VAROVÁNÍ !!! Následující text může obsahovat pravopisné chyby či jiné prohřešky proti pravidlům českého pravopisu. Mohly by citlivým jedincům při jejich nálezu způsobit psychickou, nedejbože i fyzickou újmu. Nedoporučuje se čtení jazykovým puristům. Zvažte tedy riziko a čtěte jen na vlastní nebezpečí, autor za následky nenese zodpovědnost.
„Všichni jsou už v Mexiku, Buenos Diaz, já taky jdu …“ zpíval autor, který to podle závěru poslední sloky asi na rozdíl od nás nestihl. To my nezávahali, trošku zariskovali, a do Mexika se i za dob koronáče podívali. Poslední tři dny pobytu jsme strávili návštěvou památek ve státě Yucatán, kam jsme přejeli ze státu Campeche.
Kráter po zabijákovi dinosaurů
Po prohlídce Uxmalu jsme pokračovali na sever na hlavní město státu Yucatán – Méridu. Přímo na hlavní silnici jsme si asi po 25 km udělali malinkou zastávku. Zde byly výchozí souřadnice zajímavé earthcache GC6CJMN Witness A Global Killer (Chicxulub Impact Crater). Tím „zabijákem“ v názvu kešky byl asteroid Chicxulub, který dopadl před 66 miliony let do Mexického zálivu kousek od pobřeží Yucatánu. Následkem jeho pádu bylo hromadné vyhynutí především dinosaurů na konci druhohor. A proč jsou úvodní souřadnice earthcache zrovna na tomto místě? Tady by měl být okraj kráteru vytvořeného dopadem tělesa, navíc se zde nacházelo něco, co mohlo evokovat následky jeho pádu. Podmínkou pro zalogování je získat odpovědi na 11 bodů, což se může zdát složité. Ale kromě čtyř prvních, které se hledají na místě, se ostatní získávají na internetu.
Další earthcache GC67CAY Arbol de luz nás měla čekat o pár kilometrů dál. Je věnována cenote na soukromém pozemku, který je ale nyní pro veřejnost uzavřen. Není možné se k ní tedy dostat a zjistit odpovědi na otázky, ani se u ní vyfotit.
Plameňáci v Progresu
Do soumraku ještě zbývala trocha času, tak jsme projeli kolem Méridy do městečka Progreso na pobřeží Mexického zálivu. Shodou okolností kousek od dopadu asteroidu. Mezi pobřežím tvořeným úzkou kosou a vnbitrozemím se rozkládají mělké laguny, které jsou útočištěm vodního ptactva, především plameňáků. Těm jsou věnovány tradičky GC97C5J Flamingo Road #2 a GC97C7Y Fossil Creek, která navíc upozorňuje na zkameněliny, které se tu dají najít.
Do Méridy, která je nejen hlavním městem státu Yucatán, ale nejvýznamnějším městem jihovýchodního Mexika jsme dorazili opět za tmy. A ráno jsme spěchali dál. Takže nezbyl čas ani na zběžnou prohlídku města založeného Španěly v roce 1542, které je centrem tradiční mayské kultury do dnešních dnů. Cílem byl dojet navečer k Chichen Itzá, která je na východ kousek od dálnice vedoucí kolem města Valladolid do Cancúnu. My jsme to ale vzali oklikou a jeli napřed na jihovýchod, kde se u města Tecoh nachází cenote Tza Itza. V době naší návštěvy byl pozemek, na kterém se nachází, opuštěný. Až na dva místní, kteří se o nás nezajímali, a byl volně přístupný. Jedná se o jeskynní cenotu, kam se sestupuje po dřevěném schodišti, nahrazujícím dříve používané a nyní značně ošlapané stupně vytesané ve skále. Tradiční keška GC5CA8G A Cold Dark Matter je umístěna venku kousek od vchodu do jeskyně.
Mayapán – město tisíců chrámů
O 10 kilometrů dále za městem Telchaquillo je pak archeologické naleziště města Mayapán. Leží asi 40 km od Méridy a bylo centrem Mayů na Yucatánu v pozdním poklasickém období, tj. v letech 1220 až 1440 n.l. Do konce 15. století bylo opuštěno. V areálu přes 4 km2 velkém se nacházelo kolem 4000 budov a žilo zde až 17 tisíc obyvatel. Město bylo objeveno už začátkem 19. století, ale výzkum zde začal až v roce 1939.
Mayapán sice nepatří mezi nejznámější archeologická naleziště, ale celý areál je pěkně upraven a je zde spousta zajímavých budov. Tím, že není přeplněn turisty, tak je zde i poměrně volný pohyb s možností vylézt si na některé stavby. Tou nejvyšší a nejatraktivnější je Kukulkánova pyramida, ze které je panoramatický výhled na celý areál. U úpatí pyramidy je earthcache GC6QZ4X Extraterrestrial Connection, která v podstatě navazuje na předchozí earthcache, protože dává do souvislosti Chicxulubský kráter a staré Maye.
Po prohlídce Mayapánu jsme se raději vrátili po hlavní silnici do Acancehu, a odtud po silnici 2. třídy pokračovali na východ. Radši jsme neriskovali, po minulých špatných zkušenostech, jet nejkratší cestou dle navigace s využitím silnic 3. třídy.
Cesta přes Homún – město cenot
Malou zastávku jsme udělali v městečku Homún, které je známé množstvím menších cenot. Ty se nacházejí v jeho okolí na soukromých pozemcích, jejichž majitelé lákají turisty k návštěvě a koupání. Nás spíše zlákaly dvě tradiční kešky, které ale podle logů neslibovaly pohodový nález. Obě založil místní kačer, který byl aktivní jeden a půl roku od roku 2015. Přičemž našel dvě kešky, z nichž jednu si zalogoval dvakrát. Sám založil 6 kešek, z nichž 4 jsou již v archivu. A ty dvě zbývající to asi brzo také čeká. Obě mají spojitost s cenotami. První z nich GC60AHH Journey to a beautiful wonder Cenote Tza Ujun Kat je přímo v centru obce naproti hřbitovu na hlavní křižovatce. I owner píše, že okolí je stále zamudleno.
DNF u kamenné zídky
Když jsme zaparkovali v podstatě na souřadnicích, tak se hned seběhli prodejci občerstvení, jak je to obvyklé. Navíc v tomto čase, kdy se tu moc turistů nevyskytuje, tak nás další lákali na návštěvu jejich cenoty. Po prostudování předešlých logů jsme zjistili, že keška je kousek dál. Problém s ní nikdo nehlásil, i když poslední nález byl rok a půl starý. Hint ukazoval na kamennou zídku, za kterou byli na zahrádce její obyvatelé. Hledání tedy bylo za těchto podmínek skoro nemožné. Po zběžném prozkoumání zídky očima a pár pokusech sáhnout mezi kameny jsme to vzdali a logovali DNF. I když keška tam možná někde stále je.
GC60AH1: Cenote Yaxbacaltun mimo město
Druhá keška GC60AH1 Journey to a beautiful wonder Cenote Yaxbacaltun byla naštěstí mimo městečko. Souřadnice ukazovaly na vstupní bránu do malého areálu s cenote. Na ní podle hintu keška být neměla, byla tedy opět špatně zaměřena. Poslední hodnověrný log o nálezu kešky byl ale několik let starý, ty poslední byly pochybné. Přesto jsme poctivě podle hintu, že keška je tuba ve stromě, prozkoumali všechny stromy v širokém okolí, ale bez úspěchu. Náhradní schránku jsme už neměli, takže jsme stejně jako naši předchůdci zalogovali fotologem s uvedením informací o situaci. Buď tedy někdo další umístí náhradní kešku, nebo ji pošle do archivu.
Po zklamání, které kolegům nahradilo koupání v cenote, a mně prohlídka zajímavé sukulentní vegetace v okolí, jsme pokračovali dál na jihovýchod přes vesnice a malá města, kde se někde zajímavě snoubila mayská a španělská architektura. V každě osadě byl katolický kostel, ale většinou zchátralý a nepoužívaný.
Yaxunah – zapomenuté místo s duší
Posledních pár kilometrů jsme se odvážili na silničku 3. třídy a dorazili do malé obce Yaxunah. Asi by nikoho nenapadlo toto odlehlé místo navštívit, nebýt tradiční kešky GC81ABA Yaxunah Small Places. Ta je umístěna v kulturním středisku s muzeem místních indiánů. Což znamená, že je dostupná pouze během otevírací doby.
Měli jsme štěstí a malý areál byl otevřen. Dokonce byl připraven na návštěvy, u vchodu byla všudypřítomná desinfekce. V kanceláři byl mladík a pobíhali zde ještě dva malí kluci. Dalo nám trochu práce jim vysvětlit, proč jsme sem přišli, protože zařízení je evidentně určeno hlavně místním. O kešce mladík nevěděl. S pomocí chytrých telefonů, kde jsme mu mohli ukázat, co vlastně hledáme, a s pomocí překladačů, proč jsme tu. Mohl tedy zavolat nějakému šéfovi, aby dostal instrukce, jak hledanou kešku najít. Protože to chvilku trvalo, tak nám mezitím otevřel i muzeum, což byla jedna místnost s pár věcmi a informačními panely. Nakonec jsme mohli úspěšně zalogovat a přispět menší dobrovolnou částkou. Naší návštěvou se počet logů na kešce téměř zdvojnásobil. Dokonce se nám za naše logy dostalo od ownerky, starší paní z Texasu, poděkování.
Chichén Itzá – div světa i geocachingový sen
Z Yaxunah už to bylo jen pár kilometrů do města Pisté na hlavní silnici a k Chitchen Itzá. Tam jsme v motelu nedaleko od vjezdu strávili další noc. Místo jsme vybrali tak, abychom ráno co nejdříve mohli navštívit toto nejznámnější mayské archeologické naleziště. Chichen Itzá je spolu s dalšími třemi mexickými mayskými památkami – Calakmul, Palenque a Uxmal – zařazeno do seznamů UNESCO. Tím patří do nejvyšší kategorie turistických atrakcí, což se odráží v návštěvnosti i ceně vstupného. Navíc je velice snadno dostupné. Leží jen 3 km od sjezdu z dálnice spojující dvě největší turistická centra, Méridu a Cancún. Když jsme hned ráno přijeli na velké parkoviště u areálu, už bylo značně zaplněno auty i autobusy, a před pokladnami byly dlouhé fronty. Prodej vstupenek ale probíhal svižně, a za chvíli jsme byli v areálu, kde začínali rozbalovat své stánky i prodejci suvenýrů.
První cesta vedla samozřejmě k velké Kukulkánově pyramidě (někde také El Castillo), která je ikonickou stavbou nejen pro Chichen Itzá, ale i pro veškeré mayské památky. Je tak i na suvenýru pro Mexiko v geocachingu. A zřejmě je i důvodem, proč se právě Chichen Itzá dostalo mezi sedm nových divů světa. Jeho návštěvou jsem si tak po Koloseu a Petře mohl odškrtnout další položku v mém „wishlistu“. Nakonec se nám podařilo vystihnout chvilku a vyfotit se před pyramidou téměř bez dalších turistů. Fotka byla totiž jedna z podmínek pro zalogování staré virtuálky GCG9MY El Castillo.
Historie města Chichén Itzá
Chichen Itza bylo velkým městem od klasického období až do poklasického, tj. asi v letech 600 až 1200 n.l., kdy ovládalo sever poloostrova Yucatán. V 13. století bylo dobyto vládcem Mayapánu a pomalu zanikalo. Jen chvilku v roce 1534 dokázali ještě zbylí obyvatelé vzdorovat malé jednotce Španělů, ale brzy poté byli poraženi. Znovuobjeveno bylo už počátkem 19. století. V jeho druhé polovině začal průzkum, který pak pokračoval spolu s obnovou po celé 20. století. Už začátkem 20. století bylo navštěvováno turisty a v současnosti je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Mexiku. Zachovalo se zde mnoho pozoruhodných staveb. Vedle zmíněné Kukulkánovy pyramidy je to například pěkně zachovalé hřiště na tlachtli, Chrám Bojovníků (Templo de los Guerreros), vedle kterého je rozlehlé sloupořadí (Grupo de las Mil Columnas), či tzv. Observatoř (El Caracol).
V okrajové části areálu je ukryta tradiční keška GC6ZTH3 Chichen Itza, u které owner prosí nálezce i nenálezce o údržbu. Tentokrát jsme měli štěstí a nepříliš kvalitní mikrovku i s logbookem, do kterého se dalo zapsat, našli. Zajímavé jsou některé logy na webu. Účastníci organizovaných zájezdů s průvodcem mají problém se ke kešce dostat, protože leží mimo prohlídkovou trasu.
Cenote Sagrado – posvátná studna obětí
Na opační straně areálu je jedna ze dvou cenot, kterou Mayové ve městě měli. Jí je věnována earthcache GC2FN7V Cenote Sagrado. Jak název napovídá, šlo o posvátné místo. Směřovali sem mayští poutníci se svými obětinami, které házeli do cenoty. O pár set let později je archeologové s radostí nacházeli — často šlo o předměty ze zlata, jadeitu či obsidiánu. Nalezeny tu byly i lidské kosti, takže tato cenota patří k málu míst, kde byly doloženy i lidské oběti. Pravděpodobně se však jednalo o zajaté nepřátele, nikoli o vítěze míčových her, jak se někdy traduje. Samotná earthcache je obecně zaměřena na vznik cenot, přičemž otázky se týkají daného místa.
Ik Kil – dokonalá kruhová krása
Po prohlídce areálu a nákupu suvenýrů, kdy se prodejci předháněli ve výhodných nabídkách a sami snižovali ceny, aby v obrovské konkurenci něco prodali, jsme pokračovali jen pár kilometrů dál k nedaleké cenotě Ik Kil. Ta byla také posvátným místem. I zde se nalezly obětiny, včetně lidských. Samotná cenota je velmi krásná. Jde o otevřený typ s průměrem přibližně 60 metrů. Hladina vody se nachází asi 26 metrů pod povrchem a hloubka dosahuje téměř 50 metrů. Ideální místo pro extrémní skoky do vody. Právě zde se nedávno několikrát konaly závody Red Bull Cliff Diving World Series. Pro běžné návštěvníky samozřejmě platí zákaz skákání. Musí sejít dolů po schodech ve skále vytesanou chodbou, aby si mohli zaplavat v krásně čisté vodě. A také se vyfotit, aby splnili podmínku pro zalogování earthcache GC24GPJ Blue cenote (IK KIL) – kromě zaslání odpovědí na několik otázek.
Valladolid – město s mayským strážcem
Po vykoupání v cenotě jsme pokračovali na východ. Ne po dálnici, ale po silnici první třídy. Dorazili jsme do poměrně velkého města Valladolid. Založili ho Španělé a pojmenovali podle tehdejšího hlavního města Španělska. Přímo ve středu města je tradiční keška GC17DGY Alux, která svým počtem FP i velikostí slibovala na místní poměry něco lepšího. Bohužel už cestou začalo poprchávat, a když jsme zaparkovali, začalo pršet. Takže jsme jen rychle vyběhli a vešli do soukromé zahrady, která měla ukrývat vstup do mayské jeskyně. V nedaleké budově, kde jsme měli požádat o povolení vstupu, nikdo nebyl. Rychle jsme tedy zalogovali do stylově uložené kešky. Zmiňovaný Alux je mayský mytologický strážce pokladů. Zahradu, kde byly i další skulptury, jsme poté opustili.
Yum Kin – třetí mexické FTF
Za deště jsme pak po dálnici jeli na Cancún, abychom udělali ještě malou zastávku za městečkem Nuevo Valladolid u cenote Yum Kin. Zde měla být tradička GC9BDWE Yum Kin. Založena byla půl roku před naší návštěvou starým známým kanadským ownerem a stále byla bez nálezu. Cenota je na soukromém pozemku. Museli jsme projet bránou se strážním domkem. Seděla v něm babka, ale při průjezdu po nás nic nechtěla.
Za mizerného počasí, kdy naštěstí na chvilku přestalo pršet, jsme zaparkovali přímo u cenoty. Šlo o typově nejstarší cenotu. Vypadala jako obyčejné kruhové jezírko, navíc s nepříliš vábnou vodou. Kolem byla krytá posezení. Kvůli špatnému počasí tu zřejmě nikdo nebyl. Poměrně rychle jsme tak našli kešku s čistým logbookem a získali naše třetí mexické FTF. Jen co jsme se zalogovali a vrátili kešku, překvapili nás u auta dva místní. Dožadovali se zaplacení vstupného. Nezajímalo je, že jsme se ani nekoupali a v areálu strávili jen pár minut. Po chvilce smlouvání jsme se dohodli na symbolickém vstupném a pokračovali dál do Cancúnu. Zřejmě kvůli malé atraktivitě místa a nutnosti zaplatit vstupné tam po nás byl doteď jen jeden další návštěvník.
Poslední keška u Cancúnu
Do Cancúnu jsme dorazili opět navečer. Druhý den jsme se ještě před vrácením auta stavili nedaleko letiště na tradičku GC485TK KO-156 „AZUL TORRE“. Zajímavý objekt stojí na velkém kruhovém objezdu. Při minulé cestě jsme tudy spěchali. V hustém provozu jsme nenašli místo k zastavení. Tentokrát pršelo a provoz byl mírnější, takže jsme zastavili na krajnici a za deště přeběhli přes silnici. Po chvilce hledání jsme dle hintu našli od myší okousanou plastovou lahvičku od léků s mokrým potrhaným logbookem. Už jsme neměli nic kvalitního na náhradu. Dali jsme alespoň plastový kelímek s novým logbookem. Je však pravděpodobné, že si na něm hlodavci také smlsnou. Snad tam někdo další dá něco lepšího a odolnějšího.
Pak už nás čekalo jen vrácení auta a poslední oběd na rozloučenou v místní restauraci, kam nás předtím neúspěšně párkrát lákali. Následovala cesta autobusem na letiště a po odbavení odlet přes Paříž do Vídně, a pak už jen kousek autem domů.
Geocaching v Mexiku
Z hlediska geocachingu patří Mexiko k průměrně rozvinutým zemím. Je zde kolem 2000 aktivních kešek. Většinu z nich zakládají cizinci. Z toho plyne, že údržba nebývá valná. Spoléhá se na to, že se o ni občas postarají nálezci. Návštěvnost je slušná pouze v místech, kam jezdí zahraniční turisté. Není divu, že nejnavštěvovanější keška, která má zároveň nejvíce FP, je stará virtuálka v Tulumu. Další místa pak patří keškám na Mayské riviéře. Sázkou na jistotu jsou virtuálky a earthcache, které odpovídají našim zvyklostem z Evropy. Navíc u všech kešek těchto typů byly listingy i v angličtině, vedle místní španělštiny.
U fyzických schránek je to problematické, hlavně pokud jsou na volně přístupných místech. Specifiky, která mohou někomu odlov znepříjemnit, je uložení kešek a přístup k nim. Jak je vidět z textu, většina kešek byla v místech, kde se muselo platit vstupné. Další kešky byly na místech s omezeným přístupem, otevírací dobou. Případně byly jen na vyžádání u místních. To může některým hráčům dělat potíže. Přitom tyto kešky patřily k těm nejlepším, podobně jako u nás. Nejčastějším typem kešek jsou samozřejmě tradičky. Mysterky či multiny se vyskytují jen výjimečně a ostatní fyzické typy úplně chyběly v oblastech, kde jsme se pohybovali. Asi nikoho by nenapadlo jet do Mexika hlavně za keškami.
Geocaching jako doplněk
Naopak geocaching je vhodný doplněk, ať už je hlavním cílem odpočinek na plážích, případně doplněný o poznávání památek nebo přírody, či koupaní v cenotech. Nejvíce kešek je v blízkosti letovisek na pobřeží, kde je i pár sérií labek. Další kešky jsou na turisticky zajímavých místech. Naopak kešky zcela chybí ve velkých městech. Patří k nim i hlavní města států: Mérida, Campeche, Villahermosa a Tuxtla Gutiérrez. Přitom je v nich spousta památek z koloniální doby. Například historická opevněná část města Campeche, zapsaná na seznamu UNESCO, by si kešku či sérii labek určitě zasloužila.
Závěr
Naším cílem bylo navštívit ty nejznámnější mayské památky. Sice se nám nepodařilo navštívit Belize a hlavně Guatemalu, kde je asi největší zachovalé mayské město Tikal, ale v Mexiku jsme úkol splnili. Vedle toho jsme se vykoupali ve dvou oceánech a několika cenote různých typů. Okusili jsme typická mexická jídla i místní pivo. A vedle toho odlovili i nějaké kešky. Celá cesta, i když byla dost hektická, proběhla bez větších komplikací. Vše jsme si naplánovali a zorganizovali sami. To mělo vliv hlavně na cenu celého zájezdu, která byla velice příznivá. To také přispělo k maximální spokojenosti s pobytem, který můžeme každému doporučit.
Na zdraví !
PS: Ještě byl v předběžném plánu rozsáhlejší článek s praktickými informacemi pro cestovatele. Ten by se ale netýkal geocachingu, takže jsem od této myšlenky nakonec ustoupil. Pokud by měl někdo o podobné informace zájem, rád odpovím soukromě.
