Zima v terénu má svoje zvláštní kouzlo. Sníh tlumí zvuky, příroda se uklidní a člověk najednou slyší i vlastní myšlenky. Ale jakmile se první nadšení vytratí a začne přituhovat, přichází otázka, kterou řeší každý geokačer: jak to udělat, aby byla zima jen kulisou, ne soupeřem. A právě tady začíná příběh o vrstvení oblečení, které není módním rozmarem ani reklamním sloganem, ale čistou fyzikou v praxi.
Jak tělo v zimě ztrácí teplo: příběh čtyř padouchů
Lidské tělo si hlídá teplotu kolem 36–37 °C. A zima se snaží o jediné: tenhle komfort narušit. Dělá to čtyřmi cestami, z nichž každá je specialistou na jiný typ problémů.
- První padouch se jmenuje vedení. Stačí opřít se o studenou lavičku, sednout si na pařez nebo projít kolem zmrzlého zábradlí a teplo vám začne utíkat do všeho, co je chladnější než vy.
- Druhý je konvekce – vítr, který vezme teplý vzduch u těla a odnese ho pryč. Kdo kdy hledal keš na hřebeni v lednu, ten zná tuhle svižnou zlodějinu velice dobře.
- Třetí se jmenuje sálání. Tělo prostě samo vyzařuje teplo do prostoru, i když stojí nehnutě.
- A čtvrtý je odpařování. Ve chvíli, kdy se člověk zpotí, odpařující se vlhkost odebírá tělu energii velmi efektivně. Pot je v tichý agent, který spolupracuje se zimou pěkně nepříjemně.
Cíl zimního vrstvení oblečení je jasný: zpomalit všechny čtyři padouchy a zároveň umožnit tělu dýchat. A to prostě jednou tlustou vrstvou nejde.
Proč jedna tlustá vrstva nestačí
Tlustý svetr je fajn. Dokud stojíte. Jakmile se rozejdete, začnete se zahřívat a vaše těla reagují po svém – potí se. Vlhkost se vsákne do vrstvy, která nemá kam odvést vlhkost, vy zvlhnete a zima si vytvoří ideální podmínky.
Navíc přidejte vítr a máte problém raz dva. Vlhké oblečení vede teplo mnohem rychleji, takže únik roste. Věda je v tomhle neúprosná: vlhkost plus vítr rovná se velmi rychlá cesta k prochladnutí.
Kouzlo vzduchových kapes
A tady přichází technologie, která se tváří nenápadně, ale funguje naprosto geniálně. Mezi jednotlivými vrstvami vznikají malé vzduchové kapsy – a vzduch je jeden z nejlepších izolantů, pokud se nehýbe. Mít pár tenkých vrstev znamená mít několik drobných izolačních dek, které drží teplo tam, kde má být. Výsledek? Vzniká vlastní mikroklima. U těla je sucho, teplo se drží doma a agresivní vítr zůstává před vchodem.
Tři vrstvy, které fungují vždycky
Základní systém je jednoduchý, odladěný letitou outdoorovou praxí a výzkumem. A hlavně funguje.
- Spodní vrstva – Materiály jako merino nebo syntetika odvádějí vlhkost pryč od pokožky. To je úplný základ, protože suchá kůže ztrácí teplo výrazně pomaleji. Bavlna je v zimě sabotér – nasaje pot, drží ho a začne chladit.
- Izolační vrstva – Fleece, merino nebo nadýchaný materiál typu primaloft či peří mají jeden úkol: udržet vzduch uvnitř. Čím nadýchanější, tím lepší izolace. To je hlavní obranná linie proti mrazu.
- Vrchní vrstva – Softshell chrání před větrem a mokrem. Zastaví proudění vzduchu, ale zároveň dovolí vlhkosti odcházet. Bez téhle vrstvy je jakákoliv izolace poloviční.
Dohromady tvoří systém, který odvádí vlhkost, drží teplo, brání větru a dá se snadno upravovat podle situace.
Vlhkost: zimní nepřítel na plný úvazek
Zimní scénář je notoricky známý. Je zima, tak se člověk oblékne. Chůzí se zahřeje, zpocený trochu zpomalí a když zastaví, udeří na něj okamžitě chlad. To není osobní prokletí, ale fyzika odpařování. Voda má vysoké výparné teplo – její odpařování si bere energii z těla. A pokud musí brát, vezme ji bez pardonu. Proto je funkční spodní vrstva a možnost regulace tak důležitá.
Vrstvení oblečení jako prevence podchlazení
Podchlazení není sci-fi, ale reálný stav, který vzniká ve chvíli, kdy tělo ztrácí víc tepla, než dokáže vyrobit. A vůbec k tomu nemusí být -20 °C. Mokré oblečení, vítr a únava stačí. Často může být i nad nulou.
Podchlazení se dělí do tří úrovní – od mírného třesu přes zpomalené myšlení až po nebezpečný stav, kdy přestávají správně pracovat životní funkce. V těžších případech hrozí kolaps a je nutná odborná pomoc. Tělo bez vrstvení oblečení nemá možnost regulovat teplotu, zatímco systém více vrstev dovolí výstup, úpravu i rychlou reakci na změnu podmínek.
Kdy přidat extra vrstvu
Přidat čtvrtou nebo pátou vrstvu není ostuda, ale důkaz zkušeností. Dává to smysl v silném mrazu, při nočním odlovu, dlouhém čekání v terénu nebo v mokru, kde vítr a vlhkost spolupracují víc, než je člověku milé. Tenké vrstvy se dají odkládat i přidávat podle potřeby. A to je v zimě obrovská výhoda.
A co hlava? Opravdu uniká 30 % tepla?
Často se říká, že hlavou uniká až třetina tepla. Reálné číslo není pevně dané, ale základní myšlenka platí. Hlava je obvykle jediná část těla, která není izolovaná. Je silně prokrvená a vystavená větru nejvíc. Teplý vzduch se z ní odnáší rychleji a vlasy jako izolace jednoduše nestačí.
Pravděpodobně nejde o přesné číslo, ale o princip: pokud je tělo dobře izolované a hlava ne, teplo unikne hlavně tam. Proto čepice často udělá větší rozdíl, než by se zdálo.
Fyzika, vrstvení oblečení a zimní geocaching
Vrstvení oblečení není módní trik, ale malý fyzikální zázrak. Umožňuje zpomalit únik tepla, vytváří izolační vzduchové kapsy, drží tělo v suchu, brání větru a chrání před podchlazením. Navíc se dá libovolně upravovat podle aktivity a počasí. A to je přesně to, co člověk v zimním lese potřebuje. Pevné boty, dobrý plán a vrstvy, které pracují pro něj, ne proti němu.
Našli jste kešku v počasí, kdy by to jiní vzdali? Napište svůj příběh na Facebook nebo nahrajte fotku na Instagram, označte @cesky.geocaching nebo přidejte #geocachingCZ a ukažte, že zima vás nezastaví.
