Geocaching v Grand Canyonu: dva příběhy, které se nezapomínají

Původně publikováno na Geokladno.cz.

Proč se o zážitky podělit

Rád čtu geozážitky ostatních, sbírám tipy na dobré keše a zajímavá místa. A protože není fér být jen pasivní čtenář, rozhodl jsem se podělit o to, co uvízlo v mé paměti. Vybírám jednu z nejsilnějších vzpomínek – zážitky z místa, které je až kýčovitě malebné: Grand Canyon v Arizoně, USA.

alt="" />

První příběh: Keška, policie a chřestýš

Náhodná keš na cestě do NP Grand Canyon

Do národního parku míříme v půli července během naší americké cesty. Blíží se večer a projíždíme indiánským teritoriem bez jediného nálezu. Asi 10 km před parkem se na displeji Oregonu objeví keš Kaibab Cache. Auto stavíme okamžitě.

Setkání s policií

Když se chystám vyrazit ke keši, objevuje se policejní auto. Tiše sjede k nám, zpomalí, otočí se, maják zabliká. Přichází šerif s pomocníkem. Nebojíme se – ale hvězdy na košilích budí respekt. Krátká kontrola, otázka, zda něco nepotřebujeme, a přání hezkého večera. Teď už opravdu můžeme lovit.

Chřestýš v úkrytu

Keš nacházíme rychle. Pod borovicí vytáhnu ammobox, orazítkuji logbook… a když ho chci vrátit zpět, zůstanu stát. Na dně skrýše spí chřestýš. Pochopitelně nehodlám vrátit krabici na jeho záda. Stavím nový úkryt z druhé strany stromu a opatrně ustupuji. Zbytek večera: dechberoucí výhledy, západ slunce, hledání místa v kempu a zasloužený spánek.

Druhý příběh: Túra na Horseshoe Mesa

Ranní start a cíl

Druhý den chceme zažít víc než jen vyhlídky. Nechceme však riskovat sestup až na dno kaňonu v červencovém vedru. Katka proto vybírá šestihodinovou túru z jižního okraje Grand Canyonu (2000 m) na stolovou horu Horseshoe Mesa (1200 m). Brzy ráno vyrážíme strmým sestupem dolů. Cílem je virtuální keš Coconino Saddle.

Hledání virtuálky

Virtuálka má být „tady někde“, ale GPS skáče ze stěny na stěnu. Zkouším šplhat nahoru i dolů, ale nic. Nakonec to vzdávám a pokračujeme k vrcholu.

Peklo v kaňonu

Po hodinách v žáru mizí voda z camel bagů, děti jsou unavené a Katka zůstává s Aničkou ve stínu. My dva muži pokračujeme dál. Potkávám dalšího chřestýše – tentokrát flegmatického. Konečně stojíme na vrcholu Horseshoe Mesa.

Návrat v extrémním vedru

Cestou zpět začíná opravdové peklo. Voda dochází, slunce pálí, vzduch vibruje. Když se blížíme k místu, kde jsme nechali holky, potkáváme mladou Američanku. Vypadá v pohodě – ale není. Přeje si, abychom po návratu na okraj zavolali rangerům vrtulník. Má málo vody a dál nedokáže pokračovat. Nabízíme pomoc, odmítá. Bere si její souřadnice a pokračujeme.

Konečně nahoře

Na jednom stinném místě mi pípne Oregon. Aha – stále běží navigace na virtuálku. Rozhlédnu se a zjišťuji, že povinný prvek mám přímo za zády. Logicky tedy přidávám i tento bodík.

Když už máme okraj kaňonu na dohled, pod námi se objeví vrtulník. Přistává přesně tam, kde seděla ona slečna. Nejspíš jsme nebyli první, komu žádala o pomoc. My zatím stoupáme dál – poslední stovky metrů jsou nekonečné. A pak jsme nahoře. Vyřízení, vyprahlí, ale šťastní.

Šťastný konec

Večer se dozvídáme na Ranger Station, že slečnu opravdu zachránili. Ten den prý vytahovali z kaňonu několik lidí. Nic neobvyklého…

Proč si to pamatuji dodnes

Grand Canyon je fascinující místo – nejen svou geologií, ale i tím, co dokáže nabídnout geokačerům. Kešky, příběhy, příroda, adrenalin, náhody i humor. A také připomínku toho, že ne všechny túry se vyplatí brát na lehkou váhu.