Publikováno 27 listopad 2010 - 2:07
V Dánsku jsme byli přibližně ve stejné době jake Semik75. Soudě podle jeho logů, které jsme nalézali v keších. Dokonce jsem vytrejdoval jeho CWG :-)
My jsme se do Dánska dostali celkem bez přípravy. Naším úkolem bylo hlavně dopravit tam dceru na studia. Jen jsem si stačil stáhnout pár PQ. Počítejte ale s tím, že PQ v Dánsku nejde udělat v moc velikém poloměru, poniváč je tam kešek jak nas.... Bohužel, většinou jsou tak nějak o ničem (podle našich hledisek). Tento fakt také zamezuje rozhodovat se o atraktivitě míst podle keší. Není divu, že tam jistí čeští kačeři udělali přes 600 "bodů" za dva dny.
V Dánsku je hustá síť kvalitních kempů. Podmínkou je, že se při prvním ubytování zaregistrujete a než se vrátíte do Čech, tak vám domů poštou přijde plastiková členská karta, která má platnost jeden rok, takže vám bude k prdu, ale vystaví vám doklad, že jste zaplatili a můžete v klidu dál kempovat. Kempy mají rozličná pravidla. Někde se platí za vaření, za bazén, za internet, jinde ne. Ale všude je tam luxus. Hlavně nás překvapilo, že je v kempech naprostý klid, který dodržují i u nás jinak uřvaní Němci.
Pohybovali jsme se většinou po venkově (což je podle našeho názoru v Dánsku všude). Osady tvoří par baráčků a stodoly. Kolkolem jen obdělávané lány. Vždy navečer jsme dorazili do některého z mnoha komfortních kempů. Tam jsme rozbili stan a ráno vyrazili dál nebo na výlet, ze kterého jsme se vraceli opět navečer, takže kempovní bufet už měl zavřeno. Za celý týden jsme dali jen jedno točené pivo!!! To bylo fakt zklamání :-) A o jídle v restauraci se nám mohlo jen zdát. To bylo ovšem dáno naším přístupem. Bloumali jsme jen po venkově. Mohli jsme samozřejmě rejdit a kotvit i ve městech.
Co se týče silnic, nesouhlasím s Semikem. Dánové jezdili podle pravidel. Sem tam nějaká výjimka, ovšem.
Co týče přírodních zajímavostí, navštívili jsme mimo jiné:
Skamlinsbanken - GCB854 - Dánsko je taková placka, že pokud tam mají nějakou vyvýšeninu, udělají z toho "senzaci" :-) a umístí na ní několik obelisků, památníků a podobných nesmyslů. A kešek samosebou. Tady to byla pro nás vzácná virtuálka a jedna tradička.
Ostrov Abelo Fyr GCNKV0. Více než kilometr se brodíte po kolena mořem. Dojdete na ostrov a postupujete dál šíjí širokou jen několik metrů, abyste došli na ostrov s majákem, kde můžete mimo jiné vidět stáda daňků. Dali jsme tomu celý den a vůbec nelitujeme. Asi je třeba zjistit si, kdy je doba odlivu, ale my jsme se na ostrově zdrželi přespříliš a přesto jsme se zpět dostali i s devítiletým synkem. Sice po pás a za deště ale vůbec nám to nevadilo. Ale pozor, na ostrově jen jedna keška! :-)
K tomu dešti: Počasí bylo po dobu našeho pobytu proměnlivé, ale to vůbec nevadilo. Když se zatáhlo a sprchlo, tak za chvíli bylo zase jasno a pořád bylo relativě teplo.
Křídové útesy Mons Klint GC1V45P. To je bez debaty opravdu zlatý hřeb. Mimo jiné naleziště zkamenělin, které si můžete odnést domů.Je tam placené parkoviště a muzeum s velkým vstupným. Místní earthka má jednu těžkou otázku.
Určitě je tam více zajímavých míst. Fungují tam infocentra vybavená materiály o zajímavých místech v okolí. To je ale již samozřejmosí kdekoliv i u nás.
Nějaké potraviny jsme si vzali s sebou, takže jsme byli v tomto směru nezávislí, ale když se nám poštěstilo dostat se v městečku do "supermarketu", zjistili jsme, že potraviny jsou tam na naše poměry velmi drahé. Naštěstí plechovková Plznička tam byla k dostání, takže můj metabolismus mohl bez problémů fungovat :-)
Zpět jsme chtěli zkusit trajekt, ale nechtěli jsme jsme riskovat nejistotu jet bez rezervace tím (mimo jiné drahým) do Rostocku, tak jsme jeji tím z Rodbyhavnu. Jezdí každou čtvrthodinu.
Co se týče kešek, je jich tam přemnoho. Kvalita jako u nás, ale úkryty byly často stylem: hozená pod křovím. Prostě kešky nezakrývají. Dojala me keška TB hotel u Legolandu, která byla prostě ve formě velkého ammoboxu loženého volně v lese pod padlým smrkem. Viditelná odevšad. Nebo jedna mikroška, kterou jsem hledal nějak magneticky píchnutou na poutač a přitom byla pohozena v křoví tak dvacet centimetrů od okraje křoví vysekávaného sekačkou trávy. Ale tuatam nás překvapila i vtipně uložená mikroška.
Dánové jsou velmi vstřícní a domluvit se lámanou angličtinou není problém. Jen v těch kempech je problém zjistit, kdo je Dán a kdo Němec.
Toto je trochu nesouvislé povídání, ale chtěl jsem dát něco zkušeností.