Vidět a být viděn – bezpečnost při geocachingu
Za tu dobu, co „očumuji“ na fóru (ano, těch 180 příspěvků za tři roky je očumování 🙂), se tu řešilo hodně věcí. Co kdo udělal. Co neudělal. Ale jedna věc mi tady chybí. Když nepočítám všeobecnou zásadu „nechodit na T5 keše sólo“, tak se tu o bezpečnosti moc nemluvilo. A přitom bezpečnost je velice důležitá.
Pamatuji si, že kdysi – v nějakém vlákně o výbavě na kešování – jsem zmínila, že vozíme reflexní vestu.
A to po zkušenosti z kešky někde u Oldřichova dubu, kdy jsme se motali v zatáčce u silnice.
Tenkrát jeden z kačerů reagoval, že to chválí, že jako řidič toto ocení – a že by si to zasloužilo osvětu.
Ne, nemyslím si, že to teď právě dělám.
Ale mám prostě občas takovou potřebu sdělovat podobné myšlenkové pochody.
Reflexní prvky mimo město
Po městě po díkzabodovkách nebo plotových magnetkách nebudu běhat v reflexní vestě.
Ale co na cestě mezi vesnicemi – a je jedno, jestli mezi kešemi nebo cestou z hospody?
Hodně z nás nosí tmavé oblečení a dost často nevidíme sebe navzájem.
Po pár podobných cestách jsme i z hospody začali chodit ve vestách nebo s blikající baterkou.
Dnes už jsme rozšířili výbavu o:
-
reflexní trička,
-
blikající pásky na ruce, nohy či psa,
a snažíme se být vidět.
(A taky uskakujeme – protože my sice víme, že alkohol za volant nepatří… ale vědí to všichni?)
Bezpečnostní detaily, které dělají rozdíl
Na několika „temných“ setkáních s kačery jsem si všimla, že většinou se jeden reflexní prvek objevuje na baťohu, maximálně druhý na botách.
To mi nepřijde úplně dostatečná bezpečnost.
A co vy?
Plížíte se tmou neviděni,
nebo si pamatujete heslo ze základní školy „Být viděn“
a reflexní prvky patří do vaší výbavy i mimo CITO eventy?
