FTF – první nález, první zklamání

---

Hon na první keš

Každý geokačer někdy zkusil ulovit FTF (First to Find) – první nález nové keše.
Někteří se na to přímo specializují. I my s manželem jsme se párkrát nechali zlákat.

Pípne nová keš. Rychle mrkneme na mapu – super, jen 15 minut od nás!
Na nic není čas – naskákat do auta a vyrazit.
Místo známe jako své boty, takže mám jasno: „Krabka bude naše.“

Jenže už na parkovišti vidíme několik aut. Letmý pohled – ještěrka nikde.

---

Cesta necesta

Šipka ukazuje směr. Běžíme, funíme, ale nezastavujeme se.
Konečně předbíháme dvojici známých kačerů, kteří už mají
spoustu FTF v kapse. „Tak rychle sem přece dojet nemohli!
Leda že by se teleportovali!“ směju se.

Jenže o pár metrů dál už potkáváme skupinku hledačů,
kteří se vrací směrem k parkovišti – vesele, s úsměvem a logbookem v kapse.
Ten pocit v žaludku říká všechno. Ale pořád doufám.

---

O pár minut později

Nacházíme krabičku – ale je to jasné. Nejsme první.
Ani druzí. Ani třetí.
A to uběhlo jen pár minut od publikace!

Jak je to možné?
Jak nás mohli předběhnout?
Člověk má skoro pocit, že v tom lese snad někdo číhá s GPSkou v ruce a prstem na tlačítku „Obnovit stránku“.

---

FTF mánie, která pominula

Zkusili jsme to ještě několikrát, vždy se stejným výsledkem.
V logbooku pořád ta samá jména.
„Jak to ti lidi dělají?!“ ptám se pokaždé.

A tak dnes už FTFky jen sledujeme zpovzdálí.
Nehoníme se. Necháváme to těm, kteří z toho mají radost.
My si raději užíváme samotné hledání, klid lesa a tu hru, jakou geocaching má být.

Protože nakonec – není to závod.
A aspoň v našem regionu nemají FTF honby smysl.