http://www.geocaching.cz/page/articles.html/_/geocaching/rozhovory/ Fri, 29 Mar 2019 03:06:23 +0000 86400 http://www.geocaching.cz/page/articles.html/_/geocaching/rozhovory/rozhovor-s-ottik5alice5-r21

mikisi: Jestli to nepletu, tak úplně první akce byl Županový Flash Mob, který měl v tomto roce pokračování dalším ročníkem. Co vím, konal se v areálu Bohnické léčebny – co na to pacienti nebo vedení léčebny zapojili se taky?
Ottik5+Alice5: Dle pravidel GC jsem samozřejmě před publikací tohoto eventu požádal ředitelství léčebny, zda bychom zde toto setkání mohli uskutečnit. Ředitel sám kešuje, takže byl pro. Hned na prvním setkáni v Bohnicích se sešlo přes 300 nicků. Samozřejmě že se mezi nás zamotal i nějaký ten pacient, který nevěděl, co se zde koná. Zato mi večer volal kamarád, který bydlí hned naproti léčebně, co že se to tam dnes dělo? To měli pacienti hromadné vycházky? Moji odpověď už není třeba dodávat.
Při druhém ročníku se aktivně zapojily Chráněné dílny při léčebně, které zde prezentovaly a prodávaly své výrobky, které měly dle logů u kačerů veliký úspěch, hlavně symbol léčebny, postavička Blbínek. A samozřejmě že jsme chtěli nabídnout i něco navíc. Povedlo se nám zařídit mimořádný vstup do kostela Svatého Václava v areálu léčebny.
mikisi: Z doslechu jsem slyšel na Županový event samou chválu. Je vidět, že se vyvíjí dál, a nabízí se otázka, jestli budeš dělat další ročník?
Ottik5+Alice5: Určitě chystáme další ročník, předběžný termín je 26. ledna 2013. Bude to taková Bohnická tradice, setkání v županech v lednu.
mikisi: V Karlových Varech jsem pár let žil a v kombinaci s moji láskou k filmu mě velice zaujal event Vrchní prchni – unikla mi jeho publikace, jinak bych určitě na tuto parádu vyrazil. Viděl jsem alespoň video, které jsme dali i na GeoKladno. Jak dlouhý usek jste vlastně běželi?
Ottik5+Alice5: Původně se v Karlových Varech vůbec nemělo běžet, mělo to být symbolické. Ale opak se stal pravdou. Odstartovali jsme symbolický běh, který se náhle změnil v opravdovou honičku na vrchního i s výkřiky Falešný vrchní, chyťte ho a pod. Můj syn Ottik6, který dělal prchajícího vrchního, když viděl, že se kačeři opravdu hodně rozběhli, měl co dělat, aby byl u vřídla první. Já jsem jenom trnul strachy, aby ho nějaký aktivní rusky mluvící turista opravdu nesundal. Co se týká běhu, tak trval opravdu jen par minut a měl asi něco pres 300 metrů.
mikisi: Jaké byly výrazy kolemjdoucích?
Ottik5 +Alice5: Úžasné. Někteří nechápavě koukali, jiní fandili a tleskali. Nediv se, když běží tlupa lidi v oblecích.
mikisi: Ta představa mě hodně baví a hodně mě mrzí, že jsem u toho nebyl. Neuvažoval jsi o zopakování akce? Třeba o Filmovém Festivalu?
Ottik5 +Alice5: Samozřejmě jsme i letos uvažovali, že to znova zopakujeme, ale vzhledem k mému pracovnímu vytížení a momentálnímu množství publikovaných eventů to letos nebude.
mikisi: Tak snad v budoucnu.
Ottik5 +Alice5: Určitě příští rok.
mikisi: O eventu na Ještěd v kulichu a lyžemi jsem slyšel a i viděl nějaké fotky. Skutečně poctivě všichni vytáhli lyže až na Ještěd – nebo se našli i takoví, co přitáhli třeba i nějaký skibob?
Ottik5 +Alice5: Na Ještědu se dokonce i bobovalo po kamenech. Byla to legrace, jak říkal můj synek.
mikisi: Kam chodíte na ty nápady – co event, to skvělý nápad a opravdu skvělá recese?
Ottik5 +Alice5: To je právě to. Mít ten nápad. Vždy to bylo spontánní. Například – když jsem byl na technické kontrole s naším autem, chtěli vidět reflexní vestu. No a mě napadlo, co udělat setkání ve vestách. Nebo jsem šel po Karlově mostě. Něco mě napadlo. Doma jsem si přes google earth změřil délku mostu a byl tu nápad spojit obě věže živým řetězem z kačerů.
mikisi: To je úžasné. Z této akce je skvělé video, které taky jsme dávali na GeoKladno. Spočítal sis přesně, kolik lidi bude potřeba? A vyšlo to na počty, nebo vypomohl i nějaký turista?
Ottik5 +Alice5: Podle kačerů na mostě (já jsem byl na Staroměstské věži) se třeba zapojila i skupina japonských turistů. Ale i bez nich by se to určitě spojilo.
mikisi: Od kolegů z Kladna jsem snad i slyšel, že tam tehdy fotila nějaká modelka akty a byla docela překvapená provozem na Karlově mostě po ránu.
Ottik5 +Alice5: Nejenom modelka, ale na místě srazu na Kampě, kde se logovalo, točil filmový štáb videoklip. Holt museli na půl hodiny přestat.
mikisi: To se povedlo. Jak dlouho vám trvalo propojit věže?
Ottik5 +Alice5: Vytvoření živého řetězu z kačerů, podotýkám, že k délce Karlova mostu bylo nutné 400 lidí, tak asi deset minut.
mikisi: Poslední event z této série byl v Německu – Dresden Zwinger. Přijeli na event i čeští kačeři, nebo se jednalo o ryze německou účast?
Ottik5 +Alice5: Jednalo se již o druhý ročník. Z Čech bylo asi 80 nicků, zbytek němečtí kačeři. Celkem se zúčastnilo 317 nicků.
mikisi: Tento rok jsi zatím organizoval dva eventy a CITO, máš v plánu nějakou zajímavou akci – něco jako byl Vrchní prchni nebo Akce most?
Ottik5 +Alice5: Samozřejmě že něco v plánu máme. Ale musí se to opravdu dopilovat. Konkurence je vysoká. Kromě podzimního CITA máme v plánu Brno a Ostravu. Nechte se překvapit.

mikisi: Máš zálibu v cestování stejně jako my. Minulý rok ses vydal na sever – taky jsme v létě jeli podobnou tour a naráželi jsme na vaše stopy. Jak se ti líbilo na severu? Překvapilo tě něco na cestách po pobaltských státech? Které místo na tebe z té cesty udělalo největší dojem?
Ottik5 +Alice5: Ano, určitě rád cestuji, i má rodina. Vloni na severu se nám opravdu hodně líbilo, sice tam není tolik keší jako u nás, ale zase jsou většinou na místech, kde ti chce místní kačer ukázat nějakou zajímavost.
Určitě mě na celé trase překvapila bezpečnost, a to i v Bělorusku, kde vládne Lukašenko. Za celou trasu 4500 km jsme měli jedinou policejní kontrolu ve Lvově. A místo? Město Tallin. Můžu jenom doporučit.
mikisi: Tallin je pěkný, taky se nám líbil. Tento rok se tam vracíme a navštívíme i místa, která nám minule unikla. Jaké to je na hranicích s Běloruskem nebo Ruskem – čeká se na odbavení dlouho?
Ottik5 +Alice5: To je samotná kapitola. Na hranicích Polsko – Bělorusko asi hodina a půl a vyběháváš různá razítka na tzv. bumážku, Litva – Rusko (Kaliningradská oblast) jedna hodina. Zde se nám ale stala kuriózní věc, při vjezdu na ruskou celnici ve městě Sovětsk se na nás přišlo podívat celé osazenstvo celnice včetně náčelníka. Auto s českou SPZ tu neviděli asi 20 let. Jinak všude byli velice slušní a i vstřícní celníci. Teda kromě polských celníků. Vstup do EU z Ruska do Polska byl opravdu ponižující.
mikisi: Jak to? Jako občan EU by ses takovým věcem měl vyhnout. To jsem zažíval před 15-20 lety, když jsem jel třeba do Británie nebo tak.
Ottik5 +Alice5: To jsem si myslel taky. Ale opak byl pravdou. Jednali se mnou, jako bych byl nějaký pašerák. Z auta jsem musel všechno vyndat, otevřít zavazadla, a pak nám ještě proklepávali auto (prahy, blatníky), zda tam něco nemám.
mikisi: Jakým stylem vlastně cestujete? Jedete od hotelu k hotelu nebo razíte dobrodružnější notu a spíte cestou, kde se dá, a tento prvek cestování moc neřešíte?
Ottik5 +Alice5: Musím ho řešit. Cestuji se 14letým synem. Každá delší zahraniční cesta vyžaduje přípravu. Trasa je předem daná, hotel hledáme až tam, kam dojedeme ten den. Vloni jsme měli objednaný hotel předem pouze v Tallinu, letos je to v Kišiněvu a Istanbulu.
mikisi: Jak dlouho předem vše připravuješ a chystáš?

Ottik5 +Alice5: Na loňskou geovýpravu do Pobaltí byla příprava asi tři měsíce, letos máme zamířeno na Balkán, a to připravuji již od podzimu. Přece jenom projedeme přes 13 států za 17 dní o celkové délce asi 6000 km.
mikisi: To je pěkný počin. My tento rok taky chystáme okruh, ale opačným směrem - jedeme přes Pobaltí do Finska, dále přes Allandy do Švédska a dál na sever Anglie. A pak jedeme přes Maďarsko zpátky domů.
Ottik5 +Alice5: Taky zajímavá trasa.
mikisi: Máš ambice jednoho dne navštívit všechna evropská území – zabarvit celou Evropu?
Ottik5 +Alice5: Přiznám se že mám. Momentálně máme 24 zemí v Evropě.
mikisi: Které Evropské území je podle tebe pro českého kačera nejnáročnější navštívit?
Ottik5 +Alice5: Myslím si, že určitě Bělorusko, není možné sehnat turistické vízum, cestuješ pouze na tranzitní (doba pobytu 48 hodin), a to v návazností na ruské turistické vízum. Druhou zemi je Moldávie, tady je to vzdálenost, stav vozovek a i bezpečnost. A náročnost kešování, v Kišiněvu je jen jedna tradička, v celé Moldávii je 10 keší celkem.
mikisi: Při letošní cestě na Balkán máš něco, na co se těšíš nejvíce – nějaké město, památku nebo hory?
Ottik5 +Alice5: Samozřejmě že bychom chtěli v každém státě odlovit alespoň jednu keš. Ale hlavní důvod cesty je opravdu něco vidět a poznat. V každém státě máme nějaké nej. Abych byl konkrétní, Moldávie – Trojanův val, Podněstří (Podněsterská separatistická republika) a Gagauzii, Rumunsko – delta Dunaje, Turecko – Istanbul atd. Ale asi nejvíce se těším do Kišiněva, Tirany a Sarajeva.
mikisi: Setkáváš se na svých cestách i s místními kačery?
Ottik5 +Alice5: Výjimečně, kromě Německa.
mikisi: Zajímal by mě tvůj pohled na český geocaching. Jak to vidíš jak se vyvíjí a kam směřuje ?
Ottik5 +Alice5: No to je hodně citlivá otázka. Myslím si, že nejsem ten pravý, vzhledem k době (v srpnu to budou tři roky), co Geocaching provozuji. Ale přesto odpovím sám za sebe. Všeobecně se z Geocachingu stává masovka a začínají tomu i odpovídat provedení keší.
mikisi: Dobře. Děkuji ti za rozhovor. Přeji, ať se vám na cestách daří a ať vám vše bezpečně a bez problémů vyjde podle plánu.
Ottik5 +Alice5:I já děkuji.]]> Mon, 14 Oct 2013 12:02:42 +0000 4c56ff4ce4aaf9573aa5dff913df997a http://www.geocaching.cz/page/articles.html/_/geocaching/rozhovory/rozhovor-se-skupec-reviewerem-r19 Skupec: Nevím, jestli bych řekl přísný. Spíše chci o kešce, když se pod ní podepíšu, něco vědět. Že to není nějaká konina. To za prvé. Za druhé, je taky důležité vědět něco o lokalitě, kde keš je, aby to nebylo někde na kolejích, pod mostem, ve vojenském újezdě (tam jsem mimochodem nedávnou publikací udělal velkou osobní chybu) atd. Snažím se keše pouštět tak, aby to mělo nějakou hlavu a patu. Stále se mluví o tom, co jsi pustil a jaké to byly …(píp)…, s prominutím, ale nemluví se vůbec o tom, kolik keší reviewer nepustí! To procento je skutečně zajímavé – kolika lidem jsi to rozmluvil, kolika lidem jsi dal nápad, jak zlepšit keš, a jakým průserům jsi zabránil. Hele, nikdo nemá rád, že nějaký reviewer kritizuje tvůj výtvor, tvoje děcko.Každý si myslí, že právě ta jeho pixla je naprostá pecka. Chce to určitou osobní odvahu, jít do konfrontace s ownerem a říci mu pravdu.

mikisi: Vidíš, to je asi pravda – málokdo si tento aspekt uvědomí.
Skupec: Např. auto mělo vozit finálku keše, což je nesmysl a nejde to, ale tomu člověku třeba nabídnu řešení, ať místo finálky vozí transmitter nebo Chirp, který bude vysílat finálové souřadnice. A takovým způsobem se snažím ty lidi ovlivnit, aby jejich nápad byl publikovatelný a pomohlo to celkově k hezké keši. Proto jsem vystoupil i z anonymity, abych mohl lidem pomáhat. Lidi se mě tak můžou na eventu zeptat, nechat si poradit. Jsem tak pro komunitu dostupnější a prospěšnější, než kdybych byl anonymní Skupec Reviewer.
mikisi: Co si tak pamatuji, tak skutečně si v anonymitě dlouho nebyl.
Skupec: …dva – tři měsíce. Je důležité, aby začínající reviewer měl pro začátek klid a čas se rozkoukat. Ale musím říci, že jsem se ohromně bavil, když jsem slýchal na eventech rozpravy, kdo by ten nový mohl být. I další aspekt byl zajímavý, dozvěděl jsem se o sobě a své práci daleko více než nyní. Lidé se ti bojí říci pravdu do očí. Vrátím se ale k té přísnosti. Jestli si lidé myslí, že dodržování pravidel je přísností, tak je to přísnost. I když je pravda, že kolikrát chci víc, než je důležité, ale myslím si, že jsem na všechny stejný pes. Mě nezajímá, kolik má kdo nalezeno nebo založeno, a hlavně mě nezajímá, jaké jméno cache založilo. Dokážu vytahat, svým způsobem, za uši starého matadora…..a toho spíše , protože ten už by to za tu dobu mohl všechno vědět. Zatímco někdo začínající to pochopitelně neví… Je to těžký, ale dodržování pravidel musí být.
Když si vzpomeneš na Poníka, tak se o něm říkalo, že je přísný. A v těch krajích, co měl, se owneři naučili, že chce při schvalování to a to a přes to nejede vlak. Když jsem nastoupil jako reviewer, tak jsem si jasně stanovil režim, že to budu dělat podle pravidel a budu je dodržovat pro všechny stejně. Někdo si stěžuje, že nepouštím kolize. Na otázku, máš nějakou toleranci – odpovídám, ano mám. Nulovou. Lidi vědí, že Skupec nepouští kolize, a tak se lidi nehádají, že někomu jsem pustil 130 a jinému nechci povolit 140 metrů. Nejsou o tom pak zbytečné hádky. Ale neříkám, že nejsou možné výjimky. Výjimka se ale dává výjimečně. Málokdy.

mikisi: To máš pravdu, tímto striktním přístupem se dá předcházet spoustě věcí…
Skupec: Ano, nejsou spory. Spousta sporu se tím vyřeší. Já to z křesla či pohovky nevidím, jak to v terénu vypadá, a tak kolize nepouštím, a proto prostě dodržuji pravidla, nebo se je snažím dodržovat.
mikisi: Jako první z českých reviewerů jsi začal požadovat od ownerů fotky uložení keší.
Skupec: Ano, a víš, co zjistíš? Třeba to, že je keš daná ve Stodůlkách na mýtný bráně uprostřed dálnice, na střeše paneláku, kde hned bydlí, v „náhradě“ v sexshopu atd. Bez fotky bych to nezjistil.
mikisi: Nestačím se divit – opravdu lidi napadají taková šílená uložení?
Skupec: Ano, třeba i uprostřed kolejí. Ve výhybkách. Zapomeneš se třeba podívat na mapu a podíváš se na fotku a vidíš, že okolo keše jsou pražce. Tak se zeptáš, jak to je uložené a owner ti odpoví, že tam jezdi vlak jen dvakrát denně. Pak se podíváš na jízdní řád a vidíš, že to je desetkrát za den.
mikisi: To opravdu člověka ani nenapadne, že by někdo mohl něco takového vymyslet.
Skupec: Přesně. To se otevřel obchvat Prahy na Jesenici, kde jsou dva portály tunelů – a co myslíš? Hned někdo přišel s tím, že na každé straně bude uložená mezi rourama pixla, kam se bude slaňovat. Teren 4,5 a v poznámce pusť mi to v noci. Tak samozřejmě chceš vidět fotky, aby byla bližší představa, jak to asi s konkrétní keší vypadá. Fotky striktně vyžaduji u ownerů do sto nalezených. A všiml sis, že již takřka nejsou případy, kdy u FTF tak cache není uložena?
Ono dnes keše na dálnicích nepouštíme, pokud to není odpočívadlo nebo pumpa. S ochranným pásmem 40 m vyjma měst. A všeobecně mosty silnic první třídy. A pokud ano, tak do terénu 1,5* v místech pro chodce. Už jsme tu měli pyrotechniky, kteří nás kontaktovali a svým způsobem řekli – Tak si to vezměte a strčte všechno do … a nebo na těchto místech nebude nic takového vznikat.Co bys volil? Co je lepší?
mikisi: Takto jako reviewer komunikuješ i s policii?
Skupec: Někdy ano. Většinou s městskou. Komunikuji s kdekým. Od České televize až po ochranáře a vojáky.

mikisi: Kde je pomyslná hranice toho, co je ještě únosné pustit? Bavme se o keších, které jsou obecně podle Groundspeakovských pravidel – nejsou v kolizi, ale listing obsahuje větu „tady máte keš“ a od pohledu je vidět, že to je vyloženě keš o ničem někde v pochcaném rohu. Lze vůbec najít tu hranici, co ještě ano a co už ne?
Skupec: Někdy máš takové keše na schváleni třeba čtyři za sebou. Po té čtvrté už opravdu vypěníš . Samozřejmě, já můžu dotyčnému napsat doporučení, že to tak není dobré a ať to změní a postupně vytýkám chyby, jaké na keši má. První chyba, než pak dotyčný odpoví, jsou to tři dny. Další chyba, další tři dny a časem to spousty owneru, co to nemyslí vážně, vzdá a rozmyslí si to – umořím je. A je to dobře? Já ti nevím. A nebo to prostě neschválím. A zase, je to dobře?
Vezmi si, že ti keš zakládá dvanáctiletý kluk a buďme rádi, že se věnuje „smysluplné činnosti“, která ho svým způsobem může nastartovat do dalšího života. Naučí se HTML, naučí se chodit do přírody, chytnou ho díky geocachingu šifry, může ho to inspirovat v dalším jeho vývoji, čím být ve svém budoucím zaměstnání. A když mu napíšu rovnou „ stojí to za prd, místo GC jdi hrát bowling“ – je to dobře? Kde je ta hranice?
Ta hranice je. Je velice individuální. Rád bych, aby tou hranicí byli betatestři, aby pomohli nějakým stylem ovlivnit kvalitu keše. A když to neovlivníš a nakonec takovou keš publikuješ, tak kolikrát ti owneři dostanou od kačerů takovou sodovku, že ti pak owner napíše, měl jsem dat na tvé rady.
mikisi: To máš pak takové zadostiučinění.
Skupec: Ano, ale jsme zase u toho, za jakou cenu? Za cenu další blbé kešky. Řekl bych, dosti hořké zadostiučinění.
mikisi: A co taková pomyslná hranice na druhou stranu v případech kde vidíš, že ta keš bude opravdu pěkná, ale má problém, že není úplně podle pravidel. Tzn. je v kolizi nebo nesplňuje něco podobného.
Skupec: V Praze jsem třeba pouštěl keš, na které owneri rok makali. Cache o Třech králích. Listing takový, že by ho mohli ministerští úředníci rovnou vložit do učebnice dějepisu, kapitola „Odboj za druhé světové války“. Kolize příšerný – dokonce několik kolizí. Keš ale se mi tak líbila, že tam jsem teda ustoupil a tu výjimku dal. Ale pozor! Za cenu toho, že každá výjimka byla se svolením ownera kolizní keše. Vždy v takových případech chci slyšet názor ownera kolizní keše, jelikož ochranné pásmo náleží jen jemu a má na něj dle pravidel právo a nikdo mu do něj nemá právo zasahovat – ani reviewer. Takže vždy chci vědět, jestli to ownerovi kolizní cache nevadí.
V přírodě výjimku takřka nedávám, protože si myslím, že o ten pařez dál si to může šoupnout každý. A když už nějaká výjimka, tak třeba v nějakém podzemí, nebo když je třeba někam vylézt. Skálu nepřeneseš. Obecně, když se jedná o skutečně pěknou keš, tak se dá ustoupit, ale vždy se snažím najít řešení, jak keš publikovat bez té výjimky. Výjimka by měla být skutečně výjimečná.

mikisi: Jaký je tvůj pohled na lezecké keše? Vím, že ty osobně máš k lezeckým keším blízko – jak to vidíš? A co je vlastně pro tebe skutečně lezecká keš a co už jsou jen zbytečnosti o tom, aby v kolonce terén mohlo být T5?
Skupec: Lezecká keš je keš, která je na šutru. Kontakt se šutrem je něco tak nádherného, že nějaké stromovky, pokud to není souška, kde lezeš s cepínama a mačkama, tak mě osobně neuspokojují. Chápu, že lidem se to může líbit a má to velikou oblíbenost, ale mě jako skalního lezce to neuspokojí. Ale jak říkám, chápu lidi, kteří když zdolají strom, překonají svoji úzkost, svoje fyzické možnosti, dokáží usměrnit svojí psychiku, tak jim tento nesporně kvalitní sportovní výkon dodá…co vlastně? To dokáže pochopit jen ten, kdo někdy překonal svoje limity a možnosti. A je jedno, jestli zdoláš cestu 8 UIAA, maraton nebo strom.
mikisi: Geocaching je v dnešní době masovou zábavou, a tak se spousta kačerů touto cestou dostane k lezení, aniž by měli nějaké zkušenosti, a učí se kolikrát lézt od kačera, který má o jednu zkušenost více než oni sami.
Skupec: Mně ani nevadí, že by se lidi zrakvili, to klidně schválim jakoukoliv lezeckou keš. Pokud nepoškozuji to místo, je mi to celkem jedno. Ale když vidím lidi na skalách, jak lezou, jak slaňuji, jaké metodické průsery dělají, a to třeba už nějaký čas lezou, jak ti vypráví, jakým stylem jumaruji, tak se divím, že se ještě nikomu nic nestalo. To je takový malý zázrak. To ale dříve nebo později příjde. To, že se opravdu někdo zrakví a bude to právě kvůli metodice lezení. Myslím si, že jsem docela dobrý v metodice lezení, a snažím se to učit lidi ve svém okolí. Taky jsme před časem začali dělat event GeoPadání s klukama a holkama z Patolog týmu. Já už bohužel v tomto společenství nejsem, ale vím, že odvádějí dále skvělou práci, a učí kačery, jak se má lézt, jak se správně zajistit, jak slaňovat, jak se chránit před možným objektivním nebezpečím, kterého je v terénu plno. Taky skvělou práci odvádí barrandovská dynastie, co se týka metodiky lezení v kanálech.
mikisi: Co se dá v této oblasti ještě dělat? Lidi opravdu mnohdy lezou bez zkušeností. Začátečníci běžně lezou a plně důvěřují svým kolegům, kteří jsou jen řekněme o málo pokročilejší, ale v podstatě stejní začátečníci.
Skupec: Většinou se na to lano lidi ani neumějí správně uvázat. Používají dračí smyčky a jiné nebezpečné uzly (teď jsem asi nadzvedl zastánce dračáků), že když se jim koukneš na sedák, tak ruce pozpřerážet a uříznout z lana. Co s tím dělat? Asi více osvětových eventů, které se zaměří na metodiku. To vidím jako možnou cestu.
V Havlíčkovým Brodě když jsme chtěli vyrazit na nějaké těžké keše, sešli jsme se před tím v tělocvičně a tam jsme s kamarádem lidem ukazovali, jak se přivázat, jak dělat uzly atd, aby byli částečně na tyto keše připravení. Jinak každému bych doporučil bibli bezpečného lezení od Shuberta „Bezpečnost a riziko na skále“. Jsou to tři díly a myslím si, že alespoň první díl by si měl přečíst každý. Nejedná se o návod, jak dobře lézt, ale co nedělat, aby ses nezrakvil.

mikisi: Myslím si právě, že v té naší komunitě je to otázka velmi podceňovaná. Kačer vyleze na skálu jednou dvakrát a pak už si říká, nic se nestalo, už to vše skvěle umím a znám. A kolikrát ani neberou rady.
Skupec: Opravdu co jsem viděl, tak raději jdu pryč. Pokud chybu vytkneš, pošlou tě k šípku. Starej se o sebe, ty chytráku. Nezavděčíš se – nikdo si rady nebere k srdci, ale až uvidí, nebo lépe řečeno uslyší prvního člověka spadnout, tak to je teda zážitek. To je tak specifický zvuk. A nezapomíná se. Potom mají toho člověka ošetřit nebo někam odnést, protože něco takového se nestane někde na silnici, ale uprostřed přírody, někde, kam se autem nedostaneš. A umějí to? Kdo je schopen, pokud už se něco takového stane, ošetřit svého kamaráda na laně? Kdo trénuje lanové techniky jako např. záchrana raněného a jeho transport na zem? Jsi ve stresu, jistíš sám sebe, jeho, rychlost je důležitý faktor. Víš, za jak dlouho umřeš v sedáku, když jsi v bezvědomí? A když ti dotyčný řve bolestí, tak to je zážitek, to bych opravdu nikomu nepřál. Takže nejen se vzdělávat v oblasti metodiky lezení, ale i zdravovědy.
mikisi: A co kanálovky?
Skupec: Obecně se do kanálu nesmí. Kanály někomu patří, a i když tam není napsáno „zákaz vstupu“, tak se tam nesmí. Měli jsme vyjádření správce kanalizací s jasným stanoviskem, že tam nemá nikdo lézt. Kanály jsou primárně dělané a dimenzované pro odvodnění určité oblasti, pro svod vody, splašků. Takový kanál je schopen se za vydatného deště zaplnit řádově v minutách. A celá kanalizace je právě na to konstruovaná. Lidi si nedokážou představit, za jak krátký čas se kanál dokáže naplnit. Takže tady opravdu je třeba být opatrný.
A na druhou stranu znám kamarády kačery, kteří měli poměrně velké problémy s leptospirozou, kterou chytli právě při hledání keše v kanále. Stačí jen někde blbě sáhnout rukou, kde máš třeba nějakou malou záděru, a nazdar. Jsi na čtyři měsíce mimo. Napadají tyto věci někoho?
mikisi: Určitě ne. Každý se spíše těší na to dobrodružství.
Skupec: Chápu, že kanálová architektura je svým způsobem zajímavá, ale plazit se nějakou betonovou trubkou 400 m, to už s tím nemá nic společného a jedná se spíše o sportovní výkon než nějaké dobrodružství. Ale zase jednou přijde čas, kdy se někdo zrakví a budou se ptát, kdo to schválil. Bude se ptát policie a tak. To se ještě dá, ale co se vyrovnat z vlastním svědomím? Jsem celkem citlivý chlap a s tím bych se špatně vyrovnával. Když se někdo zrakví na skále, tak to je jeho problém. Nedal si bacha, a když tam šel, věděl, že může spadnout. To riziko tam je jasné a s tím musí každý počítat. V tom kanále si riziko málokdo uvědomí a já svým rozhodnutím, zda pustit nebo ne, to můžu ovlivnit. Se spoustou takových kanálových keší mám morální problém.
Pro mě je taková referenční ukázková podzemní keš Hostivařské podzemí. Já těm klukům tehdá svým způsobem udělal peklo. Za což se jim omlouvám, ale to už máme mezi sebou vyřešený. Nevěděl jsem, kdo to dělá a ve své podstatě mě to ani nezajímá. Tam udělali všechno, co jsem požadoval – mapka podzemí, možné únikové východy apod. Takže ta úroveň, ten stupeň objektivního nebezpečí – to, že třeba přijde déšť, nebo nějaký ňouma někde nahoře otevře stavidlo, tak na nějakou krizovou situaci se dá předem připravit. Lidi tak vědí, že když se něco stane, tak třeba za x metrů je výlez, kde se můžou zachránit atd. Pro mne to je taková referenční keš, jak by měla vypadat kanálovka.
mikisi: Jak se bude geocaching do budoucna vyvíjet dál?
Skupec: Když jsme byli kluci, tak jsme si hráli s mýdlovou vodou, brali slámky a ohnuté drátky a dělali bubliny. Snažili jsme se udělat co největší bublinu. A ta bubliny vždy nakonec praskla. Osobně si myslím, že geocaching je taková bublina, která praskne a rozdělí se na spousty malých kousků a bublinek. Čím déle bude trvat než praskne, tím lépe.
Každopádně budou tvrdší revieweři, je teď třeba ještě více a důsledněji trvat na dodržování pravidel. Nebudu ti říkat, jak by se GC vyvíjel, kdyby revs. publikovali vše, co jim přijde pod ruku, a listingy kešek, které vlastně formálně neporušují pravidla. Aby se GC vyvíjel tam, kde ho chceme všichni mít, musíme vynaložit všechny svoje síly v pomoci nováčkům, k betatestům. V betatestech vidím budoucnost kvalitního GC.
Dále si myslím, že se do GC budou cpát stále více města, obce, organizace, ministerstva. Cítí veliký potenciál, jak prosazovat svoje cíle. A tomu je třeba se razantně postavit. Hele, v Praze se zatím každá strana bez rozdílu snažila založit při volbách svoje cache. Nebo jejich příznivci. A snad každé ministerstvo. A jejich neschválení mé osobě přinášelo nepříjemnosti ve formě výhrůžek. Jednou to dopadne tak, že nekačerská veřejnost bude brát GC ve veřejném životě stejně jako třeba cyklistiku, horolezectví, prostě jako jednu z aktivit, kterou je třeba respektovat.
mikisi: Co bys vzkázal cele kačerské komunitě?
Skupec: Důležité je, aby se všichni k sobě chovali slušně. Každý dělá chyby a lze na ně slušně upozornit. Bez zbytečných urážek a neslušností. Lidé by se nás neměli bát kontaktovat, třeba na eventech, nabízíme jim zpětnou vazbu. Ale slušně. A samozřejmě ne jen kritizovat, ale i chválit. Myslím si, že za to množství, co jsme neschválili, bychom měli být pochválení. Reviewer není nepřítel! Reviewer je kolega, který jen zná o trochu lépe pravidla a souvislosti než ty a snaží se ti pomoci s publikováním tvé keše a řešením tvých problémů.
mikisi: Děkuji za rozhovor.]]> Mon, 14 Oct 2013 11:59:02 +0000 07e1cd7dca89a1678042477183b7ac3f http://www.geocaching.cz/page/articles.html/_/geocaching/rozhovory/rozhovor-s-darklord-reviewerem-r18 Mikisi: Jaký je DarkLord dnes a jaký byl před dvěma a půl lety, když začínal a nikdo nevěděl, kdo se skrývá pod nickem DarkLord? Měl jsi nějaké ideály, které jsi chtěl prosazovat nebo od začátku jsi tušil, co vše obnáší práce Reviewera a šel jsi do toho bez iluzí?
DarkLord: Iluze jsem neměl moc žádné, spíše jsem byl poměrně mladý a to byl důsledek i některých přehmatů, kterých jsem se zpočátku své činnosti dopustil. Asi jsem si ale nedokázal přesně představit, nakolik tato funkce může sebrat člověku času, energie, jaké může udělat problémy v rodině apod.
Pravdou ovšem je, že před dvěma lety byla situace úplně jiná, než dnes - zdaleka nebylo tolik keší, tolik problémů, neexistovaly fenomény typu obrazců, power-trailů a ownerů v podobě státních a jiných institucí - věci, které musíme řešit dnes.
Mikisi: Až tak do tvého života zasahuje tato služba komunitě, že z toho jsou i starosti typu problémů v rodině atd.? Kolik času ti zabere práce reviewera?
DarkLord: Mám štěstí, že zrovna mě rodina i přítelkyně v mé službě komunitě podporují, ale ne všichni kolegové jsou na tom stejně, ono se to nezdá, ale člověku to změní celý život a vůbec přístup ke geocachingu, který už po zvolení není takový, jaký býval dosud.
Kolik času schvalování zabere, to se nedá paušálně říci. Záleží jednak na sezóně (na jaře a v létě je keší ke schválení více, než na podzim a v zimě), zda mám čas projít veškeré nové keše, došlé e-maily s žádostmi apod. každý den či mi další mé povinnosti dovolí se podívat na frontu jen jednou za několik dní. Ale v průměru 2-4 hodiny denně.
Mikisi: Pověz mi co ti na práci zabere nejvíce času?
DarkLord: Pravděpodobně vyřizování e-mailů se žádostmi - o přesun, o ověření kolizí, Needs Archive logy atd. A pak také kontrola, zda u keše, kterou jsem již v minulosti převzal z fronty, a vytknul u ní nějaké vady, owner opravil vše a to správně.
Samotné prvotní setkání s úplně novou keší tak časově náročné není (pokud nejde o nějakou tradičně kontroverzní záležitost jako je např. keš ukrytá na konstrukci mostu, u které je nutný velmi podrobný přístup), jelikož mám k dispozici předepsané šablony k jednotlivým chybám, které stačí pouze zkopírovat do Reviewer note a odeslat. Ale i přesto to rovněž zabere hodně času, protože jen v mých krajích přibude týdně 50 - 100 keší.
Mikisi: Určitě ti zabere spoustu času komunikace s cacherama a co taková určitá monotonnost práce?
DarkLord: Ano, chyby jsou stále se opakující se dokolečka. Naštěstí máme šikovný prográmek s šablonami k různým chybám (ty si samozřejmě vytváříme sami), takže je to celkem rychlé, ale i tak. Kvůli tomu se snažím čím dál tím více zefektivnit práci různými GM scripty apod., aby to nebyla jen velká otročina. Někteří kolegové nemají takovou zbytečnou trpělivost jako já a keš s mnoha chybami prostě z fronty vyřadí bez vyjmenování chyb. Já k tomuto způsobu ale již také spěju, jelikož v poslední době to jde s úrovní listingů poměrně z kopce - owneři jsou příliš pohodlní přečíst si nebo zeptat se zkušenějších, jak jej správně založit. I když výjimky se také najdou.

Mikisi: To je zajímavé - myslel jsem si, že posuzování je hlavně ruční. Že se ti zobrazí kolize automaticky, to jsem věděl, ale že se ti jednotlivé žádosti vyhodnotí dle chyb, to jsem netušil.
DarkLord: Ale ano, je to z větší části "ruční". Rev. rozhraní nám zobrazí kolizi (jenže jen díky scriptu, v originální verzi si musíš přejít ještě na jinou stránku, kde projdeš veškeré keše a jejich wpty. v okolí), zobrazí nám chybějícího Vozíčkáře, datum eventu, které je už pod 14 dní, zobrazí nám, zda není keš v jiném kraji, než má být, ale na zbytek si musíš přijít sám.
A jak říkám - to vše jen díky jednomu reviewerovi, co vytváří GM scripty.
V každém případě ale musíš ty chyby ownerovi vypsat. Takže abych ty texty nemusel psát ručně, mám je předpřipravené v jednom programu a označené nějakým názvem. Takže když pak kliknu např. na položku Diakritika, do schránky se mi uloží text:
Prosím o odstranění diakritiky z názvu keše - snáze se poté dá dohledat a navíc, některé programy pro GC s ní mívají problémy.
A já jej následně mohu pomocí Ctrl+V zkopírovat do Reviewer note.
Uvažuji už delší dobu o zorganizování osvětového eventu, kde by se i ukázal postup schvalování, ale zatím je to jen ve fázi přemýšlení.
Mikisi: Jak se díváš na fenomény dnešní doby? Myslíš, že to jsou jen dočasné trendy?
DarkLord: Co se týče zmíněných fenoménů, myslím, že budou čím dál více přibývat. Obrazce jsou zajímavé jednak právě tím svým tvarem - lidi si rádi hrají, dělají mapičky a statistiky, takže mít v profilu odlovený obrázek je láká. Power-traily jsou zase snadným způsobem rychle nahonit pár desítek bodů relativně snadno a poskočit tak ve statistice zase dále. No a vzhledem k tomu, že z GC se pomalu stává nový český národní sport, tak je jasné, že se jej budou stále častěji chytat různé komerční společnosti, ale i státní instituce, neboť je to snadný a hlavně levný způsob propagace jejich cílů.
Mikisi: Zmiňuješ nově přibyvší keše zakládané různými organizacemi. Jaká je s těmito firmami komunikace? Maji základní povědomí o geocachingu nebo se stává, že o GC "nic" neví? A jak vnímáš tento druh keší?
DarkLord: Zatím překvapivě až na výjimky nejde o soukromé, ale veřejné instituce. Je skutečně zajímavé, že založit keš u každé ze svých provozoven zatím např. nenapadlo žádného provozovatele nejmenovaných rychlých občerstvení. Takže těmito zakladateli jsou momentálně spíše kraje, obce, různá informační centra, národní parky apod. Byl tu dokonce jeden či dva pokusy o politické zneužití GC, ale to bylo včas zaraženo.
Musím říci, že komunikace je celkem dobrá (až na poslední jmenovaný případ, kdy bylo kolegovi pro neschválení dokonce snad vyhrožováno), mají v listinzích chyby, jako každý druhý, ale našima radama se řídí a často si i pro založení keše přímo "najmou" nějakého zkušenějšího cachera.
A jaký na ně mám názor? Inu, už jsem zmínil, že z geocachingu je nový národní sport, takže toto je jen přirozený vývoj. A pokud vím, Groudspeak tyto aktivity podporuje.
Mikisi: Když zmiňuješ vyhrožování. Stává se často, že owner keše, kterou ty nebo kolegové neschválí nebo máte nějaké výhrady, začne se domáhat publikace nevybíravým způsobem? Nebo stává se ti, že třeba i na eventech někteří kačeří mají potřebu si osobně vynutit změnu tvého názoru ?
DarkLord: První jmenované se mi samozřejmě už několikrát stalo. Budu-li citovat z jednoho neschváleného eventu, tak komunikace občas probíhá i takto:
Já:
Zdravím.
Obávám se, že dle pravidel nelze eventy publikovat méně, než 14 dní před konáním. Listing jsi odeslal ke schválení 11. 4., má se konat 16., což je za 5 dní a jako takové je schválení nepřípustné.
DarkLord Reviewer
Owner:
Ty jsi vážně idiot...Téměř s každým se domluvím, ale s idiotem se mi to ještě nepodařilo nikdy. Dnes jsem se opět přesvědčil.
Na eventech se mě spíše lidé ptají na různé dotazy, nadávek jsem zatím moc na svou adresu nezaslechl, asi si je špitají za mými zády :-) . Ale někteří si jistě vzpomenou na inzultaci jednoho bývalého reviewera na eventu cacherem pro rozpory v jejich názorech.
Mikisi: Na jednu stranu to je neuvěřitelná drzost, ale musím se tomu smát, protože reakce mi přijde tak neuvěřitelná.
DarkLord: Také mě to celkem pobavilo - zvlášť ta ironie, kdy (jelikož debata dále pokračovala) já stále reagoval slušným a věcným tónem, zatímco daný owner odpovídal tímto způsobem. Ale to patří k funkci reviewera, je to jedna z mála věcí, co mi tato práce dala - naučil jsem se nebrat to osobně a pouštět to jedním uchem tam a druhým ven.

Mikisi: Je nějaký všeobecný nešvar při zakládání keší, který by jsi rád zmínil?
DarkLord: Je několik klasických chyb, které se stále dokola opakují, i přes veškerou osvětu, o kterou se snažíme: 1. chybějící atributy, 2. chybějící skutečné souřadnice keše ve waypointu Final location u mysterek a multicachí, 3. Označování nefyzických stagí (tj. takových, kde se typicky pouze např. počítají okna) jako Stage of Multicache, 4. chybějící atribut Vozíčkář pro terén 1*, 5. diakritika v názvu keše.
A samozřejmě kolize s jinými cachemi. Často je to chyba ownerů, kteří se nepodívají na mapu, aby se přesvědčili, že jejich keš v kolizi není nebo také nemají odlovené veškeré multi či mystery v okolí. Ale stejně tak je to už dáno přílišným zakešováním republiky, jelikož nalézt dnes místo bez kolize je poměrně problém.
Mikisi: Ve Francii jsem si povídal s kačery o francouzským reviewerovi a nabyl jsem dojmu, že si svůj region drží pevnou rukou. např. nepublikuje Power Traily a jen tak něco nepustí do světa. Myslíš, že si takový přístup může dovolit díky málo rozvinuté komunitě ve Francii? U nás předpokládám by se určitě někdo našel, co by si stěžoval rovnou na Groundspeaku a touto cestou by se domáhal publikace. Jaké jsou vlastně možnosti Reviewerů ovlivnit kvalitu keší?
DarkLord: Čas od času zaslechnu nějaké informace o přístupech reviewerů v jiných zemích, které nejsou tak úplně v souladu s pravidly. Samozřejmě máš pravdu, že je to dáno komunitou a rozšířeností geocachingu a dále regionálními zvyklostmi, ale i tak mě tyto zkazky velice překvapují. Domnívám se proto, že dozvěděl-li by se o nich Groundspeak, musel by daný reviewer zjednat ihned nápravu.
Obecně často první logy u keší, které mají velice stručný, absolutně o ničem nevypovídající listing, navíc plný gramatických chyb, jsou ve stylu: "Jak tohle mohl reviewer schválit?"
Bohužel nejsme žádní arbitři elegantiarum, abychom určovali, jak má listing vypadat. Snažíme se samozřejmě všemocně působit na autory, aby je rozšířili, opravili atd., ale na rozdíl od jiných chyb nemůžeme toto zcela vynutit.
Pamatuji si proto na jeden svůj případ, kdy owner ukryl keš u TOI-TOIky a listing obsahoval pouze slova: Keš je u latrýny. Ač jsem vedl po poměrně dlouhou dobu debatu s ownerem na téma, jak by měl listing trochu vypadat, nakonec jsem byl přinucen keš publikovat - a to na základě příkazu shora po ownerově stížnosti na můj postup.
Mikisi: Takže si i zažil, že si někdo u Groundspeaku stěžoval. Stává se to často? A zažil jsi případy kdy tě naopak Groundspeak podržel?
DarkLord: Ano, samozřejmě, není to zase tak neobvyklé. Ale musím říct, že toto byl prakticky jediný případ, kdy můj postup neschválili. Ostatně není se čemu divit - jak jsem již řekl, pokud reviewer postupuje striktně podle pravidel, může počítat i s podporou vedení. V tomto případě jsem se ale ještě v důsledku své mladické naivity pokoušel o "geocaching lepší", což pak – po právu - nebylo od nadřízených kvitováno.
Mikisi: Vím, že nejsi velkým zastáncem MegaEventu v podobě jaký jsme měli možnost tento rok zažít v Nebílovech. Sám jsem absolvoval pár MegaEventů po celé Evropě a setkal jsem se jak s tradičním pojetím eventu (postaru) tak i dalo by se říct s eventy organizačně připravenými na profesionální úrovni (komerční). Každé pojetí má něco do sebe. Myslím, že v tak silně rozvinuté české komunitě je místo i na akce typu Nebílovy – co ti na tom nejvíce vadí?
DarkLord: Tak to není ovšem otázka na reviewera, ale na cachera - a já důsledně tyto dvě roviny odděluji. Takže budu-li jako reviewer požádán organizátory sebekomerčnějšího ME, abych za ně loboval u GS, pak to udělám ve stejné míře, jako u takového ME, který by svým pojetím vyhovoval mně. Ostatně je to věc, kterou příliš komunita nechápe obecně - jako cacheři např. rádi půjdeme lézt po mostní konstrukci Nuseláku, ale jako revieweři nemůžeme takovouto keš publikovat.
Ale vrátím-li se k původní otázce, tak názor Sutecha na tyto akce je myslím poměrně známý. Překvapilo mě spíše, jak často jsem soukromně slyšel od různých lidí připomínky, ale nikde jsem neslyšel je vyjádřit veřejně. Až tehdy, když jsem na gc.cz nadhodil svůj názor, najednou se ke mně přidalo veliké množství lidí.
Nikomu nechci nic vnucovat, každý máme jiné priority, jiné záliby a vnímání. Takže líbí-li se někomu pouze koukat na výstavu trackovatelných předmětů, proč ne. Ale mít na cacherské akci vystoupení estrádních umělců? To je myslím posun geocachingu, kde by dle mého názoru už opravdu neměl být (byť je to opět asi jen přirozený vývoj).
Abych nebyl pochopen špatně - proti organizátorům nemám ničeho a naopak je velice obdivuji, jak skvěle dokázali tak velkou akci zorganizovat. Ale jako cacher jsem je prosil a prosím je tímto pro nějaký budoucí ročník znovu - nebylo by lepší využít vaše kvality spíše na přípravu většího počtu doprovodných, cacherských akcí, než na zajištění estrády?
Mikisi: Česká komunita je jedna z nejaktivnějších komunit na světě, troufám si říct, že v aktivitě jsme hned za Německem, které je číslo jedna na světě. Co si myslíš o české komunitě?
DarkLord: Česká komunita má stejně jako každá jiná své klady i zápory. Hodně se tu např. lpí na pravidlech a snaze je přesně vykládat. To je něco, co takový Američan neudělá, pravidla jsou psána sice velice obecně, ale nikdo se nesnaží přijít na to, jak je obejít, jak uargumentovat reviewera, že jejich výklad může být i odlišný.
Na druhou stranu toto "brblání" je i výhoda, jelikož se nebojíme ownerovi říct, co je na jeho keši špatně, lépe mu zaměřit souřadnice a logovat Needs Archive logy, aby se eliminovaly keše v rozporu s pravidly. V zahraničí jsem se bohužel s tímto pozitivním přístupem nesetkal - keše jsou špatně zaměřené a nikdo to v logu nenapíše, natož nekontaktuje reviewera s žádostí o nápravu. Časté jsou rovněž špatně zvolené typy keší nebo keše disablované i více, než rok, aniž by s tím kdokoliv něco dělal. Takže to je pochybně klad české komunity, že má snahu vyeliminovat chyby ownera či i reviewera, neboť ani my nemůžeme v tom množství postihnout vše.
Mikisi: Jaká je tvá vize budoucnosti geocachingu ?
DarkLord: Nepříjde-li nový fenomén, který by se stal populárnějším, než GC a tak od našeho koníčku odlákal část současných, ale i potencionálních hráčů, pak vidím budoucnost především ještě v jeho masivnějším rozšíření. Občas s nadsázkou říkám, že z mudlů uděláme menšinu. S tím samozřejmě přijde mnoho problémů, které jsou tu už dnes, a o kterých jsme tu dnes již hovořili - procentuelní úbytek krásných a propracovaných keší na úkor: 1. keší o ničem, 2. keší, kde jde pouze o počet, ne o zážitky (tj. power-traily a obrazce), 3. keší, u kterých jde jen o to, potrápit cachery (tj. "pětkové" mystery, keše s "pětkovým" terénem a nebo ještě lépe oboje). Ani jeden z výše uvedených typů (snad až na bod 1) není špatný sám o sobě - i takové krabičky musí vznikat, protože každý chceme od GC trochu něco jiného. Já však mluvím o jejich neúměrném rozšíření na úkor........"obyčejných" keší na nějakém pěkném místě v přírodě nebo i městě.
Další vize je pak větší propojení GC s dalšími sférami našeho života a snaha tento fenomén využít pro cíle různých skupin a organizací. Vždyť když si geocachingu všimlo i Ministerstvo financí a na jeho principech pořádá nějakou soutěž, je to více, než vypovídající.
A samozřejmě - keší (ať už budou jakékoliv), bude neúměrně přibývat. Již nyní potřebujeme šestého!!! reviewera v naší malé zemičce, o takovém čísle si nemůže taková Francie či Polsko vůbec zdát.

Mikisi: Co ještě můžeme čekat, že Groundspeak nového vymyslí? Máš nějaké signály, co se chystá nového?
DarkLord: Plány určitě nějaké jsou a souvisejí především s přiblížením se jak geocachingu samotného, tak i webu gc.com moderním trendům, ale je to věc, o které nemohu podrobněji mluvit, jelikož jde o interní informace.
Mikisi: Životnost Reviewera je pochopitelně omezena chutí tuto činnost dělat – jak dlouho tě tato práce ještě bude bavit nebo jinými slovy jak dlouho ještě to s námi vydržíš :-) ? Případně co bys chtěl ještě ve své práci udělat?
DarkLord: Říká se, že průměrná životnost reviewera je 2 roky. Já už o půl roku přesluhuji a zatím se ještě do důchodu nechystám. Ale bude to hodně záležet na času a na tom, zda pro mě bude vývoj GC v Čechách i nadále snesitelným či nikoliv. Mimochodem, je zajímavé, že mnoho reviewerů poté, co skončí ve funkci, skončí i částečně či zcela s GC jako takovým.
A co bych ještě chtěl udělat? Ve vztahu k funkci jako takové především připravit budoucí reviewery na tuto práci, aby ji dělali duchu zásad, které se tu kdysi stanovili již za našich předchůdců, a ke kterým jsme i doufám my přispěli svou troškou.
Ve vztahu ke komunitě bych pak rád (ale je to obávám se velice naivní přání) více propagoval osvětu ohledně zakládání keší, aby se eliminovaly některé zcela zbytečné chyby, na které by každý owner přišel jen při prvním přečtení pravidel. V této souvislosti jsem nedávno i rozšířil svůj profil na gc.com, kde jsem se snažil systematicky rozdělit a popsat veškeré dominantní nedostatky - snad si jej alespoň někdo přečte.
Ve vztahu ke Grounspeaku mám veliký sen - aby až se rozhodnou založit v Evropě svou pobočku, byla právě v Čechách.
A konečně já sám jako cacher bych byl rád, kdyby se našlo zase pár takových ownerů, kteří budou zakládat krabičky na pěkných místech s rozumnou obtížností a terénem a ne nutně všude dávat O/T 5/5.
Mikisi: Zmíním se o tvé zásluze, že gc.com je taky v českém jazyce. Děláš překlady webu nebo i jiných věcí pro Groundspeak? Nedávno když Erick Schudiske (manažer pro styk s veřejnosti a medii Groundspeaku) kontaktoval české weby, tak je kontaktoval v češtině. Překládal jsi i tuto komunikaci nebo na to mají někoho jiného u nich v USA.
DarkLord: Překladu gc.com se dnes již bohužel nemohu kvůli nedostatku času příliš věnovat a tak pouze dělám jakéhosi supervizora práce jiných překladatelů. Ale je pravdou, že jsem překlad u Groundspeaku inicioval a i následně prosazoval, takže čeština byla nakonec jednou vůbec z prvních uveřejněných neanglických mutací.
Naneštěstí se překlad stránek nyní ubírá směrem k textům, které nejsou zase tolik na očích, zatímco např. Account Details a jiné důležité stránky jsou dodnes češtinou zcela nepoznamenané. Ale snad i na ně jednou dojde.
Mimo to pro GS často překládám různé další texty, např. jsem dělal brožurku se základními informacemi o tom, co vůbec GC je (ke stažení na webu) a spolupracoval jsem např. i na překladu oficiální GC-aplikace pro smartphony.
V každém případě si ale Groundspeak své české komunity váží a předchází si ji (např. uvolnění českého, byť ne příliš povedeného suvenýru mezi prvními ve světě po USA, Kanadě a Německu)
Mikisi: Když tě tak poslouchám máš vůbec čas kešovat? :-)
DarkLord: To je právě zajímavé - nejen, že ten čas není (někdy si ale zajdu, dnes jsem třeba s přítelkyní byl), ale především není chuť (viz níže).
Lidi se nás často ptají: "A když vidíš ty finálky mysterek nebo znáš řešení, jak se s tím srovnáváš?" Tak předně není samozřejmě v našich silách si pamatovat v té záplavě keší nějakou konkrétní. Ale ani pak nemáme potřebu luštit si pětkové mysterky stylem - kouknu na finálku a jdu.
Nicméně není to dané ani tak tím, že bychom byli Mirkové Dušínové, ale tím, že nemáme CHUŤ. Jak začneš dělat reviewera, max. do pár měsíců tě přestane lovení bavit.
Já ještě třeba někdy si na něco zajdu, ale jsou i kolegové, co jedou na služebku, nahrajou si keše v okolí, zapnou ráno v autě GPS a večer ji vypnou............bez bodu.
Naprosto bez výjimky všichni čeští revieweři se shodli na tom, že prostě je lovit už ani moc nebaví
Mikisi: Děkuji ti za rozhovor a přeji ti ještě spoustu bezproblémových publikací a ukázněných ownerů :-) . Vzkázal bys něco všem kačerům?
DarkLord: Lidi, nezapomeňte, že to je jen hra! :-)]]> Mon, 14 Oct 2013 11:57:21 +0000 5ef059938ba799aaa845e1c2e8a762bd http://www.geocaching.cz/page/articles.html/_/geocaching/rozhovory/rozhovor-s-chemic77-r17 Chemic77: Ostrov Mann, Alandy, Špicberky, San Marino, Vatikán, Monako, Estonsko, Litva, Bělorusko, Lotyšsko, Švédsko, Finsko, Norsko, Rusko a Kypr. Ostaní země by měly byt zabarvené. Mno, ale Groundspeak počítá i jiné země mezi Evropu, takže ani vlastně nevím, kolik mi jich vlastně chybí.
mikisi: Cestování tě baví odjakživa? Nebo jsi začal více cestovat ruku v ruce s kešováním – po odlovu par keší sis řekl, že si zajedeš odlovit něco k sousedům do Německa a Rakouska a pak jsi začal dobarvovat dál a dál?
Chemic77: Byl jsem vždycky cestovatelský dobrodruh nebo cestovatelský blázen. Mám to po rodičích, kteří cestují zase v rámci svého koníčka – oni chovají psy, taky cestují po celé Evropě po výstavách. Mám od nich v sobě zakořeněné takové to „nesedět doma na prdeli“. Začal jsem cestovat už dřív, třeba na vlastní pěst s kamarády jsme se sebrali a jeli do Bulharska a protáhli to až do Turecka, ale nedá se říct, že bych tehdy nějak zvlášť cestoval. A kupodivu k cestovatelské vášni, která časem propukla do plné míry, mě neprobudil ani geocaching.
mikisi: A co tedy byl takový největší impuls, který tvou vášeň probudil?
Chemic77: U mě to byl celkem jednoduchý fakt. Nudil jsem se. Tehdy se má bývalá přítelkyně odstěhovala do Anglie, tak jsem se sbalil a odjel do Barcelony navštívit svůj oblíbený fotbalový klub, přičemž jsem cestou necestou obarvil asi osm zemí, a tím jsem položil takové pomyslné základy svého cestování. V návaznosti na to, že jsem „osiřel“, jsem si řekl „všude dobře – tak co doma“. Odjel jsem do Rumunska na jeden event, kde jsem se setkal se spoustou úžasných lidí z celé naší republiky. Ještě jsem si to prodloužil do Turecka a Řecka a navštívil jsem cestou Moldávii, Makedonii a další okolní země. Během těch tří či čtyř týdnu jsem navštívil kompletně všechny ty jižanské země. A to přesně ve mně probudilo tu chuť a vášeň. A asi jen tak mě neopustí, za necelý měsíc se chystám na další cestu, jestli dostanu volno v práci.

mikisi: Jsi takový klasický barvič, zabarvit – a hurá dál, nebo se snažíš místa poznat blíže? Poznat lidi, kraj atd. Když dám příklad – v létě jsme byli v Andoře a měli jsme na to jen půlden. Podívali jsme se na to, co se prvoplánově nabízí, ale už nezbyl čas si vyrazit na nějakou túru po nádherných pyrenejských vrcholcích, které tam jsou. Takže příště se tam zdržíme déle, abychom viděli více.
Chemic77: To je rozdíl mezi mnou a Drasťákem. A dá se říct i zbytkem lidí, kteří naostro útočí na zabarvení Evropy a berou to hlava nehlava. Samozřejmě myšleno v nadsázce. Myslím, že to mají všichni stejně jako já (aspoň doufám) – chtějí se podívat do různých zemí a něco nového poznat. Já necestuji kvůli vybarvování – já cestuji, že mě to baví. A to vybarvení je prostě bonusem navíc. Ano, jsou země, které opravdu jenom projedu, a to proto, že mě nezajímají. Důvodem je jednak to, že jsem tam byl xkrát před GC – třeba v Německu jsem bydlel dva roky, tak co bych tam teď pohledával. Vím, že je to obrovská země a vždy se tam dá něco zajímavého najít, ale jsou země, které prostě preferuji víc. A další země jsem projel kvůli tomu, že mi nějak nepřirostly k srdci. Cestuji, abych poznal pro mě osobně něco zajímavého a dost často prostě tak drobet zvláštně. A především se snažím v zemi, kterou navštívím, poznávat život.
mikisi: Takže snažíš se poznávat lidi v jednotlivých zemích?
Chemic77: Je to tak. I když se snažím primárně vyhýbat velkým městům, tak život ve vesnicích či v nějakých oblastech mě zajímá. Třeba jsem tak jednou přijel do Srbska a chtěl jen zastavit, odlovit jednu keš a případně přespat v autě. Ale v momentě, kdy jsem si začal dělat večeři, přišel chlápek z vedlejšího statku (jakési přírodní muzeum) a začal povídat, že tam nemůžu zůstat. A začal mávat rukama. Lehce rozladěný jsem mu začal vysvětlovat, že se jen najím a pojedu tedy dál. Ale v tu chvíli jsem pochopil, že mi říká, že mám jít k němu a už otvíral vrata od svého statku. Byl jsem „donucen“ zajet autem dovnitř, kde jsem byl pohoštěn a s vysvětlením, že zde na hranicích s Kosovem není bezpečno, jsem byl ubytován na seníku. Ten jsem tedy ve finále decentně odmítl a ustlal si opět v autě. S tím, že mě ráno vzbudí a poté budu moci jet dál. Ráno skutečně zaklepal, ovšem podstatně dříve než jsem čekal, a díky tomu jsem vstával levou nohou. Ale hned co jsem otevřel dveře svého malého auta jsem zase byl šokován, neboť na mě čekala snídaně, káva a dlouhá politická debata o osudech lidí postižených minulou válkou a tou současnou (politickou). Rozuměl jsem každé páté slovo, ale to hostiteli vůbec nevadilo. Horší bylo, že mě chtěl pohostit svou domácí pálenkou, což jsem musel bohužel odmítnout. Pohostinnost lidí zde nezná mezí.

Mikisi: Zajímavé.
Chemic77: A to není všechno. V Turecku se mi stalo něco podobného. Projížděl jsem tudy při tomtéž výletu o pár dnů dříve. Jel jsem tam především za účelem si zabarvit Turecko, přičemž v té oblasti byla tehdy jen jedna jediná blízka keš, a to u bulharských hranic. Jelikož jsem kdysi dva roky pracoval v Německu a dělal jsem i s Turky, kterých je v Německu bezpočet, tak jsem se tehdy naučil tři fráze turecky a do Turecka se i díky tomu těšil. Jenže, když jsem v Turecku přijel do první vesnice mimo hlavní silnici, kde viděli cizí auto po hodně dlouhé době, tak mě zastavili a ptali se, co hledám. Nevěděl jsem tehdy kam jedu, neboť to není můj styl (předem si totiž nic neplánuji), a navíc jsem neměl žádné mapy Turecka a jel tzv. „za šipkou“. Tak jsem je slušně turecky pozdravil a zeptal se, jak se mají, samozřejmě opět turecky. V tu chvíli jim padla brada, že cizinec mluví turecky a automaticky si mysleli, že mluvím turecky, tak na mě spustili. Hned mě táhli z auta a začali mě hostit. Když mi nabídli prvního panáka, tak jsem odmítl, že ještě chci jet dál. Nicméně mě pohostili a pak posadili zpátky do auta. A v další vesnici to samé – myslím si, že tam už o mně věděli a čekali na mě připravení. To je ta krása cestování
Mikisi: A co ta cache? Našel jsi ji? Dostal ses tam nakonec?
Chemic77: Našel, ale to je případ sám pro sebe.

Mikisi: Jakto? Co se stalo?
Chemic77: Ve zkratce. Naštěstí již žádná vesnice, ale zato jsem jezdil pořád kolem dokola autem a cache neklesla na menší vzdálenost než na 2 km. Tak jsem prostě zaparkoval, vytáhl z auta kolo a jel. Po pěti stech metrech jsem dojel na konec polní cesty – a dál jen les. Takže zpět a popojet autem o kousek dál, říkám si. Nechtělo se mi totiž nechávat kolo někde v lese téměř dva kilometry od místa. Otočím se a jedu hezky z kopce zarostlou cestou necestou k autu, když najednou ležím na cestě o dva metry dál, než kde leží moje kolo. Posbírám se, dojdu zpět ke kolu a koukám, co se stalo. Kolo v pořádku, žádný problém. V trávě vidím jakýsi předmět, a v domnění, že se jedná o kámen, se ho chystám naštvaně odkopnout. Jenže v tu chvíli se kámen zvedl a odešel. S vyvalenýma očima nevěřícně koukám, jak se kámen přeměnil v malou želvu. Hrůza. S utěšením, že se mi nic nestalo, jsem odvezl auto o pár desítek metrů dál na další polní cestu a už bez kola jsem šel vstříc cache, která v té době neměla žádný odlov. Což znamená, že buď budu první, a nebo budu další z řady, kdo ji prostě nenajde, jako např. v Rumunsku, Bulharsku či Moldávii. Podobná úmrtnost neodlovených cache tam tehdy byla veliká. Dva kilometry za šipkou a sto metrů od cache vidím, že sem vede sice prašná, ale pohodlná cesta pro auta. Jak typické pro nás kačery. Takže jsem šel odlovit cache a zjistil jsem, že po roce a půl od založení jsem ji za prvé našel a za druhé jsem v logbooku první. Takže sedřená kůže na noze byla zapomenuta a já měl krásný pocit z FTFka v Turecku
Mikisi: Podařilo se ti ještě nějaké podobně vypečené FTF?
Chemic77: Ale jo, pár jich bylo. Měl jsem naplánovanou cestu na Gibraltar, předem jsem si připravil cache v okolí, kde se budu vyskytovat, a stáhl celý Gibraltar, resp. všechny traditional a earth cache, což na Gibraltaru představovalo asi 8 či 10 cache, které zde byly založeny za celou dobu působnosti GC. I přesto, že jsem byl v té době RW a FTF nelovil, jsem si říkal, že nějaké to FTF by bylo hezké, ale je hodně nepravděpodobné, že při takovém množství budu mít za ty dva dny, co jsem měl v plánu zde strávit, na nějaké to FTFko kliku. Pustil jsem to z hlavy a notifikace nenastavil, a ani jsem se nepodíval do fronty, jestli tam něco nečeká na schválení.
Pak už následoval odlet, pobyt, psaní sms kamarádům, že mám vše odloveno a ještě pár dní volno. Takže si možná odskočím do Afriky, kam jsem dohlédl, nicméně jsem jel do Portugalska a pak domů. Logování a zděšení v podobě toho, že v době mého příletu byly publikovány dvě nové a FTF padlo až po dvou dnech v době, kdy jsem odjel z Gibraltaru. A ještě ke všemu – jedna z nich byla cca půl metru od místa, kde jsem si sednul a posvačil! Tehdy jsem si říkal, že je škoda, že tu není nějaká ta cache, když jsou tu tak krásná historická děla (viz foto – krabička je za hranou u rohu pomníku v místě, kde jsem seděl). Takže není každý den posvícení.

Mikisi: Dobrá, to jsou ty veselé historky. Co takhle nějaká ta špatná? Jako odstrašující případ. Třeba proč necestovat sám.
Chemic77: Žiju, vidíš mě, a tak nic nedopadlo tak špatně, jak by mohlo, a nad vším se dá později mávnout rukou a pousmát. Ale pár jich samozřejmě je. Když mě třeba během stopování ve Španělsku vzal do auta mladý chlápek, a i když neuměl slovo anglicky, tak jsem později měl obavy. To především, když se mě začal nečekaně po půlhodině jízdy vyptávat, jaké jsem sexuální orientace. To jsem byl vcelku i rád, že mě zcela nečekaně vysadil uprostřed dálnice v oblasti, kde jsem neměl šanci chytit dalšího stopa a zbytek jsem tudíž musel jít pěšky. Nebo když jsem si ve Francii, blízko hranic s Andorou, zabouchl klíčky od auta v autě. Hluboko v noci jsem potřeboval vykonat onu potřebu a prostě vyběhl uprostřed mrazivé noci jen v trenýrkách a hezky naboso pár metrů auta a poslouchal, jak se mi zabouchly dveře od kufru. V tu chvíli jsem se už viděl, jak v tomto „úboru“ běžím několik kilometrů do nejbližší vesnice a uprostřed noci se snažím sehnat někoho, kdo mi odemkne auto. Po několika desítkách minut se mi podařilo klacíkem vyšťourat klíče přes tzv. bezpečnostně otevřené okýnko. Ale tam jsem si přesně říkal, jaký jsem blbec, že jezdím sám. Ale na to zlé se většinou zapomene a vzpomíná se jen na to dobré.
mikisi: Zmiňoval ses o plánech před cestou. Děláš si někdy nějaký cestovní plán, kam pojedeš a na jak dlouho?
Chemic77: Nikdy nic neplánuji předem. V zásadě necestuji s cestovkou. A většinou cestuji vždy na vlastní pěst, což znamená, že nejraději cestuji sám. Jsem prostě samotářský pes. Je mi jedno, jestli si ustelu na poli, pod mostem, v jeskyni, nebo jestli si ustelu na zahradě u někoho. Případně jestli mě někdo u sebe nechá přespat. Když se mnou náhodou někdo cestoval, tak mě za to většinou nesnášeli. Nedokážu totiž udělat pořádnou přípravu jako někteří. Vždycky říkám, že to stejně dopadne jinak, než jak to naplánuji, tak proč bych to předem řešil. A za to mě někteří mají za blázna.
mikisi: Tak tomu my rozumíme. Máme podobný postoj – taky si nic předem nepřipravujeme a kamarádi, kteří s námi někam jeli, by určitě mohli vyprávět. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Svojí nepřipraveností jsme proslulí. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Nejsme schopni si naplánovat ani stokilometrovou cestu, nikdy nemůžeš předem vědět kam, tě vítr zavane a jestli tam pojedeš tak či onak.
Chemic77: To je přesný. Já vím, že mám vytyčené cíle, když někam jedu. Plácnu – například Malta. Chci se podívat třeba….no Malta je zrovna špatný příklat http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif , ta je tak malá, že jsem si předem stáhnul všechny keše do GPSky. Většinou mám představu, co je na místě, kam cestuji, zajímavého, co stoji za zhlédnutí, ale více nic neplánuju. A jestli se tam dostanu či ne… no, však ono to neuteče. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif
mikisi: To, jak se tam dostaneš, je už jedno http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif . Hlavní je ten cíl.
Chemic77: Jo, je to tak. Nemá cenu plánovat, tedy nějak přehnaně, neboť se mi většinou díky tomu podařilo najít něco jiného. Něco zajímavého. Zrovna na Maltě jsem takto objevil nádherný trek, který jsem obešel. Pěšinka kolem ostrova Gozo. Je tak krásný, že jsem ho šel tři dny, přestože jsem měl v „plánu“ se tam na tom jednom místě zastavit jen na půl dne, neboť mi lidi doporučovali jiná místa. Neřešil jsem to. Mám striktně daný, kdy letí letadlo, ale zbytek neřeším. Pokud jsem autem, tak to už vůbec nic neřešim, maximálně datum, dokdy se mám vrátit do práce, a i to je irelevantní, neboť se to dá většinou nějak operativně domluvit.
mikisi: Máš nějakou zemi, která se ti zaryla do srdce, kam se rád vracíš? My jsme si zamilovali Irsko, tam se vracíme. Máš taky takové místo, kam se vždycky budeš vracet?
Chemic77: Přestože nemám rád horko, mou zaslíbenou zemí je Španělsko. Tam jsem byl třikrát (a tím nemyslím dovolenou u moře na pláži) a určitě se tam ještě minimálně jednou vrátím, vlastně dvakrát. Chci tam projít Svatojakubskou cestu, která vlastně vede z Francie přes Pyreneje do Santiaga de Compostela na severozápadním cípu Pyrenejského poloostrova, což je třetím největším poutním místem na světě. Ona to je sice cesta na měsíc, ale věřím, že to uskutečním do dvou až tří let. A pak bych se chtěl ještě jednou vrátit do skalního města v Andalusii a do své oblíbené Barcelony. Ale těch zemí je více. Třeba bych se chtěl vrátit ještě jednou na Island, který byl úžasný, luxusní, neuvěřitelný. Je úžasný svou scenérií, svou přírodou – tak rozporuplnou přírodou. A ještě bych se chtěl vrátit i na Maltu, která pro změnu přírodně je – dá se říct – málo zajímavá, ale mají tam neskutečné lidi. Jsou to asi nejlepší lidi v Evropě. Na ně nikdo nemá, alespoň ti, co jsem potkal, jsou tak velcí pohodáři, že prostě neřeší nic.

mikisi: To si pamatuji, kdysi jak dávali Hry bez hranic, tak Malta třeba prohrávala, ale vždy byli vysmátí.
Chemic77: Ano, to je tak neuvěřitelně pohodový národ. Na Maltě jsem šel a potkal na křižovatce místního důchodce. Stál uprostřed křižovatky tak, že nešlo projít, aby si tě nevšiml. Když jsem procházel, tak mě zastavil a vykecával se. Anglicky. I když mají maltštinu jako úřední jazyk, tak anglicky umí všichni, tedy aspoň většina. Během chvíle mi převyprávěl celý svůj životopis, a kdyby býval dělal práci, co dělával (byl to bývalý taxikař), prý by mě odvezl. Zeptal se, kam že jdu? Říkám mu, že na ostrov Gozo. A on, že to je strašně daleko, že to musím jet autobusem. Já mu oponuji, že to ne, že to dojdu. A on, že to nemůžu, že to je strašně daleko, a že kdyby pracoval, tak že by mě tam odvezl a zadarmo. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Vysvětluji mu, že nechci jet autobusem (i přesto, že jsou děsně levný), že se raději projdu. Celý náš rozhovor trval asi 10-15 minut, prostě si chtěl povídat. A takových lidi tam potkáš strašně moc http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif .
mikisi: U nás když potkáš důchodce, tak tě majzne holí.. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif
Chemic77: … a jdeš dál a jsi rád, že to bylo jenom holí. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Na ostrově Gozo je krásný trek, který všem lidem doporučuji – je tam prostě nádherně. Kolem dokola ostrova, kde nepotkáš člověka, ale jen blázny stejného ražení jako my. Tak tam jsem potkal člověka, který neměl zhola nic a tahal tam sto metrů do krpálu na zádech hnojivo na zahrádku. Já neměl už den vodu a on, který měl asi litr vody v lahvi, se se mnou podělil. A věřím tomu, že tu vodu měl na celý den a tohle mohlo být někdy v poledne. Neměl problém – říkal „jo, já to přežiju, ale ty vypadáš že ne“. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Opravdu, jsou tam úžasní lidi. Možná jsem měl jen kliku, ale věřím, že takoví tam jsou skutečně všichni. Říkalo mi to už několik lidí.

mikisi: Sám mám rád dobré jídlo, tak na cestách v restauracích ochutnáváme různé místní dobroty. Máš taky něco takového? Poznáváš na cestách i místní kuchyni?
Chemic77: Já se na cestách v restauracích moc nestravuji. Když už, tak se snažím jíst spíše přímo u místních lidí. Když jsem jel na Ukrajinu, než abych zastavil v restauraci, tak jsem zastavil u silnice, kde dělali vlastně totéž co v restauracích – sice malinko špinavější, ale o to tradičnější. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif No, takže zastavím u silnice a chci si vzít šašliki, ukazuju prodejci na kousek, který chci. A on ne. Byl jsem překvapený, jak – ne?! Chci tady to jídlo. A on – ne ne, dostaneš něco jiného. A začal mi vysvětlovat, že to je hnus, že to dává místním, kterým to je jedno, že to pro ně je jako u nás řekněme párek v rohlíku, že prostě přijedou, slupnou a jedou. Pro mě že má něco speciálního. V podstatě jsem dostal to samé, ale byl jsem ubezpečen, že je to něco extra. Nevím, jestli to skutečně bylo něco extra nebo si to jen vymyslel a dal mi něco horšího, ale to už asi nepoznám. No a takto se na cestách běžně stravuji a to mě láká více než stravování v restauraci.

mikisi: Kolik času svým výpravám věnuješ?
Chemic77: Všechen volný čas. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Kterého je bohužel poslední dobou strašně málo, a proto jsem Drasťákovi (největší český konkurent) řekl, že na první místo jsem již zanevřel. Ale i přesto je pro mě vybarvení Evropy výzvou.
mikisi: Jak zabarvíš celou Evropu, tak kam se vydáš pak? http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif
Chemic77: Pro mě je zabarvení Evropy výzvou. A já prostě miluji výzvy. A řekl jsem si, že nejdříve tzv. zabarvím celou Evropu, než vyjedu někam jinam, ale asi to dopadne jinak. Dostal jsem teď neodolatelnou nabídku navštívit Indonésii. Ale zpět k tématu. Jakmile zabarvím Evropu, mizím do Asie. Chtěl bych kompletně projet jihovýchod Asie. Uvažoval jsem o Africe, ale tam jde kolikrát už o život. Takže nejdříve Asii, která je klidnější, a pak se holt nechám zastřelit někde v Africe. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif

Mikisi: A co Amerika? Ta tě neláká?
Chemic77: Já ti nevím, asi je to předsudek, ale neláká. Tedy, lákalo by mě vystoupit z letadla v NY a dojet stopem až do Seattlu, kde mám příbuzné, a taky Groundspeak. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif Ale to je časově nereálné, to ten čas raději obětuji na něco jiného. Lákala by mě třeba Aljaška. Strašně moc, ale to je asi taky nereálné. A já těch nereálných snů mám už tak dost.
mikisi: Ani Jižní Amerika tě neláká?
Chemic77: Ta už je daleko na to, abych tam dotáhl auto nebo motorku, a je to moc velké na to, abych tam jezdil stopem nebo podobně.
Mikisi: Nereálné sny. Jaké a proč? Tedy pokud se týkají cestování.
Chemic77: Člověk musí mít nějaké sny. Nějaké cíle. A nejlépe několik takových cílů. Člověk by měl mít reálné sny a nereálné sny, aby mohl snít. Reálné nemá cenu zmiňovat, neboť se o nich celou dobu bavíme. A nereálné. Mým nereálným snem je se dostat na Antraktidu.
mikisi: Při pohledu na tvou mapu vidím, že nemáš Skandinávii. Jak to?
Chemic77: Už jsem se chystal do Skandinávie několikrát. Ať už s rodiči jen tak na víkend, což by znamenalo minimálně Švédsko a dost možná i Norsko, nebo autem na měsíc, čímž bych projel asi většinu zemí. Ale vždy jsem si říkal, že měsíc je na tak velkou oblast málo a tak to nechávám, až dostanu do krve motorku a pak tam vyrazím na dva měsíce.
mikisi: Který stát bude další zabarvený? Zmiňoval jsi Indonésii, ale co v Evropě?
Chemic77: Letos z Evropy? Když pominu fakt, že ještě nevím, jestli odletím do Indonésie (jako že to vypadá špatně), tak bych se rád dostal na další malé státy – první by měl být Isle of Man u Velké Británie. V létě bych rád na víkend do Říma, čímž bych si odškrtnul Vatikán. Ale tohle téma zavání přípravou – a to se ke mně moc nehodí. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif
mikisi: Jakého evropského skalpu si zatím ceníš nejvíc? A která země Evropy je dle tvého soudu pro českého kačera nejhůř dostupná?
Chemic77: Vážím si každé cesty. Každá cesta mimo běžný život je pro mě skalp, i když to nebude cesta do nové země. Bez těch výpadů mimo běžný kolorit života bych snad dnes už ani nemohl být a závidím všem, kteří mají cestování jako zaměstnání. Já cestuji alespoň přes celou republiku několikrát do měsíce a to mě udržuje. Ale vypnout, vypustit a odejít, odjet, či odletět někam pryč je pro mě drogou. Dostávám se do určité letargie, jako když se vášnivý kytičkolog podívá na rozkvetlou louku. Vezmu do ruky cestovní pas a už se vidím někde jinde. Proto mi doma visí obrovská nástěnná mapa Evropy. Zpočátku jsem se na ni díval, abych se připomněl, kde všude jsem už byl. Dnes se na ní dívám, abych si uvědomil, jak málo, a přitom jak hodně mi toho ještě zbývá. Je to vášeň a je to pro mě droga.
Ale čeho si cením nejvíc? Asi Islandu. Díky tomu, že jsem jel lodí a bez auta. Vzal jsem to tehdy s kamarádem a jeho přítelkyní hezky nasyrovo bez pořádných plánů, které se ještě ke všemu po příjezdu na tento ostrov úplně změnily. To byla prostě báječná dovolená. Stejně tak vzpomínám na spoustu drobných eskapád na východ Evropy.

A co je nejhůř dostupná země pro českého kačera? Z těch, co jsem navštívil, asi Faerské ostrovy. Poté hned Gibraltar a Andora. A to díky tomu, že to nejsou zcela běžné turistické destinace a neleží na nějaké dálnici směrem k turistickému letovisku. Chce to již určité obětování času, a to si přecejen nemůže dovolit každý. Pak taky stoprocentně Moldávie, a to především kvůli obecnému strachu z této země. To je automobilová divočina. http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif
A co je obecně nejhůř dostupnou zemí? Řekl bych, že v rámci Evropy je všechno sranda, pokud má člověk peníze, odvahu a čas. Ale pokud člověk myslí ekonomicky, tzn. že nechce dát za letenku majlant a nebýt tam jen do počtu, tak obtížné jsou určitě Špicberky, neboť tam se běžně na dovolenou nelítá a země je to tak krásná, že je hříchem se tam otočit a letět zpátky druhý den.
mikisi: Vidím několik fotografií, takže asi fotíš. Máš je jen pro sebe nebo je můžou lidi někde vidět?

Chemic77: No fotím.. Spíš se snažím zachytit podstatu věci, abych na ni nezapomněl a mohl o ní vyprávět ostatním. Ale fotograf určitě nejsem. Mám teď nafocenou Maltu a Normandii, ale ještě jsem se na ně nedostal. Z toho vyplývá, že toho času vážně moc není. A tím se dostávám i k tomu, že již delší dobu uvažuji nad tím, že budu jednak zveřejňovat fotky z cest, ale zároveň s tím i nějaké popisy. A třeba zároveň i nějaké cestopisy v reálném čase, psané buďto přímo z místa anebo přes nějakého reportéra tady. Ale ten čas.. Ten čas to zprovoznit vážně není. Takže fotky z Islandu viděli třeba u nás na eventu v ČB, kde jsem dělal promítání. A stejné jsem slíbil i na jiném eventu v rámci naší republiky a i několika dalším lidem v rámci republiky.

mikisi: Když se vrátím ke keším a budeme srovnávat ČR s Evropou..
Chemic77: Pořád máme hezké keše, děláme hezké keše, je spousta ownerů s nádhernými keškami? Ale spousta lidi říká, že máme nejlepší keše nebo lépe řečeno hezčí keše oproti Evropě nebo zbytku světa. To možná bylo, ale nevěřím tomu, že to tak ještě je. Ten boom, co nastal, kdy se zakládají díkzabodovky u škol, v kanálech a já nevím co všechno ještě.. Přijet jako turista dnes do Prahy, tak nevěřím, že když budu odjíždět, budu všude říkat, jak to je nejlepší kraj na kešky. Nic proti Praze. V ČR je spousta pěkných keší a i po mou dobu reviewerování jsem byl „pyšný“ na spousty odpublikovaných keší, které jsou hezké, ale bohatě to završují takové ty nudné, nehezké, u škol, u po***** okapů atd. Být turista, co navštívil Prahu, tak neodjíždím s názorem, že ČR je na keše ráj.
mikisi: A jak to je v ostatních zemích Evropy podle tebe?
Chemic77: Víš jak. Já necestuji do měst, jak vidím město, tak se mu obloukem vyhnu. I když samozřejmě do měst se taky dostanu – když tam mám cíl nebo potřebuji nakoupit jídlo nebo mám pro něj slabost jako zmiňovaná Barcelona, ale prioritně se je nesnažím navštěvovat. Takže nemam úplně objektivní měřítko k porovnaní, kde jsou hezčí keše. Když přijedu na vesnici (do přírody obecně) u nás, tak ty keše budou taky hezké, hlavně budou na pěkných místech. To samé je v zahraničí. Přijel jsem do Francie a po osmi hodinách jízdy jsem si udělal povinnou bezpečnostní pauzu. Na mapě jsem tehdy si našel jediné dvě blízké keše, asi kilometr od sebe. Tak jsem tam jel a bylo to nádherné, neskutečné místo. Nádherný poutní klášter. Věřím, že u nás taky taková místa, nebo alespoň podobná, mimo města objevíš. Geocaching mě přivedl na spousty zajímavých míst, které bych normálně nenašel, a proto na svých cestách keše i lovím. Ale prostě si říkám, že srovnávat třeba ČR s Islandem je nereálné a nesmyslné. Každá země nabízí něco jiného a podle toho by měl i člověk jedoucí tam upravit své očekávání vůči keším.
mikisi: Pěkná téměř tečka našeho rozhovoru. Mam poslední otázku, co bys ostatním kačerům vzkázal?
Chemic77: To je jednoduchý, vždy všem říkám – nezapomeňte, že geocaching je jenom hra. Hrajte si! http://geokladno.cz/.../icon_smile.gif A cestujte. Život je jen jeden a je škoda ho prosedět doma.

mikisi: Děkuji ti za oba dva rozhovory.]]> Mon, 14 Oct 2013 11:56:10 +0000 eb160de1de89d9058fcb0b968dbbbd68 http://www.geocaching.cz/page/articles.html/_/geocaching/rozhovory/rozhovor-s-hradnikem-r16 hradnik: Ono to všechno vlastně vzniklo tak, že když jsem do “toho” před lety spadl, chtěl jsem nějak zapadnout do komunity. Po nastudování pravidel na geowiki jsem si založil nick a hned ještě ten den nalezl svoji první keš – mimochodem příšernou. A možná díky tomu jsem po pár týdnech kešování (při přemýšlení o vlastní krabce) věděl, že ta moje musí být v něčem lepší. V grafice nejsem nejlepší a tak listingem vynikat nemůžu, tak jsem se pokusil udělat něco se samotnou schránkou. Tak vznikla hradnikova botanická, která mě vlastně nakopla tímto směrem. Ono když si čteš logy, které tvojí práci chválí, tak prostě nemůžeš jít a vytvořit další keš jen tak, jak tě napadne. A tak jsem každé další kešce věnoval hodně času a přemýšlení, jak ji vyrobit. Rozhodně nejsem studnice výborných nápadů, jen se snažím ty nápady filtrovat a pouze ty lepší realizovat )

mikisi: Tvůj dopravní letterbox je legendární – nevím kolik podobných keší je – osobně nic podobného jsem nezažil. Vím, že jsi často absolvoval tuto keš s ostatními – jak vzpomínáš na letterbox? Nechystáš něco obdobného nebo něco ještě víc? I když osobně nedokážu si představit, s čím bys nás mohl ještě víc překvapit
hradnik : Máš pravdu, při odlovu letterboxu jsem až na jednu výjimku byl vždycky. Ale největší vzpomínky mám na první FTF jízdu. Vlastně k vytvoření této taškařice mě přemluvil benjo5, kterému jsem pomáhal s výrobou jeho keše v naší dílně a jen tak mezi řečí mu nastínil ten nápad. On byl tenkrát nadšenej, tak jsem pak během 14 dnů měl přivrtanou krabici na Dědině. Lovilo se sice v nekřesťanskou hodinu, ale nelituju toho. Byly to pro mě dvě mouchy jednou ranou, vznikla celkem zajímavá keš a já při osobním setkání v autobuse povyměňoval spousty CWG a přiřazoval si k nickům tváře. Ale k tvé další otázce…neboj se, už nehodlám ještě více překvapovat, pár nápadů mám, ale vždy mi vezme elán k zakládání nález další tzv. shitky.

mikisi: Pravda – nabízí se otázka – co potom, co věnuješ obrovskou péči založení keše a s opravdovou láskou ke hře ji pouštíš do světa a pak jdeš na spousty jiných keší a vidíš ty nedostatky. Tu malou chuť si s keší vyhrát, aby byla něčím zajímavá nebo přínosná. Kde je podle tebe chyba – proč i ostatní si nedají trochu víc práce keš pěkně připravit?
hradnik:Já nevím, tohle se probíralo snad na všech geofórech. Teorii o malé zkušenosti nevěřím, já zakládal první keš s kontem 35 nalezených. Možná, že je problém v sebekritice zakládajících. Ale největší vinu mají samotní nálezci. Ono když si čteš logy, kde se děkuje za to, že owner pohodil obal od papírových kapesníčků někde u plotu, hned vedle skládky… Logy by měly vypovídat trošičku pravdivěji o celém nálezu, neuznávám jednoslovné logy, sám se snažím psát výstižně a pro kritiku nechodím daleko. Musím přeci rozlišit pocity po nálezu třeba pro mě zatím nejpropracovaněji vyvedené multimystery Rex mortus či terezínského opevňovacího systému a na opačné straně zaokapovky s listingem plným hrubek nebo kešky někde na smetišti.
Dám ti příklad: představ si, že začínáš kešovat a bydlíš na sídlišti. Vyrazíš na svůj první bod. Najdeš povětšinou nějakou školní keš – takže kvalita téměř jistě hodně nízká. Doma si před psaním logu projdeš pár posledních a v každém se děkuje za krásnou krabičku. Zaloguješ a řekneš si. Založím taky keš. A nemaje srovnání (záměrně neříkám zkušenosti) uložíš stejně ledabyle, protože si myslíš, že to tak má být. Jinak mě neber úplně za slovo, o mně se ví, že školní kešky nemusím (mě fakt nezajímá do které školy, školky či jeslí dotyčný owner chodil). Ale když to domyslíš do důsledku, tak ty hnusné či horší keše vlastně moc potřebujeme, kdyby byly všechny keše super a vymazlené, byla by to nuda a ničím by nezaujaly. Jen se mi zdá, že poslední dobou vzniká těch srovnávacích zbytečně moc.
mikisi: Je pravda, že logy by měly byt zpětnou vazbou, aby si owner mohl udělat představu, jak na tom ta jeho keš je. Je otázkou, nakolik by situaci změnila osvěta. Možná místo toho, aby komunita „nadávala“, že zase někdo popularizuje Geocaching v mediích, by mohla uvažovat o využití médii k osvětě. Kdyby se v každém článku o Geocachingu mluvilo i o provedení keší a v televizi by byly ukázány keše jedinečné svým provedením, tak možná by se to časem odrazilo v kvalitě provedení. Každý přece by si přál odlovit pěknou keš nebo mít svou keš vychvalovanou, ale musí nejdříve nějakou takovou najít. Jak se díváš na popularizaci Geocachingu?
hradnik: Jsem moc rád, že tahle otázka padla. Mě se cílená medializace nelíbí. Když má nějaká televize okurkovou sezónu (totéž platí i o tiskovinách), tak berou vše. Rozumí tomu jak koza petrželi a vznikají paskvily korunované trpaslíkem. Určitě si vzpomínáš na nejsměšnější medializaci z růžové zahrady. Když jsem před lety začínal kešovat, matadoři čekého geocachingu byli skeptičtí a vlny nově příchozích kolegů je děsily. Nechápal jsem je a říkal jim, že je to přeci dobře, že víc hráčů znamená víc keší – tehdy bylo odlovení 5 keší za den obrovským kombajnem, ale dnes, při cenách mobilů s GPSkami a přívalu nováčků tuším, že za pár měsíců (už ne ani let) nebude v naší zemi jediného mudly. To je podle mě jediná negativita medializace.
Určitě ses také setkal s tím, že se nenápadně koukáš, kde by mohla být keš schovaná a vedle tebe vykoukne důchodkyně z okna a povídá, že jestli hledáš kešku, tak je tam a tam. Tady je něco špatně. Takhle by keš neměla být uložená nikdy. Owneři by měli předvídat, kolik bude mít jejich keš návštěv, jak často tam někdo půjde a podle toho keš dát mimo “dohled” zvědavých oken. Ale v dnešní době powertrailů už je asi úplně jedno, kde je keš schovaná.

mikisi: Pořádal jsi už taky pěknou řadu eventů. Vzal jsi nás na ledopády, na hrad, do továrny. Svezl jsi nás historickým busem. Pořádal už dva orientační závody (Rallye o hradnikův putovní pohár). Kam nás ještě pozveš?
hradnik: Teď již mám hotový listing na další event, bude v dubnu v Praze a bude se týkat MHD. Jinak klasika v únoru půjdeme na ledopády. Měl bych ještě další nápady, ale všechno je o volném čase, kterého díky svému zaměstnání v zimě moc nemám.
mikisi: Rallye má za sebou dva ročníky. Jedná se o organizačně náročnou akci, kterou s tebou spolupořádá docela početný tým ostatních kačerů. Jak dlouho připravuješ jeden takový závod, co to vše obnáší, aby průběh a celá zábava proběhla bez viditelných organizačních problémů?

hradnik : První rallye zabrala času hodně. Ta druhá již byla o trošku méně časově náročnější, hlavně proto, že mi kamarádi hodně pomohli. Ale celý event stojí hlavně na nápaditosti jednotlivých stanovišť a jejich umístění – vyjednání povolení. Pak už jen vytvořím trasu, kterou projedu já většinou tak 3x, a pak betatesteři. Poslední rallye měla 4 betatesty. No a pak je třeba trasu projet večer před závodem, zda na ní nevznikly výkopy, objížďky a další nečekané zádrhely, aby se o nich případně dalo do propozic rozdávaných na startu vědět. Jinak jakmile jsme vyhlásili výsledky a závodníci se rozutekli domů, tak zasedl organizační tým a už teď víme, jaké budou příště (květen 2012) stanoviště, takže příprava zabere vlastně půl roku )
mikisi: Pro nás byl velký zážitek tvůj event s Hradnikem na hrad – a asi nebudu sám, kdo by na ten hrad jel s tebou znova – uvažuješ o pokračování?
hradnik : Jsem rád, že se ti to líbilo. Pro mě to byl zatím náš nejlepší event. A jistě si pamatuješ, nebo při pohledu na CWG zjistíš, že tam bylo #1. Počítal jsem s jedním hradem za rok. Hradnik a hrad, to smysl dává a každý rok jiné místo. Teď nevím, zda bohužel, nebo bohudík dopadl event tak, jak dopadl a já nemám rád dělat něco horší. Takže bych byl rád, aby hrad #2 byl minimálně stejné kvality, jako byla Houska a ruku na srdce, kastelán (Zdeněk Konopásek) z Housky je jen jeden. Ale další hrad určitě udělat chci, jen prostě čekám, až se naskytne příležitost. Kdybych byl neúspěšný, bude to opět na Housce.

mikisi: Taky Housku považuju za tvůj nejlepší event . I když ostatní nejsou o nic horší. Určitě nejsem sám, co se už teď těší na 2. Poslední dobou už spíše organizuješ eventy – Dělá ti pořádaní eventu větší potěšení než tvorba keší?
hradnik: Asi jo. Poslední dobou mě lovení keší maličko přestalo bavit a z toho plyne i “přibržděná výroba”. Je to dáno hlavně tím, že denně vzniká taková spousta nových krabic (z velkého procenta průměrných až podprůměrných) a mě to prostě nebaví. Ale event je o setkání lidí, o pokecu a ikonka nakonec z mapy zmizí.
mikisi: Taky si se podílel na organizací prvního českého ME – jak zpětně vnímáš tuto akci. Uvažuješ o organizaci dalšího pražského ME ?
hradnik : Maličko tě opravím, jednalo se o druhý ME hned po skořápkách. Ale na to mám velice rychlou odpověď. NE! Nikdo si neumí představit, kolik to stálo času, kilometrů autem (tedy peněz) a vyjednávání a plánování skoro rok dopředu. Měli jsme jasné body, jak to chceme udělat: Nechtěli jsme, aby se kačeři jen orazítkovali a vypadli lovit, ale zase jsme jim chtěli dát nějakou náplň a jak jinak, než za pár bodíků – proto jednotlivé subeventy. Také jsme chtěli, aby byla možnost se na event dostat zdarma. Aby byl program pro děti, pro dospělé, pro sportovce, atd… Myslím si, že se nám to podařilo, ale znáš to. Kladné ohlasy zahřejí, ale záporné, byť je jich málo, tě zabrzdí, protože jsou slyšet! O to víc mě mrzí, že ti, kdo si stěžovali, pějí ódy na eventy… ale škoda mluvit. Nezavděčíš se všem. Nemám rád komerci a proto jsem se neúčastnil letošních Nebílov a ten připravovaný event s GC a TB bojkotuju. Vím, že to dnes ke geocachingu patří, ale má to být jen doplněk a ne estráda. Takže já a megaevent už rozhodně ne, stačí mi ty moje “komorní” akce.

mikisi: Geocachingu se věnuješ cca 5 let – tato hra se nadále vyvíjí. Sám jsi přispěl a obohatil tuto zábavu o spousty skvělých akcí a keší. Jak vnímáš geocaching dnes?
hradnik : Jako hon za body.
mikisi: Teď si mě zaskočil – můžeš to rozvést?
hradnik : To chápu. Byli jsme společně na jedné povedené zahraniční powertrailové akci, také jsme se společně zúčastnili akce týden v Německu obytňákem… bavilo mě to hodně i to, jak mi narůstalo bodové konto. Ale když jsem nastoupil do nové práce a přišlo se na to, kdo jsem a co dělám, zeptali se mě, kde jsem byl a co jsem viděl. Já odpověděl: Byl jsem v Dánsku a viděl jsem noční pařezy, ranní filmovky v dopravních značkách, byl jsem v Basileji a místo památek jsem lítal po umolousanejch mikroškách. Prostě mi došlo, že tohle není to, co bych od geocachingu chtěl, co mě na něm bavilo na začátku – nálezy krásných míst, která jsem neznal. Ale nelituju “powercachingu”, byla to zkušenost a potěším tě – vždycky jsem byl se super partou a tak jsem si to i náležitě užil. Jistě si pamatuješ na naší první společnou akci 24 hodin Le cache v Brně, to bych dnes považoval asi za maximum, čeho jsem schopen. Třeba Route 66 mě nikdy neuvidí, alespoň co se keší týká.
mikisi: Zrovna nedávno jsem nad tím uvažoval. Určitě je dobré si prožít různé aspekty geocachingu, aby se člověk nakonec dostal zpět k tomu prvotnímu, proč geocaching začal provozovat tzn. poznávat pěkná místa, věnovat se tomu, co tě naplňuje.
Bodovým obdobím si projde snad každý. Jaká je dle tebe budoucnost geocachingu? Stane se stejně konzumní záležitostí, jako je celá společnost kolem nás, nebo se časem začne vracet ke svým „kořenům“? A nebo geocaching zůstane nadále více či méně stejný a jen na jednotlivcích bude, jak si ho budou užívat a na kolik budou tolerantní vůči ostatním hráčům hry?
hradnik: On je geocaching a geocaching. Praha je kapitola sama pro sebe. Ale mám hodně kamarádů, kteří ještě hrají jen ten starý poctivý geocaching. Když nemůžu na mysterku přijít, tak ji asi nikdy neulovím. A loví skoro stejně dlouho jako já a mají dnes pod tisíc nálezů. Tomu říkám poctivý přístup. Praha je opačný extrém, tabulky s finálkami, sdílené databáze, odfláknuté logy… prostě je tu velká kumulace kačerů, takže je to pochopitelné. Já jen doufám, že ty návaly nových geocacherů jednou ustanou, že to většinu po pár měsících přestane bavit (jen by bylo super, aby radši vůbec nic nezakládali, aby to tu po nich nezbylo) a zůstanou jen ti, co to s touhle super hrou myslí vážně. A to vážně myslím vážně. Geocacher podle mě není ten, co pořádá nájezdy na keš a po mě potopa. Ale ten, který je nenápadný, když nemůže bezpečně odlovit keš, klidně odejde bez bodu i s vědomím toho, že se sem už nikdy nedostane a kešku, byť ji má vyluštěnou nikdy nezaloguje. Jak jsem říkal, je to o bodech a pak o slušnosti. Ale v každé komunitě je neměnné procento blbů a čím je nás víc, tím je ta skupina větší a viditelnější. Já jsem geocachingu vděčný za to, že je tak pestrý, že se v něm dá najít vše od klidné procházky po lese, nádherné túry po horách až po horolezecký adrenalin. Ale tohle všechno pro mě spojuje jedno – kamarádství. Našel jsem mezi hráči nejednoho kamaráda či kamarádku a když nic jiného, tak kvůli tomuhle budu mít hru na „pomezí turistiky“ rád.
mikisi: Tak to je pěkná tečka našeho rozhovoru. Máš nějaký vzkaz pro ostatní kačery?
hradnik: Pro ownery – ať raději přemýšlejí o chvilku déle, než upustí filmovku za pověstný okap! A pro lovce – piště logy pravdivě, pochvalte ale i zkritizujte, bude-li to konstruktivní, pomůžete tak navrátit kvalitu keší. Logy typu TFTC nebo jen tečka jsou opravdu jen o tom připsání si bodu, ale jinak k ničemu.
mikisi: Diky moc za rozhovor
hradnik: Nemáš zač, já děkuju za příležitost si s tebou popovídat.]]> Mon, 14 Oct 2013 11:54:57 +0000 c45147dee729311ef5b5c3003946c48f http://www.geocaching.cz/page/articles.html/_/geocaching/rozhovory/rozhovor-s-team-360-r14

TEAM 360: Keše hledám už od začátku – přes deset let. Ze začátku jsem poctivě logoval všechny keše, ale když jsem se dostal asi k 300 keši, zjistil jsem, že mě nebaví soupeřit s ostatními, kolik keší mám a všechny logy jsem smazal. Nelíbí se mi přístup některých kačerů, kteří soupeří o to, kdo bude mít víc bodů. Nejsem totiž vůbec soutěživý typ, chci se jen bavit. Začal jsem hledat keše jen pro svoji radost a proto si teď vybírám jak lokality, tak velikosti keší. Už nechci logovat na internetu, někdy napíšu jen write note, když mám pocit, že něco chci ownerovi keše sdělit.
Mikisi: A kolik teda máš nalezených keší?
TEAM 360: Tak to ti neřeknu, nechci, aby to vůbec někdo věděl. Beru geocaching jako sport, to znamená, že musíš vyvinout nějakou fyzickou nebo duševní aktivitu a sbírání mikrošek u odpadkových košů, abych měl body, není sport. Není to ani zábava ani žádná výzva a může to být kolikrát i nebezpečné – vždyť víš, jaká prasata dokážou být lidi.
Mikisi: A co je tedy výzva?
TEAM 360: Když jsem začal kešovat musel jsem jet přes 20 mil pro keš, to byla výzva (směje se).

Mikisi: Nemáš rád a nehledáš mikro keše, co teda říkáš power trailům?
TEAM 360: Power traily jsou jenom o egu – kolik mám bodů, o kolik mám víc než mí kámoši, kolikátý jsem na světě atd. Znám lidi, kteří na oblečení pyšně nosí „jsem první, druhý, třetí na světě“, chtějí, aby všichni věděli, že mají nejvíc bodů a bohužel se i tak chovají k ostatním, kteří s nimi vůbec nemůžou soupeřit. To už není o zábavě nebo o sportu, to už je jen o egu. Bohužel se tohle fakt hodně rozmohlo, tak čekám kdy se kačeři začnou dělit na kingy a loosery.
Mikisi: Není to příliš tvrdé hodnocení? Nevidíš to až moc černě?
TEAM 360: Ne, vůbec ne. V Americe se kvůli bezvýznamným bodům opouští i fair play – nejnovějším hitem je tzv. LEAP FROG FOR THE CACHES.
Mikisi: Co to znamená? Na žábu si snad nehrajou?
TEAM 360: Ale hrajou. Při power trailu abys ušetřila čas, tak vezmeš první keš, zaloguješ jí při cestě k druhé, vyměníš za druhou, v autě loguješ třetí atd. Připomíná to skoky žáby – proto LEAP FROG. To už nemá se sportem nic společného – je to jako doping – udělám něco nefér, jen abych uspokojil své ego a ostatním ukázal, že jsem aspoň naoko lepší než oni a aby mě plácali po zádech.

Mikisi: Teď se tě zeptám trošku z jiného soudku. Na GC.com jsem v tvém profilu našla označení The First International Geocaching Ambassador to the World. Jak jsi k této funkci přišel a co vlastně obnáší?
TEAM 360: Označení Ambassador vzniklo jen jako žert. Někdo mě kdysi takhle označil, když propaguju geocaching a snažím se přiblížit lidem jeho historii. Není to ale žádná funkce a už vůbec ne placená.
Mikisi: Je pravda, že díky tobě jsem se konečně pořádně dozvěděla, jak to všechno tenkrát bylo. Kolik cest s O.C.B. ročně podnikneš?
TEAM 360: Ročně jsou to asi tři cesty po Americe a jedna za moře. Rád cestuju, ale nevyhledávám dlouhé lety. Nejhorší byla cesta na Australský Mega event. Ta byla fakt nekonečná.
Mikisi: Jak se vlastně takový „svatý grál geocachingu“ převáží? Předpokládám, že tu plechovku nehodíš jen do igelitky a hurá na event.
TEAM 360: Ne, to ne. O.C.B. se převáží ve speciálním vypolstrovaném tubusu. Je přesně udělaný na míru, aby se tam plechovka nehýbala a neodírala se, padne jí přesně, aby nedocházelo k jejímu dalšímu poničení. Už tak z ní zbylo fakt málo. Tubus pak dávám do kovového kufříku.

Mikisi: Cestuje tak v zavazadlovém prostoru?
TEAM 360: Ne. Kufřík nikdy neodkládám ani v letadle, spolu s mým laptopem si ho beru na palubu.
Mikisi: A co celníci?
TEAM 360: Celníci se nikdy neptají, i když chtějí vidět obsah kufříku. Zatím se nenašel žádný, který by byl zvědavý, proč převážím starou plechovku od fazolí. Sem tam se najde nějaký, který je podezřívavější a ten maximálně plechovku otestuje, jestli to není bomba nebo její součást, ale když se dozví, že jsem jen pouhý turista, bez dalších zbytečných řečí mě pustí i s kufříkem do letadla. Je to asi tím, že kdyby se měli celníci ptát na každou kurióznější věc, co kdo převáží, byly by na letišti u odbavení neskutečné fronty.

Mikisi: O O.C.B. se staráš, udržuješ ji, renovuješ, hlídáš. Podnikáš spoustu cest, abys ji ukázal lidem, připravuješ si vlastní promotion, připravuješ show k odhalení za zvuků hudby z 2000: Vesmírná Odyssea – baví tě to vůbec ještě teď v době, kdy spousta lidí nekouká na geocaching jako ty? Jak vůbec vidíš budoucnost geocachingu?
TEAM 360: Pořád se snažím být aspoň 50-ti procentní optimista. Chtěl bych, aby se geocaching vrátil k velkým schránkám někde v přírodě a vždycky mi udělá radost, když přijdou lidi a ptají se na historii. Je to takový ukazatel, že jim není úplně všechno jedno. Nakonec se stejně shodneme na tom, že je potřeba, aby to lidé dělali pro zábavu, aby děti nebyly zklamané, když otevřou keš. Aby ubylo keší ve městech a přibylo v přírodě – to odrazuje i zloděje keší – který z nich by táhl 2 kilometry do přírody, aby tam něco zničil?
Mikisi: To máš pravdu, nikdo kdo chce něco zničit, nevyvine takovou námahu. Ale v městech taky můžou být krásný keše.
TEAM 360: To můžou, ale nemusí být na každém rohu. Geniální řešení například u městských multin je chirp. Můžeš ho použít místo fyzické stage, naprogramuješ ho a umístíš na nepřístupné místo, třeba za okno, a když se kačer dostane do jeho dosahu (asi 15m) na GPSce se mu objeví instrukce. Naprogramovat ho můžeš, jak chceš – další souřadnice, hinty, šifry, postupové klíče atd. Je to dokonalý.
Mikisi: Díky za rozhovor a přeju hodně skvělých keší. Co bys popřál kačerům ty?
TEAM 360: Radost z výzev, ze sportu, krásné velké a hlavně plné keše pro děti a hlavně – lidi není to o egu, naopak.]]> Mon, 14 Oct 2013 11:48:40 +0000 5fd0b37cd7dbbb00f97ba6ce92bf5add http://www.geocaching.cz/page/articles.html/_/geocaching/rozhovory/rozhovor-se-101-dalmatiny-r13

mikisi: Vidíte, při odlovu jsem si říkal jestli ty štěňata mají své jména odjakživa, nebo jestli vznikala postupně, jak přibývala pro děti literatura Když se zrodil tedy nápad, jak dlouho jste chystali tématické okruhy pro listingy?
101 dalmatinů: Když už jsme se jednou rozhodli pro sérii jednoduchých mysterek, která by i v mapě dobře vypadala, napadlo nás nejprve udělat jakousi školu luštění šifer, která by aspoň začínajícím kačerům něco dala. Jenže jsme o tom jen dlouze mluvili a nikdo se nerozhoupal k tomu, že by něco začal tvořit.
Pak jednou v noci – po několika hodinách objíždění pražských keší a nadávání na jejich klesající kvalitu – přišel Martin s nápadem hodit na papír (resp. do listingu) právě to, co nám vadí a Tomáš pak do rána napsal prvních pár listingů.
Tehdy jsme měli jasno, jak to provedeme, a zdálo se, že s partou dobrých kamarádů je i sepsání sta listingů jen procházka růžovou zahradou. Jenže realita byla úplně jiná…
mikisi: Ještě nám prozraďte, kdo všechno se na tomto projektu podílel – jestli to není tajné. Psali jste všichni listingy, jak koho napadlo, nebo jste si je rozdělili tématicky, podle toho, co komu více sedí?
101 dalmatinů: Duchovním otcem série byl Michal (Tytyty), který s Tomášem (BT) poprvé projel trasu někdy loni v dubnu. Ale protože oba trpíme chronickou leností dotahovat to, o čem se dá krásně mluvit u kafe, šel projekt k ledu. Pak jsme s Martinem (MarHan) na ME ve Finsku (jak asi víš) ukořistili docela slušnou zásobu filmovek a znovu tenhle plán oprášili. A nakonec jsme jako motor celé akce zapřáhli Johnníka (JohnnyM.).
Tím bylo rozdělení rolí víceméně dané. S Michalem jsme jezdili, vybírali a zaměřovali v terénu, Martin s Johnnym byli naší IT-sekcí a po nocích se mazlili s podobou listingů. Aby to neskončilo velkou ostudou, dělala Tereza (BT) jazykovou korekturu a Vojta (Vojtanos) betatest všech mysterek. I témata listingů jsme si rozdělili podle toho, co bylo komu nejbližší – Martin a Johnny jako IT-sekce dělali technická témata, HTML a podobně, já jako věčný prudič psal o těch všedních nešvarech jako krabička zabalená ve třech igelitkách. A protože dokážu nadávat hodně a dlouho, vypadalo to ve finále tak, že na VV (Velitelství Vestec, jak nám IT-sekce přezdívala) jsme sekali texty jeden za druhým, Martin si hrál s proklikávacími pejsky a Johnny vymýšlel své JGŠky (Johnnyho grafická šifra, jak jsme tomu na VV říkali my). Takže svátky klidu a míru jsme strávili tím, že jsme se na sebe vzájemně vztekali, prudili se a rozvraceli rodinné vztahy sami sobě i navzájem.

mikisi: Jak dlouho jste si takto rozvraceli rodinné vztahy a dávali listingy do finální podoby?
101 dalmatinů: Původně jsme plánovali celou sérii publikovat na Silvestra, takže jsme 19. prosince naklikali 101 prázdných listingů a strávili Vánoce v tichém rozjímání, kdo s nimi něco udělá. Do 28. prosince jsme v mezičasech mezi rozbalováním dárků, objížděním příbuzných a žraním cukroví stačili naklikat atributy, finální souřadnice, velikosti, obtížnosti, terény… Pak proběhly tři dny a noci intenzivní práce: Johnny nadával, že mohl jet na běžky, MarHan doma sbíral černé puntíky jak na běžícím pásu, Tomáš pořád neměl co pít a Tereza jako hlavní koordinátor akce nadávala všem a na všechny. A když už to vypadalo, že to stihneme, přišel od reviewera dloouhý seznam nedostatků, kolizí, nepřípustných vzdálenosti keší od výchozích souřadnic. Takže v noci z 29. na 30. prosince proběhl další terénní průzkum a velké stěhování keší i listingů. Nakonec jsme se domluvili, že i 10. 1. je pěkné datum, pár dní si schrupli na vavřínech a dokopali to do konce.
mikisi: jak se vám vůbec spolupracovalo s reviewerem?
101 dalmatinů: Skupec nám s celým projektem ohromně pomohl – už jen tím, že si kvůli smečce strakatých psů nechal nabourat čas mezi svátky a téměř denně s námi řešil další a další problémy. Sice už dopředu věděl, co se chystá, a celá myšlenka se mu líbila, ale i tak s námi měl hodně práce. Ono totiž napasovat bramboroid do kružnice tak, aby žádná keš nepřesahovala maximální vzdálenost od výchozích souřadnic, vyhnout se kolizím a přitom zachovat určité nároky na možnost parkování, není tak snadné, jak se zpočátku zdálo. Skupec se nakonec v podstatě stal čestným členem týmu a maximálně nám vyšel vstříc, za což mu ještě jednou děkujeme. Nakonec i on si užil svoje…
mikisi: Tak to, věřím, spousty kačeru překvapí. Série si myslím je celkem oblíbená a přibývající logy jen potvrzují zájem. Za prvních 10 dnů po publikaci na sérii přibylo cca 10 000 logu – čtete to někdo?
101 dalmatinů: Tohle možná překvapí ještě víc kačerů: Čteme. Určitě nečekáme od jednoho hledače 101 různých logů (a tím víc nás potěší, když přece jen přijdou), ale vždycky jsme rádi, když se z logu dozvíme, co si lidé o celé sérii nebo o konkrétních tématech myslí. Zejména si vážíme těch, kdo si dají tu práci a kontaktují nás s návrhem, abychom do listingu něco doplnili.
Ono opravdu platí, že hezký log je jedinou odměnou za práci, kterou si člověk se svou keší dal. A za stovkou keší je trochu víc práce než za jednou. Ale naštěstí se čas od času objeví i log na celou stránku, který si pak přeposíláme mailem, všichni se chvilku tetelíme blahem a virtuálně se poplácáváme po ramenou.

mikisi: Tak to asi motivuje se o sérii starat. Máte údržbu rozdělenou podle lokalit, nebo se všichni staráte o vše? A jak náročné je celou sérii udržovat?
101 dalmatinů: Původní plán byl opravdu takový, že si celou sérii rozdělíme a každý se bude starat o to “svoje”. Ale protože dohledávání vlastních keší se ukázalo být větší zábavou než hledání těch cizích, jezdíme zatím všichni společně celý okruh. Zabere nám to sice vždy jednu bezesnou noc – najít keš (případně další náhradní keše v okolí), vyměnit logbook, anebo rovnou vyrobit celou novou krabičku, nějakou dobu opravdu zabere -, ale zatím nám to doma stále prochází. A pořád je čemu se divit.
Hlavně by nás zajímalo, kdo žere ty tužky. Chápeme, že každý chce mít nějakou vzpomínku na celou sérii, ale proč zrovna tužku? Při poslední kontrole jsme ze stovky tužek našli slovy dvě. A při dnešních cenách připadá zhruba na deset ostrouhaných špačků jeden mozol, tak si to spočítejte…
mikisi: Jak se k sérii chovají její lovci? A dochází k nějakým “podvodům” či dokonce poškozováni při jejím odlovu?
101 dalmatinů: Většina lovců se k sérii chová dobře, téměř příkladně – vždycky nás potěší, když někdo ztracenou keš obnoví. Na druhou stranu jsou i případy, kdy se “obnovuje” keš, která je na místě, jen by to chtělo lépe hledat. A takovou raritou, se kterou jsme se setkali, byl jeden případ, kdy bylo nutné přesunout bonusovku jedné desítky keší. Při kontrole jsme zjistili, že lovci vybavení souřadnicemi finálek nám nejen obnovili bonusovku na původním místě, ale dokonce cestou k ní přepisovali bonusová čísla tak, aby odpovídala jejich předpokladům.
Superbonusová keš, to je kapitola sama pro sebe. Stačí jedna vhodně umístěná webkamera a člověk zjistí, že lovci, kteří si nejvíc stěžují, dokázali mezistage zřejmě objevit tak rychle, že jsme jejich přítomnost na záznamu ani nezachytili.

mikisi: Obrazec kolem Prahy to je zajímavý – jak dlouho máte v plánu sérii udržovat?
101 dalmatinů: Zásoby filmovek vystačí na to, abychom sérii kompletně obnovili asi patnáctkrát, pak se uvidí…
mikisi: Geocaching dnes je masovou zábavou ale osvěta chybí – vy jste přinesli zajímavou alternativu osvěty. Budete v tom pokračovat nějakým dalším způsobem? Třeba udělat další sérii?
101 dalmatinů: Kdykoli chceme své drahé polovičky trochu popíchnout, mluvíme o “druhé fázi” – olympijské kruhy. Vždyť už stačí jen čtyři
Ale v osvětě rozhodně pokračovat budeme – nakonec geocaching nám dal opravdu hodně, a všichni cítíme, že je na čase tento dluh začít splácet. Takže svou aktivitu i do budoucna zaměříme tímto směrem, jen asi zvolíme jiné způsoby.
mikisi: Prozradíte jaké?
101 dalmatinů: Zatím ne. Prozradíme snad jen tolik, že se nám současný vývoj českého geocachingu zdá poněkud neuspokojivý a že v současnosti hledáme nové cesty, jak s tím něco udělat.
mikisi: Všichni máte dostatek zkušeností a už nějaký čas kešujete. Jaký je rozdíl mezi geocachingem dnes a geocachingem v minulosti? Třeba před pěti – deseti lety?
101 dalmatinů: Dobu před deseti lety nikdo z nás nemůže hodnotit, ale pokud můžeme soudit, v posledních letech přechází důraz při zakládání keší z kvality na kvantitu. V době, kdy jsme tvořili své prvotiny, jsme se snažili nabídnout něco nového, ukázat něco zajímavého, zkrátka jsme zakládali keš takovou, jakou bychom sami rádi lovili. Dnes se nám zdá, že keše mnohdy vznikají jen proto, aby byly. Založením série 101 dalmatinů jsme se snažili upozornit aspoň na pár nešvarů, abychom novým hráčům umožnili vyvarovat se častých chyb. Je nám jasné, že námi založené krabičky nepatří do zlatého fondu českého geocachingu, ale věděli jsme, že touto formou nalákáme co nejvíce lidí, a pokud si aspoň někteří z nich z této série něco (kromě tužky) odnesou, pak splnila svůj účel.
mikisi: Co byste všem kačerům vzkázali?
101 dalmatinů: Lovte slušně. Zakládejte s rozvahou. Lovte, protože vás to baví, a zakládejte, aby to ostatní bavilo. Je to naše hra, a jaká bude, záleží jen na nás.
A taky: Díky za návštěvu a za pěkné logy!
mikisi: Děkuji za rozhovor]]> Mon, 14 Oct 2013 11:42:40 +0000 73278a4a86960eeb576a8fd4c9ec6997 http://www.geocaching.cz/page/articles.html/_/geocaching/rozhovory/rozhovor-s-bohemian-reviewerem-r12

mikisi: S čím jsi tedy do reviewerování vstupoval?
BR: Já jsem nastupoval s tím, že chci pomoct. Byl jsem vždycky takový samaritán, který vždycky pomáhal a chtěl pomáhat, ač se ho to třeba přímo netýkalo. A do tohohle jsem nastupoval s cílem pomoct, něco zlepšit, a když už ne zlepšit, tak to alespoň udržet na nějaké úrovni. Z toho důvodu jsem pomáhal lidem s listingy, z toho důvodu jsem se pokoušel vnuknout jim nějaký nápad – když přišli s něčím dejme tomu v kolizi a nevěděli, jak se tomu vyhnout, zkusil jsem jim vnuknul nějakou myšlenku, jak to udělat jinak – snad lépe. Nedělal jsem to jako stroj, jako jsou někteří jedinci mezi reviewery, neříkam, že jen mezi českými, ale celosvětově. Když to bylo v rámci možnosti, vždy jsem se snažil pomoct.
mikisi: Měl jsi nějaké ideály, když jsi jako Bohemian reviewer začínal? A přežily to, nebo jsi s časem reviewerování některé iluze ztratil?
BR: Ideály jsem samozřejmě měl… Nerozplynuly se, možná jsem je jen přehodnotil. Nastupoval jsem totiž do funkce reviewera v návaznosti na komunikaci s Poníkem, kterého jsem znal už delší dobu, a on mi o reviewerování hodně vyprávěl: jak je ta práce na hovno, jak je mravenčí, jak ho to už nebaví, jak je to nevděčný. A pak jednou přišel a zeptal se mě, jestli to nechci dělat. Já mu řekl, jestli se zbláznil: „Dva roky mi říkáš, jak ta práce je na houby – a teď mám do toho jít??“ Nakonec jsem souhlasil a vstoupil jsem právě s určitým povědomím, jak by to mělo vypadat. Je známo, že nejenom v jižních Čechách, ale všeobecně máme kešky kvalitnější oproti cizině – neříkám, že všechny, ale úroveň je někde kvalitativně nasazená. A já jsem hlavně chtěl pomoct, aby se tato úroveň udržela. Myslím si, že jsem se snažil pomáhat, a tuto chuť jsem si udržel až do posledních dní reviewerování.
mikisi: Jak ses snažil tu laťku kvality udržet?
BR: Vždy jsem se snažil poskytnout lidem lepší pohled na keš. Ať už se to týká listingu, že prostě autorům řekneš, že jedna věta je špatně – ono to není špatně podle pravidel, ale vůči lidem, kteří keš půjdou lovit – nic jim to neřekne, půjdou si jenom pro bod. Ale když to pojmou nějak legračně nebo alespoň přiloží nějaká data nebo něco zajímavého k místu (nemusí to být vyloženě historie, třeba datum narození onoho krále nebo datum založení onoho kostela – kdy byl založený a postavený nebo kdy byl zkolaudovaný), ale třeba jen nějaké historky a legendy vztahující se k místu. Jako že tam třeba chodila bílá paní nebo něco podobného. Nebo poradit, aby tam vložili alespoň nějakou fotku, aby lidi věděli, kam vlastně půjdou. Nikdy jsem neměl rád listingy typu „tady je vyhlídka – lidi poserte se“. Je třeba ukázat, co je tam za vyhlídku, nebo ukázat vyhlídku třeba v noci, i když tam člověk nic neuvidí, ale bude mít zase trochu jiný zážitek.
mikisi: Byla nějaká věc nebo situace, která by ti pomohla k rozhodnutí jít do reviewerského důchodu? Nebo tě jednoduše už reviewerováni nenaplňovalo?
BR: Službu reviewera jsem vzal v době, kdy jsem měl relativně spoustu volného času, navíc jsem měl práci, při níž jsem trávil čas u počítače, takže jsem měl možnost reviewerovat i při práci. Práce skončila, nastoupil jsem do nové, a ten čas už není. Ve své práci chci něco dokázat a nedá se něco dělat napůl, alespoň u mě určitě ne. Takže když jsem nastoupil do práce, kde už nemám tolik volného času a ani nemám čas při práci, abych to dělal, najednou jsem zjistil, že bych dělal reviewera právě jako stroj – published, archiv atd., a to jsem nechtěl. Vždycky jsem se snažil s těmi lidmi komunikovat – a při mém nynějším časovém vytížení by to nešlo. Takže moje takové první vnuknutí skončit bylo při nástupu do nové práce, což bylo na začátku loňského roku. Pak jsem se snažil to ještě chvíli udržet. Na jaře jsem uvažoval, že úplně skončím s reviewerováním i s geocachingem, ale pak jsem zažil takovou překvapivou událost. Kamarádi mi připravili o velikonocích oslavu mých prosincových narozenin, kde jsem se jim zavázal, že to ještě chvíli poklepu. Přes léto mi hodně často pomáhali kluci, co nově nastoupili, nebo Skupec či DarkLord. A poslední dobou už toho je tak moc, že nestíhám své koníčky, svůj soukromý život, sporty, natož tohle.
mikisi: Jací jsou dle tebe čeští owneři?
BR: Co se týče chyb, nemůžu posuzovat se zahraničím. Český národ je obecně toho názoru, že pokud někomu šáhnu na hračku, je to jeho hračka – a já mu na ní nemám co šahat. On sice nesplnil nějaká pravidla a může být tisíckrát pravda na mojí straně, ale on se bude bít do poslední kapky krve. Je to na jednu stranu pěkná vlastnost, že si stojí pevně za svým názorem, ale kolikrát je to těžký boj. Jsou tvrdohlaví a nechtějí věřit, že to jde i jinak. Právě to mé poslání pomáhat či vnuknout nápad kolikrát narazilo na to, že on si myslí, že ta jeho keška je geniální a všem vyrazí dech. Teprve s prvními logy zjistí, že to tak není. Jsou prostě tvrdohlaví a nenechají si do toho mluvit. Sice jsem nesežral Šalamounovo hovno a nevím všechno a neumím vše nejlépe, ale nějaké zkušenosti už přece jenom mám a lidi by měli mít soudnost a měli by si nechat si poradit. Především ti méně znalí pravidel. Když tam má základní chybu jako je kolize, měl by to pochopit, a pak společně můžeme najít nějakou cestu, ale oni říkají, že ne, že tam je řeka, že se na to nevztahuje kolize – sice pravidla stojí za mnou, ale oni to nechtějí pochopit. Někteří čeští owneři jsou v pohodě a je s nimi parádní vyžití, zatímco s jinými je to opravdu těžký.

mikisi: A vyhrožoval ti nějaký owner, když jste nemohli najít společnou cestu k publikaci? Třeba – „Já tě udám na Groundspek !“ nebo jinak.
BR: Jo byli takoví, samozřejmě. Obcházeli nás, když už úplně nevěděli kudy. Standardně jsem dotyčnému vysvětlil, v čem je problém, a nabídl alternativní řešení, ale vyslechl jsem si: „Já si myslím, že jsi zaujatý.“ Dobře, oslovil jsem ostatní reviewery, ať se taky vyjádří. Názor měli vesměs stejný. Někdo nás může nařknout, že jsme se za zády domluvili, ale my nemáme důvod něco takového dělat. Proč bychom šli proti lidem? My obecně tuto práci děláme pro ně. Šli bychom sami proti sobě, šlapat do zelí prostě jen kvůli tomu, že se mi to nelíbí, je přece blbost. Takže nakonec šli na Groundspeak. Obecně nejde o to obcházení mě konkrétně, ale o obcházení celého systému. To je taková alternativní cesta toho vyhrožování, a pokud bych měl říct, proč nedělat reviewera, tak právě pro to vyhrožování, protože to je i ve skutečnosti.
mikisi: Proto jsi na začátku reviewerováni byl „tajný“?
BR: Ano, na začátku jako nováček mezi reviewery nejsem otrkaný, nejsem rozkoukaný a hlavně nevím, jak reagovat. V době, kdy jsem se odtajnil, tak jeden člověk zjistil, že jsem nějaký Chemic77, ten, který mu zakázal keš, protože ji měl půl metru zahrabanou v zemi, což je jasně proti pravidlům. Měl ji v nějaké zóně, kam se nesmělo a já mu šáhnul na hračku, tak se mi pomstil. Na mém letterboxu, který – můžu říct – se lidem hodně líbil, přišel a ukradl razítka, ukradl všechno, ukradl krabičku. Pak – jelikož to byla ptačí budka, velmi drze umístěná všem lidem na očích na nejrušnějším místě v Budějovicích – tak přišel a jednoduše ji kompletně rozdupal. Vím, kdo to byl, ale nemůžu mu to dokázat. Takže když říct, proč nedělat reviewera, tak je to pro tu pomstychtivost a vyhrožování. Byl jsem se dokonce podívat na onu keš dotyčného – skutečně byla zakopaná půl metru v zemi.
Mikisi: Kdy a proč ses odtajnil?
BR: Jak jsem říkal – chtěl jsem mít na svou práci ze začátku klid, a když jsem usoudil, že jsem se otrkal a že jsem již pevný v kramflecích, tak jsem se odtajnil. Prostě jsem jen řekl, kdo jsem.
Mikisi: A odhalil někdo tvou identitu ještě před tvým zveřejněním?
BR: Spekulací bylo hodně. O své identitě jsem řekl jen svým nejvěrnějším, kteří společně se mnou spolupracovali na našem regionálním serveru, aby věděli, proč najednou nemám tolik volného času. Ale našel se jeden, který díky mému vzkazu na profilu usoudil, že takovýto styl písma mu něco říká – a od toho už nebylo daleko, aby si vzpomněl, u koho takový rukopis viděl. Ale jinak se dá identita držet spolehlivě a dlouho.
mikisi: Vrátím se k té tvrdohlavosti ownerů. Přiznají alespoň občas svou chybu, nebo někteří opravdu zacházejí do extrému jako ten, co se vybil na tvém letterboxu?
BR: Vesměs lidi ve finále svoji chybu uznají a nedojde k tomu. Ale občas se to stane. Normálně na férovku ti lidi třeba do mailu napíšou věci, co bych já nevypustil ani v hospodě po desátým pivu. Přitom si neuvědomují, že my fakt nemáme důvod někomu šlapat do zelí nebo na písečku na bábovičky.
mikisi: Lidi by si měli uvědomit, že když jim to reviewer neschválí, vlastně si přidělává práci, protože se tím zase bude muset zabývat. A vzhledem k faktu, že to dělá zadarmo, nemá důvod, aby si práci přidělával. Ledaže by byl od narození byrokrat a měl z toho úchylné uspokojení.
BR: Když se ještě vrátím k důvodům, proč jsem skončil, tak ten nedostatek času byl hlavní, to je bez debat, ale jak jsem psal ve vláknu na gc.cz, když jsem svůj konec oznamoval, tak taky to, že se geocaching u nás mění. Ať chceme nebo nechceme, dělá to čím dál masovější skupina lidí. Když geocaching dělalo sto lidí, tak se ten jeden blbec ze sta dal vyselektovat, anebo se změnil, přizpůsobil se. Kdežto z nějakých osmdesáti tisíc lidí, kteří geocaching dle odhadu dnes v Česku dělají, je to stádo početnější.
mikisi: A shlukuje se.
BR: Přesně, a když se dneska podívám na CeZetko, tak už ani nemám chuť tam chodit.

mikisi: Říka se, že s odchodem do reviewerského důchodu většinou reviewer končí celkově i s geocachingem. Jak to je u tebe?
BR: Geocaching už mě nebaví. Lovit nebudu. Budu navštěvovat eventy – sem tam, teď si dám asi chvíli pauzu. Ale na druhou stranu budu zakládat keše, protože nějakým stylem se na to těším. Vymýšlet nějaké ptákoviny, blbosti – kamarádi, co mě znají, vědí, že jsem „pitomec“ nejen na tohle, ale obecně. Tak na to se těším, ale na hledání vůbec ne. Vím, že třeba bude vedle mně ležet pixla – a mě to nebude lákat. Geocaching mě zbavil té chuti hledat, hrát si na to malé dítě, což je základem geocachingu. Ti, kdo chtějí něco hledat, jsou malé děti – a my si na ně hrajeme. Mě teď naplňuje dávat lidem důvod si na ty malé děti hrát. Během reviewerování jsem postupně opustil hledání keší a věnoval jsem se mu jenom během svých cest po Evropě, protože vím, že mě keš občas zavede na zajímavé a netradiční místo. Jednoduše, když den co den budeš jíst chili con carne, tak po měsíci už na něj nebudeš mít chuť.
Mikisi: Myslíš to vážně, že už nebudeš lovit?
BR: Mno až tak doslova asi ne, ale když se podíváš na mou statistiku odlovů před nástupem do funkce a během funkce, uvidíš, jak ta křivka upadala. Před nástupem jsem měl odlov v průměru 1,5 – 2 na den. Jako reviewer jsem se dostal až pod hranici 0,5 krabky za den, a to jsem v tu dobu nejčastěji navštěvoval eventy. Přičemž jsem na mnoha eventech neodlovil ani jednu krabku. Takže nebudu lovit jako dřív, to určitě ne. Ale sem tam nějakou, především na doporučení odlovím.
mikisi: Rád organizuješ eventy i se eventů účastníš. Dokonce ve tvých statistikách jsou eventy na druhém místě v typu nalezených keších, hned po tradičkách. Jsou eventy věc, která tě dá se říct na geocachingu ještě baví?
BR: Víš, já rád opakuji, že na geocachingu je nádherné to, že si na něm každý najde to své. A já jsem si našel eventy. Ty mě asi budou bavit vždycky, nebo mě zatím ještě baví. Tam se nějakým způsobem realizuju. Rád na ně jezdím, protože mě baví potkávat lidi, povídat si s nimi a vymýšlet blbosti. A u nás je krásné to, že já si na jihu vymyslím sebevětší blbost – a oni ji akceptují a budou ji dělat, a to nejen na jihu, ale obecně v celé republice. Na druhou stranu to je to krásné u nás, že si chceme hrát, a myslím si, že to není úplně běžné v Evropě nebo ve světě. Když jsme u nás dělali sjíždění Vltavy, byla tam návštěva z Groundspeaku (natočili video, které je k vidění na jejich oficiálních stránkách), a tehdy byli strašně u vytržení, jak my se tu bavíme, jaká to je sranda, že na akci není člověk, co by neměl úsměv na rtech. Říkali, že byli na několika eventech v Německu, Anglii – a něco takového nezažili. V Německu se třeba dělalo barbecue. Lidi se sešli na kopci, najedli se – a šli domů. U nás jsme dělali svatbu, pekli prase a oni byli u vytržení, jak se bavíme. Věřím, že čeští kačeři si chtějí hrát. A vidím to po celé republice. A to se mi líbí – eventy jsou prostě super.
Mikisi: Říkal jsi, že budeš lovit cache na doporučení. Doporučil sis někdy nějakou během své působnosti díky tomu, že jsi nakoukl pod pokličku příprav?
BR: Tak jistě se našla spousta cache, u kterých jsem si řekl, že bych si je rád odlovil. Nebo přímo konkrétní owner se mi zalíbil svými nápady. Ale k odlovu došlo jen sporadicky. Ale vybavuji si, že u jedné konkrétní jsem se tak nasmál při publikaci, že jsem si slíbil, že tam prostě musím zajet. Nemám to zrovna blízko, ale jednou jsem jako obchodní cestující jel okolo z nějakého toho eventu, a tak jsem si udělal lehkou odbočku. A stálo to za to. Tam jsem si tehdy řekl, že mě ta práce baví. Být prospěšný při tvorbě takovýchto skvostů, i když samozřejmě jen tím, že zmáčknu to imaginární tlačítko.
Mikisi: Můžeš říct, o jakou konkrétní cache jde?
BR: To není až tak tajné, ale nerad bych tím zapomněl na spousty jiných, o kterých jsem si říkal to samé, a buď na ně nedošlo, nebo si to prostě nepamatuju. Ale tato cache se jmenuje (či jmenovala) „Vychechtaná kráva“. To mě hodně pobavilo.
Mikisi: Pobavila tě tato práce někdy nějak nečekaně?
BR: Pobavení, úsměv či zděšení jsem zažíval často. Ale někdy to bylo opravdu dost odstrašující. Uvedu dva příklady. Prvním bylo, když jsem byl na jedné z mnoha dovolených v zahraničí, převzal můj kraj kolega a kamarád Geohorse. Poté jsme se nasmáli u jedné z cache i po dlouhé době na eventu. Do fronty přišla cache plná gramatických chyb. Nejsem laureát na Nobelovu cenu z češtiny, ale tohle bylo příliš. A tak mu kolega napsal, aby si to opravil. Odpovědí mu bylo, že to je schválně, že vyjde druhá cache na téma český jazyk a bude se luštit právě opravou chyb v listingu té první cache. OK, říkali jsme si, to není nic nového. Proč ne. A tak mu kolega Geohorse odpověděl, ať mu tedy aspoň tu konverzaci posílá v normální řeči, že nemá kurz z dešifrování, a řešil s ním další problémy. Klučina, zjevně mladý, měl s tímto jazykem problém, neboť i nadále psal tak, jak (ne)uměl. Neříkám, každý jsme dobrý v něčem, ale když mi něco nejde, tak se nestydím požádat o pomoc rodiče, kolegu, tak by to mělo být. Jen pro detail. Ta cache nebyla nikdy publikována kvůli dalším problémům.
A další… takový odstrašující příklad. Přišla mi žádost o publikaci cache věnující se železničnímu koridoru u nás v ČB s tím, že hint byl „pod kolejemi“. Tím místem jsem chodil velmi často se psem na procházky, takže jsem věděl, že o kousek dál je podchod pod tratí. Říkám si, že to má blbě zaměřený, tak jsem v noci vytáhl paty z baráku a šel se podívat. Želbohu jsem zjistil, že cache není špatně zaměřená, ale že leží přímo pod kolejí výhybky, a to na nejrušnějším železničním koridoru v ČB. Tam mě málem šmejklo, když jsem si říkal, že bych na toto místo poslal ostatní kačery, aby zde hledali umělohmotné vajíčko z Kinder vejce.
Chtěl bych říct… Lidi, přemýšlejte!
Mikisi: Vím, že mysterky nelovíš, ale popravdě. Jak je reálné si dopomoci k souřadnicím?
BR: Víš, mysterky mě nikdy nějak moc nebavily. Ale je třeba rozlišovat mysterky a mysterky. Bohapusté luštění mě nikdy nenadchlo, ale svého času u nás v okolí Budějc vznikala spousta nádherných a propracovaných systémů, a ty jsem měl rád. Na ty jsem chodil, ale tam by mi nějaké souřadnice byly naprosto k ničemu. Přišel bych o tu pointu. A souřadnice k normálním mysterkám – opět – proč bych to dělal? Kazit si hru tím, že bych podváděl. Přijde mi úchylné na to vůbec myslet.
Mikisi: Dělal jsi činnost dva a půl roku, jestli se nepletu. Myslíš si, že to je limit?
BR: Upřímně. Abych to dělal tak, že mě to bude bavit, tak ano. Alespoň já to tak cítím. Nejde o to, jestli mám nebo nemám čas. Ale o to, kdy se cítím být unaven řešením stále stejných problémů.
Mikisi: Dala ti tato služba něco?
BR: Krom pár dárků od GroundSpeaku mi to dalo především pocit dobře odvedené práce, kdy jsem udělal i něco navíc nad rámec své služby. Kamarády, které mám, jsem snad nezískal díky své službě, ale díky GC obecně. Takže především ten pocit z odvedené práce.

mikisi: Odbočím od tématu. V minulém roce jste na jihu začali pouštět do světa moc pěkné geocoiny ve tvaru okresu, které lze skládat jako puzzle – skvělý nápad na takovou sérii. Budou přibývat coiny i dalších okresů mimo jih? Poskládáme si jednou celou ČR?
BR: Myšlenka byla jednoduchá. Tak jako Plzeňáci a Olomoučáci v té době už (a spousty jiných kačerů) jsme si chtěli udělat vlastní minci GeoJih. Jenže GeoJih nejsou jen Budějce, ale jsou to celé jižní Čechy. A otázka byla, co by na minci mělo být. Jižní Čechy jsou tak velká oblast, že jsme si říkali, co na minci dát, aby obsáhla vše. Uděláme minci, kde budou Budějovice, a v Jindřichově Hradci se naserou, že myslíme na sebe. Nebo obráceně – uděláme Jindřichův Hradec a nespokojení budou Budějovičáci. Byl to běh na dlouhou trať.
mikisi: Kolik času uběhlo od první myšlenky k realizaci?
BR: Od doby, co jsme se poprvé sešli, do doby, kdy jsme první minci drželi v ruce, uběhly dva roky. Bylo by to dříve, kdybychom byli všichni z jednoho města. Domluvili bychom se na pivo a bylo by to podstatně dříve. Ale jeden byl z Vodňan, jiný z Třeboně, další od Prachatic atd., trvalo dlouho, než proběhla nějaká setkání. Pak přišel jeden nejmenovaný člověk (on by strašně zpychnul ) s nápadem, že to uděláme jako okresy, jako mapu. Všem se nám to strašně zalíbilo, a pak už byl jen krůček k realizaci. Pak už se řešily jen detaily, co dát na jednu stranu a co na druhou. Padaly spousty návrhů, ale nejlogičtější nám přišlo tam dát nějakou dominantu každého okresu, což je v drtivé většině okresní město a jeho historická dominanta. Na druhou stranu bylo krásný, jelikož jižní Čechy nemají tolik měst v každém okrese, si je tam vypsat. A tehdy jsme ani nemysleli na to, že by se dělaly i další okresy České republiky.
mikisi: A budou vyrobeny všechny okresy?
BR: To asi záleží na všech, to už není naše práce. My chceme udělat prioritně jižní Čechy, to je takový ten základ. Někteří už se nám ozvali, že by rádi pokračovali v sérii za svůj kraj, ale jestli bude celá republika, to nevím. Bylo by to hezké, ale sám jsem skeptický.
mikisi: Opravdu? Já věřím, že o takovou sérii je zájem a dříve či později se celá republika udělá. Je to dobrá myšlenka, která všeobecně stojí za podporu.
BR: Věřím, že se minimálně půlka republiky udělá. Máme určité kritéria, která chceme dodržet, aby to bylo jednotné a hezké, aby to bylo koncepční, ale přesto jsem skeptický. Mezi lidmi, kteří jsou u toho od začátku, jsme si kolikrát říkali: „Jo to půjde, to musí jít“, ale pak člověk jak se říká vystřízliví a říká si: „To je taková blbost, to nemůže klapnout“. Přijde mi úchylné, abych já jako rodilý Jihočech dělal minci pro Moravskoslezský kraj. Koncepčně si myslím, že by minci měli dělat lidi, kteří mají s daným krajem nějakou souvislost. Uvidím Ostravu, tak co bych tam dával – nějaké uhelné doly nebo Baník, ale to pak nebude zapadat do konceptu. Nevím. Moc tomu nevěřím, že se udělá celá republika.
mikisi: Na druhou stranu, když se to podaří, můžeme být mile překvapeni.
BR: No a možná právě o tom to je. ]]> Mon, 14 Oct 2013 11:41:29 +0000 7f6ffaa6bb0b408017b62254211691b5 http://www.geocaching.cz/page/articles.html/_/geocaching/rozhovory/rozhovor-s-filemonicz-r11 FilemoniCZ: Máš pravdu v tom, že tento rok byl pro nás velice silný – ať už v kešerském nebo osobním životě… Nic z toho nebylo plánováno, bylo to celkem spontánní – jeden výlet za druhým, Maďarsko, Švédsko, Rakousko a taky USA. Nebudu zastírat, že být na prvním místě se nám nelíbilo. Na příští rok máme pořád v plánu pár výletů, ale už jich je daleko méně než letos. Např. AT,DE,UK a znova USA. Ale uvidíme, jak to všechno bude. Jak si sám napsal, narodil se nám krásný syn a tomu se teď chceme věnovat nejvíc… takže žádné cíle jako loni do 2012 nemáme.

mikisi: S Geocachingem jste začali v roce 2006. Dlouhou dobu jste lovili velmi střídmě až málo. Kdy a v jaké podobě přišel impuls, který vás nakopl do takových dimenzí, že jste začali lovit 2000 keší za měsíc?
FilemoniCZ: Na začátku to bylo velice těžký,PDA a BT GPS a bez map… co ti budu povídat. Pak jsem poznal Lucku, která se na začátku geocachingu jenom smála, ale po zakoupení mapové navigace to všechno nabralo větších otáček. Začali jsme plánovat výlety a dovolené podle keší a díky své práci jsem začal lovit keše i v zahraničí při služebních cestách… strašně nás to chytlo.
mikisi: Běžný je opačný postup – nováčci se nadchnou a po čase je to přestane bavit – u vás to mělo zajímavý vývoj. Kdy jste si řekli, chceme být první v ČR?
FilemoniCZ: My jsme si to vlastně neřekli. Vždy jsme vzhlíželi k PaBovi a ostatním v TOP 10, a až po pár výletech se ukázalo, že není nereálné se tam dostat – pak už naše kešování bylo cílené.
mikisi: Budete se snažit udržet nějaký čas na špici? Nebo vás uspokojilo dosažení vrcholu a teď necháte tomu všemu volný průběh do budoucna?
FilemoniCZ: Kešovat budeme pořád dál… máme teď ale jiné milé povinnosti, takže už to nebude tak silné jako dříve, ale jak jsem zmínil – tak nějaké výlety jsou pořad v plánu, což by na udržení v TOP 10 mohlo stačit.

mikisi: Navštívili jste spoustu power trailů – mezi kačery jsou zastánci ale i odpůrci takového způsobu geocachingu. Předpokládám, že se řadíte mezi příznivce – co vás na tom nejvíc baví?
FilemoniCZ: Samozřejmě přírůstek keší a zároveň zjišťování a porovnání, jak rychle se dají keše najít, kolik jich člověk zvládne udělat za hodinu, za půl dne a nakonec i za 24 hodin. Osobně mám hodně rád obrázkové série typu kapr, šipka, smajlík, žába a nebo W.
mikisi: A jaké jsou hranice – co myslíš? Kolik se dá udělat za 24 hodin – a kolik jste toho zvládli vy?
FilemoniCZ: Momentálně máme 898 keší za den, což se dá udělat jen v USA, kde se nám to povedlo na sérii Route66. Osobně si myslím, že se dá udělat 1500 za den, což bych příští rok rád vyzkoušel na nové verzi E.T. – série rovněž v USA
mikisi: Myslíš, že se někdy třeba překoná pomyslná hranice 2000 keší za 24 hodin?
FilemoniCZ: Po zkušenostech co mám bych řekl, že těch 1500 bude pro mě osobně velký problém, takže 2000 keší je spíše sci-fi než realita.
mikisi: Jsou power traily v USA zásadně jiné než v Evropě? A když nebudu brát délku, tak hlavně v čem?
FilemoniCZ: V USA ty keše nejsou většinou moc schované, takže je to rychlejší – v Evropě např. Maďarsko – tam je každá skrýš jiná a různě od cesty atd.. V USA je to takové víc jednotvárné a tím pádem snažší a rychlejší.

mikisi: Když jsem si povídal s Hradníkem, vzpomínal na power traily a vyprávěl, že zpětně si uvědomil, že cesty mu utekly a nabyl pocitu, že toho viděl málo. Máte čas na cestách si užít i něco víc, než jen jít od keše ke keši? Máte nějaký opravdu skvělý zážitek z cest?
FilemoniCZ: Pokud se nebavíme o power trailech, kde není čas na nic jiného než na lovení, tak máme i spousty hezkých zážitků z cest. Např. naše dovolená na Maltě, kde jsou keše na krásných místech a člověk si to opravdu užívá. Pro změnu v Praze jsou kešky u každé základní školy nebo za každým druhým okapem.
mikisi: Takže si vymezujete a rozlišujete – teď jedu na power trail, nebo jedu si užít hezké keše?
FilemoniCZ: Dá se to tak říct. Na výlety s cílem power trailu anebo na jiné série jezdím s kamarády. Na hezké keše v rámci výletu nebo dovolené jezdím s Luckou.
mikisi: Co říkáte na hlasy, které pouštějí fámy, že na svých cestách jste neodlovili vše, co posléze jste logovali a že běžně se rozdělíte do více týmů, abyste zvládli odlovit za krátkou dobu hromadu keší? Obdobné hlasy si pamatuji, když do čela šli BarbieTeam – tehdy se taky říkalo, že jejich skupina by zaplnila celý autobus.
FilemoniCZ: Řekl bych, že tyto fámy tak nějak bohužel provází každého, kdo je na nějakou dobu více vidět než ostatní. Pamatuji se nejen na fámy ohledně BarbieTeamu ale i ostatních. Kdo nás zná osobně, tak ví, jak se věci mají a jak je to v reálu. Bereme to jako součást gc, kterou je třeba ignorovat, jinak by nás otrávila.
mikisi: Musím ti dat za pravdu – podobné věci známe i z vlastní zkušenosti…
FilemoniCZ: Když jsme fámy slyšeli poprvé, musím říct, že nás to dost zasáhlo. Když jsme si pak povídali s lidmi, kteří nás znají osobně např. jako je hradnik nebo Oak.Family, tak vědí, že jsou to jen fámy.

mikisi: Navštívili jste celou řadu zemí. Jsou keše všeobecně všude stejné – nebo jsou rozdíly? A jaké?
FilemoniCZ: Jsou v tom velké rozdíly. Zde se musím zastat ČR, kde bych řekl, že máme opravdu vysoký standart (teď nepočítám promoklé okapovky). Např. v Rusku je kvalita keší velice špatná, ať už je to výběrem místa nebo krabičkou jako takovou. A např. ve Francii narazíte na lock&lock krabičku velice zřídka, ale umístění stojí za to.
mikisi: Taky jste známí milovníci FTF lovu. Jste vždy připraveni vyrazit na keš? Vím, že se kdysi tradovalo, že Benjo5 sedával v autě a čekal, kdy to pípne a hned vyrážel – jste taky takoví blázni do FTF?
FilemoniCZ: Ano, FTF máme opravdu rádi, ten adrenalin a vzrušení nás prostě baví. Na druhou stranu musím říci, že i díky práci není možné vyrazit pokaždé, ale snažím se být vždy připraven a proto mám v autě druhé oblečení, věci do kanálu a věci na T5 atd. Asi bych neměl, ale prozradím, že Lucce praskla voda zrovna, když vyjížděla autem z garáže na pokus o FTF v Řepích.
mikisi: Tak to je pěkné a dojela pro to FTF nebo jste zamířili spořádaně do porodnice ?
FilemoniCZ: Spořádaně zajela do garáže zpátky a čekala, až se vrátím z tréninku juda a pak se jelo do porodnice
mikisi: Když to tak shrneme – co je vašemu srdci v Geocachingu nejblíž?
FilemoniCZ: Je toho více, ať už trávení času v přírodě a například adrenalin při zdolávaní T5 keší nebo luštění mysterek, kde se čas od času dozvíme i něco nového a zajímavého.

mikisi: Co si myslíš o českém Geocachingu?
FilemoniCZ: Jak jsem psal dříve, gc je v ČR opravdu na vysoké úrovni, ale na druhou stranu propagace geocachingu zapříčiňuje, že se tomuto hobby věnuje více a více lidí, kteří zakládají nové keše, aniž by měli zkušenosti s odlovem. Dříve jsem měl názor, že kačer by mel zakládat keše, až po odlovení minimálně 100 kesi, ale v dnešní době, kdy můžete udělat 100 keší za dopoledne v Náchodě, si myslím, a nejsem sám, že ten minimální limit by měl být alespoň jeden rok aktivního geocachingu. Po této době by se mohlo ukázat, zda se tomu člověk chce, nebo nechce věnovat.
mikisi: A jakou vidíš budoucnost Geocachingu?
FilemoniCZ: Každý koníček má nějaký trend a zároveň boom. Může se stát, že se objeví jiná zábava a lidé půjdou dělat něco jiného, a nebo nám nadměrná propagace přinese něco nového a zajímavého. Nejsem pesimista, takže bych neviděl černou budoucnost pro cz gc.
mikisi: Co byste vzkázali ostatním kačerům.
FilemoniCZ: Zkuste si každý na geocachingu najit to, co vás baví a nenechte se odradit kačery teoretiky nebo fámou a pomluvami.
mikisi: Děkuji za rozhovor a přeji vám všechno nejlepší v Novém roce.
FilemoniCZ: I my vám přejeme vše nej do Nového roku a hodně zdraví.]]> Mon, 14 Oct 2013 11:36:01 +0000 698d51a19d8a121ce581499d7b701668 http://www.geocaching.cz/page/articles.html/_/geocaching/rozhovory/rozhovor-s-atip-r10

mikisi: To mě nenapadlo, že se to kdysi odsuzovalo. Pamatuješ si, která keš to byla?
ATIP: Byl to Uhlířův poklad (GCTEYH) od Cmuchala a Bentley007 v Praze v Tróji. Šifra byla hezky vymyšlená, ale byla těžká. Byla to jedna z prvních šifer, která měla svoji myšlenku, nebyla to obecně známá šifra. Myslím, že Cmuchal ji používal jako malý, když si s kluky chtěli něco tajného napsat.
Tenkrát jsem poprvé vyrazil do Prahy, že ji najdu bez souřadnic. Šel jsem tak 4 metry kolem ní, dokonce jsem se i díval na to místo, kde byla, a říkal jsem si: „Tam by to nedali, protože by byla z druhé strany vidět.“ – no a přesně tam byla . Tenkrát tam šáhnout, tak by to bylo první BFko z těch úspěšných, které jsem kdy dal. Ale nepovedlo se mi to a našel jí pak někdo jiný a já jsem ji později vyluštil.
mikisi: Co tě tak napadlo vyrazit na BFko až do Prahy?
ATIP: Tenkrát to bylo jednodušší, protože kešky byly na místech, které byly něčím výjimečný. Buď tam byl hezký výhled, nebo to bylo u nějaký památky, nebo to bylo tématicky umístěné, ale hlavně to nebylo daleko od výchozích souřadnic, takže se to dalo podle atributů odhadnout. Byl tam tehdy značený výhled a ještě další nějaké věci, podle kterých jsem vyrazil hledat, ale to už si přesně nepamatuji. A taky netrvalo dlouho, abych se tam dostal.
mikisi: Takže ti tenkrát chyběly akorát zkušenosti k úspěchu .
ATIP: Ano, přesně tak. Je to i o zkušenostech.
mikisi: Jak bys charakterizoval Brute Force ? V jakých případech můžeme mluvit o BF? Jsou kačeři, co se přou, co je BF a co už není. Jak to vidíš ty?
ATIP: Podle mě to je, když jdeš lovit bez souřadnic a už je jedno jakým způsobem, ale bez souřadnic. Klidně třeba i na tradičku, když nemáš GPS ani souřadnice a netušíš, kde je. Třeba jen podle popisu v listingu nebo podle názvu keše.
mikisi: Částečně jsi už na mou další otázku odpověděl, ale upřesni mi, kdy jsi vlastně začal, nebo lépe řečeno, kdy jsi odlovil první keš brutálem?
ATIP: Byla to Uhlířova vdova (GCVCBC), teď už archivovaná keš. Měla obrázek Uhlířovy vdovy a v exifu byly ukryty souřadnice. Tenkrát to byla ojedinělá věc. Nebyly tolik rozšířené programy, kterými by se dal exif pohodlně prohlížet. K nalezení mi pomohla jedna fotka, kterou do logu dala jedna kačerka. Fotka tam sice byla jen chviličku, než ji na žádost ownera odstranila. Podle toho obrázku, co jsem si pamatoval, jsem vyrazil do Prahy a šel podél břehu Vltavy a koukal, kde by to tak mohlo být, až jsem ji našel. To byla první keška, kterou jsem našel na brutal. A pak následně jsem i zjistil, jak se vlastně luští.
mikisi: Zjišťuješ, potom co kěš na brutal najdeš, jak se vlastně luští?
ATIP: Rád hledám keše BF způsobem, protože jsem raději v terénu než sedět u PC a googlit. Ale zase na druhou stranu mě zajímá, jakým způsobem jsou souřadnice zašifrované. Někdy i dostanu chuť si vyluštit něco, co jsem už dávno odlovil .

mikisi: Máš nějaký svůj návod, jak to děláš? Máš nějaký fígl? Čeho si všímáš? Jak tě vůbec může napadnout, kde by keš mohla být ukrytá?
ATIP: Úspěšnost souvisí hodně s tím, jak často se pohybuješ venku. Což já se rád – pokud nepracuji - pohybuji často venku. Tím se ta šance zvyšuje. A tím, že se pohybuji na kole, tak toho objedu poměrně dost. A pak je taky hlavní se koukat kolem sebe . Doma si ze mě už dělají legraci, že prolezu každou díru . Jdeme na procházku a když vidím nějaký pěkný úkryt nebo geomísto, tak tam pokaždé šáhnu nebo se podívám .
mikisi: To jsem taky kdysi dělával, ale pustilo mě to. Každý si určitě takovým obdobím projde, ale většinou to člověka pustí. Takových kačerů asi mnoho není, co to pořád zkouší. Tebe to po letech pořád drží?
ATIP: Ano, tohle to mě nepustilo . FTFka mě časem pustily ale tohle to ne . Ta zvědavost u mě vyhrává.
mikisi: Jaké další aspekty pomáhají k úspěchu BF?
ATIP: Dobře se hledá u někoho, koho znáš a u koho víš, jakým způsobem keše ukládá. Každý má takový svůj rukopis, oblíbený typ keší nebo víš, že to téma, které použije, bude i tématicky uložené nebo naopak některým kačerům je naprosto jedno, kam kešku hodí, hlavně aby to neměli daleko na údržbu. I takovou znalost ownera se dá použít. A taky samozřejmě znalost místa.
mikisi: Máš v lokalitách už předem připravená místa? Třeba řekneme Dobrá u Kladna a tobě se v hlavě hned objeví tipy, kam se v první řadě jít podívat?
ATIP: Ano, je to tak. Většinou se mi objeví nějaký tip v lokalitě na místo, ale bohužel dneska to sklouzlo už někam, kdy ty pěkná místa jsou obsazená a tak se kešky dávají na místa nezajímavá a tím se šance na brutal snižuje.
mikisi: Takže když někdo chce, aby jeho keš byla na brutal neodlovitelná, tak ji stačí dát na nezajímavé místo, třeba zahodit do křoví a dát co nejméně atributů?
ATIP: Přesně. Bohužel poslední dobou se mi zdá, že mysterky se dělají jen proto, aby byly co nejdéle neodlovené. To dříve taky nebylo. Dříve se to dávalo tak, aby to lidi našli a ne proto, aby se s tím trápili. Myslím si, že to něco ztratilo z té zábavy.

mikisi: Jsi známý tím, že nemáš otazníčky v lásce…
ATIP: Není to tak úplně pravda. Mám rád mysterky, které jsou logické a něco se nového u nich dozvíš, nebo tě přinutí se podívat do oboru, se kterým se běžně nesetkáš. To vše ale zábavnou formou. Jakmile to není o zábavě, tak se mi to nelíbí. V začátcích geocachingu byly kešky takhle udělaný. Můžou být těžké mysterky, ale zábavně. To, že někdo vymyslí nějaký postup, který ho v ten moment napadne a s ničím nesouvisí, tak to se mi nelíbí. Co se mi například dost líbilo, byl Mácha v ráji (GC2GR3F) - na luštění mi to přijde těžký, ale logicky to do sebe zapadá. Každopádně nemusíš přemýšlet, na co ten autor zrovna myslel.
mikisi: Vrátím se ještě ke keším, které jsi našel na brutál. Máš nějakou, která ti utkvěla výrazněji v paměti nebo ji bereš jako cenný úlovek?
ATIP: To asi ne. Pamatuji se na tu první neúspěšnou a na tu první úspěšnou. Musel bych asi více zavzpomínat. Brutalem jsem toho našel už dost. Každopádně mě více baví to hledání fyzický než luštění.
mikisi: Kešuješ sedmým rokem. Vím, že dříve jsi byl aktivnější co do počtu nalezených keší, řekněme, že poslední rok kešuješ pořád pravidelně ale už ne tak masivně nebo tak aktivně. Co se změnilo?
ATIP: Geocaching, se kterým jsem začínal v roce 2005, byl úplně o něčem jiným. Byl o těch místech. O tom, že se podíváš po přírodě nebo zajímavých památkách. Nebyl o tom množství. Bylo to úplně něco jiného. Taky kačerů bylo pár, kešek taky nebylo moc a bylo to za jiných podmínek. Samozřejmě to dělali lidi nějakým způsobem omezení tím, že nebylo snadný získat GPSku. Byla to tenkrát docela velká investice. A to si myslím, že taky trochu vytřídilo tu skupinu lidí, která geocaching dělala. Časem, jak se GPSky více zpřístupnily, tak ten okruh lidí se rozšířil i k lidem, kteří už nemají k tomu takový vztah … k té úplně původní myšlence geocachingu … k přírodě. A s nárůstem těch horších kešek na ošklivých místech souvisí i můj vývoj, proč tolik nehledám – více si vybírám.
mikisi: Kdy přišel zlom, kdy se to u tebe zlomilo?
ATIP: Moje žena jezdí 24-hodinovku na kole. Tento závod se jede v Liberci. Vzal jsem si tehdy kolo, že si objedu okolní kešky. Na horách jsem předpokládal, že to budou pěkný kešky. Vyrazil jsem do Jablonce, kde jsem našel úplně stejné kešky jako v Praze. Za okapem, za nějakým billboardem, kde byla hromada výkalů, když to řeknu slušně. Tam mě to tehdy dostalo. Vždycky jsem si říkal, že na horách jsou lidi s větším vztahem k přírodě než tady v okolí velkých měst. Tenkrát mě to zlomilo a přestal jsem i na nějaký čas kešky hledat. Říkal jsem si, že se zase vrátím k nějakému sportu, protože i ta moje fyzická kondice šla dolů tím, že jsem se věnoval hledání a hodně jezdil autem, tak jsem to přehodnotil. Od té doby se snažím to dělat jinak – víc sportuju a když je příležitost, tak si najdu občas nějakou kešku. Tím, že je keší hodně, tak se ten počet nálezů významně nesnížil, ale určitě ta intenzita je jiná. Taky si vybírám něco, co je v přírodě, co je zajímavý. Kolikrát se mi stane, že vyrazím na kešku a cestou mě zaujme něco jiného a kešku nechám být a jdeme jen tak na vycházku – to by se mi dříve nemohlo stát . Dnes už není pro mě geocaching zábava číslo jedna.

mikisi: Jakou vidíš budoucnost Geocachingu?
ATIP: Kolikrát si říkám, že vše se pohybuje v cyklech nahoru a dolů. Věřím, že se to jednou vrátí do těch starých kolejí. I když je to nereálné, to si taky musím připustit . Nemůže se to vrátit zpátky z toho stavu, který teď tady je. Nevím, kam to může směřovat.
mikisi: Já si myslím, že to většinu lidi časem přestane bavit a zůstanou jen lidi, co tím skutečně žijí.
ATIP: Lidi si – stejně jako já – budou vybírat, na kterou kešku vyrazit a na kterou ne. Bohužel ten výběr je složitý tím, že je keší tolik. Když jsem začínal, tak z první stovky kešek si pamatuji všechny, protože možná jedna byla špatná. Dneska ten poměr je úplně někde jinde.
mikisi: Máš nějaký vzkaz ostatním kačerům?
ATIP: No nevím, jestli mám co vzkázat. Možná obecně o přístupu k životu. Dělat věci tak, jak si myslíme, že je to správně.
mikisi: Děkuji za rozhovor.]]> Mon, 14 Oct 2013 11:29:52 +0000 5f93f983524def3dca464469d2cf9f3e