Pavouk Nephila aneb jak jsem jako dítě hltal komiksy…

Pavouk Nephila aneb jak jsem jako dítě hltal komiksy…

Bacha na Pavouky!

(aneb jak vznikla noční keš inspirovaná komiksem Pavouk Nephila)


Návrat do sedmdesátek a inspirace z dětství

Ahoj všem! Píše se sedmdesátá léta a v časopisu Ohníček začíná vycházet komiks, který byl na svou dobu téměř nadčasový – Pavouk Nephila. Graficky noblesní, textově propracovaný, se scénářem Ivo Pechara a ilustracemi legendárního Theodora Pištěka.

Děj nás přenáší do fiktivního diktátorského režimu, kde vojensky laděná skupina zneužije vědecký objev ke zrůdnému plánu. Příběh jako vystřižený z dnešní politiky – a právě on se stal nečekanou inspirací pro naši pozdější geocachingovou tvorbu.


Od komiksu k nápadu na noční keš

Roky běží, dětství je pryč, ale dobrodružná duše zůstává. Jednoho dne jsem se potkal u korbele piva se spolukačerem Bostonem. Slovo dalo slovo a přišla myšlenka – vytvořit noční keš, ale jinak, než jak je běžné.

Chtěli jsme něco originálního. Žádné typické nočky plné odrazek a světlušek, které vábí jako bludičky. A tak vznikl plán: bez třpytek, bez klišé, s nápadem.


Vznik projektu Pavouk Nephila – od piva k realizaci

U piva jsme během dvou hodin vymysleli skoro celou lušticí sestavu. Pak přišly týdny práce – obrábění, testování fluorescenčních barev, leptání, shánění UV pigmentů. Každý kousek pokladu dostával své místo a příběh nabýval tvarů.

Testovali jsme materiály v mrazu, macerovali stage ve vodě a ladili vše do dokonalosti. S příchodem jara přišla finální fáze: listing, instalace a kolize s nečekaně přemístěnou mysterku. Nakonec bylo všechno připraveno. Den D. Po domluvě s Pitrisem konečně pípl e-mail z Gmailu. Publikace potvrzena!


Den D a první hledači

Je půlnoc. Vyrážíme zkontrolovat, jestli někdo přijde. Za tři čtvrtě hodiny se objevují první kačeři – a hledání začíná. Hodina a půl po půlnoci, keš v plném proudu, svítání na obzoru. Takové chvíle patří k pravému geocachingovému životu.


Ohlédnutí a zkušenosti

Po roce a půl se ohlížíme s Bostonem zpět. Podle logů vidíme, že naše práce měla smysl – lidé se vracejí, píšou dlouhé zápisy, a to je pro nás největší odměna. Zjistili jsme, že větší radost je v dávání než v přijímání. A kdo ví – třeba se brzy pustíme do dalšího projektu.


A ponaučení na závěr

Noční keš „Pavouk Nephila“ nám dala spoustu zkušeností, radosti i práce. A jednu zásadní lekci navíc: 👉 Bacha na pavouky! 🕷️

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď