10. dubna 2011 v 7:07 hodin po výstupu na Mount Makyta se sardno stal nesmrtelným.
Probouzející se jarní příroda, pot ve tváři i na zádech, vichr z hor, úžasný pocit být u něčeho velkého... to vše přerazilo i to, že se žádná oslava v podstatě nekonala. Čekal jsem šampáňo, chlebíčky, zákusky, grilovačku a tak podobně... prd. Na co já od Vánoc hubnu a ráno nesnídal? Proč já tu Makytu vždycky vynechal? Ještěže jsem dostal aspoň tu musli tyčinku a mohl to zapít kofolou
Jako bych tě slyšel: „Zase držkuješ, parchante?”
Ale i tak jsem rád, že jsem tam dnes byl.
Ondrášu já ti gratuluju, že si se konečně přehoupl přes tu magickou hranici oddělující pořádného kačera - geozávisláka od kačera - zelenáče teoretika. Ikdyž po čtyřech letech asi o závislosti moc hovořit nejde. Rád jsem v tobě našel člověka s kterým si ve věcech jako je Makyta, Rychlebky, Beruška nebo stromořezači, stezkoničiči, bordeláři nebo manželka, děcka, geoauto nebo kolo, běžky, tenisky nebo patriotismus, vandalismus, idealismus a altruismus alespoň zčásti rozumíme. Díky Ondro za společnost
A přeji ti ať tě to hledání stále baví.
Takze jeste jednou gratuluji za Valasskou Brigadu k prerodu z Kacatka na Kacera 
a snad nekdy brzo na kole navidenou!
GeoGet
URWIGO
CWG
