Návrat do Bulharska – tentokrát s GPSkou v ruce
Na poslední chvíli před prázdninami jsem řešil, kam k moři. Z last minute nabídek mě chytlo Bulharsko, hlavně Primorsko. V 80. letech jsem tam s kamarády několikrát tábořil u Lozence a Kitenu. Po letech jsem se rozhodl vrátit – zavzpomínat a ulovit nové kešky.
Doba se změnila: místo dvoudenního vláku letím dvě hodiny a místo stanu volím klimatizovaný pokoj. Pláže ale pořád široké, moře mělké a vlní se, lidé přátelští a ceny příjemné – po Chorvatsku či Řecku milé probuzení.
Základna v srdci Primorska
První červencový týden jsem se synem dorazil do Primorska. Cíl: koupat se, odpočívat a sem tam zalovit kešku (pokud to synův odpor dovolí).
Ubytovali jsme se v moderním penzionu Arena mezi severní a jižní pláží. Rozhodla nabídka wi-fi zdarma. V praxi fungovala hlavně na schodišti, ale recepční mi hned ukázala skrytou ethernetovou zásuvku v pokoji – můj starší notebook si oddechl.
První keš u písečných dun Primorska
Hned 1. 7. 2013 jsme vyrazili na severní pláž v Primorsku. Cestou jsem vzal earthcache GC1FNM3 Sand Dunes Perla od českých kačerů.
Připadal jsem si jako doma: v Primorsku slyším češtinu i slovenštinu na každém kroku, nechybí české restaurace ani pivo. Já rád zkouším místní kuchyni – hlavně ryby a mořské speciality.
Promenáda a večerní odlov
Po večeři jsme se prošli po nábřežní promenádě Primorska. U křížku jsem ulovil tradiční GC3WA0Y Primorsko #1 (opět český autor).
Podle logů jsem čekal setkání s „místním hadem“, který pár lovců postrašil, ale štěstí se tentokrát schovalo. Keš beru skoro jako drive-in: u přístavu jsme si půjčili šlapadlo pro dva; já šlapal, syn řídil.
Výprava do přírodních rezervací
Severně od Primorska leží Ropotamo a Arkutino – skvělé cíle pro kačery. Plán jsem měl, zaskočila nás doprava. V horku se dlouhé přechody zvládají těžko, obzvlášť s dvanáctiletým lenochem po boku. Kola jsme nesehnali, jen koloběžky a čtyřkolky. Místní často jezdí až „na doraz“.
Beglik Tash – svatyně starých Thráků
Jedno odpoledne jsme se vydali pěšky po asfaltce na Beglik Tash. Cestou jsme míjeli duny u Perly a dolmen GC4994W Perla Dolmen – pravděpodobně hrobku. Krabička ležela u stromu, hned vedle sršního hnízda; adrenalin nechyběl.
Na Beglik Tashi dnes vybírají symbolické vstupné (2 leva) a čeká tam i GC34P70 Beglik Tash od bulharského autora. Napoprvé jsem ji nenašel – změnila se velikost i umístění. Místo krabičky jsem zpod kamene vytáhl pořádného blavora.
Druhý pokus – a padá FTF
Po mém DNF poslal owner nový hint. Krabička ležela dvacet centimetrů od místa, které jsem předtím pročesal. O pár dní později jsem vyrazil sám. Po 19. hodině už nevybírají vstupné, zato dorazí davy turistů. Věděl jsem přesně, kam sáhnout – a malé FTF jsem bral domů.
Keš u zálivu Sveta Paraskeva
Nedaleko Beglik Tashe jsem zamířil ke GC49931 Sveta Paraskeva. Kamenitá pěšina klesá k tichému zálivu, kde dříve stávala rybářská osada a malý kostel (Turci ho v 17. století vypálili). Na pláži kotvila jachta, pár lidí bivakovalo v písku. Krabičku jsem našel v lese u ruin. Pro mě nejlepší keš celé dovolené.
Další kešky, na které jsem už nenašel čas
V plánu jsem měl ještě:
- dvě kešky v močálu Arkutino,
- několik kešek u Tsareva (asi 12 km od Primorska),
- tradičku u letiště v Burgasu u expozice starých letadel.
Poslední odlov zhatila bezpečnost: odložil jsem batoh u budovy, policisté mě hned zastavili. Vysvětlil jsem situaci a raději odjel.
Závěr: Primorsko, Bulharsko a geocaching
Během výletu do Istanbulu jsem si zalovil jen symbolicky, ale Bulharský geocaching mě potěšil. Země zatím nemá hustou síť kešek, přesto v každém větším letovisku – hlavně v Primorsku – najdeš několik pěkných úkrytů od přírody po historii. Koupání si tak snadno spojíš s dobrodružstvím a přátelskou atmosférou pobřeží.
