Reportáže - Articles

Stratocaching: na lovu

Tue, 19 Nov 2013 17:28:48 +0000

Po menším průzkumu v Geokladenské komunitě, kdo se bude/nebude účastnit této velkolepé akce, jsme zjistili, že zájem nebyl až zas tak velký, jak jsme předpokládali a tak jsme se chystali vyrazit sami. Až v předvečer akce jsme se náhodou dozvěděli, že přece jen zájem byl a tak jsme zkompletovali posádku do jednoho Geokladno auta (ve složení polovina týmu Raniformes, Martin.Simek a Gleep007). Přeci jen: víc hlav víc ví, že?

Na Libuš jsme dorazili ve velmi dobré náladě a ani počet lidí hromadících se v areálu ČHMÚ a za plotem, nás neodradil od účasti na pozdějším odlovu stratokeší. Přednáška byla podaná jen v krátkosti a velmi obecně. Předpokládaný start se totiž rychle blížil a všichni byli natěšeni na to, co uvidí a jak to všechno dopadne. Ano, povedlo se nám vydyndat z přednášejícího zásadní informaci, a to kam dopadla pravidelná ranní sonda a že prediktor je až překvapivě hodně přesný.

Nálada všude kolem panovala pořád velmi dobrá, radostná z opětovných setkání kačerů a plná očekávání. Náš tým Geokladna se rozrostl o dalšího účastníka Pneu.Beda a společně jsme dychtivě čekali na start, který se sice trochu protáhl, ale nikomu to nijak obzvlášť nevadilo, protože vyprávění různých zážitků z odlovů keší nikdy nekončí. Catering byl více než prozíravý, s párky v rohlíku a svařákem nebo kávou a koláčky se přesně trefil do noty snad všem. Bylo také potřeba se posilnit před celodenním stíháním padajících stratokeší.

Po rozloučení s Dropionem, který zmizel ve výšce, jsme rozhodli, že se přiblížíme někam na benzínku k Plzni a vyčkáme dalších informací. Směr i přibližný cíl jsme vybrali podle naší predikce a podle místa dopadu pravidelné ranní sondy.Trošku jsme sebou škubali, když nás míjela auta radioamatérů rychle mizející v dáli, ale řekli jsme si, že MY jsme kačeři a máme své metody, nebudeme se jim tedy lepit na zadek, zkazilo by to naše nadšení.

V tuto chvíli se k nám připojilo naše „řídící středisko“ až z New Orleans. Druhý člen týmu Raniformes své nadšení na služební cestě nevydržel a byl zvědavý, jak vše probíhá. Když se dověděl, že náš signál datového přenosu v autě během jízdy dost skáče a zasekává se, neváhal, v zámoří se připojil a začal nás plně zásobit veškerými informacemi, co se mu podařilo zjistit o dalším vývoji letu Dropionu, i když tam měl ještě hlubokou noc. :-)

Zakotvili jsme tedy na benzínce poblíž Králova Dvora a jaké to bylo překvapení, že tu nejsme sami. Pořád jsme to ale brali jako milou náhodu. Stále jsme sledovali čas letu a výšku dropionu a porovnávali s predikcí. Usoudili jsme, že Dropion doletí trochu dál než je v predikci a jali se tedy posouvat dál směrem Zbiroh. Skončili jsme na strategickém místě poblíž dopadu Dropionu a čekali, až se ohlásí stratokeše, tzv. „semínka“. Tady už jsme opravdu nečekali sami. Sešlo se tu v jednu chvíli asi 10? aut. Později nás minuly i vozy radioamatérů pokračujících dál na západ. Znovu to s námi zaškubalo, ale řekli jsme si opět, že ne, my máme své metody... :-)... dali jsme jim určitý náskok, ale začali se po té také přesouvat víc na západ, vše stále porovnávajíc s hodnotami, které jsme měli a upravujíc, díky nim i predikci. No, přibližně jsme to odhadli a píchli si do mapy... ;-)

Cestou jsme zjišťovali, že odlovu se opravdu nebudeme účastnit sami. Na méně či více strategických místech vedle dálnice se začaly shlukovat auta různých kačerů. Při jakémkoliv posunu na sebe posádky mávaly a troubily a uchichtávaly se. Jakmile se někdo hnul z místa, bylo vidět, že ostatní rychle startují a posouvají se také. To nám všem ještě přidávalo na dobré náladě a pocitu, že jedeme správným směrem.

Semínka se ale stále neozývala, i když předpokládaná doba jejich letu už měla pomalu končit. Čekání se nám začalo zdát dlouhé a tak jsme se dali do odlovu keší poblíž. Zajímavé, jak velkou návštěvnost ty zelené mršky v té oblasti toho dne měly. Nakonec chtě, nechtě, skončila naše posádka v hospůdce na jedno „přivolávací“ pivko. V teple se nám vše sledovalo lépe. Bohužel, k nám brzo dorazila zpráva, že semínka „zamrzla“ a nehlásí se. Odlov bude tedy formou BF.

Objevil se nález prvního semínka Axis a my neváhali a rozjeli se do té oblasti. Aniž bychom věděli, že míjíme další spadnutá semínka, jen několik stovek metrů od silnice, po které jsme jeli (možná jsme je i zahlédli z okýnka ujíždějícího geoauta ale možná taky ne...).

Cestou nám ale došlo, že nemá cenu hrnout se na místo prvního nálezu, vyčkáme někde v okolí na nález dalšího, aby se nám lépe manévrovalo s autem a možnánajdem sami i jiné. Rozložili jsme zde svoje „výpočetní středisko“, abychom zjistili, že veškerý informační systém o stratokeších selhává, souřadnice se objevují, zase mizí a v tabulce se objevují i jiné nesmysly... Začaly nás stíhat i různé drby o tom, jak se našla další stratokeš „támhle na poli“, podle instrukcí vyrazili na místo „támhle“ za několika rychle mizícími geovozy, které se v zápětí rozjely na všechny směry na několika křižovatkách, abychom skončili uprostřed polí a nikde nikdo... V jednom krátkém okamžiku problikly souřadnice další nalezené stratokeše BASF. Nebyli jsme daleko a tentokrát jsme se nechali strhnout vidinou, že tam snad i budem mezi prvními... To, co jsme uviděli při dojezdu na místo, nás absolutně zmrazilo. Úsek silnice cca půl kilometru plný aut na obou
krajnicích a malý shluk lidiček na blízkém poli. Trochu nás otrávil vrtulník, který poletoval okolo, a my brblali, že nám snižuje šanci na jakýkoliv jiný nález díky tomu, co všechno může obsáhnout během jedné malé chvíle.

Vzhledem k tomu, že jsme byli v terénním autě, nezdržovali jsme se nějakým parkováním a vyrazili po kraji pole, co nejblíž. A tak se nám podařilo, že jsme mohli nasát pomyslnou vůni stratosféry a stratokeš BASF (semínko) si chvilku podržet. Naše nadšení bylo veliké, vůbec nevadilo, že jsme nebyli první, byli jsme rádi, že jsme si mohli sáhnout, že náš výjezd a to všechno nebylo úplně zbytečné. Vyslechli jsme si příběh tohoto náhodného nálezu a rozloučili se s rychle mizícím kačerem, který stratokeš chtěl odvést co nejdříve do laborek do Slaného.

Lidem už bylo jasné, že nemůžou čekat na jakékoliv souřadnice a rozutekli se do polí. My byli ale spokojení. Náš sen se v podstatě splnil a tak jsme nechali ostatní pobíhat po polích a rozhodli se, že si za ten den zasloužíme také nějaké ty obyčejné zelené body. Vydali jsme se odpočinout si do lesa a posbírat několik okolních keší. I tak, jsme si ještě celou cestu vyprávěli své zážitky.

Shodli jsme se, že celý projekt byl výborný nápad. Hodně nás zaujala kamera, která dokázala snímat obraz po celou dobu letu a my mohli spatřit unikátní snímky z letu (i pádu). Trochu nás zklamalo „zamrznutí“ semínek, ale který kačer se nikdy nesetkal s nějakým dohledáváním keší v terénu podle intuice a nikoliv podle souřadnic??? Projektem se zabývali nadšenci a všechno vznikalo spontánně, tak nemůžeme očekávat výsledky jak od profesionálů. Pro nás to znamenalo prožít den s přáteli venku a se svou oblíbenou činností, která byla příjemně zpestřená. Náš obdiv a dík patří všem, kteří se na tomto projektu podíleli. Určitě je do budoucna co vylepšovat, ale už teď se těšíme na další start!

Gleep007

Stratocaching: Test Dropionu na Slánském letišti

Sun, 10 Nov 2013 23:02:28 +0000

V úterý proběhl test pod dohledem úředníků z Úřadu pro civilní letectví, kteří zkoumali funkčnost a bezpečnost Dropionu. Museli jsme ukázat, že dokážeme řídit vypuštění stratokeší a Dropionu tak, aby při dopadu na zem nedošlo ke zranění (v případě, že by nějaká část spadla na člověka).

Přikládáme foto z testu v galerii Stratocaching test.

Album: Test stratocaching

22 obrázky

0 komentáře

Jak se blíží start stratokeší, každý se ptá, kam že to dopadnou. Odhadnout, kam se pojede hledat, je velice těžké - model pro každý den ukazuje jinou lokalitu viz.foto níže. Každý den se podmínky mění a dle propočtů můžeme zatím napovědět, že se můžete připravit na výlet směrem na sever viz foto níže.

Předpověď pro dny 12 až 15listopad.

Předpověď pro den startu.

North by NorthEast na Mega Finland

Mon, 14 Oct 2013 12:04:21 +0000

Cesta tam a zpět by vydala na mnoho dalších článků, ale v tomto se zaměřím hlavně na samotný Mega event. Zajímavosti z cesty jen letmo zmíním a snad za dlouhých zimních večerů se k podrobnostem z cesty vrátím a přidám pár článků na tento web.

Cestou do Tampere jsme potkali takové kuriozity – jako keš s terénem 2,5 cca v 4 až 5 metrové výšce na stromě (viz. foto výše). Poznali, jak skvělé dálnice má polsko nebo lépe řečeno, jak usilovně je staví, aby byly připraveny na Mistrovství Evropy ve fotbale. A v neposlední řadě jsme posbírali i pár FTF v Polsku a Lotyšsku. Níže na fotografii se akorát schyluje k dalšímu FTF .

Cestou jsme navštívili i nejposvátnější místo v Litvě – Hora křížů, kde naleznete na jednom malém pahorku miliony křížů (malých, velkých, vyřezávaných, kýčovitých, dřevěných, kovových i pletených) – působivé místo.

Nebo památník obětem nacistů v Kaunasu.

Tampere leží cca 180 km na sever od Helsinek a je třetím největším městem Finska ležícím mezi dvěma jezery Näsi a Pyhä. Mega event se konal nedaleko centra města na břehu jezera Pyhä v příjemném kempu, který byl celý k dispozici návštěvníkům Mega eventu. Organizace byla do posledního detailu téměř dokonalá. Cestou směrem do kempu byly cedulky s logem Mega eventu. Pro ty, co se zastavili jen na jeden den, bylo vyznačené parkoviště. U vchodu vás vítala armáda organizatorů, kteří provedli registraci.

Vstupné na Mega event bylo 15€ a platilo se předem na webu eventu. Organizátoři byli označení oranžovým tričkem s logem Mega eventu a musím zdůraznit oplývali opravdu velkou ochotou pomoci či poradit. Celá akce byla zaměřena vyloženě na celé rodiny s dětmi a tak v eventové vesnici byl bohatý program, který i nás zabavil minimálně na jeden den. Děti (nejen děti) mohly soutěžit v mnoha disciplínách od hodu prázdnou keší (krabičkou od ramy) sám jsem si i vyzkoušel a mých 6 metrů určitě na rekord blížící se k 10 metrům nestačil, až po soutěž ve stavbě věže složené z filmovek .

A vítězná stavba:

Další zábava pro děti, kterou možná znáte z reklamy:

Vybití pro děti bylo opravdu nevídané, zatím na žádném jiném eventu jsem něco takového neviděl.
Pro větší kačery tu byla možnost si sednout na loď a vyrazit na pětkové keše na místních ostrůvcích, kterých je tu nesčetné množství.

A pro opravdu skalní hledače připravil Garmin zábavu v podobě hledaní Chirpu. V rámci mega eventu bylo v průběhu pátku a soboty rozmístěno 30 Chirpů po celém kempu a kdo našel Chirp jako první, mohl si ho nechat. Princip hledání byl jednoduchý – procházení se po kempu a po přiblížení se na cca 15 metru k Chirpu na GPS se zobrazilo hlášení, že někde v okruhu 15 metrů se chirp nachází. Pak už zbylo jen hledat. Chirp je velikosti téměř nano (lépe řečeno na pomezí mikro a nano). Táto zábava byla docela nakažlivá a když už člověk jednou se dostal na dosah, tak hledal dál a dál.

Konečne skóre v hledání Chirpu – cca u 8 jsme byli na dosah a tři respektive dva našli (jeden nám byl “ukradnut” ale to je jiná historie ).
Po celou akci (v pátek i v sobotu) v hlavním stanu koncertovaly různé kapely a zábava byla v plném proudu. Až nás překvapovalo, jak na pohled velmi stydliví Finové se dokázali odvázat a bavit. Na Mega eventu se celý víkend pohyboval oficiální trackovací maskot groundspeaku, kterého jsem ulovil i já

Mega eventu se zúčastnilo cca 1700 lidí (okolo 1000 nicků) . Z mého pohledu se jednalo o nejlépe zorganizovaný event, který jsem kdy navštívil.
V neděli se konaly doprovodné Flashmob eventy přímo v Tampere a taky i v Helsinkách. Na náměstích se sešla skupina lidí, která po hvizdu znehybněla a tak stála cca minutu. Při účasti cca 500 kačeru Flashmob byl na pohled velmi působivý (viz. video z 19.8.). Při příležitosti Mega Flashmob eventu se taky lovila jedna místní keš na náměstí (viz. níže fronta na keš )

Po tomto Flashmob eventu jsme dali Tampere sbohem a vydali se na cestu domů. Myslím, že můžu říct za všechny zúčastněné, že se nám výprava povedla a vezeme si domu spoustu zážitků. Všem doporučujeme vydat se směrem na sever severovýchodní linkou přes pobaltské státy a okusit vřelost a krásy těchto míst.

Irsko – Moherské útesy

Mon, 14 Oct 2013 12:00:05 +0000

O'Brienova věž (nejvyšší místo útesu - 214 metrů)

Toto úžasné místo leží na západě země v hrabství Clare. Moherské útesy dosahují v nejvyšším místě 214 m a táhnou se v délce 8 km. Jen pár kroků od nejvyššího místa útesu se nachází Earth keš (GC1W06N) věnovaná tomuto nádhernému místu. Shodou okolností je owner keše český kačer (krutizlab). Při mé první návštěvě tohoto místa tam keš ještě nebyla a chvíli jsem si sám hrál s myšlenkou tam nějakou založit.

Pohled z loďě

Při každé návštěvě mi majestátnost a krása tohoto místa vezme dech. Podél celého útesu se lze procházet, i když jen na vlastní nebezpečí, jelikož tabule na konci vyhlídkových cest vysloveně pohyb mimo vyznačené cesty nedoporučuje. Přesto se spousty návštěvníků dál mimo vyznačenou cestu vydávají. Upřímně, dle vlastní zkušenosti, krásu Moherských útesů si nejde pořádně vychutnat z upravené stezky – ze stezek vyzděných kamenem toho lidé menšího vzrůstu moc nevidí. Výlet za „cedule“ nabízí mnohem intenzivnější zážitek, člověk má možnost se podívat až na okraj, vidět celou krásu bez překážek.

Vyznačený a upravený prostor pro návštěvníky

Neupravené a nevyznačené cesty

V nedalekém městečku Doolin lze za 10 € vyrazit na vyhlídkovou plavbu přímo k útesům a vychutnat si jejich krásu přímo z hladiny Atlantského oceánu. Skvělá podívaná, když počasí přeje a vlny oceánu jsou klidnější.

Oceán jen pár metru od přístavu

Při jedné návštěvě jsem měl „štěstí“ na horší počasí, kdy velikost vln byla téměř stejná jako velikost naší výletní lodičky. Takže při cestě k útesům jsme byli jak na horské dráze – skutečně při pohledu z lodičky ve chvíli, kdy jsme se nacházeli mezi vlnami (a nebylo okolo vidět nic než vrcholky vln), bylo některým lidem vydatně zle – tuto zábavu doporučuji silnějším žaludkům.

Život na útesu

Cestou k útesům jsem měl možnost navštívit jednu keš dvakrát – GC15E29 a GC207E1 (jedná se o dvě keše na totožném místě, první je už archivovaná) – jednou byl při odlovu příliv, podruhé odliv – foto nabízí malé porovnání.

Při odlivu foceno přímo od keše – podruhé k porovnání foceno přes záliv směr ke keši při přílivu. Keš je v tom křovíčku pod levou hradbou.

V oblasti jsou spousty nádherných míst, namátkou jako příklad uvádím zajímavé vodopády v obyčejném městečku nalezené díky keši GC1G85K.

Hned kousek od středu městečka

Každému, kdo navštíví Irsko, doporučuji toto místo navštívit a věnovat alespoň jeden den procházkám a výletům na oceán v oblasti útesu. Když přeje počasí, je možné potkat i delfíny. Z Dublinu je to cca 260 km autem. Zpáteční letenku z Prahy do Dublinu lze v dnešní době pořídit opravdu za pár korun (v akci třeba i se všemi poplatky za tisícovku).

Mega Francie

Mon, 14 Oct 2013 11:49:43 +0000

V době, kdy jsme se na MEGA EVENT FRANCE en Montagne Bourbonnaise chystali, akce (či spíš akcička) měla ikonku klasického eventu a 200 will atendovanych účastníku. No nazdar! Ale velmi milý owner (kterého jsme poznali na ME v německém Kolíně) se dnem i nocí modlil za to, aby mu ikonku Groundspeak přidělil. Ovšem z pouhého pohledu na listing a mapu okolí jsme nevěřili, že by se z této události mohl zrodit nejhezčí ME roku 2011 – co ME, ale vůbec event. Do této doby jsme na pomyslného krále roku (po návštěvě ME ve Finsku, Kolíně a Českého v Nebílovech) pasovali finské Tampere (s jeho chladnokrevnými Tampeřany, kteří, jak se kdosi – Barbiek – vyjádřil, jsou jak medvědi – tzn. úplně bez mimických svalů v obličeji).

Christophe v oranžovém a maskoti Francouzů a Groundspeaku

Čas se krátil a my se začli připravovat (hlavně psychicky) na cestu. Spousta přátel vzpomíná na návštěvu Francie se smíšenými pocity – na jedné straně nádherná země, na druhé straně neochota Francouzů se s turistou domluvit jinak než francouzsky, arogance, přezírání atd. Po nahlédnutí do map nám bylo setsakra jasné, že se asi jen stěží domluvíme, poněvadž místo konání ME bylo dostatečně vzdálené od velkého města (příslovce dostatečně správně nevystihuje danou lokalitu – posledních 30–40 km jsme jeli maximálně 40 km/h po okreskách, kam se vešlo jen jedno auto – pokud jsme vůbec někoho jedoucího potkali, muselo se zastavit a kyvadlově pokračovat – mazec , ale na druhou stranu i tyto silničko-polňačky byly ve francouzském duchu upraveny a potažené asfaltem, bíle nalajnované a bezděrné).

Francouzský venkov nedaleko (cca 5km) od místa konání ME

Nemuseli jsme ještě ani vyjet z domu na cestu, a už jsme se o tom přesvědčili při snaze o rezervaci ubytování v místě konání ME. Stránky ubytovacích zařízení v okolí byly všechny jak jinak než ve francouzštině (maximálně v krkolomné španělštině ) – hlavně ne v angličtině. Naštěstí Christophe (čti owner ME France) byl velice ochotný a rezervoval nám ubytování v místním malém rodinném pensionku www.relaisdulac-desmoines.com. Tak ubytování by bylo. Už jen vyrazit na cestu.

Hotel-penzion který každému jen doporučujeme!

Montagne Bourbonnaise je typickou venkovskou oblastí centrální Francie zabírající plochu více než 40 000 ha. Nachází se mezi městy Vichy a Roanne a je poseto 15 malými vesnicemi s celkovou populací okolo 6500 lidí (v roce 2000 – rok od roku populace klesá). Největším městečkem oblasti je Le Mayet de Montagne s cca 1600 obyvateli, kde se konal i samotný ME. Christophe myslil na vše a zajistil (na málo zakešovnaou Francii) v oblasti dostatek keší (i takový mini power trail ala Bourbonnaise čítající asi 10 keší po turisticky zajímavých stezkách), takže každý návštěvník se měl na co těšit.

Hlavní křižovatka silnic v městě konání ME

Do dějiště jsme se dostali v předvečer prvního ME dne. K našemu milému překvapení majitel penzionu uměl skvěle anglicky a s vřelostí nás přivítal (po třech dnech jsme si s ním vypěstovali pěkně vřelý vztah – milujeme totiž jako on červené víno – že když jsme odjížděli, tak určitě zamáčkl slzu). Po rychlém ubytování jsme spěchali na uvítací event, který se konal nedaleko (jako vše v tak malém městečku – dost nám to připomínalo Hoštice – jeďte se tam schválně někdy podívat, ve filmu to vypadá jako velkoměsto a až na místě zjistíte, že se vše odehrává na malém náměstí ). Uvítací event probíhal pod širým nebem u malebného jezírka, kam si každý přinesl občerstvení (čti víno, pivo, párečky) a všichni společně piknikovali a vedli debaty – samozřejmě o geocachingu. Ke svému překvapení jsme zažili první pro nás kuriozní a nepochopitelnou věc, a to že event neměl svůj logbook. Jednoduše lide se sešli, popovídali si a poté zalogovali na webu gc.com. Logbook neměli. (Jak by to asi dopadlo u nás?!?) Neuvěřitelné. A to jsme netušili, že ani ME nebude mít svůj logbook – když jsme se ho poslední den dožadovali, bylo nám vysvětleno (poté, co pochopili, oč nám jde), že ho není třeba – na registraci si přece všechny zapsali.

Cestou na event

Samotný ME probíhal po dobu tří dnů. Nenabízel prakticky žádné atrakce. Vystačil si s programem: ráno se sejdeme, pozdravíme a pak jdeme lovit a večer se opět uvidíme a společně povečeříme, popovídáme si, načneme lahvinku a dopřejeme si zábavu. Ano, takto jednoduše tento event probíhal, a hlavně FUNGOVAL!

Přípravy na skupinové foto

První dopoledne se v místním sportovním centru sešla skupina kačerů, aby se přivítala navzájem (první přípitek) a provedla skupinové foto (druhý přípitek). Jediný významnější host a „atrakce“ byla za zvuku známé fanfáry Richarda Strausse z filmu 2001: Vesmírná odysea odhalená Original Can of Beans (třetí přípitek). Po celou dobu eventu byl Team 360, který artefakt přivezl, k dispozici a velmi ochotně odpovídal na veškeré otázky návštěvníků. Jelikož jsme stejně jako on trávili na ME celé tři dny, byl prostor k bližšímu seznámení a příjemnému povídání. Při této příležitosti jsme poslední den s ním pořídili i rozhovor.

A jde se lovit

Všichni účastníci eventu byli nesmírně vřelí a pozorní. Když jsme se potkali někde na keši v terénu, ochotně se snažili komunikovat anglicky (přesto, že třeba anglicky moc neuměli). Owneři plnili veškerá přání všech účastníků – každému bylo v maximální míře vyhověno. Poznali jsme tam pár skvělých lidí (jak jinak než nad vínkem), s nimiž jsme do dnešního dne v kontaktu.

Uvidíme se až večer - všichni jsou už na keších

Když se řekne první ME Francie, vzpomenu si hlavně na skvělou rodinnou komorní atmosféru – v kontrastu s okolní krajinou si vybavím náš první větší event, kterého jsme se zúčastnili před 4 lety. Byl to Medlov probíhající na Vysočině. Tehdy jsme taky přijeli mezi nadšené a zapálené geeks (čti podivíny, maniaky) do geocachingu. Program: po ranním probuzení hurá do terénu na keše na nádherných místech a večer společne posezení u piva dobrého gulášku. A to je hlavní důvod, proč si ME ve Francii získal naše srdce – svou jednoduchosti! Sešli se nadšenci jen proto, aby společně strávili příjemný víkend na pěkném místě s pěknými kešemi. A ten neméně podstatný druhý důvod byl, že už s určitostí víme, že pořád jsou místa, kde se dá objevit geocaching ve své ryzí jednoduché podstatě.

Hlavní třída ve vedlejší vesnici

Nádherný kostel s pěknou keší GC26WYF v nedaleké vesnici

Cesty v oblasti - průjezd minivesnicí (spíše statkem)