Jak jsem našel nosy

Geocaching v Číně: keškování v zemi, kde geocaching teprve klíčí

Geocaching v Číně nabízí úplně jiný druh dobrodružství než lov keší v Evropě. V zemích, které nejsou žádnými kešovacími velmocemi, často čekají zážitky, na které se nezapomíná. A protože rád cestuji po světě, kdekoliv se ocitnu, snažím se odlovit alespoň pár místních krabiček. Jednou z mých zastávek byla právě Čína — země obrovská, historická, fascinující, ale geocachingově zatím spíše neprobádaná.

Pekingské DNF a první úlovek

Hned po prohlídce Zakázaného města a majestátního Chrámu nebes jsem se vydal do přilehlého parku podívat se po místních keškách. Čekala mě dvojitá porce DNF — nic příjemného, ale i to patří k lovu. Naštěstí třetí keš, která byla dokonce mysterka, už úspěch přinesla.

Letní palác: tři pytlíky a jeden logbook

Další den mě čekala návštěva Letního paláce. Cesta parkem krásně vedla přímo k místu, kde měla být keška. Geomísto vypadalo naprosto jasně — sáhnu rukou do úkrytu a slyším známé zašustění igelitu. „To byla rychlovka,“ pomyslel jsem si. Jenže z pytlíku se místo krabičky vyvalily… plastové karnevalové nosy.

Chyběla krabička, chyběl logbook. Dobře, nic zvláštního — hledám dál. O metr vedle šustí další pytlík. Tentokrát z něj vypadnou podivné kostky. Zase nic. Kontroluji listing — keš má být mikro. To přece nemůže být ono.

Až zhruba o půl metru dál, schovaná nenápadně u kořenů, se krčila stará známá filmovka. Teprve v ní se konečně objevil vytoužený logbook. Mise splněna!

Setkání s tajemným „obchodníkem“

Vtipné vyústění přišlo o chvíli později. Toho prodavače nosů a kostek jsem nakonec v parku Letního paláce skutečně potkal. Netušil, že své zboží ukládá přímo na geomísta. A i když mě neúmyslně potrápil, nic jsem si od něj nakonec nekoupil.

A aby dnešní lov skončil stylově, v parku jsem nakonec našel ještě dvě další kešky — tentokrát už bez pytlíků s překvapením.