skoro rok dopředu. Měli jsme jasné body, jak to chceme udělat: Nechtěli jsme, aby se kačeři jen orazítkovali a vypadli lovit, ale zase jsme jim chtěli dát nějakou náplň a jak jinak, než za pár bodíků – proto jednotlivé subeventy. Také jsme chtěli, aby byla možnost se na event dostat zdarma. Aby byl program pro děti, pro dospělé, pro sportovce, atd… Myslím si, že se nám to podařilo, ale znáš to. Kladné ohlasy zahřejí, ale záporné, byť je jich málo, tě zabrzdí, protože jsou slyšet! O to víc mě mrzí, že ti, kdo si stěžovali, pějí ódy na eventy… ale škoda mluvit. Nezavděčíš se všem. Nemám rád komerci a proto jsem se neúčastnil letošních Nebílov a ten připravovaný event s GC a TB bojkotuju. Vím, že to dnes ke geocachingu patří, ale má to být jen doplněk a ne estráda. Takže já a megaevent už rozhodně ne, stačí mi ty moje “komorní” akce.

mikisi: Geocachingu se věnuješ cca 5 let – tato hra se nadále vyvíjí. Sám jsi přispěl a obohatil tuto zábavu o spousty skvělých akcí a keší. Jak vnímáš geocaching dnes?
hradnik : Jako hon za body.
mikisi: Teď si mě zaskočil – můžeš to rozvést?
hradnik : To chápu. Byli jsme společně na jedné povedené zahraniční powertrailové akci, také jsme se společně zúčastnili akce týden v Německu obytňákem… bavilo mě to hodně i to, jak mi narůstalo bodové konto. Ale když jsem nastoupil do nové práce a přišlo se na to, kdo jsem a co dělám, zeptali se mě, kde jsem byl a co jsem viděl. Já odpověděl: Byl jsem v Dánsku a viděl jsem noční pařezy, ranní filmovky v dopravních značkách, byl jsem v Basileji a místo památek jsem lítal po umolousanejch mikroškách. Prostě mi došlo, že tohle není to, co bych od geocachingu chtěl, co mě na něm bavilo na začátku – nálezy krásných míst, která jsem neznal. Ale nelituju “powercachingu”, byla to zkušenost a potěším tě – vždycky jsem byl se super partou a tak jsem si to i náležitě užil. Jistě si pamatuješ na naší první společnou akci 24 hodin Le cache v Brně, to bych dnes považoval asi za maximum, čeho jsem schopen. Třeba Route 66 mě nikdy neuvidí, alespoň co se keší týká.
mikisi: Zrovna nedávno jsem nad tím uvažoval. Určitě je dobré si prožít různé aspekty geocachingu, aby se člověk nakonec dostal zpět k tomu prvotnímu, proč geocaching začal provozovat tzn. poznávat pěkná místa, věnovat se tomu, co tě naplňuje.
Bodovým obdobím si projde snad každý. Jaká je dle tebe budoucnost geocachingu? Stane se stejně konzumní záležitostí, jako je celá společnost kolem nás, nebo se časem začne vracet ke svým „kořenům“? A nebo geocaching zůstane nadále více či méně stejný a jen na jednotlivcích bude, jak si ho budou užívat a na kolik budou tolerantní vůči ostatním hráčům hry?
hradnik: On je geocaching a geocaching. Praha je kapitola sama pro sebe. Ale mám hodně kamarádů, kteří ještě hrají jen ten starý poctivý geocaching. Když nemůžu na mysterku přijít, tak ji asi nikdy neulovím. A loví skoro stejně dlouho jako já a mají dnes pod tisíc nálezů. Tomu říkám poctivý přístup. Praha je opačný extrém, tabulky s finálkami, sdílené databáze, odfláknuté logy… prostě je tu velká kumulace kačerů, takže je to pochopitelné. Já jen doufám, že ty návaly nových geocacherů jednou ustanou, že to většinu po pár měsících přestane bavit (jen by bylo super, aby radši vůbec nic nezakládali, aby to tu po nich nezbylo) a zůstanou jen ti, co to s touhle super hrou myslí vážně. A to vážně myslím vážně. Geocacher podle mě není ten, co pořádá nájezdy na keš a po mě potopa. Ale ten, který je nenápadný, když nemůže bezpečně odlovit keš, klidně odejde bez bodu i s vědomím toho, že se sem už nikdy nedostane a kešku, byť ji má vyluštěnou nikdy nezaloguje. Jak jsem říkal, je to o bodech a pak o slušnosti. Ale v každé komunitě je neměnné procento blbů a čím je nás víc, tím je ta skupina větší a viditelnější. Já jsem geocachingu vděčný za to, že je tak pestrý, že se v něm dá najít vše od klidné procházky po lese, nádherné túry po horách až po horolezecký adrenalin. Ale tohle všechno pro mě spojuje jedno – kamarádství. Našel jsem mezi hráči nejednoho kamaráda či kamarádku a když nic jiného, tak kvůli tomuhle budu mít hru na „pomezí turistiky“ rád.
mikisi: Tak to je pěkná tečka našeho rozhovoru. Máš nějaký vzkaz pro ostatní kačery?
hradnik: Pro ownery – ať raději přemýšlejí o chvilku déle, než upustí filmovku za pověstný okap! A pro lovce – piště logy pravdivě, pochvalte ale i zkritizujte, bude-li to konstruktivní, pomůžete tak navrátit kvalitu keší. Logy typu TFTC nebo jen tečka jsou opravdu jen o tom připsání si bodu, ale jinak k ničemu.
mikisi: Diky moc za rozhovor
hradnik: Nemáš zač, já děkuju za příležitost si s tebou popovídat.

Mega Francie

Mon, 14 Oct 2013 11:49:43 +0000

V době, kdy jsme se na MEGA EVENT FRANCE en Montagne Bourbonnaise chystali, akce (či spíš akcička) měla ikonku klasického eventu a 200 will atendovanych účastníku. No nazdar! Ale velmi milý owner (kterého jsme poznali na ME v německém Kolíně) se dnem i nocí modlil za to, aby mu ikonku Groundspeak přidělil. Ovšem z pouhého pohledu na listing a mapu okolí jsme nevěřili, že by se z této události mohl zrodit nejhezčí ME roku 2011 – co ME, ale vůbec event. Do této doby jsme na pomyslného krále roku (po návštěvě ME ve Finsku, Kolíně a Českého v Nebílovech) pasovali finské Tampere (s jeho chladnokrevnými Tampeřany, kteří, jak se kdosi – Barbiek – vyjádřil, jsou jak medvědi – tzn. úplně bez mimických svalů v obličeji).

Christophe v oranžovém a maskoti Francouzů a Groundspeaku

Čas se krátil a my se začli připravovat (hlavně psychicky) na cestu. Spousta přátel vzpomíná na návštěvu Francie se smíšenými pocity – na jedné straně nádherná země, na druhé straně neochota Francouzů se s turistou domluvit jinak než francouzsky, arogance, přezírání atd. Po nahlédnutí do map nám bylo setsakra jasné, že se asi jen stěží domluvíme, poněvadž místo konání ME bylo dostatečně vzdálené od velkého města (příslovce dostatečně správně nevystihuje danou lokalitu – posledních 30–40 km jsme jeli maximálně 40 km/h po okreskách, kam se vešlo jen jedno auto – pokud jsme vůbec někoho jedoucího potkali, muselo se zastavit a kyvadlově pokračovat – mazec , ale na druhou stranu i tyto silničko-polňačky byly ve francouzském duchu upraveny a potažené asfaltem, bíle nalajnované a bezděrné).

Francouzský venkov nedaleko (cca 5km) od místa konání ME

Nemuseli jsme ještě ani vyjet z domu na cestu, a už jsme se o tom přesvědčili při snaze o rezervaci ubytování v místě konání ME. Stránky ubytovacích zařízení v okolí byly všechny jak jinak než ve francouzštině (maximálně v krkolomné španělštině ) – hlavně ne v angličtině. Naštěstí Christophe (čti owner ME France) byl velice ochotný a rezervoval nám ubytování v místním malém rodinném pensionku www.relaisdulac-desmoines.com. Tak ubytování by bylo. Už jen vyrazit na cestu.

Hotel-penzion který každému jen doporučujeme!

Montagne Bourbonnaise je typickou venkovskou oblastí centrální Francie zabírající plochu více než 40 000 ha. Nachází se mezi městy Vichy a Roanne a je poseto 15 malými vesnicemi s celkovou populací okolo 6500 lidí (v roce 2000 – rok od roku populace klesá). Největším městečkem oblasti je Le Mayet de Montagne s cca 1600 obyvateli, kde se konal i samotný ME. Christophe myslil na vše a zajistil (na málo zakešovnaou Francii) v oblasti dostatek keší (i takový mini power trail ala Bourbonnaise čítající asi 10 keší po turisticky zajímavých stezkách), takže každý návštěvník se měl na co těšit.

Hlavní křižovatka silnic v městě konání ME

Do dějiště jsme se dostali v předvečer prvního ME dne. K našemu milému překvapení majitel penzionu uměl skvěle anglicky a s vřelostí nás přivítal (po třech dnech jsme si s ním vypěstovali pěkně vřelý vztah – milujeme totiž jako on červené víno – že když jsme odjížděli, tak určitě zamáčkl slzu). Po rychlém ubytování jsme spěchali na uvítací event, který se konal nedaleko (jako vše v tak malém městečku – dost nám to připomínalo Hoštice – jeďte se tam schválně někdy podívat, ve filmu to vypadá jako velkoměsto a až na místě zjistíte, že se vše odehrává na malém náměstí ). Uvítací event probíhal pod širým nebem u malebného jezírka, kam si každý přinesl občerstvení (čti víno, pivo, párečky) a všichni společně piknikovali a vedli debaty – samozřejmě o geocachingu. Ke svému překvapení jsme zažili první pro nás kuriozní a nepochopitelnou věc, a to že event neměl svůj logbook. Jednoduše lide se sešli, popovídali si a poté zalogovali na webu gc.com. Logbook neměli. (Jak by to asi dopadlo u nás?!?) Neuvěřitelné. A to jsme netušili, že ani ME nebude mít svůj logbook – když jsme se ho poslední den dožadovali, bylo nám vysvětleno (poté, co pochopili, oč nám jde), že ho není třeba – na registraci si přece všechny zapsali.

Cestou na event

Samotný ME probíhal po dobu tří dnů. Nenabízel prakticky žádné atrakce. Vystačil si s programem: ráno se sejdeme, pozdravíme a pak jdeme lovit a večer se opět uvidíme a společně povečeříme, popovídáme si, načneme lahvinku a dopřejeme si zábavu. Ano, takto jednoduše tento event probíhal, a hlavně FUNGOVAL!

Přípravy na skupinové foto

První dopoledne se v místním sportovním centru sešla skupina kačerů, aby se přivítala navzájem (první přípitek) a provedla skupinové foto (druhý přípitek). Jediný významnější host a „atrakce“ byla za zvuku známé fanfáry Richarda Strausse z filmu 2001: Vesmírná odysea odhalená Original Can of Beans (třetí přípitek). Po celou dobu eventu byl Team 360, který artefakt přivezl, k dispozici a velmi ochotně odpovídal na veškeré otázky návštěvníků. Jelikož jsme stejně jako on trávili na ME celé tři dny, byl prostor k bližšímu seznámení a příjemnému povídání. Při této příležitosti jsme poslední den s ním pořídili i rozhovor.

A jde se lovit

Všichni účastníci eventu byli nesmírně vřelí a pozorní. Když jsme se potkali někde na keši v terénu, ochotně se snažili komunikovat anglicky (přesto, že třeba anglicky moc neuměli). Owneři plnili veškerá přání všech účastníků – každému bylo v maximální míře vyhověno. Poznali jsme tam pár skvělých lidí (jak jinak než nad vínkem), s nimiž jsme do dnešního dne v kontaktu.

Uvidíme se až večer - všichni jsou už na keších

Když se řekne první ME Francie, vzpomenu si hlavně na skvělou rodinnou komorní atmosféru – v kontrastu s okolní krajinou si vybavím náš první větší event, kterého jsme se zúčastnili před 4 lety. Byl to Medlov probíhající na Vysočině. Tehdy jsme taky přijeli mezi nadšené a zapálené geeks (čti podivíny, maniaky) do geocachingu. Program: po ranním probuzení hurá do terénu na keše na nádherných místech a večer společne posezení u piva dobrého gulášku. A to je hlavní důvod, proč si ME ve Francii získal naše srdce – svou jednoduchosti! Sešli se nadšenci jen proto, aby společně strávili příjemný víkend na pěkném místě s pěknými kešemi. A ten neméně podstatný druhý důvod byl, že už s určitostí víme, že pořád jsou místa, kde se dá objevit geocaching ve své ryzí jednoduché podstatě.

Hlavní třída ve vedlejší vesnici

Nádherný kostel s pěknou keší GC26WYF v nedaleké vesnici

Cesty v oblasti - průjezd minivesnicí (spíše statkem)

Rozhovor s TEAM 360

Mon, 14 Oct 2013 11:48:40 +0000

TEAM 360: Keše hledám už od začátku – přes deset let. Ze začátku jsem poctivě logoval všechny keše, ale když jsem se dostal asi k 300 keši, zjistil jsem, že mě nebaví soupeřit s ostatními, kolik keší mám a všechny logy jsem smazal. Nelíbí se mi přístup některých kačerů, kteří soupeří o to, kdo bude mít víc bodů. Nejsem totiž vůbec soutěživý typ, chci se jen bavit. Začal jsem hledat keše jen pro svoji radost a proto si teď vybírám jak lokality, tak velikosti keší. Už nechci logovat na internetu, někdy napíšu jen write note, když mám pocit, že něco chci ownerovi keše sdělit.
Mikisi: A kolik teda máš nalezených keší?
TEAM 360: Tak to ti neřeknu, nechci, aby to vůbec někdo věděl. Beru geocaching jako sport, to znamená, že musíš vyvinout nějakou fyzickou nebo duševní aktivitu a sbírání mikrošek u odpadkových košů, abych měl body, není sport. Není to ani zábava ani žádná výzva a může to být kolikrát i nebezpečné – vždyť víš, jaká prasata dokážou být lidi.
Mikisi: A co je tedy výzva?
TEAM 360: Když jsem začal kešovat musel jsem jet přes 20 mil pro keš, to byla výzva (směje se).

Mikisi: Nemáš rád a nehledáš mikro keše, co teda říkáš power trailům?
TEAM 360: Power traily jsou jenom o egu – kolik mám bodů, o kolik mám víc než mí kámoši, kolikátý jsem na světě atd. Znám lidi, kteří na oblečení pyšně nosí „jsem první, druhý, třetí na světě“, chtějí, aby všichni věděli, že mají nejvíc bodů a bohužel se i tak chovají k ostatním, kteří s nimi vůbec nemůžou soupeřit. To už není o zábavě nebo o sportu, to už je jen o egu. Bohužel se tohle fakt hodně rozmohlo, tak čekám kdy se kačeři začnou dělit na kingy a loosery.
Mikisi: Není to příliš tvrdé hodnocení? Nevidíš to až moc černě?
TEAM 360: Ne, vůbec ne. V Americe se kvůli bezvýznamným bodům opouští i fair play – nejnovějším hitem je tzv. LEAP FROG FOR THE CACHES.
Mikisi: Co to znamená? Na žábu si snad nehrajou?
TEAM 360: Ale hrajou. Při power trailu abys ušetřila čas, tak vezmeš první keš, zaloguješ jí při cestě k druhé, vyměníš za druhou, v autě loguješ třetí atd. Připomíná to skoky žáby – proto LEAP FROG. To už nemá se sportem nic společného – je to jako doping – udělám něco nefér, jen abych uspokojil své ego a ostatním ukázal, že jsem aspoň naoko lepší než oni a aby mě plácali po zádech.

Mikisi: Teď se tě zeptám trošku z jiného soudku. Na GC.com jsem v tvém profilu našla označení The First International Geocaching Ambassador to the World. Jak jsi k této funkci přišel a co vlastně obnáší?
TEAM 360: Označení Ambassador vzniklo jen jako žert. Někdo mě kdysi takhle označil, když propaguju geocaching a snažím se přiblížit lidem jeho historii. Není to ale žádná funkce a už vůbec ne placená.
Mikisi: Je pravda, že díky tobě jsem se konečně pořádně dozvěděla, jak to všechno tenkrát bylo. Kolik cest s O.C.B. ročně podnikneš?
TEAM 360: Ročně jsou to asi tři cesty po Americe a jedna za moře. Rád cestuju, ale nevyhledávám dlouhé lety. Nejhorší byla cesta na Australský Mega event. Ta byla fakt nekonečná.
Mikisi: Jak se vlastně takový „svatý grál geocachingu“ převáží? Předpokládám, že tu plechovku nehodíš jen do igelitky a hurá na event.
TEAM 360: Ne, to ne. O.C.B. se převáží ve speciálním vypolstrovaném tubusu. Je přesně udělaný na míru, aby se tam plechovka nehýbala a neodírala se, padne jí přesně, aby nedocházelo k jejímu dalšímu poničení. Už tak z ní zbylo fakt málo. Tubus pak dávám do kovového kufříku.

Mikisi: Cestuje tak v zavazadlovém prostoru?
TEAM 360: Ne. Kufřík nikdy neodkládám ani v letadle, spolu s mým laptopem si ho beru na palubu.
Mikisi: A co celníci?
TEAM 360: Celníci se nikdy neptají, i když chtějí vidět obsah kufříku. Zatím se nenašel žádný, který by byl zvědavý, proč převážím starou plechovku od fazolí. Sem tam se najde nějaký, který je podezřívavější a ten maximálně plechovku otestuje, jestli to není bomba nebo její součást, ale když se dozví, že jsem jen pouhý turista, bez dalších zbytečných řečí mě pustí i s kufříkem do letadla. Je to asi tím, že kdyby se měli celníci ptát na každou kurióznější věc, co kdo převáží, byly by na letišti u odbavení neskutečné fronty.

Mikisi: O O.C.B. se staráš, udržuješ ji, renovuješ, hlídáš. Podnikáš spoustu cest, abys ji ukázal lidem, připravuješ si vlastní promotion, připravuješ show k odhalení za zvuků hudby z 2000: Vesmírná Odyssea – baví tě to vůbec ještě teď v době, kdy spousta lidí nekouká na geocaching jako ty? Jak vůbec vidíš budoucnost geocachingu?
TEAM 360: Pořád se snažím být aspoň 50-ti procentní optimista. Chtěl bych, aby se geocaching vrátil k velkým schránkám někde v přírodě a vždycky mi udělá radost, když přijdou lidi a ptají se na historii. Je to takový ukazatel, že jim není úplně všechno jedno. Nakonec se stejně shodneme na tom, že je potřeba, aby to lidé dělali pro zábavu, aby děti nebyly zklamané, když otevřou keš. Aby ubylo keší ve městech a přibylo v přírodě – to odrazuje i zloděje keší – který z nich by táhl 2 kilometry do přírody, aby tam něco zničil?
Mikisi: To máš pravdu, nikdo kdo chce něco zničit, nevyvine takovou námahu. Ale v městech taky můžou být krásný keše.
TEAM 360: To můžou, ale nemusí být na každém rohu. Geniální řešení například u městských multin je chirp. Můžeš ho použít místo fyzické stage, naprogramuješ ho a umístíš na nepřístupné místo, třeba za okno, a když se kačer dostane do jeho dosahu (asi 15m) na GPSce se mu objeví instrukce. Naprogramovat ho můžeš, jak chceš – další souřadnice, hinty, šifry, postupové klíče atd. Je to dokonalý.
Mikisi: Díky za rozhovor a přeju hodně skvělých keší. Co bys popřál kačerům ty?
TEAM 360: Radost z výzev, ze sportu, krásné velké a hlavně plné keše pro děti a hlavně – lidi není to o egu, naopak.