Navigační závod Skrýše 2010: den, kdy šlo o nervy, orientaci i manželství

První pokusy o rogaining a tři pokažené šance

Už dlouho jsme se s manželkou chystali na rogaining, ať už v šestihodinové nebo dvanáctihodinové variantě. Mně se však podařilo naši účast překazit hned třikrát. Vždycky se ozvalo moje tělo a ze zdravotních důvodů jsem závod odřekl. Kdo ví, nakolik za tím stála psychika. Proto jsme nadšeně uvítali možnost vyzkoušet si navigační závod Skrýše 2010. Tedy — žena zajásala. Já, se sotva doléčenými achilovkami, už méně.

Přesvědčování, GPS a odhodlání

Dáša měla jasno: jde se. Já jsem si dopředu ověřil, že jí nebude vadit, když budu brzdit tempo. Po mém 75minutovém běžeckém tréninku by čtyři hodiny běhu byly holý nerozum. Spoléhali jsme na GPS a iluzorní představu, že geocachingem vycvičená navigace všechno výrazně zjednoduší. Jak velmi jsme se mýlili, se brzy ukázalo.

Bílé peklo místo jarního závodu

Do hry vstoupil ještě svatý Petr. Zima se rozhodla naposledy udeřit a závodní den se proměnil v bílé peklo. Cesta do Plzně, která normálně trvá ani ne hodinu a půl, zabrala přes dvě. K tomu pořád sněžilo — a já měl zakreslit kontroly do mapy. Pro někoho, komu geometrie vždy kazila prospěch, docela výzva.

Start a první chyby

V 11:00 vyrážíme. První kontrolu u kamenného kříže jsme našli rychle, ale postup jsme pokazili. Místo přímé trasy jsme se drželi cest, zatímco kačeři šli rovnou terénem. A to byl teprve začátek.

Krize vztahu na trati

Teď tajemství: pokud náš vztah někdy balancoval na hraně rozvodu, bylo to během první hodiny závodu. Chyby, zmatek, chaos. Dlouho trvalo, než jsme si vzájemně nastavili pravidla, uklidnili se a přestali po sobě házet vinu.

GPS versus mapová zkušenost

Na další kontrole za čtyři body jsem spoléhal na GPS. Naštěstí Dáša využila zkušenosti z orientačních závodů a nalezla ji první. Vzápětí se však sama ztratila v mapě a přišla řada na GPSku — rovnou za šipkou k další kontrole. Takto jsme kombinovali běh i prudké odbočky lesem.

Bloudění v dolech a výstup na pískovou haldu

Kontrola č. 10 nás poslala do bývalého dolového území. Pobíhali jsme od jámy k jámě, dokud jsme konečně neuspěli. Pak následovala série náročnějších kontrol, včetně jedné na obrovské pískové haldě. Já bych tam snad nevylezl, kdyby mě Dáša nevyhecovala. A když už jsme tam byli, samozřejmě jsem odlovil keš Pískoviště obra Koloděje.

Souboj s orienťákem a boj s časem

Po dalších kontrolách jsme se dokonce utkali s jedním orientačním běžcem a díky průchodu houštinou byli u kontroly o deset vteřin dřív. Ale čas rychle mizel. Cesty byly pokryté ledem a my střídavě klouzali, padali a improvizovali.

Poslední kontroly a GPS, která zradila

Zbývaly dvě kontroly. GPS mě u jedné poslala o 130 metrů jinam. Dáša však zahlédla lampion a tím nás zachránila. Díky tomu jsme stihli i poslední kontrolu č. 23 a doběhli v časovém limitu.

alt="" />
Pro zajmavost náš postup: S-9-1-11-10-13-4-5-3-6-2-8-7-22-23-C
Výsledky hledejte tady.