Když se řekne Kyrgyzstán, většina lidí si představí někdejší sovětskou republiku, hory a jurty. Já si ale odteď představím zemi, kde se v jednom údolí potkává ledovec a horké prameny, pastevci tě pozvou na čaj, i když mluvíš jiným jazykem – a kde můžeš založit keš doslova „To the sky“.
Let, který nezačal zrovna šťastně
Letenku jsem si kupoval sám, protože kamarádi už měli svoje. Jejich let byl plný, takže jsem koupil jiný – o dvě hodiny dřív, přes Turecko. Tam jsem si mimochodem odlovil mysterku İstanbul’a Hoşgeldiniz GC688QT, kterou jsem si poctivě vyluštil doma předem.
Když jsem přistál v Biškeku, pípne mi SMS: „Zůstáváme v Istanbulu. Teroristický útok. Lety zrušeny.“ A tak jsem zůstal v cizí zemi sám, s batohem, GPSkou a otázkou, co bude dál.
Noc jsem přečkal na letišti, a ráno se vydal do města. Prošel jsem zhruba 15 kilometrů a odlovil tři tradičky GC5WDKQ – Turkey Cache, GC5WDJW – Bob a GC4ZCDE – Lenin Statue Bishkek. Biškek je plný parků a monumentů z éry Sovětského svazu. A i když tady 80 % lidí vyznává islám, na každém kroku narazíš na sochu Atatürka – symbol přátelství mezi Tureckem a Kyrgyzstánem.
Maršrutkou do hor
Druhý den přiletěli i kamarádi. Nasedli jsme do maršrutky – sdíleného minibusu, který odjíždí, až když je plný – a vydali se 300 kilometrů do hor. Silnice? Spíš dobrodružství. Cesty včetně dálnic jsou hodně děravé a prašné, hodně místních aut má rozsekané čelní sklo, protože technický stav vozidel se tu vůbec neřeší.
Cestou jsme míjeli jurty – tradiční kruhové domy kočovníků. A když jsme dojeli k jezeru Issyk-Kul, zatajil se mi dech. Voda slaná, průzračná a vlny jako u moře. Jen ten obzor lemovaly hory.
Saruu a první noc pod hvězdami
Do vesnice Saruu jsme dorazili pozdě odpoledne. Leží v nadmořské výšce 1600 m, kousek od místa, kde řeka Juuku ústí do Issyk-Kulu. Postavili jsme stany, rozdělali oheň a uvařili si pořádnou večeři. Druhý den nás na jídlo pozvali pastevci, když jsme procházeli okolo jejich maringotky. Naservírovali nám čaj, chleba a další dobroty. Říkali, že Alláh odmění každého, kdo pohostí poutníka. Děti nám pak přinesly ochutnat ajran – osvěžující jogurtový nápoj, který se připravuje smícháním bílého jogurtu, vody a soli. – a já jim dal pastelky.
Mosty přes řeky tu jsou dřevěné a hlavně dočasné. Když na jaře začne tát sníh z hor, dravé řeky se rozvodní a tyto mosty bez milosti odnese proud. Místní to berou s klidem. Na jaře se prostě postaví nové. Každý trochu jiný, každý s vlastním charakterem.
Cesta do výšek a sníh uprostřed léta
Ráno bylo chladné, hory se zbarvily do červena a ve vzduchu byl cítit sníh. Turistická trasa vedla doprava, ale my jsme se rozhodli jít doleva – chtěli jsme mít klid a nikoho nepotkat. Narazili zde na skupinu belgických entomologů a jednoho osmdesátiletého dědu na koni. Za krátkou projížďku chtěl „malou pozornost“. Vypil nám slivovici, nechal nás povozit a nakonec nám koně nabízel, protože po té slivovici už na něm stejně nemohl jet.
V noci se zatáhlo a ráno jsme se probudili pod tenkou sněhovou peřinou. V 8:00 chumelilo, v 10:00 už zase svítilo slunce. Typický Kyrgyzstán.
Keš „To the Sky“
V nadmořské výšce přes 4500 metrů jsme dorazili na kamenité pole. Obrovské balvany, žádný signál, a jen hukot vody z tajícího ledu. Tam jsme založili keš GC6CD2F – To the Sky. Když přišlo sněžení, schovali jsme se pod obrovský kámen, ale za chvilku bylo po všem a mohli jsme pokračovat dál.
Místo na kempování jsme hledali docela dlouho, protože půda byla podmáčená. Nakonec jsme našli rovnější plácek, postavili stan a uvařili si večeři. K večeru mě ale dostihla výšková nemoc. Pomohla mi kombinace Brufenu a slivovice – rozhodně to nedoporučuji jako léčbu, ale tehdy to zabralo.
Řeka, která hřeje
Další den jsme dorazili do údolí Juku (Dzhukuchak). A tam se stal geologický zázrak – řeka s teplou vodou. Vyvěrají tu horké radonové prameny, které mají přes 20 °C, zatímco o pár kilometrů dál začíná ledovec. V jednom údolí se tu doslova potkává oheň a led.
Nad námi se třpytily ledovce Juku a Itiš, na jihu zas ležel Lysyj Glacier. Všechno vypadalo jako z jiného světa – rozpraskaná zemina, kamenná pole, svišti pískající z dálky.
Lebky, sníh a cesta dolů
Našli jsme tři lebky horských koz – kamarád z muzea je pilkou rozřezal na menší kusy a prohlásil, že je prostě musí mít. Cesta zpátky vedla přes horské sedlo a 80° sráz, který jsme přecházeli po jednom, kvůli padajícím kamenům. Potom čtyřhodinové kamenné pole, kde jsem přemýšlel, proč mám vlastně rád hory. Poslední noc jsme spali v 3000 m n. m., pak už cesta klesala.
Řeku Chon-Kyzyl-Suu jsme museli přebrodit, protože jiná cesta prostě nevedla. Její jméno znamená „Velká červená voda“ – a přesně tak vypadala. Proudila rychle a silně, zbarvená do ruda díky jílovité půdě z okolních svahů.
Voda byla ledová, sotva pár stupňů nad nulou, a síla proudu nám hned při prvním kroku dávala najevo, kdo tady velí. Natáhli jsme lano, abychom se měli čeho držet, a šli jsme po jednom. Jenže i tak to nebylo jednoduché. Uprostřed toku to kamarádku strhlo – proud ji podrazil a skončila ve vodě i s batohem.
Návrat do civilizace
Po pár dnech jsme dorazili zpátky mezi lidi. Rodina na pikniku nás pozvala na jídlo, pak jsme navštívili místní termální lázně s léčivým pramenem – vstup 30 korun. Když jsme skočili do řeky, dostali jsme vynadáno, že se v ní smí jen polévat, protože z ní pijí vodu.
Cestou jsme narazili na venkovní párty. Místní nás hned pozvali, posadili ke stolu a přinesli vodku. Nikdo neřešil, odkud jsme, prostě jsme byli hosté. Ráno jsme si odlovili ještě STF na pobřeží Issyk-Kul – GC66736 „Tamga Tash“, i když keš už je dnes bohužel v archivu. Když jsme pak vystoupali na kopec nad vesnicí, potkali jsme tam mnicha, který se k nám přidal – a nakonec s námi putoval další dva dny.
Pak jsme dorazili na místo, kde příroda ze spraše vytvořila útvary připomínající „pohádkové postavy“. Vypadalo to, jako by krajinu někdo vytesal podle fantazie dětí – a právě tam kamarád založil keš GC6NFQ3 – Fairy Tale (Cka3ka).
Léčivé bláto, nejlepší vodka a návrat do Biškeku
Na noc jsme se utábořili na pobřeží jezera Issyk-Kul. Jídlo tam bylo skvělé a levné – za pár korun jsme dostali tříchodové menu. K tomu jsme od místních dostali radu, že pokud budeme kupovat vodku, máme brát jen tu nejlepší. Vyšla asi na šedesát korun a musím říct, že měli pravdu.
Další den jsme dorazili k místu, kde se v jezeře nachází léčivé bláto. Pomazali jsme se jím od hlavy až k patě, nechali ho zaschnout a pak ho podle místní tradice smyli v jezerní vodě. Kůže po tom byla napnutá a zrudlá, ale pocit stál za to. Potom jsme si stopli maršrutku a vydali se po dálnici zpátky do Biškeku. Ve městě jsme zamířili na bazar, kde jsme nakoupili koření a kuličky sušeného sýra – místní specialitu, která nám ale upřímně moc nechutnala.
Epilog – kozí lebky a letištní „povolení“
Když jsme se vraceli, čekal nás ještě jeden příběh – tentokrát na letišti. První dva batohy s kozími lebkami prošly, ale třetí už ne. „Máte povolení?“ ptali se. „Když je to problém, klidně je necháme před letištěm,“ řekli jsme. To se jim nelíbilo. Chvíli debatovali, pak se zeptali, kolik máme peněz. Vzali si všechna eura z peněženky a slíbili, že zítra nemají službu, ale přijdou to vyřešit.
Ráno tam skutečně seděli. Zavolali nás k přepážce, odbavili, zasalutovali – a my jsme oficiálně měli povolení vyvézt lebky. Kamarád je doma slepil a prohlásil: „Když mě stály tolik eur, tak do muzea rozhodně nepůjdou.“
Závěrem
Kyrgyzstán je země kontrastů – horké prameny vedle ledovců, pohostinnost vedle divoké přírody, chaos na silnicích vedle ticha hor. A taky země, kde můžeš pít čaj s pastevci, hledat keše mezi skalami a pochopit, že ne všechny cesty musí být značené, aby vedly k cíli.
Keše v článku
- GC688QT – İstanbul’a Hoşgeldiniz – Turecko
- GC5WDKQ – Turkey Cache – Kyrgyzstán
- GC5WDJW – Bob – Kyrgyzstán
- GC4ZCDE – Lenin Statue Bishkek – Kyrgyzstán
- GC6CD2F – To the sky – Kyrgyzstán
- GC66736 – Tamga Tash – Kyrgyzstán – STF
- GC6NFQ3 – Fairy Tale – Cka3ka – Kyrgyzstán
Autor článku – Honza alias Karamel1
Lovím od roku 2013, tehdy jsem tuto skvělou aktivitu objevil a opravdu mne nadchla. Jsem moc rád, že geocaching existuje. Dává mi spoustu zážitků, objevuji krásná místa a potkávám se s moc milýma lidičkama. Nejraději lovím keše s přáteli, občas i sám, ale to není úplně ono. Mám rád adrenalinové odlovy, stromovky, slaňovačky a další extrémní věci a samozřejmě mne potěší, když najdu nějakou hezky zpracovanou kešuli. Rád cestuju, rád spím venku jen tak pod širákem, jezdím rád na vodu a užívám si to 😉
