Kinderšrot aneb tématická keš
Jak tak člověk loví keše a občas otevře nejeden listing, narazí na zajímavé „přání“ ownera – nevkládat do jeho kešky žádný kinderšrot.
Pokaždé mě tahle myšlenka zarazí. Já osobně za keškami chodím i z důvodu obsahu samotné schránky. Je mi zvykem mít vždy něco v kapse připraveného na případnou výměnu.
Pro někoho má kdejaký předmět velkou hodnotu, pro druhého je to bezcenná věc. Mně osobně se kindervěcičky velmi líbí. Jako děti jsme dostávali vajíčko s čokoládou a vždy se těšili, co že to bude uvnitř.
Doma mám spoustu těchto věcí v různých sbírkových řadách — od postaviček všelijakého zaměření, krásně a barevně vybarvených a smějících se od ucha k uchu, až po různé předměty docela neznámého využití.
Ale co mě úplně nejvíce těší, je autíčko. Jakmile je někde cokoliv, co má čtyři kolečka, rozsvítí se mi oči jako malému klukovi. Vždy mě potěšilo, když jsem po úspěšném nálezu mohl rozšířit řadu svých malých autíček.
A kdo ví?
Možná nejsem sám, koho kinderhračka v keši potěší, jen to málokdo přizná. Určitě nechodí na kešky jen samí sběratelé jako já, ale i obyčejní „měniči“ věcí.
Ano, byl jsem i na kešce s takovou výstrahou — a přiznám se, neodradilo mě to od zápisu. Dokonce jsem očekával velikou škatuli nadupanou samými neuvěřitelnými věcmi, kterými ji odpůrci kinderšrotu k prasknutí naplní.
Na místě mě ale čekalo veliké zklamání. Krabice obrovských rozměrů čpěla prázdnotou, zato logbook byl nadupaný zápisky. Každopádně je nutno zmínit, že se zde nenacházel vůbec žádný kinderšrot.
Proto každému doporučuji navštívit kešku s názvem „Poklad“. Tam je truhlice veliká a až po vrch naplněná.
Schválně hádejte — čím?
