Na vlaky nedám dopustit. Vyrůstal jsem asi 10 km od Liberce, takže páteční večery na střední jsem pravidelně využíval poslední noční nebo první ranní spoje. Na studia do Brna jsem také jezdil vlakem - i s doktorátem to bylo nějakých devět let, kdy jsem trasu Liberec - Brno absolvoval každý druhý týden a jeden ročník snad i každé tři dny. Když jsem začal pracovat, tak jsem domů jezdil méně a s příchodem rodiny jsme přesedlali spíše na auto. Ale ne bezvýhradně. Vzhledem ke geografickému rozložení rodin a časovým možnostem to máme tak, že manželka se synem jezdí autem a já za nimi dojedu po práci vlakem.
Dřív jsem dělal i jednodenní výlety vlakem po Libereckém kraji a nejbližším okolí. Výhodou je právě již zmíněné. Vystoupil jsem ve stanici A, prošel si naplánovanou trasu a nastoupil ve stanici B. Nemusel jsem plánovat návrat na stejné místo, což je někdy hodně krutý limit. I s rodinou takové výlety plánujeme, ale až bude lepší situace - tzn. za pár let.
Najezdil jsem toho tedy docela dost, výhradně ČD a rozhodně si nemůžu stěžovat. Vždy jsem dojel na místo určení, i když ne vždy to bylo samozřejmě včas. Jednou jsem z Liberce vyjížděl ve 14 h a do Brna dojel ve 2 h druhý den. Tehdy foukal silný vítr a na trať padaly stromy. Ale dojel jsem, to bylo hlavní. Jindy mi z Pardubic ujel poslední vlak do Brna (tehdy ještě tolik nočních nejezdilo). Bylo nás tam ale takových víc, tak nás ČD poslali do Třebové a odtud pak vypravili mimořádný vlak s jedním vagonem do Brna. Bylo nás tam tak 30-40.