Souvisí to s počtem geocacherů. Když jsem začínal, byly v Brně dvě cache (Citadel a Snakesss), v Praze o mnoho víc. Když začaly přibývat cache, začali se objevovat i cacheři, kteří začali taky zakládat, je to takové hezké letadlo ;-)
Obávám se, že jde o pouhý truismus, alespoň já v tom nic dalšího nejsem schopen nalézt.
GPS má pro běžného člověka spoustu možných využití (např. pro obchodního zástupce nebo servisního technika), geocaching je příjemný bonus navíc.
Já se nechci hádat, jde konečně jen o interpertaci čísel, a to je vždycky trochu na hraně spekulativních výmyslů, ale že mám teď zrovna čas...
To, že něco využít lze, ještě neznamená, že je to nezbytnost a že využití taky doopravdy něco přináší. Že to na sebe vydělá. Kromě toho obchodních zástupců a servisních techniků není tolik, aby se jejich zkušenosti daly zobecňovat a dělat z nich typickou populaci. Jejich výskyt je omezený velkými městy - v okresním městě obchodní zástupce neví, co to GPS je, protože je to mamina co prodává sousedce kosmetiku a servisní technik zná telefonní čísla všech svých zákazníků zpaměti. Znám jednu takovou "obchodní zástupkyni" a tři takové servisní techniky, takže alespoň potud opravdu vím, o čem mluvím.
Je to dražší, než chodit do hospody? Když dám každý den 4 piva po 15 Kč + krabičku cigaret za 30 Kč, je to 90 Kč. Za rok to je 32.850,- Kč. I takhle dokáží někteří lidé utrácet...
Argument, že GPS je lacinější než cigareta či pivo je polovičatý. Jistěže lze zkonstrovat čísla tak, aby tohle říkala, avšak ochota utratit za něco peníze není ovlivněna pouze cenou, dokonce to není ani hlavní faktor. Tím je cosi jako cena/výkon, subjektivní představa osoby o tom, co mu daná investice přinese. Z toho hlediska proti sobě stojí sice ročně vyšší, avšak dlouhodobě rozložená investice do piva, u kterého je každému jasné, co dostane, a z dlouhodobého hlediska sice nižší, avšak nárazově vysoká investice do věci, o které nikdo nic neví a nemá možnost si to vyzkoušet. Žena se zeptá - takže ty chceš utratit pět tisíc (a to je víc jak týden dovolené v Chorvatsku!) za to, abys měl možnost v okolí padesáti kilometrů nalézt dvacet krabic s figurkami z Kinder vajíček? Ne, takhle to není, odpoví ji Tom Klíčník II - adept. Zároveň se podívám na zajímavá místa, která bych jinak neviděl. Všetečná žena kontruje - a proč bys tam jinak nejel? Můžeš jet třeba hned, copak k tomu potřebuješ iluzorní krabici?
Upřímně řečeno - a teď z pevné půdy statistiky vstupuji na tenký led osobních názorů - ten váš sport opravdu nemá mnoho co nabídnout. Jistě, je tu určitá nepopiratelná romantika, kterou cítím i já. Ale po takových dvaceti krabicích, které jsou s úmornou stereotypností nalezeny stylem "dojdi z nejbližší silnice nejvýš 500 metrů, v okruhu dvou metrů najdi pařez a v tom bude haraburdí k ničemu" ta romantika značně bledne. Je to pěkné pro děti, dokonce velmi pěkné, ale viděl jsem zatím jedinou skrýš, která byla vtipná a náročností alespoň trochu hodná dospělého člověka. Aniž bych chtěl někoho urážet, úpornost, s jakou jsou někteří lidé schopni nalézt těch krabiček ročně celé stovky (!!! - opravdu si nevymýšlejí?) hraničí s patologickou vášní šíleného filatelisty - nebo (jak říká přítelkyně) se zaujetím takových těch nemocných lidí, co si plní barák odpadky.
Pokračování příště...
GeoGet
URWIGO
CWG
