O nás  Čísla  Statistiky  Mapy  Legendy  FTF  Extrémy  Naše  Metály  Puzzle
O nás

Jak to všechno začalo?

Někdy na podzim 2007 zakoupením GPS modulu ke starému PDAčku, co se bez užitku válelo v práci v šuplíku. Byla to nejlevnější cesta, jak pořídit navigaci do auta. A když už to bylo PDA, začal jsem zkoušet i OziExplorer, turistické mapy a navigování v terénu. S trochou (ale opravdu jen trochou) nadsázky jsem říkal, že si navigaci pořizujeme kvůli nižším orientačním schopnostem manželky Yvety, která pravidelně propadala panice, pokud se při sbírání hub naše auto ztratilo za stromy. Možná ještě někde v dědečkovi PDA máme pár waypointů označených "praváci".

Pak se objevil na Navigovat.cz článek o geocachingu, já ho přečetl jedním dechem a k jízdě po skluzavce zbýval jen krůček. 27. ledna 2008, tedy už před 4652 dny, zaregistrován nick a ještě téhož dne vyrážíme s Yvetou na první kešku. PDA s BeeLineGPS (že by spoluzáklad našeho nicku?) v rozechvělých rukách, v něm pár ústeckých geowaypointů. Dodnes máme v živé paměti ono neumělé přibližování se za puntíkem na displeji bez mapy, ono napětí kam nás to přivede a ohromnou radost, když se opravdu pod odklopeným kamenem objevila úhledně zabalené krabička. "A přitom je to taková kravina, že jo...?!"

Mnohé se tím změnilo. Především se rádi, či přímo s nadšením podíváme na místa, kam bychom se bez geomotivace nevydali ani náhodou. Když jsem v předgeocachingové době někdy Yvetě ukázal na vrcholek nedalekého kopce s otazníkem, zda se tam nevydat na procházku, pohlédla na mne vždy pátravě s jasným podezřením na měknutí mozku. A dneska...? Škrábe se tam se mnou a je to pro ní radost. A to vše kvůli svačinové krabici bez svačiny, co tam na nás čeká.

Jak to všechno končí?

Lovením v pondělí, úterý, středu, čtvrtek, pátek, sobotu i neděli... Lovením ve vedru, dešti, sněhu i mrazu... Lovením ve dne... Lovením v noci (což nastává v nezanedbatelných 16%)... Lovením v polobotkách a kvádru ve 20 cm sněhu... Lovením v noci i lovením nad ránem v pracovní den... Odlovením už 3925 kusů krabic na svačinu, což je průměrně 0.84 svačin denně včetně státních svátků a Vánoc... Překonáváním sama sebe... Opojným pocitem "být tam vůbec" nebo dokonce "být tam první"... Plánováním dovolené podle keší a vybarvováním mapy Evropy i světa... Kupováním lana a dalších horolezeckých serepetiček... Zběsilými FTF lovy každých 7.7 dní... Slaňováním dolů z kdejaké skály i píďalkováním vzhůru... Vertikálním nastoupáním celkem 206.3 kilometrů, což je více než 23-ti násobek cesty na Mount Everest od mořské hladiny... Nacpáváním batohu baterkama, čelovkama a UV lampičkama... Plahočením se na vrcholky všech kopců v širém okolí... Prozkoumáváním kdejaké ďoury v zemi včetně plazivkovitých jeskyní... Maskovacím telefonováním GPSkou a opakovaným zavazováním tkaniček téže boty (na ZIP)... Učením se morseovky, ASCII kódů znaků a pozic písmen v abecedě i azbuce, četnosti znaků v českým i anglickým textu... Slaňováním zimním vodopádem... Jízdou na stupátku auta při lovu powertrailu... Podplácením domorodých průvodců 7800 km od domova kvůli FTF odlovu... Třídenním nepřetržitým luštěním a trojnásobným výjezdem 50 km daleko od tepla domova kvůli krabičce od diabolek... Více než tříhodinovým smyčkovým soukáním těla na nejvyšší buk v kraji a následnou hodinovou relaxaci vleže na větvi ve výšce 40 m nad zemí (to je asi jako 14-ti patrový barák)... Podmíněným reflexem na pípání SMSky... Nervozitou, že dlouho nic nevyšlo... Básněním do logů, kam už jsme grafomansky naplkali neuvěřitelných 444 tisíc slov... Nočním házením kladiva s uvázaným provázkem na větev 7 m vysokého stromu... Odstraňováním 24 zakousnutých klíšťat z jednoho těla z jednoho dne z jednoho lovu... Prolézáním kanálového podzemí měst i vesnic... 3.62-ti násobným obkroužením matičky Zeměkoule na cestách od kešky ke kešce... Spouštěním se do studny ještě před zvládnutím techniky jumarování vzhůru... Vyráběním ptačích budek s ucpaným vchodem, aby tam proboha náhodou nevletěl pták...

...a ve finále vytvářením statistik o tom všem!






Naši největší geopřátelé
Co by to bylo za hru, kdyby v ní nebyli spoluhráči, co by to bylo za život, kdyby v něm nebyli přátelé. A protože bývá lov keší často prověrkou vlastní vůle a sil, skvěle se při něm profilují opravdoví kamarádi. V mezních situacích prostě rychle poznáte, kdo je kdo.

Mezi největší geopřátele řadíme nejen nerozlučné spolulovce, ale i osobnosti místního severočeského geocachingu, kterých si vážíme jako lovců, autorů a především ryzích člověků.



Návštěvy profilu